Dagmar Černoušková Knihy

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Kniha zkoumá vilovou architekturu Jihomoravského kraje od poloviny 19. století po současnost, přičemž Brno hraje klíčovou roli v architektonické historii posledních dvou století. V moravské metropoli působila většina zmíněných architektů, mezi nimiž vynikl Leopold Bauer se svou Reissigovou vilou ve stylu geometrické secese. Adolf Loos, brněnský rodák, navrhl vilu cukrovarníka Bauera v Hrušovanech. Brno proslavil také Ludwig Mies van der Rohe vilou Tugendhat. V meziválečném období se město stalo centrem funkcionalistické moderny, kterou formovalo množství avantgardních architektů, jako jsou Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Jindřich Kumpošt a další. Jejich vliv přesahoval hranice Brna, což vedlo k realizaci solitérních vil v celém Jihomoravském kraji. Kyjov, město na Slovácku, bylo domovem tří architektů, včetně Poláška, který zde postavil sedm vil. Publikaci vydala umělecká agentura Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Muzeem města Brna. Projekt Slavné vily Čech, Moravy a Slezska má patronát manželky prezidenta republiky, ministra pro místní rozvoj a Ministerstva kultury ČR, zatímco hejtman Jihomoravského kraje převzal záštitu nad knihou a výstavou.

Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V této publikaci naleznete zajímavosti i fakta o vile.

V prosinci 2010 proběhl dvojí křest publikace „Brněnské stopy Adolfa Loose“ u příležitosti 140. výročí narození architekta Adolfa Loose, významného brněnského rodáka. Hlavními autory jsou Jindřich Chatrný a Dagmar Černoušková z Muzea města Brna, spoluautory pak historička Miroslava Menšíková, kurátorka Müllerovy vily Maria Szadkowska a rakouští historici umění Markus Kristan a Iris Meder. První křest se konal 10. prosince v pražské Müllerově vile, druhý 13. prosince v brněnském HaDivadle. Vydání knihy završilo dlouholetý projekt Studijního a dokumentačního centra Adolfa Loose, který byl v roce 2010 doplněn výstavou a publikací. Badatelské aktivity věnované Adolfu Loosovi pokračují i ve vile Tugendhat, kde se objevují paralely mezi Loosem a Ludwigem Miesem van der Rohe. I když se osobně nikdy nesetkali, oba architekti, synové kameníků, měli vyhraněný vztah k materiálům. Loos byl ovlivněn Amerikou konce 19. století, zatímco Mies se stal legendou v Americe na sklonku 30. let. Loosova nejvýznamnější díla vznikla v Paříži, Vídni a Praze, zatímco Miesova brněnská vila Tugendhat byla realizována na pozvání výjimečných stavebníků. Obě vily, Müllerova a Tugendhat, byly dokončeny téměř současně a přitahují milovníky moderní architektury z celého světa.

Brněnská Vila Tugendhat, postavená v letech 1928-1930 podle plánu věhlasného německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, patří k nejdůležitějším stavbám moderní architektury vůbec. Je ztělesněním jejích ideálů ve smyslu propojení vnitřního a vnějšího prostoru a navíc představuje kongeniální dílo v linii stavebník-architekt-stavitel, jejichž každá složka vytvořila optimální podmínky pro vznik tohoto architektonického skvostu. Stručný průvodce nabízí čtivým způsobem pohnutou historii domu i rodiny Tugendhatových a přináší i celou řadu historických a soudobých fotografií. Autory textu jsou Dagmar Černoušková, Iveta Černá a Pavel Liška.

