Mojmír Grygar Pořadí knih

Srovnání Rembrandta s Picassem nevychází z přímého rozboru jejich děl, nýbrž z hodnocení místa, které zaujímají v historickém kontextu. Oba malíři stojí na opačných koncích jedné velké, čtyři sta let trvající vývojové fáze evropského malířství. Rembrandt přichází ve chvíli, kdy se před malíři, dík příznivým okolnostem, otevřela skutečnost jako nepopsaná doména. Byl jedním z předních holandských malířů, kteří se snažili zachytit dosud nepoznané vlastnosti života a skutečnosti. Picasso přichází ve chvíli, kdy se zdálo, že umění již vyčerpalo všechny možnosti, jak skutečnost napodobit, zobrazit, vyjádřit. Jako jeden z nejradikálnějších novátorů 20. století prosazuje nezávislost umělecké tvorby na skutečnosti a do krajnosti narušuje podoby a vlastnosti předmětné skutečnosti. Zatímco Rembrandt přistupoval ke skutečnosti s pokorou a zvědavostí, Picasso k ní přistupoval jako šaman, který ji i zaklíná a diváky šokuje. Ranní i večerní hodina klade na tvůrce paradoxně analogické požadavky: ani na chvíli neustrnout v průkopnickém díle, neustále být připraven zpracovávat velké množství témat a mít přitom v zásobě stále se rozšiřující paletu výrazových prostředků, technik a žánrů.

Mojmír Grygar v esejistických úvahách o válce jako zvláštním společenském fenoménu se pokouší odpovědět na palčivé otázky, které dnes zaměstnávají veřejnost na celém světě. Osnovu knížky tvoří otázky o příčinách válek; o tom, kdo je odpovědný za jejich vznik a průběh; o různých typech válek; o měnícím se postavení vojáků v průběhu časů; o právních a etických otázkách války; o vynálezu atomové pumy; o kategorii válečného zločinu a trestu; o šancích mírového jednání a o charakteru možné budoucí války. Autor se inspiroval klasickými i aktuálními studiemi, esejemi a dokumenty stratégů, sociologů, filozofů, právníků, etiků, kteří se zabývali proměnlivým fenoménem války. Teoretické závěry ověřoval historickými prameny od biblických dob a antického starověku (Plutarchos), od středověké dvorské kultury až po kroniky válek 20. století. Zvláštní pozornost je věnována období studené války a dnešním válečným konfliktům v Afghánistánu, v Iráku, Sýrii, v arabských zemích a na Ukrajině. Kapitoly věnované rozboru příčin a průběhu válek otevírají nejnaléhavější otázku dneška – podaří se velmocím dosáhnout dohody, založené na vzájemném respektu, dělbě moci a spolupráci? Zvítězí rozum nad instinkty?

Mojmír Grygar v esejistické studii o Picassově díle polemizuje s autory, kteří přeceňují proměny jeho životopisu na úkor analýzy jeho umělecké tvorby. Autor se zaměřuje na strukturní a stylové zvláštnosti různých fází Picassova díla a odhaluje jeho vývojové proměny. Picassovy paradoxy spočívají v přítomnosti protikladných sil, které ztěžují jednoduchou charakteristiku jeho práce. Během téměř osmdesáti let Picasso střídal emocionální a racionální přístupy, intimní a monumentální témata, a jeho styl se vyznačuje jak stylizací, tak destruktivními proměnami. Jeho tvorba se neomezovala na jeden styl, tematiku nebo žánr, a jeho tvůrčí proces byl spíše založen na rozporu než na postupném rozvoji. Grygar kritizuje popisný biografismus, ale zároveň doplňuje osobní a společenské okolnosti malířova života o cenné sociologické a psychologické postřehy. Nové poznatky přináší také pasáže o mezinárodním kontextu Picassova díla, zejména jeho vlivu na ruskou avantgardu. Grygar odmítá interpretaci Picassovy kariéry podle biologického principu růstu a pádu, což dokládá pozitivním hodnocením závěrečné fáze jeho tvorby, kterou dříve odmítali i jeho nejvěrnější stoupenci.

