Antonín Přidal Knihy

Jsme ve Francii na počátku šedesátých let, v zemi zmítané nevyhlášenou občanskou válkou, kterou vede Organizace tajné armády proti vládě. Někdejší vysocí vojenští činitelé, zahnaní do ilegality, vidí v prezidentu Charlesi de Gaullovi zrádce odpovědného za ztrátu Alžírska a chystajíse ho zprovodit ze světa, aby mohli uskutečnit v zemi převrat. Dramatická kniha anglického novináře Fredericka Forsytha vychází z této konkrétní historické situace a ke skutečným pokusům OAS o atentát na de Gaulla domýšlí ještě další napínavou reprízu. Autor líčí rafinované, nesmírně důkladné přípravy profesionálního zabijáka s krycím jménem Šakal i postup jeho protihráče, francouzského detektiva Lebela. Zavádí nás do světa tvrdé policejní práce, která se sice neobejde bez inspirace, ale spočívá především na mravenčím úsilí při shromažďování a studiu i těch nejmenších detailů. Poznáváme i jiné neznámé prostředí, téměř stejně dokonale a důmyslně organizované: zločinecké podsvětí. Román, napsaný s vynikajícím smyslem pro akci a dějový spád, přečte čtenář jedním dechem a ten, kdo už zhlédl film podle knihy natočený a zná dějovou osnovu příběhu, dozví se mnoho dalších zajímavých podrobností o zúčastněných osobách i událostech.

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.

Výbor z povídek amerického spisovatele, vlastním jménem William Sydney Porter. Povídky zachycují realisticky a s dobromyslným humorem společenské poměry na americkém středozápadě na konci 19. stol. Jeho portréty drobných lidí, zlatokopů, umělců i podvodníků jsou napsány bystře, svěžea s dojímavým vcítěním do jejich osudu. Autorovo humální a sociální cítění se nejvýrazněji projevuje v povídkách z New Yorku. Smysl pro paradox a pro hořký humor života, spolu se silným sociálním cítěním uchoval většině Henryho rozsáhlého díla svěžest a čtenářskou působivost. Obsah: Jeff Peters osobním magnetem, O chobotnici na břeh vysazené, Muž ve vyšším postavení, Prasečí morálka, Rukojmí, Ruka, která břídí svět, Příručka Herkimerova, Neviňátka na Broadwayi, Poctivost v umění, Katedra filantromatematiky, Jak oloupili vlka, Básník a sedlák, Purpurové šaty, Lakomý milenec, Vyšší pragmatismus, Důkaz, Hypotéza neúspěchu, Poťouchlé skotačinky života, Pimientské lívance, Jablko nepromluvilo, Exaktní věda o sňatku, Princ z pohádky, Napravení Jima Valentína, Kaktus, Poslední list, Nápoj lásky Icika Schoensteina, Kvadratura kruhu, Služba lásky, Policajt a chorál, Večeře u ..., Romace čumilů, Kyvadlo, Mlha v San Antoniu, Okouzlující profil, Souboj. Cena knihy v čase vydání: 15,80 Kčs.

Výbor textů z rubriky Kouzlo nechtěného (texty naivistických autorů vzniklé bez uměleckých aspirací), která si získala velkou popularitu koncem šedesátých let v časopise Host do domu. Antonín Přidal, editor knihy, rubriku redigoval až do roku 1970, kdy bylo vydávání Hosta z úřední moci zakázáno. Texty přichystané do dalších čísel tak zůstaly jen ve složkách. Nyní je můžete najít v knize, kterou doprovází barevné reprodukce z unikátní sbírky naivního umění prof. Antona Kollára. Kouzlo nechtěného je když z klobouku, odkud měla vzlétnout holubice, se vybatolí myš když před vojáky jako ze škatulky pochoduje státník v kalhotách nad kotníky když prodej kozy se vylíčí s řečnickým vzletem anebo slohem úředního šimla když učenec káže o řádu a drmolí páté přes deváté když rozevlátá láska se vyznává kostrbatě anebo v učesaných formulích když slova nestačí proudům vzpomínek a řítí se za nimi hlava nehlava když vedle velikánů kráčejících dějinami hopsají po svých trasách malinkatí kmáni a tak dál a tak dál a různě podobně.

