Antonín Přidal (13. října 1935 Prostějov – 7. února 2017 Brno) byl český překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny, spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog.
Strhující, promyšlený a brilantně napsaný příběh, který byl rovněž úspěšně zfilmován, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co Frederick Forsyth napsal – Den pro Šakala se ve svém žánru stal klasikou a vstoupil do dějin literatury jako určující a současně nepřekonatelný mezník ve vývoji politického thrilleru. 1. vydání.
Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.
Výbor z povídek amerického spisovatele, vlastním jménem William Sydney Porter. Povídky zachycují realisticky a s dobromyslným humorem společenské poměry na americkém středozápadě na konci 19. stol. Jeho portréty drobných lidí, zlatokopů, umělců i podvodníků jsou napsány bystře, svěžea s dojímavým vcítěním do jejich osudu. Autorovo humální a sociální cítění se nejvýrazněji projevuje v povídkách z New Yorku. Smysl pro paradox a pro hořký humor života, spolu se silným sociálním cítěním uchoval většině Henryho rozsáhlého díla svěžest a čtenářskou působivost. Obsah: Jeff Peters osobním magnetem, O chobotnici na břeh vysazené, Muž ve vyšším postavení, Prasečí morálka, Rukojmí, Ruka, která břídí svět, Příručka Herkimerova, Neviňátka na Broadwayi, Poctivost v umění, Katedra filantromatematiky, Jak oloupili vlka, Básník a sedlák, Purpurové šaty, Lakomý milenec, Vyšší pragmatismus, Důkaz, Hypotéza neúspěchu, Poťouchlé skotačinky života, Pimientské lívance, Jablko nepromluvilo, Exaktní věda o sňatku, Princ z pohádky, Napravení Jima Valentína, Kaktus, Poslední list, Nápoj lásky Icika Schoensteina, Kvadratura kruhu, Služba lásky, Policajt a chorál, Večeře u ..., Romace čumilů, Kyvadlo, Mlha v San Antoniu, Okouzlující profil, Souboj. Cena knihy v čase vydání: 15,80 Kčs.
Výbor textů z rubriky Kouzlo nechtěného (texty naivistických autorů vzniklé bez uměleckých aspirací), která si získala velkou popularitu koncem šedesátých let v časopise Host do domu. Antonín Přidal, editor knihy, rubriku redigoval až do roku 1970, kdy bylo vydávání Hosta z úřední moci zakázáno. Texty přichystané do dalších čísel tak zůstaly jen ve složkách. Nyní je můžete najít v knize, kterou doprovází barevné reprodukce z unikátní sbírky naivního umění prof. Antona Kollára. Kouzlo nechtěného je když z klobouku, odkud měla vzlétnout holubice, se vybatolí myš když před vojáky jako ze škatulky pochoduje státník v kalhotách nad kotníky když prodej kozy se vylíčí s řečnickým vzletem anebo slohem úředního šimla když učenec káže o řádu a drmolí páté přes deváté když rozevlátá láska se vyznává kostrbatě anebo v učesaných formulích když slova nestačí proudům vzpomínek a řítí se za nimi hlava nehlava když vedle velikánů kráčejících dějinami hopsají po svých trasách malinkatí kmáni a tak dál a tak dál a různě podobně.
Druhá knižní sbírka dramatických textů Antonína Přidala přináší pět her z přelomu tisíciletí – čtyři rozhlasové a jednu divadelní. Autor v nich důmyslně těží z možností, které nabízí rádio jako umělecké médium, i z prostředků komorní divadelní scény. Přidalův hrdina je společenský tvor, který se uprostřed všednodenního světa, mnohdy rutinního, dostává do konfliktu – se svou minulostí, se svými emocemi a tužbami – v kostce, se svým člověčenstvím. Je to hrdina dnešní doby – ve sváru se zvůlí moci, která ho tlačí k hranici anebo až za hranice lidské důstojnosti, a ve sváru se sebou samým. K vydání připravil: Pavel Drábek Předmluva: Miroslav Plešák
Básně vypovídají o životních pocitech generace, která dospívala za války a zbytek života prožila v totalitě. "V polovině osmdesátých let navrhl malíř Bohumír Matal, abychom některé své práce spojili do ucelených cyklů. Ne tak, aby se básně a kresby navzájem ilustrovaly, ale aby vytvářely řady spřízněné životním pocitem. Pocitem nahého v trní, dodal a napověděl tak název pro první z nich. K názvu druhého souboru - Hlavy nehlavy - nás přivedly hovory o tenké hranici, která dělí lidské věci od jejich popření. Další řady sr měly jmenovat Dvojice a Výkřiky. Bohumír Matal byl tímto plánem tak zaujat, že udělal všechno pro to, aby oba první cykly byly reprodukovány - péčí Jiřího Táborského (1987), Jana Fišera (1987) a Petra Janovského (1988) - v několika desítkách samizdatových výtisků pro naše přátele. Umínil si uložit originály co nejpečlivěji, "aby to bylo připraveno, až přijde čas". Toho času, urputně vyhlíženého, se nedočkal. Zemřel 7. července 1988 v Prudké u Doubravníku, ve svém mlýně, který býval pro tolik lidí světlým místem v černých hodinách a letech. Kniha SBOHEM ALE ČEMU zahrnuje (s několika textovými změnami) básně a kresby z cyklu Nahý v trní a Hlavy nehlavy. K nim jsou připojeny Dvojice, sestavené dodatečně v letech 1989-1991. Z původního výběru kreseb byla do tohoto vydání převzata většina. Podle malířova přání má prvá kresba každého cyklu předznamenávat téma příští řady. To, co je ještě před námi.
Laskavý humor příběhu je postaven především na zápase s angličtinou nejen pana Kaplana, ale i dalších přistěhovalců do New Yorku. Krejčí Hyman Kaplan má takřka geniální schopnost přešít jazyková pravidla tak, aby netísnila jeho neuvěřitelnou vyřídilku. Urputná vážnost, se kterou dospělí ke svému vzdělávání přistupují, přináší řadu zábavných a úsměvných situací. V legendárním brilantním překladu Antonína Přidala.
„Básnickou sbírku Antonína Přidala Zpovědi a odposlechy považuji za zásadní dílo nejen svého autora, ale i současné české literatury. Ve chvíli, kdy všeho je moc a nic nemá váhu, ozývá se — vím, bude to znít paradoxně — jasný hlas hluboké vnitřní meditace. Bez těkavé klipovitosti, bez sentimentality, bez takzvaného poetického oparu nebo kouřové clony, která tak ráda v divadle i na jevišti dnešního světa nahrazuje poctivě vyložené karty. Autor je přísný k sobě i k jiným, nic si neodpouští. Chce se dobrat odpovědi na otázky dotírající s věkem. Je v tom odpovědnost za život, v němž jsme „každý sám za sebe“, bez výmluv na nepravé sudičky, téma odcházení a zkoumavého nahlížení za obzor tohoto světa. Je to neúprosná poezie rozkoše i bolesti z myšlení, ale taky plná zvědavosti a údivu, překvapení. Vtipu ironického i dětsky hravého.“ Miroslav Plešák
Odehrává se převážně v Praze a nejmenovaném koncentračním táboře, a východiskem je předvečer 15. března 1939, kdy se zásadně mění osud několika stálých návštěvníků jedné pražské kavárny, převážně bankovních úředníků a Židů. Autorovým cílem bylo vytvořit s odstupem času panoráma, v němž doba a lidé navzájem prorůstají a které ukazuje jednotlivce tragicky zasaženého dějinnými událostmi.
