Miroslav Jindra Knihy

Tři mladé matky a jejich neobyčejné příběhy odvahy, utrpení a přežití Mezi milionem obětí holokaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, prošly Priska, Rachel i Anka jeho branami s tajemstvím – všechny tři právě otěhotněly, a svému osudu musely čelit samy, bez manžela. S obrovským strachem z budoucnosti, poté, co už ztratily tolik svých blízkých, se tyto mladé ženy upnuly k tomu jedinému, co jim v životě zbylo: zachránit sebe a své nenarozené dítě. Jedna z matek pocházela z Třebechovic pod Orebem, druhá z Bratislavy a třetí z polské Lodže. Kniha mapuje neuvěřitelné příběhy těchto tří žen – nejdříve do Osvětimi, pak do německého pracovního tábora, kde, polomrtvé hlady a udřené z nelidské práce, se snažily zakrýt svůj zdravotní stav. A nakonec je čekala pekelná 17denní cesta vlakem s tisíci dalšími vězni přes západní a jižní Čechy do tábora smrti v rakouském Mauthausenu. A když už se zdálo, že tuto cestu nepřežijí, podařilo se několika hrdinům z Horní Břízy dát potřebným trochu jídla a vody.

Kniha obsahuje v pěti kapitolách zasvěcené a dramatické vzpomínky velkého znalce indického pralesa a skvělého lovce, který se na počátku 20. století věnoval lovu lidožravých šelem - tygrů a leopardů, sužujících vesnice v indickém Kumáonu. Autor lovil lidožravé šelmy přibližně od roku 1907 až do konce třicátých let, kromě toho se významně podílel na práci při záchraně indické přírody a za svoje dlouholeté služby Indii byl oceněn celou řadou vyznamenání. Prostě psané vzpomínky jsou součástí autorovy autobiografie, působí velmi poutavě a živě a jednotlivé dramatické příběhy věrohodně ilustrují jeho cestu od sportovního lovce až k vášnivému ochránci původní přírody.

Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou.

Tato učebnice je určena široké veřejnosti. Učivo, které bylo vybráno tak, aby bylo pro studující co nejužitečnější, podává jednoduchým, snadno srozumitelným způsobem. Nepřetěžuje lekce množstvím gramatiky a slovní zásoby: každý text obsahuje jeden hlavní mluvnický jev a únosný počet důležitých výrazů. Nová mluvnická látka vyplývá z textů, ze vzorů s překladem, postihujících základní problém podávané látky, a z přehledných tabulek, které umožňují správné tvoření vět. V první části funkční obrazová materiál pomáhá pochopit a zapamatovat si význam slov i vět. Cvičení jsou sestavena k uvědomělému napodobování. Po obsahové stránce byl výběr učiva řízen tak,a by se studující mohl domluvit v nejobvyklejších situacích, aby dovedl vyjádřit své postoje, aby si mohl vyměnit s cizincem jednoduché informace a aby byl uveden do četby.

V osobním vyprávění pilota Oldřicha Doubka se jedinečným způsobem odráží historie československého letectví v období let 1925 až 1950. V době, kdy se létání považovalo za druh „šílenství“, patřil mezi „Ikary“, kteří se ve vojenském letectvu rozhodli věrně sloužit nové Československé republice. Působil u stíhacích i bombardovacích letek a jako jeden z mála pilotoval i čs. hydroplány v Boce Kotorské. Své letecké zkušenosti pak uplatnil ve firmě Baťa, kde létání za mlhy a nepříznivého počasí, bez přístrojů i rádia bylo každodenním riskem i ziskem firemních pilotů. V roce 1935 se mu splnil sen, když se stal teprve jedenáctým pilotem Československých státních aerolinií a na své konto si připsal moderní typy letadel včetně Savoie Marchetti 73. V letech nacistické okupace byl za odbojovou činnost několik měsíců vězněn. Aktivně se zapojil do poválečné obnovy Aerolinií. V roce 1947 vystupoval jako mluvčí stávky létajícího personálu, která svým rozsahem a důsledky neměla v historii civilního letectví v Evropě obdoby. V roce 1950 byl mezi desítkami těch, které komunistický režim ze dne na den zbavil možnosti létat a kvalifikovaným zaměstnancům nabídl alternativu dělnických profesí a občanské šikany. „Ikarové“ se zlomenými křídly nemohli dlouhá léta o svém osudu nahlas promluvit. Toto je příběh jednoho z nich.