Druhá knižní sbírka dramatických textů Antonína Přidala přináší pět her z přelomu tisíciletí – čtyři rozhlasové a jednu divadelní. Autor v nich důmyslně těží z možností, které nabízí rádio jako umělecké médium, i z prostředků komorní divadelní scény. Přidalův hrdina je společenský tvor, který se uprostřed všednodenního světa, mnohdy rutinního, dostává do konfliktu – se svou minulostí, se svými emocemi a tužbami – v kostce, se svým člověčenstvím. Je to hrdina dnešní doby – ve sváru se zvůlí moci, která ho tlačí k hranici anebo až za hranice lidské důstojnosti, a ve sváru se sebou samým. K vydání připravil: Pavel Drábek Předmluva: Miroslav Plešák

Básně vypovídají o životních pocitech generace, která dospívala za války a zbytek života prožila v totalitě. "V polovině osmdesátých let navrhl malíř Bohumír Matal, abychom některé své práce spojili do ucelených cyklů. Ne tak, aby se básně a kresby navzájem ilustrovaly, ale aby vytvářely řady spřízněné životním pocitem. Pocitem nahého v trní, dodal a napověděl tak název pro první z nich. K názvu druhého souboru - Hlavy nehlavy - nás přivedly hovory o tenké hranici, která dělí lidské věci od jejich popření. Další řady sr měly jmenovat Dvojice a Výkřiky. Bohumír Matal byl tímto plánem tak zaujat, že udělal všechno pro to, aby oba první cykly byly reprodukovány - péčí Jiřího Táborského (1987), Jana Fišera (1987) a Petra Janovského (1988) - v několika desítkách samizdatových výtisků pro naše přátele. Umínil si uložit originály co nejpečlivěji, "aby to bylo připraveno, až přijde čas". Toho času, urputně vyhlíženého, se nedočkal. Zemřel 7. července 1988 v Prudké u Doubravníku, ve svém mlýně, který býval pro tolik lidí světlým místem v černých hodinách a letech. Kniha SBOHEM ALE ČEMU zahrnuje (s několika textovými změnami) básně a kresby z cyklu Nahý v trní a Hlavy nehlavy. K nim jsou připojeny Dvojice, sestavené dodatečně v letech 1989-1991. Z původního výběru kreseb byla do tohoto vydání převzata většina. Podle malířova přání má prvá kresba každého cyklu předznamenávat téma příští řady. To, co je ještě před námi.

Klasická humoristická kniha o středoevropském vystěhovalci, který se úporně prodírá úskalím angličtiny ve večerní přípravce pro dospělé v New Yorku. Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Humor je postaven především nazápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na urputné vážnosti, se kterou ke svému vzdělávání přistupují. V roce 1963 autor svou již legendární knihu přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž by narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Po čtyřiceti letech od prvního českého vydání to byla i příležitost pro překladatele Antonína Přidala, který se svého úkolu zhostil s chutí a fantazií a ukázal široké možnosti i mnohé záludnosti češtiny vynikajícím způsobem.

„Básnickou sbírku Antonína Přidala Zpovědi a odposlechy považuji za zásadní dílo nejen svého autora, ale i současné české literatury. Ve chvíli, kdy všeho je moc a nic nemá váhu, ozývá se — vím, bude to znít paradoxně — jasný hlas hluboké vnitřní meditace. Bez těkavé klipovitosti, bez sentimentality, bez takzvaného poetického oparu nebo kouřové clony, která tak ráda v divadle i na jevišti dnešního světa nahrazuje poctivě vyložené karty. Autor je přísný k sobě i k jiným, nic si neodpouští. Chce se dobrat odpovědi na otázky dotírající s věkem. Je v tom odpovědnost za život, v němž jsme „každý sám za sebe“, bez výmluv na nepravé sudičky, téma odcházení a zkoumavého nahlížení za obzor tohoto světa. Je to neúprosná poezie rozkoše i bolesti z myšlení, ale taky plná zvědavosti a údivu, překvapení. Vtipu ironického i dětsky hravého.“ Miroslav Plešák

Slova prezidenta Zemana upřela pozornost na osobu možná nejvýznamnějšího českého novináře Ferdinanda Peroutky. Jeho román Oblak a valčík vznikl na základě zkušenosti z věznění v nacistickém koncentračním táboře. Ojedinělý román v české a možná i světové literatuře, který jako málokteré umělecké dílo zobrazuje válku a nacismus, jak se tato dvě spojená zla projevují v lidské existenci. Co dělají s osudy, charaktery a chováním desítek postav, spojených tím, že se ocitly pod ohromným lisem neosobních dějin. Historických románů z druhé světové války je celá řada, ale Peroutka vytvořil něco zvláštního a neopakovatelného: rozpohyboval živé dějiště světa, jež je složeno z vypjatých i obyčejných osudů, které se setkávají v podání velkého ironika. Ten je vede do věznic, káznic, koncentračních táborů, na popraviště i na palebnou linii třeba stalingradských zákopů. Pozoruje je při jejich iluzích, nadějích, zoufalstvích i během jejich smrti. Zobrazuje jejich hanebnost, fanatismus, krutost a zaslepenost. Sklání se před jejich odvahou, zásadovostí i prostou slušností. Je s nimi, a zároveň jako by mu cosi nedovolovalo k nim zcela sestoupit, snad proto, že by to bolestí a lítostí nevydržel.

