Tatjana Hašková Knihy

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

Román Běsi, po Zločinu a trestu z r. 1866 a Idiotovi z r. 1868 třetí rozsáhlejší a především dodnes nejvíce diskutované dílo Dostojevského, poprvé vyšel na pokračování časopisecky v letech 1871–1872. Autor jej charakterizoval jako nikoli ladnou skladbu a N. N. Strachovovi v dopise o zrodu románu svěřil: „Teď píšu jednu věc pro Ruský věštník a nespoléhám ani tak na umělecké podání jako na samu tendenci – chtěl bych vyjádřit několik myšlenek, a udělám to, i kdyby měla všechna uměleckost vzít za své, protože teď žiju jen tím, čím přetéká má mysl a srdce; i kdyby se z toho vyklubal třeba pamflet; dovedu to stejně do konce.“ Syžet Běsů je spjat se zavražděním studenta Petrovy zemědělské akademie I. Ivanova, člena tajného spolku Pomsta lidu. Vraždu vykonal organizátor spolku anarchista S. G. Něčajev. Záměr Běsů nelze redukovat jenom na „Něčajevův případ“; soudní proces s ním posloužil romanopisci jako výchozí fakt, na němž mohl doložit své myšlenky a vystoupit proti anarchistům, kteří používali metod lži a brutálního násilí.

I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety

Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti.

Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.

První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.

Román slavného ruského realisty zachycuje mistrovskou formou společenskou atmosféru carského Ruska z konce 19. století. Autor sugestivně líčí obraz bídy mezi lidem a zároveň podrobuje nemilosrdné kritice velkostatkářský stát, vládnoucí třídu i státní církev. Ve svém románu představuje lidi z nejrozmanitějších společenských vrstev, na jejichž osudech ukázal celou šíři prohnilého společenského systému a postavil se proti ponižování prostých lidí. Děj se rozvíjí kolem tragédie vesnické dívky, kterou šlechtický syn uvedl na cestu morální zkázy a po letech se jí snaží jako soudce ze všech sil pomoci, aby odčinil svou vinu. Východisko k nápravě všeobecných poměrů vidí Tolstoj v náboženské výchově a v důsledném plnění evangelických přikázání o odpuštění a lásce k bližnímu.

Román je dramatem z první světové války a revolučního období v Rusku a Německu.

Představitel ruského symbolismu vydal svůj první román na počátku 20. století. Byl přívržencem okultních věd a zajímal se o spiritismus a démonologii. To se odráží i v jeho knize, jejíž příběh se odehrává ve třicátých letech 16. století v Německu, dosud rozjitřeném nedávným vznikem reformace a selskou válkou. Ústředním motivem je vášnivý a prudce se proměňující milostný vztah vypravěče s „posedlou“ dívkou, která zároveň miluje ohnivého anděla, jenž se jí zjevuje, ale zůstává nejasné, zda je to duch dobrý nebo zlý. Hrdinka nakonec zemře v inkvizičním žaláři.

Anna Karenina žije příjemný, ale relativně nudný život po boku staršího carského úředníka. Je milující matkou a ctěnou dámou v petrohradské společnosti. Vše se radikálně změní ve chvíli, kdy pozná okouzlujícího hraběte Vronského a tím začne tragický příběh vášně, která nezná žádné hranice. Nadčasový román Lva Nikolajeviče Tolstého, který byl inspirovaný skutečnou událostí, patří mezi vrcholná díla ruského realismu, což potvrzuje i fakt, že byl nesčetněkrát zfilmován. Poslední velkolepá adaptace vznikla v roce 2012.