Tatjana Hašková Pořadí knih (chronologicky)

Román Běsi, po Zločinu a trestu z r. 1866 a Idiotovi z r. 1868 třetí rozsáhlejší a především dodnes nejvíce diskutované dílo Dostojevského, poprvé vyšel na pokračování časopisecky v letech 1871–1872. Autor jej charakterizoval jako nikoli ladnou skladbu a N. N. Strachovovi v dopise o zrodu románu svěřil: „Teď píšu jednu věc pro Ruský věštník a nespoléhám ani tak na umělecké podání jako na samu tendenci – chtěl bych vyjádřit několik myšlenek, a udělám to, i kdyby měla všechna uměleckost vzít za své, protože teď žiju jen tím, čím přetéká má mysl a srdce; i kdyby se z toho vyklubal třeba pamflet; dovedu to stejně do konce.“ Syžet Běsů je spjat se zavražděním studenta Petrovy zemědělské akademie I. Ivanova, člena tajného spolku Pomsta lidu. Vraždu vykonal organizátor spolku anarchista S. G. Něčajev. Záměr Běsů nelze redukovat jenom na „Něčajevův případ“; soudní proces s ním posloužil romanopisci jako výchozí fakt, na němž mohl doložit své myšlenky a vystoupit proti anarchistům, kteří používali metod lži a brutálního násilí.

Představitel ruského symbolismu vydal svůj první román na počátku 20. století. Byl přívržencem okultních věd a zajímal se o spiritismus a démonologii. To se odráží i v jeho knize, jejíž příběh se odehrává ve třicátých letech 16. století v Německu, dosud rozjitřeném nedávným vznikem reformace a selskou válkou. Ústředním motivem je vášnivý a prudce se proměňující milostný vztah vypravěče s „posedlou“ dívkou, která zároveň miluje ohnivého anděla, jenž se jí zjevuje, ale zůstává nejasné, zda je to duch dobrý nebo zlý. Hrdinka nakonec zemře v inkvizičním žaláři.

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.

I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety

Z ruského originálu Sobranije sočiněnij, vydanéhonakladatelstvím Chudožestvennaj litěratura,Moskva 1965, přeložili Taťjana Haškováa Jan Zábrana.Vybral, uspořádal a doslov napsal Jan Zábrana.Ilustroval Jasroslav Šerých.Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Hrach.Vydal Odeon, nakladatelství krásné literaturya umění n. p., jako svou 3838. publikaciv redakci krásné literatury. Praha 1980.Odpovědná redaktorka Ludmila Dušková.Technická redaktorka Pavla Šubrtová.Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň,závod Vimperk.11,92 AA /ilustrace 0,70, texz 11,22/. 12,22 VAVydání v tomto uspořádání první.Náklad 10 000 výtisků. 60522855.01-045-80. 13/34. Cena váz. 20 Kčs

Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.

Tolstoy's epic novel explores themes of love, destiny, and self-destruction through the life of Anna Karenina, who appears to have everything—beauty, wealth, popularity, and an adored son. Yet, she feels her life is empty until she meets the impetuous officer Count Vronsky. Their passionate affair scandalizes society and family, leading to jealousy and bitterness. In contrast to Anna's tragic story is the tale of Levin, a man searching for contentment and meaning in his life, reflecting Tolstoy's own struggles. The novel intricately weaves these narratives, highlighting the complexities of human relationships and the societal constraints of 19th-century Russia. Through vivid characterizations and profound insights, Tolstoy delves into the depths of love, betrayal, and the quest for personal fulfillment.

Román je dramatem z první světové války a revolučního období v Rusku a Německu.

Románová historie ruské buržoazie, v které autor na třech generacích rodiny Artamonovových popisuje její bouřlivý zrod, období rozmachu a úpadku. První z generace, zpupný a bezohledný muž, staví na zapadlé vesnici továrnu a likviduje patriarchální způsob života. Jeho synové se stávají otroky otcova podniku, v němž se už projevují nové společenské síly. Rozvrat nastává i v rodinném a osobním životě rodiny, v jejích mravních principech. Ve třetím pokolení rozklad vrcholí a životaschopnost rodu zaniká.

Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti.

Román slavného ruského spisovatele, jehož bohatý a dramaticky vzrušený děj se rozvíjí v carském Rusku v sedmdesátých letech minulého století. Dostojevskij v něm v příběhu Arkadije, společností vyděděného a za méněcenného pokládaného nemanželského syna šlechtice a venkovské nevolnice, uskutečňuje záměr napsat jak sám řekl – „román o dnešních ruských dětech, ale ovšem i o dnešních jejich otcích a o jejich vzájemném poměru“. Snaží se vyvolat pozornost nevšímavé společnosti k myšlenkám a složitým citovým pochodům, jež se odehrávají v duši mladých lidí, představitelů i otců nových příštích generací.

Román slavného ruského realisty zachycuje mistrovskou formou společenskou atmosféru carského Ruska z konce 19. století. Autor sugestivně líčí obraz bídy mezi lidem a zároveň podrobuje nemilosrdné kritice velkostatkářský stát, vládnoucí třídu i státní církev. Ve svém románu představuje lidi z nejrozmanitějších společenských vrstev, na jejichž osudech ukázal celou šíři prohnilého společenského systému a postavil se proti ponižování prostých lidí. Děj se rozvíjí kolem tragédie vesnické dívky, kterou šlechtický syn uvedl na cestu morální zkázy a po letech se jí snaží jako soudce ze všech sil pomoci, aby odčinil svou vinu. Východisko k nápravě všeobecných poměrů vidí Tolstoj v náboženské výchově a v důsledném plnění evangelických přikázání o odpuštění a lásce k bližnímu.

Tři demobilizovaní sovět. vojáci se vracejí na poválečnou leningradskou univerzitu. Je téměř úplně demolovaná, okna bez skel, ústřední topení bez uhlí. Jen nejvyšším pracovním usilím všech se dostává do normálního chodu. Tři kamarádi si pomáhají v překonávání krizí mládí, dvaz nich vyprošťují třetího, za války několikrát raněného a těžce nemocného Čemezova, z pasivního odumírání. Práce a víra v komunismus stmeluje tři "v šedém" (t. j. ve vojenských pláštích) stejně jako dříve frontové zážitky, všichni tři budují odpovědně a vesele nový život.

Maruška je malá dívenka, která nastupuje do první třídy dívčí školy. Jak už to tak u dětí bývá, má svou hlavu a nenechá si nic rozmluvit. Zlobí ji kamarád Serjoža, občas se nepohodne s nějakými děvčaty ve škole, nebo provede něco, za co ji její třídní Anna Ivanovna důrazně domlouvá. Nakonec ale vždy najde důvod svého jednání a všichni si spokojeně oddechnou, že všechno dobře dopadlo.