Překlady děl proslulého amerického židovského prozaika se už na naší literární scéně zabydlely a mezi čtenářsky nejpřitažlivější patří určitě jeho povídky. V nich se mohl uplatnit jako vynalézavý vypravěč a podat směsici příběhů o obyčejných i kuriózních lidech a věcech. Novodobě navazuje na staré lidové vypravěčství - jeho povídky mají zápletku a vyústění, udržují čtenáře v napětí a skýtají kromě děje i mnoho symbolických významů

Povídkový soubor dnes už klasika americké židovské literatury poutavě vypráví obyčejné i neobyčejné příběhy lidí – převážně východoevropských Židů hovořících jidiš, jejichž zaniklý svět pro nás I. B. Singer zachoval. Autor se sklání před nevyzpytatelností lidských povah a osudů a s uměleckou pronikavostí se dotýká pravd „starých jako svět, hlubokých jako spánek“.

Ze stejnojmenného pořadu ČT Brno. Rozhovory s význačnými osobnostmi českého politického, kulturního a vědeckého prostředí. Od V.Bělohradského po V.Havla.

Jako každý národ mají i Židé své pohádky a vyprávění. Většina pohádek se předává ústně z generace na generaci. Singer v úvodu ke své pohádkové sbírce „Rabín a čarodějnice“ poznamenává, že některé z příběhů mu vyprávěla jeho maminka. „Jsou to lidové pohádky, které slyšela od své maminky a její maminky“. Singer převyprávěl pohádky po svém a některé si sám vymyslel. „Všechny ty příběhy zplodil způsob života, ve kterém není nouze o fantazii a výmysly“. Židovské pohádky a příběhy mají jednu společnou a základní vlastnost, jsou o lidech, Bohu a lásce. Často se v nich vyskytuje postava chudáka a bohatého, hloupého a chytrého, věřícího a nevěřícího, tedy řekli bychom dva základní póly lidských vlastností, boj mezi nimi a jak to v pohádkách často bývá, vítězí dobro nad zlem, ať je vítězem bohatý nebo chudý, hloupý nebo chytrý, věřící či nevěřící, nic z těchto vlastností není nositelem dobra či zla, jejich nositelem je jen člověk sám a jeho chování. Často vyskytující se postavou bývá postava rabiho, který má rozřešit potíže ostatních členů obce, je něco jako šaman či kouzelník, moudrý, který s pomocí Boží pomáhá svým svěřencům v těžkých chvílích rozpoznat, co je zlé a co dobré. „ Příběhy Židů jsou naplněny nejen zbožností, hledáním dobra a úctou k vědění, ale provází je i smysl pro humor a umění smát se sám sobě. Bez této vlastnosti by se ani plamínek moudrosti nikdy pořádně nerozhořel.“

Tento výbor se snaží být reprezentativním vzorkem Singerovy povídkové tvorby a jsou tu zastoupeny jak jeho duchařské povídky, tak ty, které líčí obyčejné – třebaže neobyčejné – lidi. Setkáme se tu tedy s takovými postavami jako s prostou Tajbele a jejím záhrobním nápadníkem, s jurodivým newyorským impresáriem Šlojmelem, s nenapravitelným rouhačem Chazkelem, s krásnou, ale smutnou štamgastkou bistra Ester a jinými, jejichž osudy nás okouzlí i hluboce dojmou.

Sbírka povídek amerického prozaika polsko-židovského původu, který si svůj vypravěčský dar přivezl do Ameriky z rodného Polska, kde jako chlapec slýchával barvitá lidová vyprávění babiček a prababiček. Autor má hluboké porozumění pro paradoxy lidského života a zálibu v neuvěřitelných zápletkách, které přispívají k nesmírné čtivosti jeho povídek. Kniha je překladem originální sbírky povídek narozdíl od výboru Stará láska, vyšlého v Odeonu, který byl sestaven z několika různých povídkových sbírek.

