Antonio Tabucchi byl italský spisovatel a akademk, který se hluboce zamiloval do Portugalska. Jeho dílo je silně ovlivněno portugalskou literaturou, zejména tvorbou Fernanda Pessoy, jehož pojetí 'saudade', fikce a heteronymů proniklo do Tabucchiho vlastního psaní. Jako expert, kritik a překladatel Pessoy přenesl tuto fascinaci do svých děl a nabídl čtenářům jedinečný pohled na portugalskou kulturu a literární tradici.
Listopad 1935. Fernando Pessoa leží na smrtelné posteli v nemocnici São Luís dos Franceses. Tři dny agonie, během kterých, jako v deliriu, velký portugalský básník přijímá své heteronymy, mluví s nimi, stanovuje svá poslední přání a vede dialog s fantasmaty, která ho celý život provázela. Antonio Tabucchi nám vypráví biografický příběh (byť jde o imaginární biografii), ve kterém s jemností a vášní popisuje smrt jednoho z největších spisovatelů 20. století.
A masterful collection about intimacy, loneliness, and time, each inspired by different works of art, spanning the entirety of the great Italian writer's career. In Stories with Pictures, Antonio Tabucchi responds to photographs, drawings, and paintings from his dual homelands of Italy and Portugal, among other European countries. The stories in this collection spring forth from the shadows of Tabucchi's imagination, as he steps into worlds just hidden from view. From inscrutable masks of pre-Columbian gods, stamps of bright parrots and postcars of yellow cities, portraits of devilish Portuguese nuns, the way to these remote landscapes appear like a "train emerging from a thick curtain of heat." As we peer through the curtain, what we find on the other side rings distinctly human, a world charged with melancholic longing for time gone by. "Sight, hearing, voice, word" Tabucchi writes, "this flow isn't in one direction, the current is back and forth." Reading these stories, one feels the pendulum current, and the desire in this remarkable author to hold the real in the surreal.
From the famous Mexican author, Sergio Pitol, comes his 1988 classic translated by George Henson. Taming the Divine Heron, tells the semi-autobiographical story of a novelist working on his newest masterpiece. The protagonist struggles to tell the perfect story-his own, imagined protagonists mere imitations of the likes of Lord Jim and Alyosha Karamavoz. To help eradicate writer's block, Pitol uses his vessel to praise his own favorite authors. Pitol applauds Bakhtin's world building, Gogol's "carnivalesque [literary] breath", and Dante's dizzying intensity. The character finds a muse in Marietta Karapetiz who he aptly dubs Dante C. de la Estrella, and the two debate the literary greats. As the pair attempt to pull from the techniques of the world's best writers, Pitol creates a love letter to literature from around the globe while simultaneously telling his own magical story. To quote Pitol's protagonist, "the quality of the story, its effects, its brilliance, its intensity, ma[k]e the most absurd circumstances plausible". Taming of The Divine Heron, second in a trilogy including already-published The Love Parade (Deep Vellum, 2022), houses history, hyperrealism, myth, folklore, and memoir; to read Pitol is to appreciate the power of language.
Ein Fundstück aus dem Nachlass des Autors Ein Schriftsteller ist auf der Suche nach der Frau, die er einst liebte: Isabel, eine kommunistische Widerstandskämpferin, ist im Portugal der Salazar-Diktatur spurlos verschwunden. Zwischen Lissabon, Macao und Neapel sucht er jene, die sie kannten. Doch je näher er Isabel zu kommen scheint, desto mehr entzieht sich ihm ihre Geschichte. Ein Verwirrspiel aus Wahrheit und Erzählung über die Sehnsucht, der Wirklichkeit durch Geschichten ein Gesicht zu geben.
»Tabucchi macht neugierig auf entlegene Orte.« WDR3 Mosaik »Ein Ort ist niemals nur ›dieser‹ Ort. Auch wir sind ein bisschen dieser Ort. In gewisser Weise haben wir ihn in uns getragen, und eines Tages haben wir ihn zufällig erreicht.« Antonio Tabucchi nimmt uns mit in jene fernen, faszinierenden Länder, die wir aus seinen Romanen kennen. In Lissabon sitzt er mit Pessoas Geist im berühmten Literatencafé Brasileira, er reist in Brasiliens Minenregion und in die südfranzösische Küstenstadt Sète zu Valérys »Friedhof am Meer«. Und auch Romane anderer Autoren bieten Anlässe, in unbekannte Welten zu reisen, über das Eigene und das Fremde nachzudenken.
