Jindřich Vacek Knihy

Sedmá, posmrtně vydaná kniha André Van Lysebetha se nezaměřuje na tělesná cvičení, ale na lidskou mysl. Autor nás v ní seznamuje s takzvanými „mentálními obrazy“, které jsou klíčem k meditaci, umožňující nám lépe čelit každodennímu stresu. O vědecké základy i o pradávné techniky jóginů se opírá jeho výklad, jak se můžeme otevřít nevyčerpatelnému zdroji Života, jímž je síla mysli. André Van Lysebeth propagoval integrální jógu, předpokládající nerozlučné spojení těla a mysli. Jeho četní následovníci najdou v této knize srozumitelný výklad, umožňující jim seznámit se s jógou mysli.

Výbor z jidiš prózy. Z původní legendární odeonské antologie "Rozinky a mandle" Jakuba Markoviče, která vyšla v 60. letech 20. století, vybral a poznámkový aparát rozšířil Jindřich Vacek. Kniha obsahuje (v několika případech nové) překlady jidiš povídek nejvýznamnějších spisovatelů, tvořících v tomto jazyce (Alejchem, Perec, Aš, Šapiro, Nadir, Rozenfeld, Sforim, Reisen, Opatošu, Šneur, Vendrov, Singer, Bergelson, Kulbak, Kipnis, Markus, Špigl, Zetnik).

Bernard a jeho dva přátelé ve 40. letech 19. století ztroskotají na pobřeží Britské Kolumbie, najdou mrtvého indiána z kmene Kwakiutlů, jsou obviněni z vraždy, a aby se zachránili, snaží se případ vyřešit. Do sloupů domu, kde bělochy drží, jsou vytesány výjevy z mýtů, které představují klíč ke zločinu, ale oni jsou k nim slepí. Posléze zjistí, že bloudili v pomyslném labyrintu a že všechno bylo jinak. Autor projevil pozoruhodnou znalost indiánských reálií a knihu doprovodil zasvěceným doslovem, pojednávajícím mj. o příslušném období dějin Spojených států.

Vidíme v zrcadle odraz reality, nebo jde o iluzi jako plynutí času? Tři cestovatelé přicházejí do Ill Trefu, města na Yucatanském poloostrově v 16. století, aby zjistili osud předchozí pražské expedice. V městě však začínají záhadné vraždy, které ohrožují všechny. Motivy mohou mít místní křesťanští kolonisté, domorodí Mayové nebo tajemný Machiavelli. Existovalo vůbec město Ill Tref? Bylo založeno Cortésovými lidmi, nebo je to výplod fantazie? Rajmund Kalista, jazykovědec a historik, je se svými kolegy vyslán na Yucatan do roku 1519, aby potvrdil nebo vyvrátil existenci tohoto města a pátral po osudech zmizelé expedice. Jejich poslední vzkaz varoval: „Pozor na yucatanské zrcadlo.“ Po příjezdu do Ill Trefu se seznamují s obyvateli a životem ve městě, ale vraždy komplikují jejich pátrání. Musí spolupracovat při vyšetřování, přičemž okruh podezřelých se stále rozšiřuje a ohroženi jsou i sami členové mise. Co mají oběti společného? Jaké odrazy minulosti se ukazují? Autor mísí fantasy a historickou detektivku, čímž vytváří strhující příběh, který vás pohltí spletitými sítěmi reality a historie.

Všechny moje toulky jsou knihou pamětí Jindřicha Vacka. Autor v ní vzpomíná na dětství v Plzni, na středoškolská a vysokoškolská studia a zejména na dvanáctiletý pobyt v Bukurešti, kde jako vysokoškolský pedagog prožíval nelítostnou realitu Ceauşeskova režimu i Ilieskův brutální neokomunismus. Značná pozornost je v knize věnována cestám do Lužice, Albánie, Moldavské republiky, Izraele i jinam a setkáním se spisovateli z těchto zemí. Knihu uzavírají autorovy vzpomínky na jeho činnost překladatele – mimo jiné jako první uváděl do Česka překlady izraelské literatury přímo z novohebrejštiny – a nakladatelského redaktora.

