Ilja Grigorjevič Ehrenburg Pořadí knih (chronologicky)

Życie i los Wasilija Grossmana to książka niezwykła, niezwykłe też są jej dzieje. Autor pisał ją, wierząc, że zostanie opublikowana w ZSRR, władza wykonała jednak swoistą egzekucję, nie na samym autorze, ale na jego dziele – skazano je na nieistnienie, aresztując rękopisy. Dużo wcześniej niż inni Grossman zrozumiał: jak dalece podobne są oba, zwarte w śmiertelnej walce, totalitarne ustroje: sowiecki i hitlerowski. Napisana z Tołstojowskim rozmachem powieść przedstawia losy jednej rodziny na tle bitwy stalingradzkiej. Pisarz tworzy dziesiątki znakomicie nakreślonych postaci, prowadzi nas do okopów pierwszej linii i do sztabu, do łagrowego baraku i do pracowni profesora fizyki. Batalistyka jest tylko pretekstem, w centrum uwagi znajduje się kwestia wolności. Los w postaci wojny czy machiny państwowej niszczy ludzi, ale nie jest w stanie zmienić ich w bezwolne roboty. I jak utwór Grossmana dotarł w końcu do czytelników, tak życie zawsze w końcu zwycięża w zmaganiach z losem.

Antologie představuje ukázky z tvorby dvanácti ruských básníků, které byly vybrány z pozůstalosti českého básníka a překladatele Ladislava Fikara.

Reportáže Iľji Grigor'jeviče Erenburga ze španělské občanské války mají velmi daleko k suchopárnému faktografickému zpravodajství, spíše se jedná o fejetóny či črty opírající se o přesný autentický postřeh, rozvinutý však v hluboce emotivně a bojovně zaměřené komentáře, kterými se autor bez výhrad stavěl proti hrozícímu fašismu i postupu západních demokracií, které pod záminkou „nevměšování“ otvíraly Hitlerově rozpínavosti doširoka cestu.

Roman aus der Reihe "Ausgewählte Werke" des Malik-Verlages, Band 3, mit 512 Seiten.

Válečné reportáže dvou autorů,kteří zaznamenali nejvíce informací ,reportáží a článků na níž jsou zachyceny události čtyřletého krutého válečného zápasu s fašismem.(rok 1941-1945)

Das bewegte Leben des Lasik Roitschwantz ist ein jüdischer Roman und Ilja Ehrenburgs originellstes und persönlichstes Buch – ein wunderbares Tohuwabohu explosiver Phantasie aus dem Jahr 1928. Sprache war der Überlebensstoff des Lasik Roitschwantz, Sprache ist dieses wiederzuentdeckende Buch, ein Höhepunkt im umfangreichen Romanwerk von Ilja Ehrenburg. Der kleine jüdische Herrenschneider Lasik Roitschwantz wird vom Lehrmeister Hunger durchs Leben, über Grenzen und Sprachen durch Europa gewirbelt. Dieser Antiheld in der Zeit von Revolution und Bürgerkrieg verliert sein Geschäft und seine Heimat, er beginnt seine Odyssee. Aber ob Königsberg, Frankfurt, Paris oder London, von einer Hoffnung, von einem Traum zum nächsten getrieben, wird der arme Ostjude Roitschwantz zum Anpassungskünstler und Enttarnungsgenie – vor allem aber zum ewigen Verlierer, der, endlich im gelobten Heiligen Land angekommen, an Jom-Kippur, am heiligsten Feiertag des Jahres neben dem Grab von Jakobs Ehefrau Rahel verhungert.

German

"Lazik je vůbec ve svém prostředí a národně rasovém zabarvení do jisté míry Švejk: i v něm je onen rys provokace z přitroublé nevinnosti jako ve Švejkovi. Ale zatímco v případě Švejkově si s ní jeho rakouští policejní a vojenští páni vlastně nevědí rady, s Lazikem se vždycky rázněa bez skrupulí zatočí... Ale... Lazik je při vší malosti přece jen plně oprávněným soudcem světa: nese v sobě míru lidskosti, nehynoucí potřeby člověka mít domov zabydlený vzájemnou náklonností, porozuměním, obyčejnou, ale svobodně zvolenou prací..." Takto je v doslovu knihy charakterizován hrdina autorova nejveselejšího románu z dvacátých let, smolař, pánský krejčí židovského původu, který se snaží uplatnit se a nenáročně zařídit podle svých schopností a představ, avšak stále se dostává, a to ať v SSSR, nebo v Evropě dvacátých let, do maléru a stále je bez prostředků.

Kto má rád skvelý príbeh vyrozprávaný s jemným humorom istotne siahne po vtipných poviedkach, ktoré zjednocuje fajka. Iľja Erenburg si vybral fajku ako "hrdinku" len preto, aby cez jej osud vyrozprával príbehy ľudí, žijúcich v rozličných kútoch Zeme. So zhovievavým úsmevom sleduje nemožného, rozmaznaného belgického milionára, ktorý nechápe správanie nahých čiernych divochov. A oni zasa nerozumejú jemu. Čitateľ sa skrúca od smiechu, keď číta poviedku o solúnskom starinárovi, hoci starý Žid zomiera a na smrteľnom lôžku udeľuje ponaučenia svojim synom. Pri iných poviedkach sa zasa oko čitateľa zaleskne od slzy súcitu

V Búrke tak ako vo svojich predchádzajúcich dielach sa Erenburg znova vracia k téme človeka a spoločnosti. Cez osudy jednotlivcov vytvára pôsobivú panorámu čias. Zreteľne a jednoznačne vyslovuje svoje presvedčenie, že sila človeka je v jeho spoločenskosti, v začlenení sa do spoločenského zápasu za pokrok. Pravdaže, vojna sa svojou polaritou pravdy a krivdy zjednodušuje voľbu hrdinov, vedie ich k tomu, aby sa celou energiou pustili do spravodlivého boja, ale Erenburg zdôrazňuje potrebu angažovaného kontaktu so skutočnosťou aj v období, keď už stíchli delá...

V Búrke tak ako vo svojich predchádzajúcich dielach sa Erenburg znova vracia k téme človeka a spoločnosti. Cez osudy jednotlivcov vytvára pôsobivú panorámu čias. Zreteľne a jednoznačne vyslovuje svoje presvedčenie, že sila človeka je v jeho spoločenskosti, v začlenení sa do spoločenského zápasu za pokrok. Pravdaže, vojna sa svojou polaritou pravdy a krivdy zjednodušuje voľbu hrdinov, vedie ich k tomu, aby sa celou energiou pustili do spravodlivého boja, ale Erenburg zdôrazňuje potrebu angažovaného kontaktu so skutočnosťou aj v období, keď už stíchli delá...