Neun meisterhafte Erzählungen, die allesamt im Europa nach der Wende spielen. Berlin, Warschau, Bukarest und Moskau sind einige der Schauplätze in Tabucchis Geschichten - Wendehälse und Mauer-Nostalgiker, Opfer von Diktaturen und Kriegen sind die Protagonisten. Melancholisch, aber mit beißender Ironie reflektiert der große Fabulierer aus Italien Zeit und Zeitgeschichte. Und er zeigt Symmetrien zwischen unserer unheimlichen Vergangenheit und der desillusionierten Gegenwart.
En neuf récits, Antonio Tabucchi sonde les mémoires de ses personnages confrontés au travail du temps. Sensible aux récents bouleversements de l'Histoire, l'écrivain italien inscrit ces nouvelles dans l'espace-temps d'un Occident aux prises avec le décalage des temps, comme si les aiguilles de l'horloge de notre conscience indiquaient une autre heure que celle de la réalité...
Tropsko ljeto u staroj kući u Toskani. Tu Tristano proživljava svoju dugu agoniju: gangrena mu jede nogu, bolovi su nepodnošljivi, a bolest se širi po cijelom tijelu. Pomaže mu stara Frau, koja mu je kao djetetu pričala bajke i poeziju na njemačkom jeziku, kako bi naučio jezik. U halucinantnom stanju, Tristano, star i ogorčen, priča o sebi jednom piscu kako bi svjedočio njegovoj agoniji i sjećanjima na život. Fantomi voljenih žena prepliću se u deliriju, a zatim dolazi rat, vođen u Grčkoj, izbor slobode i otpora. Na kraju života sve se čini jednakim, noćna mora koja sve nadmašuje i sve okružuje.
Dieser Band sammelt die schönsten Geschichten Tabucchis von den Abenteuern der Liebe, der Sprache, der Zeit. Innerhalb der heutigen italienischen Literatur zeichnet sich die Prosa Tabucchis durch die Fähigkeit aus, die Veränderungen von Stimmungen und Tonarten wahrzunehmen; sie vermag deswegen auch wie kaum eine andere, Gefühle, zarte Sehnsüchte und ratlose Leidenschaften zu portraitieren.
Amb aquesta novel·la epistolar, l'autor renova una il·lustre tradició narrativa, trencant els seus codis i pervertint el gènere. A mesura que avancem en les missives, notem que alguna cosa «no funciona»: el paisatge es desplaça, els temps s'inverteixen, com si les cartes arribessin abans o després del seu missatge, reflectint destins que no es troben i persones que es perden en el laberint de les seves breus existències. La vida es presenta com una pel·lícula perfecta, però amb un muntatge erroni. Aquesta obra és un extraordinari recorregut per les passions humanes, on l'amor sembla el punt central, encara que en realitat és un punt de fuga cap a les zones més fosques de l'ànima. Es despleguen la tendresa, la sensualitat i la nostàlgia a través de disset cartes de personatges masculins a figures femenines, teixint una insòlita trama narrativa de cercles concèntrics que s'expandeixen en el no-res, veus monologants que anhelen una resposta que mai arriba. Finalment, una veu femenina distant i implacable, repleta de pena, respon a totes elles. Es presenta una trama polifònica que manté la unitat dels textos, com una partitura única amb diversos temes i moviments, deixant empremta en la memòria del lector.
Kniha Pohled z druhé strany známého italského prozaika Antonia Tabucchiho (1943) přináší osm povídek, v nichž jsou vyprávěny zvláštní lidské osudy, jejichž smysl se proměňuje podle toho, z jaké strany je pozorujeme. Tak se například hrdina titulní povídky setkává v Lisabonu se zajímavou ženou, která nezištně pomáhá obětem salazarovského režimu, ale posléze si musí položit otázku, zda její nebezpečný altruismus nebyl jen zástěrkou erotických her. Ve všech příbězích je pro Tabucchiho atraktivnější „pohled z druhé strany“, obrácená perspektiva, která jde proti proudu času a snaží se objevit v lidských životech onen okamžik, který složí rozporná fakta ve smysluplný příběh. Tabucchi se v těchto povídkách představuje jako jemný psycholog a skvělý vypravěč, blízký Pirandellovi, Jamesovi, Proustovi či Borgesovi.
Il viaggio di uno scrittore fra gli Zingari “ospitati” da una città che è diventata una cartolina. Una risentita manifestazione d’affetto per Firenze, e insieme la rivendicazione dei valori di un’antica civiltà che il denaro, l’incultura e il cattivo gusto stanno uccidendo.
