Jan Binder

Jan Binder, nar. 16.9.1927 v Praze je nakladatelský redaktor, překladatel z francouzštiny a němčiny a editor. Po maturitě (1946) na Benešově reformním reálném gymnáziu v Praze 6 studoval 1946-50 dějiny moderních literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1950 získal titul PhDr. (na základě práce H. G. Schauer a cizina). 1950-56 působil jako redaktor v nakladatelství Brázda (od 1953 Státní zemědělské nakladatelství), pro něž přeložil z ruštiny pět odborných publikací (botanika, zootechnika, organizace práce). V Zemědělských novinách (1954-55) publikoval vlastivědné články. Externě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy klasickou filologii, zejména starověkou řečtinu, na jejímž základě si později osvojil i znalost novořečtiny. Roku 1956 přešel do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od 1966 Odeon), kde až do odchodu do důchodu (1990) redigoval zejména tituly z literatury francouzské, latinské, starořecké i novořecké a publikace naukové. 1991 obdržel stipendium od řeckého ministerstva kultury a 1992 stipendium francouzské vlády; seznámil se tak s prostředím autorů, jež překládal, a navázal osobní styky s francouzskými spisovateli a historiky. Je autorem řady doslovů, v periodickém tisku sledoval současnou původní (I. Diviš, A. Lustig, L. Vaculík, M. Holub) i překladovou literaturu (1954-63 v Lidové demokracii). V odborném tisku publikoval úvahy v revui Slovesná věda (1946-48). Spolupracoval s rozhlasem (pásma Ovidiovo Umění milovat, 1967, Stendhalovy lásky a válečná dobrodružství, 1993). Překládá z francouzštiny a němčiny a zaměřuje se především na texty filozofického, encyklopedického a uměnovědného rázu.