Reportáže Iľji Grigor'jeviče Erenburga ze španělské občanské války mají velmi daleko k suchopárnému faktografickému zpravodajství, spíše se jedná o fejetóny či črty opírající se o přesný autentický postřeh, rozvinutý však v hluboce emotivně a bojovně zaměřené komentáře, kterými se autor bez výhrad stavěl proti hrozícímu fašismu i postupu západních demokracií, které pod záminkou „nevměšování“ otvíraly Hitlerově rozpínavosti doširoka cestu.
"Lazik je vůbec ve svém prostředí a národně rasovém zabarvení do jisté míry Švejk: i v něm je onen rys provokace z přitroublé nevinnosti jako ve Švejkovi. Ale zatímco v případě Švejkově si s ní jeho rakouští policejní a vojenští páni vlastně nevědí rady, s Lazikem se vždycky rázněa bez skrupulí zatočí... Ale... Lazik je při vší malosti přece jen plně oprávněným soudcem světa: nese v sobě míru lidskosti, nehynoucí potřeby člověka mít domov zabydlený vzájemnou náklonností, porozuměním, obyčejnou, ale svobodně zvolenou prací..." Takto je v doslovu knihy charakterizován hrdina autorova nejveselejšího románu z dvacátých let, smolař, pánský krejčí židovského původu, který se snaží uplatnit se a nenáročně zařídit podle svých schopností a představ, avšak stále se dostává, a to ať v SSSR, nebo v Evropě dvacátých let, do maléru a stále je bez prostředků.
Antologie představuje ukázky z tvorby dvanácti ruských básníků, které byly vybrány z pozůstalosti českého básníka a překladatele Ladislava Fikara.
Amerika po druhé světové válce
