Otakar Jeremiáš
Otakar Jeremiáš (17.10.1892 – 5.3.1962) byl český hudební skladatel a dirigent, po matce i po otci potomek kantorských a muzikantských rodů. Mladší bratr předčasně zesnulého Jaroslava Jeremiáše.
Narodil se v Písku za Rakouska-Uherska v rodině regenschoriho Bohuslava Jeremiáše. Byl všestranným instrumentalistou (ovládal hru na violoncello, varhany, klavír). Základy k hudbě mu dala matka, později konzervatoř. Vystudoval hru na varhany u Josefa Kličky a teorii a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval hru na violoncello u Jana Buriana. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu v Písku byl v roce 1909 ze školy vyloučen a studoval skladbu u Vítězslava Nováka (1909–10). V období 1910–1912 byl violoncellistou České filharmonie.
V letech 1913–1928 působil na hudební škole v Českých Budějovicích a po smrti svého otce se stal jejím ředitelem. V roce 1920 založil pokrokové pěvecké sdružení Foerster, kde byl až do roku 1928 sbormistrem. Příležitostně řídil operní představení v Jihočeském divadle a uváděl zde velká kantátová díla (Händlův Mesiáš, Dvořákova Svatá Ludmila) a sborové koncerty. Velký úspěch měla jeho opera Bratři Karamazovi uvedená v roce 1928 v Národním divadle.
V letech 1929–1945 byl dirigentem rozhlasového symfonického orchestru Radiojournalu v Praze, kde vyvíjel činnost také v programovém vedení. Z původně zábavní organizace se mu podařilo vytvořit přední symfonické těleso schopné dokonale reprodukovat díla všech slohů a směrů. Od roku 1945 byl členem užšího vedení umělecké správy opery Národního divadla. V březnu roku 1946 byl jmenován šéfem opery ND v Praze. Později byl na krátkou dobu odvolán a znovu ve funkci pokračoval po únoru 1948. Z důvodu nemoci však v listopadu 1949 působení ve funkci šéfa opery přerušil, avšak v ND působil až do roku 1955 (jako předseda uměleckého poradního sboru opery ND).
V roce 1949 se stal předsedou Svazu čs. skladatelů, v roce 1950 byl předsedou hud. festivalu Pražské jaro. Pracoval rovněž ve Společnosti O. Ostrčila a Společnosti Z. Fibicha. Osudové onemocnění v roce 1950 mu zabránilo v další dirigentské činnosti. Jako kdysi B. Smetana po svém ohluchnutí, pokračuje i O. Jeremiáš v tvorbě.
Jeho manželkou byla od roku 1935 sólistka opery ND Marie Budíková.