Ernst Jünger byl německý spisovatel, jehož dílo se vyznačuje pronikavým zkoumáním lidské zkušenosti tváří v tvář modernímu světu a válce. Jeho literární styl je precizní a často používá ostré, vizuální obrazy k vykreslení intenzivních pocitů a filozofických úvah. Jünger se zamýšlel nad dopadem technologie a materialismu na duši, často s nekompromisní, ale zároveň hluboce zamyšlenou perspektivou. Jeho spisy, i přes kontroverze, nabízejí jedinečný pohled na povahu statečnosti, přežití a hledání smyslu v chaosu.
Svou studii "Dělník: Hegemonie a figura" vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
Ernst Jünger odchází do první světové války jako dobrovolník, poté co ve svých devatenácti letech opouští nenáviděná studia. Jeho rozhodnutí není politického ani nacionalistického rázu, nýbrž ryze egoistické povahy a je výsledkem adolescentní touhy po zkušenostech a dobrodružství. Po celou dobu pobytu na frontě si poctivě vede deník, od prvního okamžiku v zákopech na přelomu let 1914/1915 až do počátku září 1918, kdy je po svém posledním zranění převezen zpět do Německa. Stěží najdeme jiný deník, který by první světovou válku dokumentoval po tak dlouhý čas a s takovou intenzitou. Díky tomu se stává kronikou života na frontě a unikátním svědectvím doby.
Edičně připravil Helmuth Kiesel.
Nová odpověď na otázku svobody. Provokativní esej známého německého filosofa, beletristy a esejisty, blízkého svým myšlením M. Heideggerovi. Nové, opravené vydání.
Aladinův problém je posledním z řady velkých beletristických děl Ernsta Jüngera, zabývajících se otázkou bytí člověka v tomto světě. Aladinův problém je kouzelná lampa nesoucí materiální, duchovní a erotickou moc nečekaně proudící k jedinci. Jak s ní člověk naloží a co mu tato moc umožní? Nebo na ni ztroskotá a zahyne?> Aladinův problém je v příběhem mýtickým, vyprávěním o nástupu doby titánů, o smrti bohů a konci nadčasovosti. Aladinův problém je snahou uchopit kosmos a obnovit kulturu v její finální expresi: ve službě mrtvým – jako teskné zření na nevratně mizející bytí. Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
Kniha Ernsta Jüngera V bouřích ocele (In Stahlgewittern) vyšla poprvé v roce 1920 s podtitulem Z deníku velitele úderného oddílu (Aus dem Tagebuch eines Stoßtruppführers). Jedná se o deníkové zápisky z 1. světové války, ve kterých autor barvitě a bez příkras vylíčil své zážitky ze západní fronty, kde se zúčastnil různých bitev téměř od vypuknutí války až do srpna 1918. Vystupují před námi syrové obrazy kruté války, krvavých bojů, strašlivého strádání a utrpení vojáků jak na bojištích, tak i v zákopech a lazaretech, a všudypřítomné smrti, která na sebe brala mnoho drastických podob. Text svou autentičností a detailním popisem událostí představuje jedinečný dokument této doby.
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
Ernst Jünger (1895–1998) je českým čtenářům znám svou slavnou novelou Na mramorových útesech, filozoficko-politickou esejí Chůze lesem, nedávno vydaným Válečným deníkem a knihou V bouřích ocele.
Návštěva na Godenholmu se z této slavné řady poněkud vymyká. Poprvé vyšla v roce 1952 a poté v němčině již jen jednou jako součást sebraných spisů. Kniha byla současníky nepochopena a v podstatě zapomenuta. Anglicky vyšla teprve před několika lety, což naznačuje vzrůstající zájem o tento ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem.
K tomu, že dílo úplně nezapadlo, paradoxně přispělo rozvíjející se studium psychedelických látek a skutečnost, že objevitel LSD a spisovatelův přítel Albert Hofmann z něj obšírně cituje ve své knize LSD, mé nezvedené dítě – Jüngerovi zde věnuje celou jednu kapitolu. Návštěva na Godenholmu je totiž prvním literárním svědectvím o účincích LSD, které na sobě Jünger s Hofmannem na začátku padesátých let opakovaně zkoušeli. V knize samotné však není o drogách ani zmínky a její poselství tkví v něčem zcela jiném. Její trestí je zkušenost nihilismu, jeho překonání a odkrytí hlubšího řádu skutečnosti.
Written in 1932, just before the fall of the Weimar Republic and on the eve of
the Nazi accession to power, Ernst Junger's The Worker: Dominion and Form
articulates a trenchant critique of bourgeois liberalism and seeks to identify
the form characteristic of the modern age. Junger's analyses are inspired by a
profound intuition of the movement of history.
"Ernst Jeunger's Eumeswil is a post-apocalyptic novel that combines elements of dystopian science fiction with a sustained philosophical reflection on the predicament of the individual in the face of the intrusive powers of the state and technology. Set in an undated future, the novel follows the reflections of Martin Venator, a historian living in the city-state of Eumeswil, ruled by a dictator known as the Condor. Venator regards himself as an "anarch," a figure who quietly accommodates himself to life within a dictatorship while simultaneously pursuing a life of inward resistance. As an anarch, Venator is a figure without loyalty to anyone but himself, yet at the same time he must also take careful measures to maintain the security of his current situation and to provide a means for escape in the event the government is overthrown"--
