Jaroslav Vanický
Jaroslav Vanický byl český hudební historik. Po absolvování reálného gymnázia v Kostelci nad Orlicí byl totálně nasazen v Berlíně (1943–45). Po skončení 2. světové války studoval na Univerzitě Karlově v Praze hudební vědu (u Josefa Huttera), estetiku a historii. Titul PhDr. získal v roce 1952 na základě disertační práce Palestrinova melodika (rukopis 166 stran, 1948). Zabýval se hudební folkloristikou, ale postupně převládl zájem o historickou muzikologii. Ve funkci hudebního redaktora působil v nakladatelstvích Orbis (1951–52) a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1953–60), kde se stal vedoucím redaktorem (korespondencí je např. detailně dokumentována práce na rozsáhlém chodském zpěvníku Jindřicha Jindřicha). Po sloučení nakladatelství s Gramofonovými závody krátce vedl příslušnou redakci Státního hudebního vydavatelství (1961–62). V srpnu roku 1962 byl jmenován přednostou hudebního oddělení Národního muzea v Praze, kde nahradil Alexandra Buchnera; byl vystřídán Emilem Hradeckým, neboť zemřel na následky autonehody.
www.ceskyhudebnislovnik.cz1972Hudební nástroje