Většinou drsné až kruté povídky vynikajícího sovětského spisovatele židovského původu, jenž zahynul v koncentračním táboře jako oběť kultu osobnosti. Jsou mistrovsky a nevšedně stylizovány, překvapují otevřeností, s níž kreslí všednost a třeba i špínu života, i schopností nalézt pod ní lidské v člověku.
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda.
I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety
Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností...
Jedno z předních děl Dostojevského, jež vyvolalo pozornost kritickým pohledem na soudobou společnost. Citlivě zobrazuje ušlechtilé typy žen, které za své ryzí city a oddanost jsou uráženy a ponižovány mužskou proradností a honbou za penězi. Tyto vlastnosti jsou zosobněny v postavách sobeckého, falešného a cynického knížete a jeho syna, jenž jde věrně ve šlépějích otcových.
Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.
První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.
Mladý kníže Něchljudov byl plný ideálů - odmítal nespravedlnost, majetek toužil rozdat mužikům a platonicky miloval krásnou služebnou Káťu Maslovovou. Služba v armádě a drsný chlapský život ho změnily. Při opětném setkání se svou mladickou láskou nemyslí už na nic jiného, než jak dívku svést. Když se mu to podaří, dá jí nazítří ráno místo sladkých slov a slibů peníze. Po dalších deseti letech se kníže jako porotce účastní procesu, kde jedním z obviněných z vraždy je Káťa Maslovová… Věhlasný Tolstého román, který vznikl na základě skutečné události, velmi kriticky popisuje společenskou situaci v Rusku devatenáctého století. Ačkoliv vrchnost ho přijala velmi nepříznivě, čtenáři se do tragicky romantického příběhu okamžitě zamilovali. Již v roce vydání byl přeložen do mnoha dalších jazyků a dodnes patří k nejčtenějším skvostům ruské literatury.
Román je dramatem z první světové války a revolučního období v Rusku a Německu.
Román je koncipován jako fiktivní memoáry ze 16. století, jejichž hrdinou je univerzitní student a později landsknecht, člověk světaznalý a talentovaný. 2. vydání Na obálce použito detailu obrazu Svatý Antonín Matthiase Grünewalda.
