Michail Michajlovič Prišvin Knihy

Známý ruský ethnograf a spisovatel (1873-1954) zachycuje v knize dojmy a zážitky ze svých cest po ruském severu. Příběh ladí pohádkově vyprávěním o kouzelném vdolečku, který jej vede na bělomořské pobřeží, na Solovecké ostrovy a dále za půlnočním sluncem do míst, kde žijí v kočovných stanech potomci hrdinů Kalevaly. Autor poznává život bělomořských rybářů, putuje s poutníky do slavného Soloveckého kláštera a účastní se lovu ryb v Kolské zátoce, plného dobrodružného kouzla i nebezpečenství. Dále vede vdoleček Prišvina do Norska, kolem severního mysu a na parníku podél fjordů zpět do vlasti. Při návratu si autor uvědomuje, že zázračná země jeho snů, kam jej měl vdoleček dovésti, je právě jeho vlast. V knize jsou poutavě vylíčeny nejen krásy severské přírody, ale i tvrdý život severských kočovníků, o nichž autor mluví s vřelými sympatiemi a obdivem.

Liščí chléb, Žurka, Jarik, Zvíře Burunduk, Rozhovor ptáků a zvířat, V kraji dědečka Mazaje, O čem si šeptají raci - to jsou názvy jednotl. kapitol pestré směsi drobných i delších "zápisků" ze života nejrůznějších ptáků, zvířat a živočichů, črt o stromech, květinách, jarním tání - stručně: o životě přírody. Poslední oddíl tvoří povídka Zásobárna slunce, jež vypráví o dvou sirotcích, jimž padl za Velké vlastenecké války otec a kteří se vypravili sbírat "klikvu". Mitraša, který se odloučil od své sestřičky Nasti, zapadne do bažiny a teprve pes Trávka ho vysvobodí. Líčení přírody na bahniskách v době západu slunce doplňuje obraz "zásobárny slunce" - rašeliny v močále. Skryté bohatství míst, pokládaných dříve za sídlo čertů, je využito teprve v dnešní době. Předmět. heslo Příroda - črty pro děti

Sovětský prozaik, publicista a básník (1873-1954), který zasvětil svou tvorbu přírodě a člověku v jejím prostředí, zpracovává v románě téma stavby Bělomořského kanálu na počátku třicátých let, vodního díla, jež mělo zaplavit iproslulou Carskou silnici. Na pozadí stavby přeměňující zemi zachycuje přerod starého řádu v nový a všímá si především člověka s jeho nejistotami, tápáním, touhami, povahovými defekty i počáteční nedůvěrou. Je zde zpodoben zápasstáří a mládí, přičemž stáří není jednoznačně poraženo a mládí vítězí jen za cenu bolestného zmoudření.

Tento výbor obsahuje tři autorovy prózy, a to z různých časových období. Jako první je zařazena jeho prvotina "V kraji neplašených ptáků", dále "Světlé jezero" a porevoluční "Berendějovy prameny". Prišvin není vypravěčem nějakých napínavých scén, ale je vnímavým pozorovatelem a neobyčejně zajímavě dovede psát o všem v přírodě, o starověrcích, ševcích a jiných lidech a lidičkách. Prišvinův vztah k určitému kraji je velmi vřelý, téměř intimní, jeho zobrazování je však čistě objektivní. Jeho vztah tím ovšem neztrácí ani na láskyplnosti, ani na lyričnosti. Vidíme to například na "Berendějových pramenech", kde se představuje jako bájeslovný lesní car Berenděj, odráží se to i v druhých dvou pracích tohoto výboru. Ke kladům Prišvinova díla přistupuje dokonalý jazyk a styl.

Prišvinův román Řetěz Smrtonošův je poéma o šťastném dětství, zvídavém jinošství a rozervané dospělosti člověka, hledajícího cestu z osamocenosti k lidem.

Výbor z filozofickolyrických črt, povídek a deníků o přírodě a člověku ruského venkova v době autorova mládí i v době válečné a poválečné (Roční doby, Zrcadlo člověka, Neoděné jaro, Na dálku, Honba za štěstím, Od maminky k mamince, Z deníků posledních let).