Tato kniha, věnovaná duchovnímu světu Indiánů kmene Goajiro, vznikla na základě terénních výzkumů prováděných pod vedením známého francouzského antropologa Clauda Lévi–Strausse. Na území kmene na pomezí Kolumbie a Venezuely byl shromážděn bohatý textový materiál, tvořící první část knihy. V její druhé části autor, žák a pokračovatel slavného antropologa, tento materiál podrobně analyzuje.

Tento román polského emigranta vzbudil ve světě zaslouženou pozornost. Doba vzniku i styl jej v mnohém spojují s americkou prózou Kerouacovy generace. Hrdinou románu je polský emigrant, který se v Izraeli živí jako sňatkový podvodník, ale příležitostně se dává najímat k páchání podvodů i závažnějších prohřešků proti zákonu. Vypravěčova otevřenost, mnohdy překračující hranice cynismu, nedokáže zakrýt autorovu trpkost tváří v tvář lidské lži, přetvářce a zbabělosti. Na tomto nepříliš rozsáhlém díle je pozoruhodná i jeho formální dokonalost.

Tato kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

V autobiograficky laděných prózách z 20. a 30.let zachycuje autor tradiční prostředí židovské komunity v polské Haliči. Výbor tvoří třináct povídek židovského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu z r.1966. Autorovi se vybavují příhody z dětských let i vzpomínky na rodiče. Existenciálně zaměřené texty z pozdější doby se odehrávají v Palestině a autor v nich postihuje určitou vykořeněnost svých postav, které ztrácejí v novém prostředí jistotu, zažívají pocity odcizení, samoty, nemožnosti dorozumění i rozpad rodinných svazků. Vzdávají se tradičních forem života a oslabuje se jejich víra. Často dávají přednost uspokojení materiálních potřeb před věrností Tóře. Spisovatel ve své tvorbě využívá snových motivů, podobenství, ich-formy. Jeho prostý styl je inspirovaný jazykem židovských náboženských textů. Velmi dobře přeložené povídky přinesou čtenáři silný umělecký zážitek.

Od Homérových básní až po současnou science fiction, od svatých písem po komiksy, přes všechna stěžejní literární díla, o nichž jsme se učili (od Gulliverových cest po Alenku v říši divů, od Tolkiena po Milión Marca Pola), literatura po celé věky neustále vytvářela pomyslné a bájné země a promítala do nich všechna ta přání, sny, utopie a noční můry, které v našem omezeném skutečném světě působí příliš rušivě a vyzývavě. Po Dějinách krásy, Dějinách ošklivosti a Bludišti seznamů se Umberto Eco stává naším průvodcem na obrazově bohatě dokumentované cestě po oněch dalekých, neznámých zemích a ukazuje nám jejich obyvatele, vášně, hrdiny, ale především význam, který pro nás mají. Na cestě, jež je zasvěcená i zábavná, jak ji dokáže uspořádat jen Umberto Eco. Najdeme na ní starověké a středověké texty v bezprostředním sousedství dnešních příběhů, filmy vedle básní, komiksy vedle románů, které ovlivnily vnímavost i založení náš všech.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali - na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno - za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v "odcizeném světě". Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

Kniha pojednává o šamanismu a zasazuje jej do kontextu obecné historie náboženství.

Na stránkách této knihy, jejímž editorem je Umberto Eco, najdeme obrazy mistrovských děl všech dob. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů čtenáři přibližují rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes.

