Věra Koubová Knihy

Soubor Kafkových kratších próz. Obsahuje povídky Proměna, Ortel, Topič, V Kárném táboře a další texty vydané za jeho života.

Deníky obsahují nejen deníkové záznamy, ale i beletristické texty.

Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč. A když ji postupem času nacházel — v anglické podobě u pěstounů — nacházel ji ve formě básní, hudebních básní, jeho nadšení pro hudbu se do nich jednoznačně vepsalo. Jeho poezie vytváří „děje“ přímo z jazyka, už v něm hledá a pátrá po vyjádření vztahu, hrubiánství, útočnosti i útěšnosti nikoli na ulici, nýbrž mezi slovy. Franz Wurm nám poskytuje příklad dvou různých pólů poetiky, ke kterým během svého života dospěl. Jeho výpověď odehrává kdesi vzadu, hlouběji v jazyce…

Jeden z nejznámějších krátkých textů Nietzschova raného období (z roku 1873), za autorova života nevydaný. Obsahuje první náběh ke kritice metafyziky, který vychází z metaforičnosti lidského poznání. K textu jsou připojeny tematicky související záznamy z pozůstalosti z téže doby.

Hutný soubor aforismů, který původně vznikal jako přípis k jednomu z předchozích děl, shrnuje v podstatě všechny Nietzschovy základní myšlenky v podobě poetické prózy.

Napínavý příběh, v němž studenti kriminalistiky otevřou zdánlivě vyřešený případ vícenásobného vraha.

Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským a Radostnou vědou, je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky ad. "Myšlenky o morálních předsudcích" tak tvoří počátek cesty, kterou pozdní Nietzsche nazve "přehodnocením všech hodnot".

Německý originál knihy byl poprvé publikován v Lipsku v roce 1886, a to vlastním nákladem autora. Kniha vyšla bezprostředně po Tak pravil Zarathustra, přičemž Nietzsche shromažďoval materiál již od začátku osmdesátých let, vycházeje z poznámek z doby před vydáním Radostné vědy. Nietzsche sám charakterizuje místo, které tato kniha zaujímá mezi jeho spisy, jako soubor myšlenek a formulací, které spadají do jeho minulosti, konkrétně do doby vzniku Zarathustra. Přestože kniha nechce být komentářem k Zarathustrovým řečem, funguje jako předběžný glosář, který uvádí klíčové pojmy a hodnoty této významné práce. V této době se Nietzscheho myšlení začíná soustředit na ústřední pojem jeho pozdní filosofie, vůli k moci, což se odráží v mnoha motivech obsažených i v pozůstalosti, kterou sestavila jeho sestra Elizabeth. Český překlad vyšel poprvé v roce 1996 a byl následně revidován v roce 1998. Současné vydání je oproti předchozím upraveno a doplněno o poznámky a vysvětlivky.

Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji. Nový překlad Věry Koubové přináší Celanovu básnickému projevu přesnost a zároveň barevnost, jednoduchost a zároveň závažnost. Díky tomu můžeme Růži nikoho číst tak, jako bychom to v češtině činili poprvé.

Polemický spis Genealogie morálky slavného německého filosofa patří k jeho pozdním pracím. Výjimečně v něm opustil aforistickou formu a napsal jej během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo.