Vilém Mrštík Knihy

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Třetí část epopeje se odehrává v roce 1812 a vypráví např. o bitvě u Borodina a Napoleonovi v Moskvě.

Popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě. Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to. Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova. Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné. Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmenou operu Sergej Prokofjev. 28-084-66

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Čtvrtá část epopeje se odehrává v letech 1812-1813 a popisuje např. Napoleonovu porážku.

Vilémovy cestopisné obrázky z Čech a moravského Slovácka vznikaly z obsáhlých dopisů, posílaných přátelům, jež bývaly po menších upravách otiskovány v časopisech. Vzrušenými slovy zachycuje v nich autor své okouzlení Babiččiným údolím, Sněžkou, Šumavou a jinými krajinami. - Aloisovy nadšené črty z potulek Slovenskem vycházely rovněž nejprve časopisecky. Šalda jim vytkl, že jsou psány s hlediska svátečního turisty, který vidí jen líc věci, přírodní krásy ličí theatrálně a vkládá do duše lidu vlastní osobní nálady: "Nenajdeš v knížce Mrštíkově jedinkého sebe kradmějšího pohledu do společenského, rodinného, školského, církevního života Slovákova." - Svazek je doplněn dvěma kratšími črtami, které vytěžil Alois Mrštík z pobytu v lázních Bohdanči a v Adrii.

Rok na vsi popisuje události ve fiktivní moravské vesničce Habrůvce pravděpodobně od podzimu do léta jednoho roku v posledním desetiletí 19. století.[pozn 1] Autor v díle ukazuje různé zvyky, tradice, obyčeje a zábavy, které se přes rok konají na vsi. Dialogy postav užívají dialektu na pomezí hanáckého a slováckého nářečí. Inspirací byla Aloisovi vesnice Diváky, kde působil jako učitel a správce školy.

Jedno z předních děl Dostojevského, jež vyvolalo pozornost kritickým pohledem na soudobou společnost. Citlivě zobrazuje ušlechtilé typy žen, které za své ryzí city a oddanost jsou uráženy a ponižovány mužskou proradností a honbou za penězi. Tyto vlastnosti jsou zosobněny v postavách sobeckého, falešného a cynického knížete a jeho syna, jenž jde věrně ve šlépějích otcových.

Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícíhosetbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava Krobota v pražském Národním divadle (1993), vychází v České knižnici ve dvou svazcích.

Prosté a jímavé,zkratkovitá svědectví o obyčejných osudech zapomenutých lidí,takové jsou Moravské obrázky Aloise Mrštíka.Dokládají,že je napsal dobrý pozorovatel se smyslem pro citlivou kresbu charakterů a s pochopením pro přání,skutky a starosti svých hrdinů.

Světoznámý román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova, poprvé vydaný v roce 1858. Jeho podstatná část vznikla při autorově pobytu v Mariánských Lázních. Gončarov na něm pracoval deset let, román patří do trojice volně navazujících románů Všední příběh, Oblomov a Strž.Hlavní postavou románu je statkář Ilja Iljič Oblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu 19. století. Na jeho osudech zachycuje Gončarov prázdnotu a nudu provinčního statkářského prostředí a pocit zbytečnosti jeho hrdinů.

Bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Zatímco hlavním autorem dramatu Maryša (1894) byl mladší Vilém, Rok na vsi (1903–1904) byl rozhodující měrou dílem staršího Aloise. Ten působil jako učitel na jihomoravském venkově, od konce osmdesátých let 19. století byl správcem školy v Divákách na Slovácku. Zde poskytl útočiště svým třem bratrům včetně Viléma. Právě Diváky se staly hlavní inspirací rozsáhlého románu s podtitulem Kronika moravské dědiny. V kalendářním cyklu roku od října do září zobrazuje svět a život fiktivní vesnice Habrůvka, členěný rytmem ročních období, zemědělské práce, křesťanských svátků, slavností a dalších událostí místního života. Text edičně připravil Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková. Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.

