Tono Stano (* 1960) patří mezi nejznámější fotografy působící ve středoevropském kontextu. Už během studií si vypracoval charakteristický rukopis vycházející z inscenované fotografie, v níž je hlavním prvkem lidské, zejména ženské tělo. Publikace, která doprovází retrospektivní výstavu v Galerii hlavního města Prahy, představuje průřez tvorbou Tona Stana - kromě figurálních kompozic zachycuje experimentální série, konceptuální fotografie i portréty vzniklé ve spolupráci s filmovým festivalem.
Třetí sbírka romantické poezie od bestsellerového autora a instagramového fenoménu Atticuse. Texty o hledání smyslu ve věcech, které nás obklopují, i v nás samých, texty o obyčejných radostech života, o lásce i bolestivých rozchodech. Atticus píše citlivě a úsporně, s vtipem, laskavostí a sobě vlastním půvabem. Svou minimalistickou poezií nám připomíná, že zázraky jsou všude kolem nás – stačí se jen správně dívat.
Sbírka Textové zprávy svým názvem a rozsáhlou kapitolou obsahující krátké poetické hlášky a pozorování volně navazuje na oddíl knihy Deník rychlého člověka nazvaný Chybová hlášení. Obsahuje dvě delší básně, z nichž jedna, Buď zdráv, pojednává zdravotní potíže člověka 21. století tak, jako Deník pojednával jeho rychlost. Druhá z těchto básní, My Češi, pak nabízí zrychlený sled obrazů z dějin národa českého, jehož povahu se snaží ve zkratce postihnout. Tato báseň již byla přeložena do srbštiny pod názvem Mi Srbi.
Světoznámý britský prozaik se v dlouho očekávané vzpomínkové knize vrací k létům, která musel poté, co byl ájatolláhem Chomejním v únoru 1989 odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše, strávit pod policejní ochranou a v neustálých obavách o vlastní život i osud svých blízkých. Strhující vyprávění zaujme dramatickým popisem událostí i otevřeností s níž autor popisuje své vynucené soužití s policejními specialisty, zvraty ve svém soukromém životě či složitý vztah k vlastnímu otci a komentuje postoje těch, kteří jej veřejně podpořili nebo se naopak přidali k jeho kritikům. Kniha se jmenuje Joseph Anton – podle jména, které si musel dát na doporučení policie zvolit pro své ukrývání.
Po básnické prvotině Nucený výsek (2003) a prozaickém debutu Und (2005) vychází sbírka širokoúhlých, narativních básní, v nichž Rychlý člověk v návalu siderodromofilie zpytuje svůj pocit domova ve vlaku do Říma. Rozum a cit zde dávají v rytmu kankánu na okamžik zahlédnout pod zřasenou sukní jindy tolik skrývanou pošetilost a cynismus. Knihu doplňuje CD se zvukovými nahrávkami básní čtených autorem za doprovodu skupiny Siderodrom. Ilustrované vydání s využitím obrazů Michala Singera.
Devět povídek z "podivného prostoru, kde se potkává umění se zločinem".
"Und" z titulní povídky je bizarní meziměstí, kde se setkává vězení a literární dům, zločin a umění, krása a zlo. Zde získává bezradná průměrná spisovatelka inspiraci teprve s příchodem uprchlého trestance. Z příběhů jeho spoluvězňů jako by pak vznikly ostatní povídky této knihy. I v nich bývá nějaká estetická potřeba (od snahy zhubnout až po geniální sochařský talent) vykoupena nějakým "ale" (od neškodné ztráty paměti až po vraždu vlastních rodičů). Autor píše kultivovaně, styl vyprávění přesně přizpůsobuje charakteru vypravěče, používá jemný černý humor.
Dárkově vypravenou sbírku kultivované intimní a milostné lyriky provázejí ilustrace Pavla Růta.
Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě. (Michal Jareš) Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky. Kniha je doplněna CD ROMem s videozáznamy autorských "čtení a promítání" textů, ilustrace mají formu aktivních scanů.
Poslední zcela zásadní dílo Samuela Becketta, které se dosud neobjevilo v českém překladu. Tso je druhý Beckettův román (po Murphym), který byl napsán na konci války, ale vyšel v angličtině poprvé v Paříži roku 1953. Podobně jako Murphy je mnohavrstevným portrétem člověka, který sám je ztělesněním mnoha myšlenek a názorů, vyjadřujícím svébytnou filozofii o lidských možnostech v moderní době, ale zároveň je naprosto skvělým dílem humoristickým. Tso patří k Beckettovým nejčtivějším a nejopěvovanějším románům.