Eine heiter-wehmütige Geschichte über die Faszination des Reisens von Bestsellerautor Antonio Tabucchi, liebevoll illustriert von dem bekannten Künstler Tullio Pericoli. Ein Bündel aquarellierter Ansichtskarten aus einer Kunstgalerie möchte der Witwer Taddeo mit auf seine Weltreise nehmen, um sie dann von den exotischen Schauplätzen aus zu verschicken. Schon geht die Phantasie mit ihm auf Reisen.
Román Ztracená hlava Damascena Monteira z roku 1997 lze označit za „intelektuální detektivku“. Obsahuje prvky společné pro celé Tabucchiho dílo, především tíhnutí k tajemnosti, pojednává o problémech spravedlnosti a dotýká se také problematiky etnických menšin, konkrétně Cikánů. Má dva hlavní hrdiny, mladého žurnalistu, který se zajímá o portugalský poválečný román, a advokáta, jenž hovoří o filosofii práva. A tyto dvě postavy mají společný cíl odhalit pachatele brutální vraždy.
Antonio Tabucchi es uno de los principales narradores italianos de la actualidad. Catedrático de lengua portuguesa en Italia, es, además, uno de los máximos especialistas, si no el máximo, en el poeta Fernando Pessoa, figura con respecto a la cual experimenta una fascinación y una afinidad que palpitan a lo largo de su obra. Los últimos tres días de Fernando Pessoa es una fabulación que gira en torno a los momentos finales del poeta portugués e imagina la despedida de sus heterónimos y otras personas importantes en su vida.
Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa – v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Høegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. Peter Høeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.
V brilantní zkratce s jemným humorem se autor vrací k slavným postavám evropského umění a kultury. Setkáváme se s Freudem, Čechovem, ale i Caravaggiem, Rabelaisem, Goyou či Stevensonem.
Antonio Tabucchi (1943), jeden z nejvýznamnějších představitelů současné italské literatury, je českým čtenářům znám z řady překladů (Pohled z druhé strany, Sny o snech, Rekviem, Indické nokturno, Ztracená hlava Damascena Monteira). Román Jak tvrdí Pereira nás zavádí do horkého letního Lisabonu roku 1938, kdy na Portugalsko doléhá tíha Salazarova fašistického režimu. Stárnoucí novinář doktor Pereira žije svými vzpomínkami a neměnnými návyky, překládá francouzské katolické spisovatele 19. století do kulturní přílohy deníku takzvaně nezávislého Lisboa a o politiku se příliš nestará. Jistá setkání ho však přimějí zamyslet se nad svým postojem a tak úplně se s osudem nesmířit. V roce 1996 natočil italský režisér Roberto Faenza podle této literární předlohy stejnojmenný film, v titulní roli s legendou světové kinematografie, nezapomenutelným Marcellem Mastroiannim, pro něhož to byla jedna z posledních filmových úloh.
Novela jednoho z nejvýznamnějších představitelů současné italské prózy, překladatele z portugalštiny – odtud také pramení jeho intelektuální vztah k této kultuře. Rekviem je vyjádřením úcty k Portugalsku, jeho jazyku, lidem i každodennímu životu. Titulní postava se pohybuje v enigmatickém snu, v němž splývá přítomnost s minulostí, a celý se odehrává ve znamení setkání s básníkem Pessoou, o němž se po celou dobu hovoří pouze nepřímo jako o pisatelově hostu.
E' un libro costituito in apparenza da racconti. Questi testi sono però tenuti insieme da un unico tema, il male. In ogni testo c'è una presenza malefica che suggerisce il male al protagonista e che lo conduce per le sue strade.
" Les songes qui vous hantent peuvent devenir des rébus sans solution, les pièces d'un puzzle que la raison timorée ne parvient pas à assembler, peut-être parce qu'on ne regarde pas d'assez loin, d'assez haut, pour voir comment se comblent les vides entre les choses. Tabucchi se livre à tous les jeux de l'esprit, utilisant les ressources de sa raison et de sa vaste culture pour entraîner son lecteur dans les vertiges de l'inéluctable et l'abandonner pantelant et étourdi sans lui donner la clé des choses. " Nicole Zand, Le monde, 22 mai, 1987.
Eine der geheimnisvollsten Figuren der Weltliteratur, der bedeutendste portugiesische Lyriker dieses Jahrhunderts, ein unscheinbarer Angestellter, der in seiner Freizeit Gedichte schrieb: mit diesem Mann beschäftigt sich Tabucchi seit vielen Jahren. Die Texte des vorliegenden Bandes versuchen, dem Rätsel dieses Dichters auf die Spur zu kommen, der sich zeitlebens unter einer Vielzahl von Heteronymen versteckt hat.