Komisař Avraham Avraham se vrací z dlouhé dovolené v Belgii a hned po příjezdu vyslechne projev nového velitele, který si klade ctižádostivý cíl: vytvořit oblasti, kde není možné násilí. Události tomu však nepřejí: v blízkosti mateřské školky se najde kufr s atrapou výbušného zařízení a krátce po propuštění jediného podezřelého dojde k brutálnímu útoku na ředitelku školky. A jako by toho nebylo dost, při vyšetřování se zjistí, že kamsi zmizela matka jednoho z žáků školky. Jsme snad na stopě další rodinné tragédie, s jakou jsme se setkali už v Případu pohřešovaného?

Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic. Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících první třídy se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, jehož podpoře se Sanders těší, seznámit se scestovalým badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím – vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do různých koutů světa.

Román Viz LÁSKA představuje osobní příběh Momika Neumana, který se jako malý chlapec poprvé nepřímo setkává s fenoménem holocaustu, neboť jeho rodina tímto peklem prošla a odnesla si, viděno dětskýma očima, podivné zvyky a řeči. Momik si narážky na šoa „překládá“ do vlastního jazyka a také se podle toho náležitě chová. Toto trauma jej však neopouští ani v dospělosti a jeho posedlostí se stává polský spisovatel a malíř Bruno Schulz, který byl za války zastřelen příslušníky SS. Současně však navazuje intimní přátelství s dědečkem Anšelem Wassermanem, jenž ho s sebou bere zpět do minulosti do koncentračního tábora a Momik se tak stává svědkem jeho životních osudů. Mnohovrstevnatost, jež je ostatně charakteristická pro veškerou autorovu beletristickou tvorbu, se odráží i v celkové výstavbě díla, které je rozděleno do čtyř částí nesoucích jména hlavních hrdinů či, lépe řečeno, té postavy, jíž se bude hlouběji věnovat. U Grossmanových prací se totiž dá jen velice těžko vysledovat klasické schéma jednoho či dvou hrdinů hlavních, vetší počet hrdinů střední důležitosti a hrstky postav marginálních. Jeho vypravěčské umění spočívá právě v tom, že drtivá většina postav, ač se třeba všem nedostane srovnatelně velikého prostoru, hraje obdobně důležitou roli. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že se čtenář setkává s hrdiny hlavními a těmi naprosto marginálními.

Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat. Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti. Už nedokáže snášet úsilí, které musí vynakládat, aby vypadala šťastně, zatímco ve skutečnosti k životu pociťuje nesmírnou apatii. To všechno se změní, když se setká s mužem, s nímž si v době dospívání byla citově blízká. Jacob je teď úspěšný politik a během interview, které s ním Linda pořizuje, v ní posléze vzbudí něco, co už dávno nepocítila: vášeň. Linda teď udělá všechno pro to, aby si tuto nedosažitelnou lásku vybojovala. Bude muset klesnout až na samé dno lidských citů, aby nakonec došla vykoupení.

V románu Ďáblovo opatství nás autor zavádí do prostředí ženského kláštera, kde dojde ke zločinu. Večerní krajinou putuje krajem sestra Joana de Vilacans v doprovodu své žákyně Agnes, aby ve vzdáleném klášteře vyšetřila případ mnišky, na jejímž těle se objevují stigmata. Pro nepřízeň počasí se obě musí uchýlit do opatství Cobricel, jehož abatyši pojí se sestrou Joanou dlouholeté přátelství. A právě ten večer je abatyše nalezena zavražděná, a k tomu v cele zamčené zevnitř. Jedinou stopou se zdá být tajemný nápis na zdi cely. Kdo abatyši zavraždil? A čí zájmy za vraždou stály? Autor nám na stránkách knihy připraví nejedno překvapení – vždyť překvapením je i to, kdo případ vyřeší.

První část obsáhlého díla - práce známého filozofa a spisovatele, odborníka na středověký judaismus - je věnována vývoji židovského filozofického myšlení od počátků až do konce 18. století.Podat obraz historie osvícenství v rámci judaismu znamená obsáhnout patnáct století intenzívní duševní činnosti, jež pozvedla židovské filosofické myšlení do výšin ducha.