Ernst Jünger Pořadí knih

Svou studii "Dělník: Hegemonie a figura" vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.

Aladinův problém je posledním z řady velkých beletristických děl Ernsta Jüngera, zabývajících se otázkou bytí člověka v tomto světě. Aladinův problém je kouzelná lampa nesoucí materiální, duchovní a erotickou moc nečekaně proudící k jedinci. Jak s ní člověk naloží a co mu tato moc umožní? Nebo na ni ztroskotá a zahyne?> Aladinův problém je v příběhem mýtickým, vyprávěním o nástupu doby titánů, o smrti bohů a konci nadčasovosti. Aladinův problém je snahou uchopit kosmos a obnovit kulturu v její finální expresi: ve službě mrtvým – jako teskné zření na nevratně mizející bytí. Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?

Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození. Ernst Jünger (1895–1998) je českým čtenářům znám svou slavnou novelou Na mramorových útesech, filozoficko-politickou esejí Chůze lesem, nedávno vydaným Válečným deníkem a knihou V bouřích ocele. Návštěva na Godenholmu se z této slavné řady poněkud vymyká. Poprvé vyšla v roce 1952 a poté v němčině již jen jednou jako součást sebraných spisů. Kniha byla současníky nepochopena a v podstatě zapomenuta. Anglicky vyšla teprve před několika lety, což naznačuje vzrůstající zájem o tento ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem. K tomu, že dílo úplně nezapadlo, paradoxně přispělo rozvíjející se studium psychedelických látek a skutečnost, že objevitel LSD a spisovatelův přítel Albert Hofmann z něj obšírně cituje ve své knize LSD, mé nezvedené dítě – Jüngerovi zde věnuje celou jednu kapitolu. Návštěva na Godenholmu je totiž prvním literárním svědectvím o účincích LSD, které na sobě Jünger s Hofmannem na začátku padesátých let opakovaně zkoušeli. V knize samotné však není o drogách ani zmínky a její poselství tkví v něčem zcela jiném. Její trestí je zkušenost nihilismu, jeho překonání a odkrytí hlubšího řádu skutečnosti.

Ernst Jünger (1895-1998) je významným nemeckým autorom, ktorý bol veteránom 1. svetovej vojny a veľkým odporcom nacizmu, kvôli čomu prišiel o miesto v armáde a mal zakázané písať. Esej O bolesti vyšla prvýkrát v roku 1934. Život bez bolesti neexistuje, ale uvažovanie o nej nie je populárne. Bolesť prezrádza hodnotu človeka. Keď sa priblížime k momentu vrcholnej bolesti človeka a vidíme ako ju zvláda, získavame prístup k zdrojom jeho moci a k tajomstvu, ktoré sa skrýva za jeho prevahou. Prezraď mi svoj postoj k bolesti a ja ti poviem, kto si! Esej Mier bola vydaná až v roku 1945, aj keď jej náčrt vznikal ešte v zime 1941. Teda v tomto čase sa 2.svetová vojna zmenila drastickým spôsobom a dielo bolo počas tohto obdobia schovávané. Autor ju venoval svojmu synovi, ktorý bol väznený a padol vo vojne. Vojna bola podľa Jüngera prvým kolektívnym dielom ľudstva a mier musí byť druhým. Od architektov mieru závisí, či bude naše domovy ovládať dobrý duch. Mier by mal prinášať ďalšie prospešné a veľkorysé dielo. Dobré zrno nesmie vyjsť nazmar. Treba pochopiť skutočný význam úsilia a obety. Vojne vyhovuje strach, preto potrebujeme odvahu a duchovnú silu oslobodiť srdce od nenávisti a rozkladu, ktorý nenávisť prináša.

Oriente e Occidente rappresentano un incontro di importanza capitale, secondo Ernst Jünger, che nel suo Nodo di Gordio sottolinea come questo evento sia centrale nella Storia. Tuttavia, tale incontro si è spesso trasformato in scontro, con i popoli che si esibiscono su un palcoscenico antico, dominato dal fulgore delle armi. Le riflessioni di Jünger, scritte nel 1953, risultano attuali nel contesto della lotta tra l'Occidente liberaldemocratico e l'Oriente totalitario. Per Jünger, la polarità Oriente-Occidente è archetipica e simbolica, riflettendo le tensioni fondamentali dell'umanità e dell'individuo: mythos ed ethos, potere e libertà, arbitrio e diritto. Questa visione si contrappone a quella di Carl Schmitt, che due anni dopo propone una distinzione tra terra e mare: l'Oriente come mondo continentale (Russia e Asia) e l'Occidente come mondo marittimo (Inghilterra e America). Entrambi concordano nel vedere l'Europa come un "centro di gravità" che potrebbe favorire l'unità del pianeta, fungendo da Terza Forza.