Kniha obsahuje novelu a poviedky talianskeho autora (Malé bezvýznamné nedorozumenia, Hra na opak, Fra Angelico a jeho vtáctvo). V novele Indické nokturno protagonista pátra po zmiznutom priateľovi, zároveň je to aj púť po stopách vlastnej minulosti s prekvapujúcim vyústením
Novelou Indické nokturno vstoupil italský spisovatel Antonio Tabucchi v osmdesátých letech na evropskou literární scénu, roku 1987 za ni obdržel prestižní francouzskou cenu Médicis Étranger (mezi jeho rivaly byl tehdy i Bohumil Hrabal), tato kniha byla také úspěšně zfilmována. Je pojata jako cesta po Indii – mohla by sloužit i jako průvodce pro milovníky neobvyklého putování, jak říká v úvodní poznámce autor. Protagonista hledá svého přítele, jeho pouť je však i poutí po stopách vlastní minulosti a mění se v hledání sama sebe.
A metà degli anni Venti, Ortega y Gasset decretava «non è probabile che oggi si possa inventare un'avventura capace di interessare la nostra sensibilità superiore». Nel tempo da allora ad oggi, il posto dell'avventura nella letteratura, il suo lottare col vento piano e insinuante della sensibilità, è stato variamente controverso. E il fatto che a proposito di questi racconti Antonio Tabucchi parli di «ronzii che mi hanno accompagnato», «rumore di fondo», riguarda in qualche modo quel vento. Sono racconti interrotti, situazioni senza possibilità, avventure che ritornano su se stesse, quasi che, al loro prendere corpo, le vinca la persuasione a distrarsi, a perdersi dietro voci di sirene provenienti da altri particolari, da altre coincidenze ed equivoci. È esemplare tra tutti la Storia di una storia che non c'è, in cui una storia, un romanzo entra in una notte inquieta e in una strana casa sull'oceano: «in quella notte ricevetti molte storie. Portai con me il romanzo e lo affidai al vento. Non so se fu un tributo, un omaggio, un sacrificio o una penitenza».
A short story collection pivoting on life's ambiguities and the central question they pose in Tabucchi's fiction- is it choice, fate, accident, or even, occasionally, a kind of magic that plays a decisive role in the protagonists' lives? Set in Paris, Lisbon, Madras and New York and blended with the author's wonderfully intelligent imagination, Tabucchi reflects on the elemental aspects of the human experience, exploring grief, uncertainty, adventure, memory and love.
Una città di mare che somiglia a Genova, un oscuro fatto di sangue, un cadavere anonimo, un uomo che istruisce una sua privata inchiesta per svelarne l'identità. Ma il procedimento di Spino, il detective della vicenda, non segue una logica di causa/effetto. Invece delle apparenze visibili egli cerca i significati che queste apparenze contengono e la sua ricerca corre sul filo ambiguo che separa lo spettacolo dallo spettatore. Così la sua inchiesta "impazzisce" e da indagine su una morte slitta sul piano delle segrete ragioni che guidano un'esistenza, trasformandosi in una sorta di caduta libera, vertiginosa e obbligata al tempo stesso: una ricerca senza respiro tesa verso un obiettivo che, come l'orizzonte, sembra spostarsi con chi lo segue.
Zveřejnění Pessoových prozaických fragmentů pod titulem Kniha neklidu v roce 1982 způsobilo doslova literární senzaci. Tato „neklidná", nikdy neuzavřená kniha absurdního bytí a „zběsilého snění", dnes putuje celým světem jako literární puzzle pro editory, překladatele i čtenáře, a polemika o jejich možné interpretaci, organizaci a imaginárním autorství neustává.
Pod titulem Kniha neklidu vyšly v českém překladu tři navzájem odlišné výbory, toto je první z nich.
Piazza d'Italia, paru en 1975, est le premier roman d'Antonio Tabucchi. Un récit enlevé et brillant que le romancier aime à qualifier de " conte populaire " et qui retrace, à travers l'épopée tragi-comique d'une humble famille toscane suivie durant trois générations, une histoire de l'Italie, des Chemises rouges de Garibaldi à la défaite des chemises noires de Mussolini. On ose qualifier Piazza d'Italia d'ouvrage de jeunesse, tant sont déjà présentes, dans cette succession de petits tableaux drôles ou tendres, la virtuosité de construction, la finesse d'esprit, l'élégance stylistique de l'auteur de Nocturne indien.
