Na široké galerii postav a jejich osudů je znázorněn složitý společenský vývoj v Chile, nositelé tamní politické moci i jejich odpůrci. Autorčin dar skvěle vyprávět, vytvářet neopakovatelnou atmosféru, činí z této rodinné ságy strhující román, vzrušující příběh nesmírně zajímavých lidských osudů. Román se stal též předlohou úspěšného filmu.... celý text
Během internace v Terezíně si čtyřiadvacetiletá Hana psala - ve formě dopisů - deník, který před další deportací ukryla a v červnu 1945 v jednom ze sklepů terezínské pevnosti našla. Deník, původně nazvaný „Snové a skutečné“, se stal základem knížky, kterou se Posseltová rozhodla po smrti své matky napsat. Autorčiny vzpomínky na strastiplný život v koncentračních táborech se zcela vymykají literatuře tohoto druhu. Sugestivní dramatické výjevy jakoby neskutečného divadla, autorčiným básnickým a filosofickým zřením poznané a hluboce procítěné, jsou bohužel krutě pravdivé.
Dosud nejlepší dílo mladého mexického spisovatele, jenž zaujímá významné místo v kulturním i politickém životě země. V románě, který vyšel v r. 1962 a vyvolal světový ohlas, vylíčil životní příběh Mexičana, jenž se dík svým osobním schopnostem i obratnému využívání situace, mj. i mexické sociální revoluce let 1910–1920, domohl obrovského bohatství a moci. Zároveň postihl i jednu z tváří mexické současnosti a společenské problematiky.
Psychologicky laděný román je založený na skutečné události, na katastrofě v Palomares v roce 1966, kde došlo při tankování ke kolizi bombardéru B-52 s tankovacím letadlem K-135 a následnému odhození 4 jaderných bomb na pobřeží, dvě byly dopadem poškozeny a došlo ke kontaminaci okolí...
Známá novela vyšla poprvé časopisecky roku 1958 a knižně o tři roky později. Místem děje navazuje na Všechnu špínu světa, objevuje se tu však odlišná perspektiva vypravěče: zatímco v předešlém díle je fiktivní svět Maconda popisován zvnitřku, v Plukovníkovi je líčen zvnějšku, jakoby objektivním vypravěčem. Přestože v novele realismus na první pohled dominuje, nacházíme tu reálné i fantastické prvky pospolu podobně jako autorovy charakteristické motivy. Život plukovníka, bývalého bojovníka z občanské války, je vyplněn strádáním a bídou. Každý týden, již patnáct let, chodí do přístavu a marně čeká na zprávu, že mu byla přiznána penze. Předtím je živil syn, teď nemají co jíst. Motiv jeho smrti a vykreslení politické situace jsou nejdůležitější prvky příběhu… Don Sabas, kmotr zesnulého syna a stranický předák, unikl perzekuci. Plukovník a jeho manželka jsou, jak říkají, "sirotky" svého zastřeleného syna. Plukovník si chce stůj co stůj ponechat kohouta, jediné dědictví po zesnulém, aby ho mohl přihlásit na zápasy - ale i zájem dalších postav o nejlepšího bojovníka na okrese je politický. A tak městečko dále žije v ovzduší násilí, tajného odporu uvnitř a ozbrojených akcí v terénu.