Auf der Suche nach der »Harmonie der Dinge« – die zweite, stark überarbeitete Fassung des »Abenteuerlichen Herzens« Beinahe ein Jahrzehnt nach seiner Erstpublikation erschien 1938 »Das Abenteuerliche Herz« in einer stark überarbeiteten zweiten Fassung. Große Teile, insbesondere autobiographische und konkret politische Passagen wurden gestrichen, stattdessen wird Ernst Jüngers Wandel zum Literaten und Metaphysiker sichtbarer denn je zuvor. Die Urfassung des »Abenteuerlichen Herzens« datiert auf 1929 und markiert einen Wendepunkt im literarischen Schaffen Jüngers. Doch gab er sich mit dem Erreichten nicht zufrieden und überarbeitete im folgenden Jahrzehnt sein Werk so stark, dass schließlich rund zwei Drittel des ursprünglichen Textes gestrichen und erneuert wurden. Vor allem offene politische und autobiographische Bezüge fielen dem Rotstift zum Opfer, und in immer stärkerem Maße zog sich Jünger auf die Position eines objektiven Beobachters zurück, wovon etwa »Der stereoskopische Genuß« zeugt. In diesem Sinn ist »Das Abenteuerliche Herz« vor allem eine Schule des Sehens und Interpretierens: »Betrachte das Leben als einen Traum unter tausend Träumen und jeden Traum als einen besonderen Aufschluss der Wirklichkeit. Dies alles vermagst du, wenn du über den magischen Schlüssel verfügst.«

»Am meisten beeindruckten mich seine präzisen Schilderungen der Natur. Mit wenigen Blicken konnte er Bilder oder Geschehnisse erfassen und das Geschaute mit einzigartiger Sprachgewalt schildern.« Josef Reichholf Im Leben Ernst Jüngers gab es keinen Tag, den der Autor nicht der Betrachtung der Natur und ihrer Phänomene widmete – er studierte das Wetter, die Pflanzen, die Tiere, die Gesteinsformationen, den Mikrokosmos. Ob auf den Fluren des heimischen Wilflingen, auf einer seiner ausgedehnten Exkursionen in die Macchia des Mittelmeers, in die undurchdringlichen Regenwälder der Tropen oder in die kargen Stein- und Gletschergefilde des hohen Nordens: Jüngers Auge erfasste Naturereignisse mit großer Präzision und beschrieb sie mit hypnotischer Anschaulichkeit. Diese Anthologie, die die schönsten Stücke aus dem Gesamtwerk in thematischer Ordnung präsentiert, lädt ein zu einer Weltreise an der Seite Ernst Jüngers. Seine Texte sind eine Schule der Kontemplation. Sie öffnen unsere Augen und lehren uns etwas, was im digitalen Zeitalter zunehmend verloren zu gehen scheint – vor der Natur zu verweilen, wahrhaft zu sehen und zu träumen.

Ernst Jünger odchází do první světové války jako dobrovolník, poté co ve svých devatenácti letech opouští nenáviděná studia. Jeho rozhodnutí není politického ani nacionalistického rázu, nýbrž ryze egoistické povahy a je výsledkem adolescentní touhy po zkušenostech a dobrodružství. Po celou dobu pobytu na frontě si poctivě vede deník, od prvního okamžiku v zákopech na přelomu let 1914/1915 až do počátku září 1918, kdy je po svém posledním zranění převezen zpět do Německa. Stěží najdeme jiný deník, který by první světovou válku dokumentoval po tak dlouhý čas a s takovou intenzitou. Díky tomu se stává kronikou života na frontě a unikátním svědectvím doby. Edičně připravil Helmuth Kiesel.

Das Kriegstagebuch erstmals in günstiger Taschenbuch-Ausgabe Mit dieser Ausgabe sind Ernst Jüngers Tagebuchhefte aus dem Ersten Weltkrieg erstmals als Taschenbuch zugänglich – ein einzigartiges literarisches und zeitgeschichtliches Dokument und eine editorische Sensation. Ernst Jüngers Frontbericht »In Stahlgewittern« ist neben Erich Maria Remarques Roman »Im Westen nichts Neues« das berühmteste deutschsprachige Buch über den Ersten Weltkrieg. Die »Stahlgewitter« sind jedoch kein rein fiktionales Werk, sondern basieren auf den fünfzehn Tagebuchheften, die Jünger während des Krieges von der ersten Fahrt an die Front am Jahreswechsel 1914/15 bis zu seiner letzten Verwundung im August 1918 kontinuierlich führte. So lässt sich genauestens mitverfolgen, wie die Erfahrungen des Krieges von Jünger psychisch verarbeitet und stufenweise literarisiert wurden. »Diese Aufzeichnungen sind nicht nur ein einzigartiges Dokument der ›Urkatastrophe des 20. Jahrhunderts‹, sondern vor allem auch ein Schlüsseltext zur Entwicklung von Ernst Jüngers Selbstverständnis als Dichter.« Heimo Schwilk, Welt am Sonntag »Mustergültig editiert [...] liegen die Kriegstagebücher jetzt in einer von Jüngers Hausverlag Klett-Cotta großzügig ausgestatteten Buchausgabe vor. Und in der Tat: Der Atem des Krieges weht einen schon beim ersten Blätter an.« Thomas Karlauf, FAZ

Written in 1932, just before the fall of the Weimar Republic and on the eve of the Nazi accession to power, Ernst Junger's The Worker: Dominion and Form articulates a trenchant critique of bourgeois liberalism and seeks to identify the form characteristic of the modern age. Junger's analyses are inspired by a profound intuition of the movement of history.