Ivan Majskij

Ivan Michajlovič Majskij, rusky: Иван Михайлович Майский, vlastním jménem Jan Ljachověckij, rusky: Ян Ляховeцкий (19.1.1884 Kirillov, Carské Rusko — 3.9.1975, Moskva, SSSR) byl ruský sovětský diplomat a historik publicista. Narodil se do měšťanské rodiny, otec byl vojenský lékař a vědec, matka učitelka. Vystudoval Omské mužské gymnázium a pokračoval na historicko-filologické fakultě Sankt-Petěrburské univerzity, odkud byl vyloučen). V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně-demokratické strany pracujících – menševik. V lednu 1906 byl uvězněn a odeslán do vyhnanství. V roce 1908 emigroval do Německa, kde v roce 1912 absolvoval ekonomickou fakultu Mnichovské univerzity, načež odjel do Anglie. Během 1. světové války byl menševik-internacionalista. Do Ruska se vrátil v květnu 1917. Pracoval jako člen kolegia Ministerstva práce Dočasného vedení. V listopadu 1917 byl přijat jako člen ústředního výboru strany menševiků. V roce 1918 byl ze strany vyloučen. Během občanské války byl na vědecké expedici v Mongolsku. V únoru 1921 byl přijat do ÚV KSSS, od roku 1922 byl v diplomatických službách. V roce 1922 vystupoval jako svědek obvinění v procesu eserů.

Byl akademikem Akademie věd v Rusku (od roku 1946). V letech 1932–1943 působil jako velvyslanec ve Velké Británii a v letech 1943–1946 jako náměstek lidového komisaře zahraničních věcí. V letech 1941–1947 zastával funkci kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany. Je autorem prací z dějin mezinárodního dělnického hnutí, Španělska a vzpomínek.