Hlava nehlava je kniha, která si z mnoha důvodů zaslouží čtenářskou pozornost. Jejím editorům se totiž podařil přímo husarský kousek – shromáždili do jednoho svazku veškeré Hellerovy povídky (a další drobné prózy) a umožnili tak milovníkům a znalcům jeho díla vytvořit si ucelený obraz o jeho tvorbě. Nedosti však na tom. Text totiž obsahuje nejen časopisecky publikované povídky z období po druhé světové válce, ale také dosud nikdy nezveřejněné práce. Naskýtá se nám tak dosud netušená možnost postihnou autorův spisovatelský vývoj a růst. Otevírají se nám nové obzory, nabízejí se nová, nesmírně poutavá setkání se všemi známými atributy Hellerovy literární metody a jeho výsostně originálního stylu, třebaže v jeho nejrannějších textech občas v takřka zárodečním stadiu – o to zajímavější, poučnější a někdy přímo dobrodružnější četbu však tato kniha skýtá. Součástí publikace je také autorova vlastní dramatizace významné pasáže z Hlavy XXII, jednoaktovka nazvaná Soud s Clevingerem. Následují kratší prózy týkající se především vzniku románu Hlava XXII a ohlasů na něj (půvabná je zejména část popisující Hellerův vztah k filmové adaptaci tohoto díla). Závěr knihy pak patří vzpomínce na Coney Island (což je místo, kde autor prožil dětství a mládí), která tematicky i celkovým laděním o šestatřicet let předjímá Hellerovu autobiografii Tehdy a teď.

Thomas Stearns Eliot, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1948, je jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností světové literatury 20. století. Proslul jako rafinovaný básník, dramatik a kritik. Praktická příručka o kočkách se však z celkového obrazu jeho díla výrazně vymyká (dokonce tak, že se o ní mnohé literárněhistorické prameny v přehledech ani nezmiňují). Narušuje totiž dost drasticky jeho celkové důstojně seriózní vyznění, náležíc nesporně k dílkům příležitostným, jednoznačně oddechovým. O životaschopnosti Eliotova kočičího námětu ovšem svědčí samozřejmě muzikál Cats, Eliotovými Kočkami inspirovaný. V historii Broadwaye je to druhý nejdéle uváděný muzikál (po Fantomu opery). Sbírka vychází česky v úplnosti poprvé a je čtvrtým svazkem edice NOS.

Životní příběh první letušky Marie Staré je natolik mnohovrstevnatý, že více než o její vlastní cestě za splněným snem vypovídá cosi o charakteru člověka. Do té doby neznámému, exotickému povolání, které brala jako poslání, dala vlastní obsah. Stala se svědkem nebezpečných i dobrodružných situací. Její život byl vykoupen smrtí kolegyně, která zahynula při leteckém neštěstí v letadle, ve kterém původně měla letět ona. Ani za dramatických okolností okupace a války nedokázala stát stranou. Bojovnice rodem se účastnila odboje a zaplatila za to třemi roky v německých vězeních. Ani poválečný návrat k létání už ale starý sen neoživil. Stíny vlastní komplikované minulosti a komunistický převrat v únoru 1948 ji přinutily emigrovat. Byla cesta za svobodou a nový život v emigraci jejím snem posledním?

Výběr z kanadské prózy o nových usedlících. Moodieová S. - Život v buši, Haliburton T. CH. - Hodinář, Traillová C.P. - V kanadském zálesí

Paul Sheldon je spisovatel, který se proslavil romantickými romány s ústřední hrdinkou Misery. Jednoho zimního dne se mu cestou k vydavateli s dokončeným rukopisem posledního románu o Misery přihodí autonehoda. Naštěstí ho zachrání bývalá zdravotní sestra, a jak se později ukáže, zároveň jeho fanynka číslo jedna, která se o něj začne starat. Pomatená fanynka ho ovšem nakonec nechce nechat jít. Musí zničit rukopis Misery, s kterým není Anne spokojená, a napsat nový. A to je teprve začátek...