Jaume Cabré i Fabré is a distinguished philologist and writer whose work delves into the intricacies of language and narrative. His writing is characterized by a deep engagement with literary traditions and a unique approach to storytelling. Cabré expertly weaves complex themes, demonstrating a profound understanding of the human condition. His contributions enrich the literary landscape with their intellectual depth and stylistic brilliance.
Nowa powieść autora Wyznaję Barcelończyk Ismael nie miał łatwego dzieciństwa,
ale udało mu się zdobyć wykształcenie i podjąć pracę jako nauczyciel języka i
literatury. Pewnego dnia, szukając guzików, zagląda do pasmanterii, gdzie
natyka się na koleżankę z dzieciństwa. Powoli zaczyna rozwijać się między nimi
uczucie. Jednak przypadkowe spotkanie ze znajomym ze szkoły wywraca życie
Ismaela do góry nogami. Budzi się on w podejrzanym szpitalu i nie wie, kim są
dziwni lekarze ani jak sam ma na imię. Jedynie odzyskanie pamięci pozwoli mu
zrozumieć, w jakich opałach się znalazł, ale okaże się to niezwykle trudnym
zadaniem.
Román Přiznávám, že… Jaumea Cabrého patří mezi nejpřednější díla katalánské literatury. Jde o nemilosrdný pohled do vlastního nitra začínající chvílí, kdy se hrdina románu Adrià Ardèvol dozví, že trpí nezvratnou degenerací mozku, která mu dříve nebo později zabrání v duševní činnosti. V dopise své celoživotní lásce Saře pak vypráví o svém neradostném dětství mimořádně nadaného, nicméně citově strádajícího dítěte, z něhož otec chtěl mít předního polyglota a matka světového houslistu. Dospělý Adrià sice hovoří deseti jazyky a čte v několika dalších, hraje na housle, přednáší na univerzitě a píše odborné knihy, avšak je samotář často postrádající pocit štěstí. Navíc se nepřestává obviňovat, že patrně způsobil otcovu smrt.
Kniha Přiznávám, že… představuje i složitou mozaiku osudů velkého počtu postav žijících v širokém časovém rozmezí mezi 14. stoletím a prvními roky století jedenadvacátého. V Adriàových představách se rodí nepřeberně příběhů, v nichž se skutečné události a reálné postavy setkávají s fiktivními, čas ztrácí své zákonitosti a proměna místa děje si mnohdy vystačí s jedinou větou. Ani tyto postavy ale nejsou a nemohou být dokonale šťastné, neboť mezi ně vstupuje všudypřítomné zlo jdoucí od špatných vlastností jedince přes podvodná jednání a zrady až k vraždění ve jménu nějaké ideologie. A Bůh, údajně soucitný a spravedlivý, mlčí.