Široká kronikářska skladba bratří Mrštíků Rok na vsi není první ani jediné společné dílo této spisovatelské dvojice. K Roku na vsi přistupovali autoři zkušení, vyzrálí, navíc vyzbrojení láskyplným sepětím s životem moravské dědiny Diváků, kde strávili mnoho let společného života. Habrůvce, jak Diváky ve své práci překřtili, připsali kroniku jednoho roku a zachytili v ní život slovácké dědiny v celé jeho šíři, s onou složitou problematikou společenských proměn osmdesátých až devadesátých let minulého století, se vším, co souvisí s jejím přísným životním řádem, svérázem a přírodou. Jako typičtí představitelé kritického realismu se soustředili na analýzu celé této situace a snažili se vystopovat, jaké jsou tu příčiny, které formují lidské charaktery. Proto v této próze nenajdeme jednotlivých hrdinů, kolem kterých by autoři rozvinuli děj románu. Středem jejich zájmu je doba, plná rozporů a neklidu, které autoři věnovali své kritické pero.

Poslední studentský román Viléma Mrštíka. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom taky tatokniha vypovídá. Z románu zůstalo jen torzo. Román se pokusil dokončit vykladač Mrštíkova díla K.E.Sokol.

Naturalistické drama po prvé provedené roku 1894. Jeho hlavní dějovou náplní je příběh vesnické dcery, kterou rodiče proti její vůli provdali za bohatého vdovce bez ohledu na její lásku k mladému čeledínovi. Když se po třech letech Francek vrátil z vojny, vybízel Maryšu, aby s ním šla žít do města a rozešla se s mužem. Maryša, vychovaná v předsudku nerozlučitelností manželství, odmítla, otrávila však svého muže, který vyhrožoval, že Francka zabije. - Dnešní režijní pojetí přesouvá divákovu pozornost na postavu rekruta Francka, který jediný ze všech postav hry aktivně vzdoruje náboženským a morálním konvencím tehdejšího vesnického života, kde všechny lidské vztahy byly založeny na penězích. 36. vydání - v SNKLHU 1.

Santa Lucia je román o deziluzi. Mrštík ji dává prožít moravskému studentovi, pro něhož se Praha pro svou krásu a tradice stala přeludnou vidinou; v průběhu marného zápasu o uplatnění a přežití se ale mění v post a změť chaotických vjemů osamělého vyvržence. Silného emocionálního vyznění dosahuje Mrštík subjektivní perspektivou i tím, že vyprávění rámcuje hrdinovým umíráním. Vydání osmé. Na titulní straně uveden rok 1970, v tiráži 1969.

Román jednoho z bratří Mrštíků o citovém zrání mladé dvojice. Upřímnost a čistá láska děvčete nakonec probudí lepší stránky chlapcovy povahy, donutí ho skoncovat s lehkomyslným životem a snažit se vybudovat si solidní existenci, která by mu dovolila založit rodinu.

Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Očaruje jeho dudy... Naši furianti je příběh o vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá... Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.

Po měsících mapují oba autoři život na vesnici, chlonologicky ty nejzajímavější události, ale život a projevy jednotlivých občanů.

Historický román o životě během války s Napoleónem v Rusku. Děj se soustředí na osudy několika postav z různých společenských vrstev, které se snaží najít smysl a hodnotu v turbulentní době. Tolstoj zkoumá témata jako láska, smrt, rodina a osud, zatímco zachycuje jak osobní, tak kolektivní zkušenosti lidí v období války. Kniha se vyznačuje hlubokým psychologickým pohledem na postavy a jejich vnitřní konflikty, stejně jako realistickým zobrazením historických událostí a jejich dopadu na životy jednotlivců. Tolstoj mistrovsky kombinuje fikci s historií, čímž vytváří komplexní obraz ruské společnosti a jejího vývoje v těžkých časech.

Vrcholem Aloisovy slovesné tvorby je románová kronika Rok na vsi (1903–1904). Je to široce založený obraz života na vsi na rozhraní Slovácka a Hané. Alois Mrštík v tomto díle přinesl nové, realistické prvky do zobrazování venkova. Vykreslil svérázný život na moravské vesnici v rámci církevního roku (tj. od podzimu do podzimu) se všemi jeho zvyky, radostmi i strastmi. Spíše než celkovou koncepcí působí kniha přesvědčivými detaily, plastickou kresbou postav, spádným, dobře odposlouchaným dialogem a přesností záběru venkovského života. U druhého vydání Roku na vsi (1914) připsal Alois jako spoluautora bratra Viléma (právě on, jehož silou bylo zejména impresionistické líčení přírody, je patrně spoluautorem přírodních lyrických popisů v románě).

