Antonio Tabucchi Knihy

Listopad 1935. Fernando Pessoa leží na smrtelné posteli v nemocnici São Luís dos Franceses. Tři dny agonie, během kterých, jako v deliriu, velký portugalský básník přijímá své heteronymy, mluví s nimi, stanovuje svá poslední přání a vede dialog s fantasmaty, která ho celý život provázela. Antonio Tabucchi nám vypráví biografický příběh (byť jde o imaginární biografii), ve kterém s jemností a vášní popisuje smrt jednoho z největších spisovatelů 20. století.

Antonio Tabucchi (1943), jeden z nejvýznamnějších představitelů současné italské literatury, je českým čtenářům znám z řady překladů (Pohled z druhé strany, Sny o snech, Rekviem, Indické nokturno, Ztracená hlava Damascena Monteira). Román Jak tvrdí Pereira nás zavádí do horkého letního Lisabonu roku 1938, kdy na Portugalsko doléhá tíha Salazarova fašistického režimu. Stárnoucí novinář doktor Pereira žije svými vzpomínkami a neměnnými návyky, překládá francouzské katolické spisovatele 19. století do kulturní přílohy deníku takzvaně nezávislého Lisboa a o politiku se příliš nestará. Jistá setkání ho však přimějí zamyslet se nad svým postojem a tak úplně se s osudem nesmířit. V roce 1996 natočil italský režisér Roberto Faenza podle této literární předlohy stejnojmenný film, v titulní roli s legendou světové kinematografie, nezapomenutelným Marcellem Mastroiannim, pro něhož to byla jedna z posledních filmových úloh.

V brilantní zkratce s jemným humorem se autor vrací k slavným postavám evropského umění a kultury. Setkáváme se s Freudem, Čechovem, ale i Caravaggiem, Rabelaisem, Goyou či Stevensonem.

Novela jednoho z nejvýznamnějších představitelů současné italské prózy, překladatele z portugalštiny – odtud také pramení jeho intelektuální vztah k této kultuře. Rekviem je vyjádřením úcty k Portugalsku, jeho jazyku, lidem i každodennímu životu. Titulní postava se pohybuje v enigmatickém snu, v němž splývá přítomnost s minulostí, a celý se odehrává ve znamení setkání s básníkem Pessoou, o němž se po celou dobu hovoří pouze nepřímo jako o pisatelově hostu.

Román Ztracená hlava Damascena Monteira z roku 1997 lze označit za „intelektuální detektivku“. Obsahuje prvky společné pro celé Tabucchiho dílo, především tíhnutí k tajemnosti, pojednává o problémech spravedlnosti a dotýká se také problematiky etnických menšin, konkrétně Cikánů. Má dva hlavní hrdiny, mladého žurnalistu, který se zajímá o portugalský poválečný román, a advokáta, jenž hovoří o filosofii práva. A tyto dvě postavy mají společný cíl odhalit pachatele brutální vraždy.

Novelou Indické nokturno vstoupil italský spisovatel Antonio Tabucchi v osmdesátých letech na evropskou literární scénu, roku 1987 za ni obdržel prestižní francouzskou cenu Médicis Étranger (mezi jeho rivaly byl tehdy i Bohumil Hrabal), tato kniha byla také úspěšně zfilmována. Je pojata jako cesta po Indii – mohla by sloužit i jako průvodce pro milovníky neobvyklého putování, jak říká v úvodní poznámce autor. Protagonista hledá svého přítele, jeho pouť je však i poutí po stopách vlastní minulosti a mění se v hledání sama sebe.

Kniha Pohled z druhé strany známého italského prozaika Antonia Tabucchiho (1943) přináší osm povídek, v nichž jsou vyprávěny zvláštní lidské osudy, jejichž smysl se proměňuje podle toho, z jaké strany je pozorujeme. Tak se například hrdina titulní povídky setkává v Lisabonu se zajímavou ženou, která nezištně pomáhá obětem salazarovského režimu, ale posléze si musí položit otázku, zda její nebezpečný altruismus nebyl jen zástěrkou erotických her. Ve všech příbězích je pro Tabucchiho atraktivnější „pohled z druhé strany“, obrácená perspektiva, která jde proti proudu času a snaží se objevit v lidských životech onen okamžik, který složí rozporná fakta ve smysluplný příběh. Tabucchi se v těchto povídkách představuje jako jemný psycholog a skvělý vypravěč, blízký Pirandellovi, Jamesovi, Proustovi či Borgesovi.

Kniha obsahuje novelu a poviedky talianskeho autora (Malé bezvýznamné nedorozumenia, Hra na opak, Fra Angelico a jeho vtáctvo). V novele Indické nokturno protagonista pátra po zmiznutom priateľovi, zároveň je to aj púť po stopách vlastnej minulosti s prekvapujúcim vyústením

Set against the backdrop of the Azores Islands, this collection weaves enchanting and hallucinatory tales through the eyes of an Italian writer exploring local legends and histories. The narrative delves into themes of love and loss, showcasing the poignant relationship between a restaurant owner and an Azorean fisherman during WWII. It also captures the thrill of historical whaling expeditions, the impact of shipwrecks, and offers a whimsical perspective on humanity through the lens of a whale.

Zveřejnění Pessoových prozaických fragmentů pod titulem Kniha neklidu v roce 1982 způsobilo doslova literární senzaci. Tato „neklidná", nikdy neuzavřená kniha absurdního bytí a „zběsilého snění", dnes putuje celým světem jako literární puzzle pro editory, překladatele i čtenáře, a polemika o jejich možné interpretaci, organizaci a imaginárním autorství neustává. Pod titulem Kniha neklidu vyšly v českém překladu tři navzájem odlišné výbory, toto je první z nich.