Komika nejlepšího románu z univerzitního prostředí, inspirovaného autorovými osobními zkušenostmi, nestojí jen na rozdílech anglického a amerického univerzitního systému, ale především na situacích, v nichž se ocitne anglický pedagog coby hostující profesor v Kalifornii, a jeho americký kolega, působící dočasně v Anglii. Univerzitní profesor, literární vědec, kritik a esejista David Lodge (1935) se proslavil především jako autor humoristických próz.

Aforismy anglického esejisty a novináře Williama Hazzlita (1778–1830) neztrácejí svou působivost a platnost ani po tak dlouhé době od svého vzniku. Vynikající překlad známého českého překladatele a publicisty Antonína Přidala nemohl při prvním vydání (Odeon 1977) vyjít pod jeho jménem.

V příběhu situovaném do druhé čtvrtiny 19. století a rozvíjejícím autentické motivy trosečnických tragédií a dobrodružství sleduje autor dramatický zápas o přežití v zákeřném oceánu i v drastických podmínkách divošského kočování a zároveň jím ověřuje zděděné a zvolené hodnoty svých postav, ba sám smysl jejich rozporuplné existence. Sebevědomí viktoriánské Anglie je zde konfrontováno s nepřiznávanými hlubinami koloniální říše, s pravěkým životním způsobem australských domorodců a s brutalitou trestaneckých táborů, které se staly základnami pro osídlování Austrálie.

Kniha je souborem esejů vycházejících z autorových rozhlasových promluv, které nabízejí nezvyklé pohledy na známá místa a nové postřehy. Témata se pohybují od fiktivních situací, jako je osud Romea a Julie, po historické události, jako byla zkáza Lisabonu v 18. století nebo dramata vysokohorské války v Dolomitech. Setkáme se zde se starými čínskými básníky i současnými prozaiky, vedle Voltaira a Marka Twaina se objevuje ironický komentátor Leo Rosten, známý z autorova překladu humoristického románu o panu Kaplanovi. Výklad je doplněn ukázkami z knih, které jsou v češtině publikovány mnohdy poprvé. Pokud vás zajímá světová literatura, Antonín Přidal, spisovatel, básník a překladatelská legenda, je zasvěceným průvodcem. Jeho překlady z 70. a 80. let, často pod cizím jménem, přinesly svěží vítr do socialistické knižní produkce. Mnozí si pamatují jeho překlady autorů jako Gilbert Keith Chesterton, David Lodge, Isaac Bashevis Singer či John Updike. Neopomenutelnými jsou také jeho kongeniální převody nonsensových básní Edwarda Leara a humoristického románu Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád.

Román Svět je malý je volným pokračováním Hostujících profesorů. Po deseti letech se na scéně objevují naši staří známí – Philip Swallow a Morris Zapp, tentokrát i s manželkami. Doména jejich působení se rozšiřuje na svět mezinárodních literárněteoretických konferencí. Zároveň se tu vytváří paralela mezi dobrodružstvími univerzitních badatelů a středověkými osudy rytířů krále Artuše. Nový mladý hrdina Persse McGarrigle vyvolává svým rytířským harcováním za nedostupným ideálem krásy a lásky asociace s Parsifalem a jeho hledáním svatého grálu.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v překladu Svatopluka Kadlece.

Převyprávění starozákonní historie izraelského krále Davida.

Dlhotrvajúca Hankina známosť s mladým vedcom nevedie k vytúženému cieru - svadbe. Malý úraz pri pobyte v horách má ďalekosiahle následky - doktor Mareš, ktorý Hanku ošetří, otec dospievajúcej dcéry, sa do našej hrdinky zarúbi. Ich láska musí prekonávať značný vekový rozdiel, ale aj nepriazeň príbuzných, ktorí sa stavajú proti ich sobášu...

Román legendárního amerického spisovatele Josepha Hellera je závažným a znepokojivým dokumentem o soudobé krizi americké rodiny a společnosti vůbec, v němž autor s mistrným využitím groteskní nadsázky odhaluje chaotické nitro průměrného američana 60. let.

Kniha Zamlčovaní překladatelé: Bibliografie 1948–1989 uvádí na správnou míru údaje o překladech, autorství doslovů a předmluv u knih vydaných za komunistického režimu. „Tato knížka je malý památník zlých časů a dobrých přátelství. Svědčí o politickém povětří, ve kterém slovo ,pokrývač‘ spadlo se střech a stalo se tajnou součástkou vydavatelského systému řízeného komunistickým státem. ,Pokrývat‘ znamenalo půjčovat své jméno někomu, kdo svoji práci nesměl podepsat, protože byl zapsán do seznamu lidí politicky zavržených, názorově nepoddajných a pro veřejný život nežádoucích. Občan takto ocejchovaný se zpravidla nemohl skrýt ani za vymyšlený pseudonym a musel předstírat, že se svou publikovanou prací nemá nic společného.“ – z úvodu Antonína Přidala

Kniha je určena všem zájemcům o studium biologie včel, chovatelům včel medonosných, čmeláků i samotářských včel a také zájemcům o krajinotvorbu.