Autor, literární historik a publicista, uvažuje o průběhu a důsledcích listopadových změn 1989. V kriticky zaměřených esejistických úvahách vychází z osobních zkušeností, z citací dobových materiálů i z rozboru domácích i zahraničních politických, kulturních a ekonomických studií. Vývoj u nás zasazuje do mezinárodních souvislostí; mimořádnou pozornost věnuje pádu berlínské zdi, rozpadu Sovětského svazu a vývoji americké neokonzervativní ideologie, která zásadním způsobem ovlivnila politický, ekonomický i kulturní život u nás. Autor kriticky hodnotí složité období dějin národa a státu, odmítá fatalistické pojetí společenského procesu, vychází z možnosti hledání vlastní cesty k demokracii, k hospodářské a kulturní prosperitě. Na mysli má společnost, která neoživuje staré pořádky, nevrací kolo vývoje zpět, nepodřizuje se vnějším tlakům, nestává se kolonií bohatých mocností, ale snaží se cílevědomě vycházet vstříc zájmu všech složek české společnosti a důsledně hledat, definovat a hájit vlastní postavení v Evropě a ve světě.

Mojmír Grygar, historik, teoretik umění a publicista, přináší nový pohled na osobnost a dílo malíře Hieronyma Bosche, proslulého fantastickými výjevy pekla, ráje i pozemského světa. Autor na rozdíl od odborníků, kteří hledají klíč k skrytým významům jeho obrazů v Bibli a dobové teologické literatuře, vybízí diváka k tomu, aby vnímal Boschovy malby bezprostředně, aby oceňoval jejich malířské kvality a tematické bohatství inspirované nejen náboženskou věroukou, ale i starými pohanskými, lidovými mýty. Sedmnáct příloh dokumentuje autorův výklad; jejich seřazení a charakteristika poskytuje názorný přehled Boschova bohatého malířského díla, které zásadním způsobem ovlivnilo rozvoj slavné éry nizozemského malířství 17. století.

Jaké je Rusko jako kulturní, ekonomický a geopolitický fenomén? Proč se na něj díváme s obavami a předsudky, a jaký je současný konflikt mezi Ruskem a euroatlantickým prostorem? Kdo rozpoutal válku na Ukrajině a jaké jsou její cíle? Jaké jsou souvislosti s událostmi v dalších neklidných regionech, jako je Blízký a Střední východ? Kdo jsou klíčoví aktéři v této válce, která hrozí přerůst v globální konflikt? A jakou roli hraje Česká republika, její politická reprezentace, ekonomické zájmy a média? Tyto otázky si kladou autoři sborníku, mezi nimiž jsou politologové, historikové, ekonomové a novináři. Základ tvoří příspěvky z konference konané 21. srpna 2014 v Praze, doplněné o důležité studie dalších autorů. Publikace nabízí faktografickou a názorovou mozaiku, která se vymyká převládajícím mediálním narativům a místo černobílých schémat přináší široké spektrum otázek a dilemat. Analýza těchto otázek a nezaujaté přemýšlení o nich vedou k hlubšímu poznání, což je hlavním cílem této publikace.

MOJMÍR GRYGAR s odstupem let texty esejů doplnil komentáři, aby osvětlil méně známé okolnosti událostí, jež znamenají předěl v moderní historii Spojených států, Evropy i celého světa. Kniha 11/9 vyjadřuje aktuální kritický postoj k bezpříkladnému teroristickému zločinu vymykajícímu se všem měřítkům, i k útoku nejmocnější země světa na Irák, motivovanému falešnou záminkou a do očí bijícím porušením mezinárodních konvencí. Jakékoli úvahy o cestě, kterou se dnes vydává Amerika a Evropa, přemýšlení o nebezpečí hrozící západním demokraciím a celé atlantické civilizaci, se nemohou vyhnout kritickému hodnocení apokalyptických událostí z roku 2001 a 2003. Oba eseje uveřejněné pod titulem 11/9 patří k ojedinělým kritickým ohlasům zmíněných událostí u nás. Skutečnost, že se s nimi může veřejnost seznámit až po 11 letech, je výmluvným svědectvím o stavu svobody tisku a volné diskuse v naší zemi.

Tři studie věnované rozboru nedopovězených pasáží Máchova deníku, strukturální analýze verše Máje a sémiotice těla v Máchově básnické výpovědi.

Kniha významného českého literárního teoretika, bohemisty a rusisty, působícího v letech 1969–93 na univerzitě v Amsterdamu, je bohatě ukotvená v obrovském množství novodobé světové literatury obecně estetické, literárněvědné, sociologické, antropologické a psychologické. Zachycuje proměny vnímání umění (literatury, výtvarného umění, fotografie, hudby, divadla, filmu) v novodobém světovém myšlení, všímá si ovšem i proměn umění samého, jak se odehrávaly v průběhu téměř celého 20. století. Knihu je možno považovat za jakousi summu Grygarova přemýšlení o obecných otázkách umění a estetiky, práci souhrnného významu, jakých je v novodobém českém estetickém a literárněteoretickém myšlení jen málo.