Cesare Pavese
9. září 1908 – 27. srpen 1950
Cesare Pavese (* 9. září 1908, Santo Stefano Belbo - † 27. srpna 1950, Turín) byl italský básník, romanopisec, literární kritik a překladatel.
Narodil se ve městě Santo Stefano Belbo v provincii Cuneo, vzdělání získal v Turíně. Už od studií projevoval zájem o anglicky psanou literaturu. Vystudoval angličtinu a věnoval se překládání anglické a americké poezie i prózy.
Po nástupu fašismu se zapojoval v protifašistických kruzích, roku 1935 byl poslán do exilu do Kalábrie na jihu Itálie, protože u něho byly nalezeny dopisy od politického vězně. Po několika měsících byl propuštěn a držen ve „vnitřním exilu“ v severní Itálii. O rok později se vrátil do Turína, kde pracoval pro levicového nakladatele Giulia Einaudiho jako redaktor a překladatel.
Za války byl povolán do armády, nicméně jako astmatik strávil šest měsíců ve vojenské nemocnici. Když se vrátil do Turína, město bylo okupováno německou armádou a řada jeho přátel se přidala k partyzánům. Pavese také utekl do kopců blízko Casale Monferrato, nicméně žádných partyzánských akcí se nezúčastnil.
Po válce vstoupil do Italské komunistické strany, pracoval ve stranickém časopise l'Unità. V této době často navštěvoval rodnou oblast Langhe, kde nalezl útěchu. Přesto ho frustrace z lásky (miloval americkou herečku Constance Dowlingovou, ta ho však odmítla) a politická deziluze dohnala k sebevraždě; 27. srpna 1950 se předávkoval barbituráty. V tomto roce obdržel prestižní literární cenu Strega. Okolnosti své smrti Pavese předpověděl už v závěru své předposlední knihy Tra Donne Sole (česky vydáno pod názvem Přítelkyně). Jeho poslední kniha, vydaná v roce jeho smrti, se jmenovala La Luna e i Falò (česky vydáno pod názvem Měsíc a ohně).
Typickým rysem Paveseho románů je zklamání a osamocenost jednotlivce, typický hrdina je opuštěný, jeho milostné vztahy jsou krátké a povrchní, skončí bez přátel, jeho ideály se zhroutí.
Kromě vlastních děl byl Pavese plodným a významným překladatelem z angličtiny (několik básní také napsal v angličtině), do italštiny přeložil například Dickensova Davida Copperfileda, Melvillovu Bílou velrybu, Joycův Portrét umělce v jinošských letech. Známé jsou také jeho deníky, plné filozofických úvah a aforismů.