U příležitosti 150. výročí narození světově proslulého architekta vyhlásily v lednu 2020 Národní památkový ústav a Muzeum hlavního města Prahy „Rok Adolfa Loose“. Významnou spolupracující institucí se stalo Muzeum města Brna, které prezentovalo výstavu Evropan Adolf Loos. Nejen brněnské stopy. Jejím autorem byl Jindřich Chatrný ve spolupráci s Dagmar Černouškovou a dalšími kolegy. Oba poté s Janou Kořínkovou spoluautorsky a editorsky připravili také stejnojmennou publikaci, která přináší nejnovější badatelské poznatky k dílu a osobnosti Adolfa Loose, a to především v souvislosti s jeho „brněnskými stopami“. Badatelské aktivity z posledních let, provedené na základě pečlivých rešerší dostupných pramenů a terénních průzkumů, tak korigují a mnohdy zcela nově interpretují schematicky opakovaná fakta. Zároveň potvrzují, že Loosovy profesní i společenské vazby s rodným městem nebyly jen sporadické, ale v určitých obdobích velmi intenzivní. Kniha připomíná v úvodní kapitole některá Loosova životní data a momenty spojené s jeho rodným městem a postupně představuje Loosovy práce pro Brno. Velmi objevné jsou příspěvky k cukerní rafinerii v Hrušovanech u Brna a Bauerovu zámečku. Totéž platí o Loosově otci, brněnském sochaři a kameníkovi, který patřil k předním reprezentantům brněnské měšťanské kultury druhé poloviny 19. století. Nechybí ani brněnské stopy Loosových žáků či rezonance jeho díla u brněnských badatelů..

Počátkem roku 1956 vstoupil Miloš Budík s fotoaparátem do zdánlivě nenápadného, poněkud zvláštního domu v Černopolní ulici 45 v Brně. Na tuto adresu byl vyslán redakcí brněnského deníku Rovnost, s níž tehdy jako fotograf spolupracoval.

Kniha přináší první komplexní prezentaci Loosových aktivit v českých zemích v letech 1900 až 1933 včetně nejnovějších poznatků, které jsou výsledkem mnohaletého bádání. Představuje dosud nepublikované archivní dokumenty, snímky Loosových staveb i unikátní fotografie interiérů. Autorkám se podařilo shromáždit informace o všech realizovaných i nerealizovaných dílech, a to včetně návrhů, na nichž se Loos podílel pouhými konzultacemi. Publikace obsahuje také projekty, které se v důsledku rozhodnutí investorů uskutečnily pod vedením jiných stavitelů či architektů, včetně těch, u nichž Loosovo autorství nebylo potvrzeno. Text je tištěn souběžně česky a anglicky. Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy v Muzeu hlavního města Prahy (1. října 2008 - 5. dubna 2009).

Kniha přináší známá fakta o stavbě, ale také nové poznatky dosud nepublikované. Volně navazuje na projekty mapující dílo Ludwiga Miese van der Rohe v USA a Německu. Publikace je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola, GENEZE STAVBY, se zaměřuje na stavební kontext Brna od poloviny 19. století do roku 1930, kdy vznikla vila Tugendhat. Obsahuje texty o rodinách Löw-Beerových a Tugendhatových a okolnostech stavby v letech 1928–1930. Dále se zabývá prostorem a zahradou vily a uzavírá ji příspěvek o soše Torzo od Wilhelma Lehmbrucka, který je předmětem samostatné publikace. Druhá kapitola, DALŠÍ OSUDY DOMU, mapuje válečné a poválečné osudy vily a její stavebníky, včetně prvních pokusů o obnovu v 60. letech 20. století. Uzavírá ji text o obnově a rekonstrukci v letech 1981–1985, který koriguje negativní vnímání tohoto období. Třetí kapitola se věnuje REHABILITACI DOMU v letech 2010–2012, popisuje projekt obnovy a restaurace, restaurátorské průzkumy a mezinárodní poradní sbor expertů pro restaurování. Čtvrtá kapitola, MATERIALITA STAVBY, se zaměřuje na restaurátorské profese s bohatým obrazovým doprovodem. Apendix obsahuje soupis realizačních firem a náklady na obnovu. Publikace je určena odborné veřejnosti, ale zaujme i širší laickou veřejnost díky svému obsahu a obrazové složce.