Kritické vydání "Povídek a obrázků" shrnuje povídky již dříve samostatně vydané (u Otty) i práce otištěné po časopisech. Jako úvodní povídka je zařazena "Improvizace", kterou otiskl septimán Mrštík v brněnském almanachu Zora (a která vyvolala později nejednu debatu, neboť její hrdinkaMiluška byla pokládána za vzor Helenky z Pohádky máje), za ní následuje větší oddíl "Stíny a ostatní povídky", kde jsou zařazeny jednak povídky, které uvedl autor sám ve vydání knižním, jednak povídky Stařenka (z Bavlnkových žen), Babeta, Verunka a Stařeček Gajda. "Obrázky" v druhé části souboru jsou popisné a náladové přírodní črty s tenkou nitkou dějovou nebo úplně bez děje. Vycházely porůznu v Hlasu národa a v Národních listech, v knižním vydání měly devět čísel, z nichž samostatné Obrázky ze vsi tvoří drobný cyklus pěti náladových črt z diváckého prostředí. Dnešní pořadatel ponechal úpravu autorovu, za tyto obrázky přidal pak ještě 7obrázků jiných a zakončil celý soubor drobnou vzpomínkovou prózou ze studentských let O rozbitém cylindru, kterou Mrštík uzavřel svou beletristickou činnost.

Po měsících mapují oba autoři život na vesnici, chlonologicky ty nejzajímavější události, ale život a projevy jednotlivých občanů. Sedmé vydání (třetí kritické).

Poslední studentský román autora. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom tato kniha vypovídá.

Prvně publikovaný V. Mrštíkův rukopis (editor Jan Vladislav) z cesty na Všeruskou výstavu v Nižním Novgorodu přes Krakov, Varšavu a Moskvu obsahuje kritické, sarkastické postřehy o ruské civilizaci a jejím vztahu k okolním zemím a neruským národům. Mrštík v zápiscích vědomě navazuje na Borovského úvahy o škodlivosti (českého) slavjanofilství.

Upřímnost a čistá láska děvčete nakonec probudí lepší stránky chlapcovy povahy, donutí ho skoncovat s lehkomyslným životem a snažit se vybudovat si solidní existenci, která by mu dovolila založit rodinu.

Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnotydokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.

Obsahuje tyto povídky: Signál, Bitva Ajaslárská, Hrdý Aggej, Čeho tu nebylo, Žabka na cestách, Sluha a důstojník, Medvědi, Čtyry dni, Umělci. 1. přívazek k: Na německém dvoře minulého věku / Bedřiška Žofie Vilemína Pruská

Poslední studentský román autora. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom tato kniha vypovídá.

Drobné cestopisné čtry a přírodní obrázky bratří Mrštíků.

Povídku Hňup a román Bojarština, které jsou v tomto svazku, přeložil Vilém Mrštík.

Leden: Po obvyklých přáních na Nový rok vyměňuje čeleď služby a sedláci rozvažují nad špatným finančním stavem. Dědinou prochází žid-kůžkář. Nastává tuhá zima. Obecní bilance dopadla bídně.

Dílo ruského autora Lva Nikolajeviče Tolstého se zaměřuje na období napoleonských válek a jejich dopad na ruskou společnost v první polovině 19. století. Příběh sleduje osudy několika hlavních postav, včetně aristokratů Pierre Bezukhov, princezny Natálie Rostov a generála Kutuzova, a jejich osobní i historické konflikty. Tolstoj zkoumá témata jako je válka, mír, láska, ztráta a hledání smyslu života, přičemž se prolínají individuální příběhy s širším historickým kontextem. Kniha se vyznačuje detailním popisem bitevních scén a psychologickým rozborem postav, které se snaží vyrovnat s důsledky války a osobními tragédiemi. Tolstoj se zaměřuje na morální dilemata a etické otázky, které postavy čelí, a ukazuje, jak válka ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i celou společnost. Dílo je také známé svým realistickým zobrazením historických událostí a postav, což přispívá k jeho literární hodnotě. Celkově se jedná o komplexní a mnohovrstevnatý pohled na lidskou existenci v turbulentní době.