Vilém Mrštík (14. května 1863 Jimramov – 2. března 1912 Diváky) byl moravský učitel, spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik. Část díla napsal se svým bratrem Aloisem Mrštíkem, a jsou proto známi jako autorská dvojice bratři Mrštíkové.
Jedno z předních děl Dostojevského, jež vyvolalo pozornost kritickým pohledem na soudobou společnost. Citlivě zobrazuje ušlechtilé typy žen, které za své ryzí city a oddanost jsou uráženy a ponižovány mužskou proradností a honbou za penězi. Tyto vlastnosti jsou zosobněny v postavách sobeckého, falešného a cynického knížete a jeho syna, jenž jde věrně ve šlépějích otcových. Verše přel.: Bohumil Mathesius Obálka a vazba: Jiří John
Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícíhosetbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava Krobota v pražském Národním divadle (1993), vychází v České knižnici ve dvou svazcích.
Bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Zatímco hlavním autorem dramatu Maryša (1894) byl mladší Vilém, Rok na vsi (1903–1904) byl rozhodující měrou dílem staršího Aloise. Ten působil jako učitel na jihomoravském venkově, od konce osmdesátých let 19. století byl správcem školy v Divákách na Slovácku. Zde poskytl útočiště svým třem bratrům včetně Viléma. Právě Diváky se staly hlavní inspirací rozsáhlého románu s podtitulem Kronika moravské dědiny. V kalendářním cyklu roku od října do září zobrazuje svět a život fiktivní vesnice Habrůvka, členěný rytmem ročních období, zemědělské práce, křesťanských svátků, slavností a dalších událostí místního života. Text edičně připravil Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková. Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.
Drobné cestopisné črty a náladotvorné obrázky z vesnického života jsou zapomenutým skvostem – pro citlivou duši i lákavým čtenářským zážitkem. Vilém Mrštík v nich setrvává na jižní Moravě, v kraji Hanáckého Slovácka. Na první pohled se jedná o méně známou část tvorby jednoho z dvojice, kterou jsme si navykli brát jako jednu literární značku, zvučného jména a lesku. Vilém v ní však příznačně spojuje syrový detail a realitu s poetickým viděním světa, které ani po více než stovce let neztratilo nic ze svého podmanivého kouzla.
Prvně publikovaný V. Mrštíkův rukopis (editor Jan Vladislav) z cesty na Všeruskou výstavu v Nižním Novgorodu přes Krakov, Varšavu a Moskvu obsahuje kritické, sarkastické postřehy o ruské civilizaci a jejím vztahu k okolním zemím a neruským národům. Mrštík v zápiscích vědomě navazuje na Borovského úvahy o škodlivosti (českého) slavjanofilství.
Obraz moravského venkova tak, jak plynul život ve vísce Habrůvce během jednoho roku, vše co v přírodě a mezi lidmi se dělo. Začátek a konec v kronice je shodný s hranicemi roku zemědělského od setí do žatvy, zde v 1. díle probíhá děj od října do února.
Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Očaruje jeho dudy... Naši furianti je příběh o vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá... Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.
