Historický román zavádí do prostředí Kolína nad Rýnem 16. století. Autor, který si na základě studia dobových pramenů osvojil znalosti tehdejší magie a démonologie, vypráví zde perem současníka příběh mladého učeného humanisty, bývalého mořeplavce a vojáka, který se snaží o záchranu své dívky, obviněné z posedlosti démonem a souzené inkvizičním soudem pro čarodějnictví.
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda. Kniha vyšla v dostisku v roce 2004, v brožované vazbě.
Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.
První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.
I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety
Z ruského originálu Sobranije sočiněnij, vydanéhonakladatelstvím Chudožestvennaj litěratura,Moskva 1965, přeložili Taťjana Haškováa Jan Zábrana.Vybral, uspořádal a doslov napsal Jan Zábrana.Ilustroval Jasroslav Šerých.Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Hrach.Vydal Odeon, nakladatelství krásné literaturya umění n. p., jako svou 3838. publikaciv redakci krásné literatury. Praha 1980.Odpovědná redaktorka Ludmila Dušková.Technická redaktorka Pavla Šubrtová.Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň,závod Vimperk.11,92 AA /ilustrace 0,70, texz 11,22/. 12,22 VAVydání v tomto uspořádání první.Náklad 10 000 výtisků. 60522855.01-045-80. 13/34. Cena váz. 20 Kčs
Ve třídílné knize je mistrně analyzován obraz upevňující se buržoazní společnosti s jejími stinnými stránkami promítajícími se do rodinného života podvody, dědickými spory, vyděračstvím, kariérismem, společenskou přetvářkou či nerovnými sňatky. V této době, nahrávající dobrodruhům, se rozmáhá anarchie ve veřejném životě i v soukromí a každý se snaží urvat ze života co nejvíce bez ohledu na druhé. Tímto obdobím zmateně prochází hlavní hrdina, výrostek Arkadij, nemanželský syn šlechtice a vesnické ženy, poznamenaný už od dětství rodinným rozvratem. Tápající mladík těžce zápasí o uplatnění ve společnosti, snaží se čelit svému nejistému společenskému postavení a zmatku, do něhož je zásluhou rodiny a okolí neustále vtahován. Nové obzory a naději mu nakonec poskytne jeho první uvědomělý životní cíl univerzitního studia.
Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.
Tolstoy's epic novel explores themes of love, destiny, and self-destruction through the life of Anna Karenina, who appears to have everything—beauty, wealth, popularity, and an adored son. Yet, she feels her life is empty until she meets the impetuous officer Count Vronsky. Their passionate affair scandalizes society and family, leading to jealousy and bitterness. In contrast to Anna's tragic story is the tale of Levin, a man searching for contentment and meaning in his life, reflecting Tolstoy's own struggles. The novel intricately weaves these narratives, highlighting the complexities of human relationships and the societal constraints of 19th-century Russia. Through vivid characterizations and profound insights, Tolstoy delves into the depths of love, betrayal, and the quest for personal fulfillment.
Román je dramatem z první světové války a revolučního období v Rusku a Německu.
Osm variací na téma lásky a nenávisti
Podnik Artamonových (1925) je generační román jehož děj začíná roku 1863, tj. dva roky po zrušení nevolnictví a končí v roce 1917. Děj zobrazuje tři generace továrnické rodiny Artamonovových. Bývalý mužik Ilja Artamonov přijde do Dremova a založí továrnu, která je úspěšná a po něm ji převezmou jeho synové, kterým je při bolševické revoluci zkolektivizována.
Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti.
Psychologický román zavádí do carského Ruska druhé poloviny minulého století. Na příběhu společností vyděděného a za méněcenného pokládaného syna šlechtice a venkovské nevolnice polemizuje autor s Tolstého idealizací ruského patriarchalismu a problematizuje základy ruské šlechtické rodiny..
Román slavného ruského realisty zachycuje mistrovskou formou společenskou atmosféru carského Ruska z konce 19. století. Děj se rozvíjí kolem tragédie vesnické dívky, kterou šlechtický syn uvedl na cestu morální zkázy a po letech se jí snaží jako soudce ze všech sil pomoci, aby odčinil svou vinu. Východisko k nápravě všeobecných poměrů vidí Tolstoj v náboženské výchově a v důsledném plnění evangelických přikázání o odpuštění a lásce k bližnímu.
Tři demobilizovaní sovět. vojáci se vracejí na poválečnou leningradskou univerzitu. Je téměř úplně demolovaná, okna bez skel, ústřední topení bez uhlí. Jen nejvyšším pracovním usilím všech se dostává do normálního chodu. Tři kamarádi si pomáhají v překonávání krizí mládí, dvaz nich vyprošťují třetího, za války několikrát raněného a těžce nemocného Čemezova, z pasivního odumírání. Práce a víra v komunismus stmeluje tři "v šedém" (t. j. ve vojenských pláštích) stejně jako dříve frontové zážitky, všichni tři budují odpovědně a vesele nový život.
Maruška je malá dívenka, která nastupuje do první třídy dívčí školy. Jak už to tak u dětí bývá, má svou hlavu a nenechá si nic rozmluvit. Zlobí ji kamarád Serjoža, občas se nepohodne s nějakými děvčaty ve škole, nebo provede něco, za co ji její třídní Anna Ivanovna důrazně domlouvá. Nakonec ale vždy najde důvod svého jednání a všichni si spokojeně oddechnou, že všechno dobře dopadlo.