Sbírka veršů whitmanovského ražení je dílem význačného soudobého básníka Spojených států, který v letech první světové války objevil pro americkou poezii věk průmyslové techniky. Jeho básně, proniknuté obdivem k přírodě, jsou protestem proti zbožnění stroje a honbě za penězi, zároveň však pokusem obnovit, na vyšší stupeň přivést narušenou, degradovanou osobnost pracujícího člověka, ukázat radostné možnosti pospolitého života. Doslov Antonín Přidal.

Podtitul: 14 amerických básníků. Vybral a přeložil Jan Zábrana, medailóny autorů doplnil a předmluvu napsal Antonín Přidal. Typografie Vladimír Nárožník.

Ke konci svého krátkého života se García Lorca věnoval stále usilovněji divadlu. Dům Bernardy Albové, poslední dokončená ze zamýšlených "tragédií o španělské zemi", naznačuje další vývoj Lorcova dramatického názoru: směrem k zvnitřnění lyrické složky, tak charakteristické pro jehodivadlo, k jejímu přesunu do těžiště dramatického konfliktu. Znamenalo by to vlastně již poslední etapu cesty básníka-dramatika k nejhlubšímu poetickému smyslu lidského jednání. Neměl jí dojít... Víme také, že Lorca chystal několik dalších komedií. ale to je vše, co o nich víme. Je škoda nenapsaných stránek, nicméně ty napsané - a není jich málo - čekají i po tolika znamenitých inscenacích na nový výklad a nové režijní pojetí. Sami Španělé říkají, že García Lorca, ačkoli je jejich nejznámějším "fenoménem", je jejich dramatikem nejméně známým. Náš výbor přináší z Lorcovy dramatické tvorby tři tragédie a pět her komického žánru (z nich jedna je loutkohra), jež odolaly náporu času a zní dosud svěžím poetickým hlasem.

Sborníček veršů o lásce od národních klasiků až po nejmodernější současníky, rozdělený podle staročeské milostné básně do těchto tematických celků: 1. Dřevo se listem odievá, slavíček v keřku spievá, 2. Zvolil sem sobě milú, ta tře mé srdce pilú. 3. Pila řežc, ach bolí. 4. A tvójť budu, kdeť sem koli.

Realisticky věrné zobrazení životních osudů hloubavého australského farmáře a jeho citově neuspokojené ženy uprostřed divokého australského buše, v němž tvrdě zápasí o existenci s přírodou a živly, i městského prostředí, do něhož za existencí a pohodlnějším životem míří jejich děti. Autor citlivě zachytil v románě složitost lidských vztahů a poměr člověka k prostředí přírodnímu i společenskému a rozporné síly, které je určují a ovládají. Z angl. přel. a doslovem opatřil Antonín Přidal.

Básnická reportáž o zkáze města Agadiru v Maroku zemětřesením v noci z 29. února na 1. března 1960. Švédský básník pokrokového smýšlení (nar. 1906) nejen citlivě a otřesně zachycuje hrůzné chvíle nešťastného města, ale i varuje před zkázou, kterou by si mohlo lidstvo přivodit nedostatkem vůle ubránit mír.

Slovník do hrsti začínal napůl v duchu zanikající éry. Budu rád, když alespoň některé a někteří upotřebí při tom čtení slovník, který teď mají v hrsti.

Poetická nonsensová pětiverší anglického básníka Edwarda Leara byla jen za jeho života vydána třicetkrát, úspěšně přešla do našeho století a téměř každoročně jsou vydávána dodnes, jako by v nich byl autor sestrojil opravdové perpetuum mobile humoru. Jeho hravé říkanky mají svůj předobraz v lidové slovesnosti, Lear je však obohatil v nových obsahových detailech a variantách a rozpoutal v nich báječný jazykový humor, plynoucí nejen z groteskních rýmů, ale také z kontrastu mezi pitvorností výpovědi a jejím vážným vyjádřením. Věříme, že první český překlad těchto smysluplných "nesmyslů", jednoho ze šťastných plodů anglické humoristické literatury, přispěje blahodárně k osvěžení mysli a citového zázemí našich čtenářů.