Jiří Běhounek Knihy

Od časů Přemysla Otakara I. Do nástupu Habsburků (1197 - 1526). Ocitáme se na prahu 13. století. V éře vrcholného feudalismu. Tedy v čase hlubokých proměn společnosti, ekonomiky, životního stylu. Osídlování dosud neobydlených prostor mění tvář české krajiny. Přibývá obdělávané půdy. Nové agrotechnické postupy umocňují její plodnost. Rodí se nový typ lidské pospolitosti, středověká města střediska kvetoucích řemesel i obchodu. Upevňuje se český feudální stát. Roku 1212 se Zlatou bulou sicilskou stává dědičným královstvím. Korunu Přemyslovců od té doby panovník předává prvorozenému synovi. O toto upevnění samostatnosti a územní nedělitelnosti českého státu se zasloužil Přemysl Otakar I., který obratně a velmi účelově využil svárů uvnitř římskoněmecké říše a vydobyl svému majestátu uznání všech rozhodujících autorit včetně císaře a papeže. Období hluboké krize konečně pominulo... Kniha je doporučena Ministerstvem školství ČR jako četba k výuce dějepisu pro ZŠ a SŠ.

Židovské písemnictví patří k nejstarším, a zároveň nejrozmanitějším na světě, jeho texty dělí tisíce let i kilometrů. V knize Osm světel můžete najít nejznámější židovské pohádkové příběhy, legendy, bajky a anekdotická vyprávění. Čerpají ze starých náboženských textů - Talmudu a midrašů – a současně se v nich odrážejí pozdější pohnuté osudy Židů rozptýlených na různých místech světa. Leo Pavlát shromáždil a převyprávěl více než sedmdesát moudrých i veselých příběhů z prostředí židovských učenců, Židů sefardských i aškenázských stejně jako z chasidského prostředí. Kniha přeložená do šesti světových jazyků byla napsána již před více než dvaceti lety, ale česky mohla vyjít až po pádu komunistického režimu.

Nejmenší čtenáři prožijí na stránkách knížky amerického spisovatele neuvěřitelná dobrodružství s dívenkou Dorotkou, kterou cyklón i s chaloupkou a nerozlučným psíkem přenesl z rodného Kansasu do kouzelné země Oz, v níž se sblíží s třemi podivnými přáteli: slaměným strašákem Hastrošem, Plechovým drvoštěpem a bojácným lvem.

Příběh skupinky králíků, kteří se vydávají na dalekou cestu za novým domovem a za svobodou. Celý příběh je o skupince odvážlivců, kteří vytuší smrtelné nebezpečí a opustí svůj domov. Vydají se na dalekou cestu do neznáma. Spousty nepřátel, mnoho nebezpečných situací a jejich vlastní bezbrannost v nelítostném a drsném světě jim nedodá ani chvilky klidu. Když se přátelé dostanou na místo, které by mohlo být jejich novým domovem, zjistí, že i přes zdánlivé bezpečí se jedná o smrtelnou past. Když se jim podaří uprchnout a vybudovat nový domov, čekají je další obtíže, jaké si jen stěží dovedeme představit. Ale hrdinové příběhu i přes vlastní bezbrannost vítězí díky své prohnanosti nad každým nebezpečím a nepřítelem. 3. vydání.

Důkladné, odborné, mnohými poznámkami vybavené pojednání o starodávném lékařském učení, které vzniklo a tradovalo se v Indii. Je neodmyslitelně spojené s indickým náboženským a duchovním životem. Není však založené na pověrách, ale na neobyčejném přesném a citlivém pozorovaní pochodů v lidském organismu.

Příslovečnou židovskou schopnost kdykoli se vysmát každému, cizímu i vlastnímu nedostatku či hlouposti ocení čtenáři ve výboru z anekdot a krátkých humorných příběhů o Židech a jejich životě.

Soubor pověstí a pohádek ze starého pražského židovského města, rozdělený do oddílů: V dávných dobách, kdy v Čechách cesty rychle zarůstaly, Jako kruhy na vodě se šířila sláva rabínů, Než rostlo zdivo synagóg, Noc, starávypravěčka, čeká za oknem. Příběhy vyprávějí o příchodu židů do Čech, o nejstarší pražské synagóze, o učeném rabínu Lewovi a jeho pověstném Golemovi, o tom jak rostla nová synagóga, o pronásledování a záchraně židů, o životě asmrti, o beznaději a naději.

Jako každý národ mají i Židé své pohádky a vyprávění. Většina pohádek se předává ústně z generace na generaci. Singer v úvodu ke své pohádkové sbírce „Rabín a čarodějnice“ poznamenává, že některé z příběhů mu vyprávěla jeho maminka. „Jsou to lidové pohádky, které slyšela od své maminky a její maminky“. Singer převyprávěl pohádky po svém a některé si sám vymyslel. „Všechny ty příběhy zplodil způsob života, ve kterém není nouze o fantazii a výmysly“. Židovské pohádky a příběhy mají jednu společnou a základní vlastnost, jsou o lidech, Bohu a lásce. Často se v nich vyskytuje postava chudáka a bohatého, hloupého a chytrého, věřícího a nevěřícího, tedy řekli bychom dva základní póly lidských vlastností, boj mezi nimi a jak to v pohádkách často bývá, vítězí dobro nad zlem, ať je vítězem bohatý nebo chudý, hloupý nebo chytrý, věřící či nevěřící, nic z těchto vlastností není nositelem dobra či zla, jejich nositelem je jen člověk sám a jeho chování. Často vyskytující se postavou bývá postava rabiho, který má rozřešit potíže ostatních členů obce, je něco jako šaman či kouzelník, moudrý, který s pomocí Boží pomáhá svým svěřencům v těžkých chvílích rozpoznat, co je zlé a co dobré. „ Příběhy Židů jsou naplněny nejen zbožností, hledáním dobra a úctou k vědění, ale provází je i smysl pro humor a umění smát se sám sobě. Bez této vlastnosti by se ani plamínek moudrosti nikdy pořádně nerozhořel.“

E. Bass se zabýval na sklonku života i pohádkami. Chtěl převyprávět pro děti pohádky z celého světa, stačil jich ale už napsat jen třiadvacet. Vypráví tyto většinou neznámé příběhy šťavnatým, řízným stylem, s humorem, který prokládá vážné myšlenky. Tak se čtenář musí nad nimi zasmát, ale i zamyslet. 13-063-69