Jiří Verberger

Verberger, Jiří, klavírista, zpěvák a skladatel, narozen 28. 5. 1913, Praha, zemřel 2. 11. 1973, tamtéž.

Od dětství hrál na piano. Do roku 1935 studoval práva na Karlově Univerzitě. Studium nedokončil a plně se začal věnovat hudbě. Již jako dítě doprovázel na piano němé filmy v kině Zvon. V letech 1927–29 byl členem studentského souboru pražské YMCA Johna Repicka. Z hudebních žánrů ho nejvíce zaujal jazz, především Red Nichols a jeho soubor Five Pennies.

Na hudební scéně se poprvé zviditelnil v rámci souboru Blue Music, který vedl společně s Janem Rychlíkem. Po jeho rozpadu vznikly dvě skupiny – Blue Boys s Karlem Vlachem a Blue Music, kterou vedl bubeník Karel Slavík. Skupina Blue Music (s Verbergerem, Rychlíkem, Habartem a dalšími) vystupovala především v kavárně Metro a orientovala se zejména na jazz. Jako pianista i skladatel spolupracoval v letech 1935–37 s Šímovým Orchestrem Gramoklubu, který podstatně přispěl k vývoji českého jazzu. Účinkoval ve Vlachově orchestru Charles’ Happy Boys, který se snažil o původní českou swingovou píseň. Stal se členem Ludvíkova orchestru a jeho Hot kvintetu, monstrkoncertů R. A. Dvorského atd. Další dlouhodobější angažmá získal u Stanislava Kukačky a Karla Vlacha. V roce 1945 založil skupinu Jazz-kolektiv, která hrála ve stylu Čížova Elit Clubu. Později hrál výlučně v malých hudebních skupinách vystupujících v nočních podnicích (Meteor, Jalta a další). Jeho repertoár vycházel z evergreenů s těžištěm ve swingové hudbě (Sophisticated Lady – Ellington, Dont´Be That Way – Goodman a jiné). Mezi tím působil v Oberhofu v Německu a v letech 1962–67 v orchestru Ladislava Bezubky. Hrál v orchestru sestaveném pro I. mezinárodní festival zábavné a taneční hudby rozhlasové a televizní organizace OIRT v Praze a na koncertech Kruhu moderní taneční a jazzové hudby. Poslední roky svého života vyučoval interpretaci různých žánrů a improvizaci na specializované Lidové škole umění (dříve lidové konzervatoři).

Věnoval se i hudební kompozici. Jeho tvorba se soustřeďuje na náladové skladbičky nebo obvyklým způsobem koncipované písničky, které často vycházely z bluesového základu (Blues pro dva, Přišlo ke mně na návštěvu blues, Když hraji blues a jiné). Napsal hudbu k několika kresleným filmům. V roce 1966 napsal společně s Milanem Šolcem rozsáhlou publikaci Piano v jazzu. Inspiraci hledal v harlemské klavírní škole, u Jamese P. Johnsona a zvláště u Fatse Wallera a Luise Armstronga. Zde čerpal podněty ke svému jazzovému zpěvu, zejména ke scatu. Verbergra je nutno jmenovat mezi prvními našimi hudebníky, kteří byli schopni tvůrčí jazzové improvizace. Měl veliký vliv na své hudební okolí zvláště ve třicátých a čtyřicátých letech (v roce 1947 vzbudil obdiv amerického jazzového kritika Johna Hammonda).