Jindřich Vacek Knihy

Sedmá, posmrtně vydaná kniha André Van Lysebetha se nezaměřuje na tělesná cvičení, ale na lidskou mysl. Autor nás v ní seznamuje s takzvanými „mentálními obrazy“, které jsou klíčem k meditaci, umožňující nám lépe čelit každodennímu stresu. O vědecké základy i o pradávné techniky jóginů se opírá jeho výklad, jak se můžeme otevřít nevyčerpatelnému zdroji Života, jímž je síla mysli. André Van Lysebeth propagoval integrální jógu, předpokládající nerozlučné spojení těla a mysli. Jeho četní následovníci najdou v této knize srozumitelný výklad, umožňující jim seznámit se s jógou mysli.

Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

Výbor z jidiš prózy. Z původní legendární odeonské antologie "Rozinky a mandle" Jakuba Markoviče, která vyšla v 60. letech 20. století, vybral a poznámkový aparát rozšířil Jindřich Vacek. Kniha obsahuje (v několika případech nové) překlady jidiš povídek nejvýznamnějších spisovatelů, tvořících v tomto jazyce (Alejchem, Perec, Aš, Šapiro, Nadir, Rozenfeld, Sforim, Reisen, Opatošu, Šneur, Vendrov, Singer, Bergelson, Kulbak, Kipnis, Markus, Špigl, Zetnik).

Bernard a jeho dva přátelé ve 40. letech 19. století ztroskotají na pobřeží Britské Kolumbie, najdou mrtvého indiána z kmene Kwakiutlů, jsou obviněni z vraždy, a aby se zachránili, snaží se případ vyřešit. Do sloupů domu, kde bělochy drží, jsou vytesány výjevy z mýtů, které představují klíč ke zločinu, ale oni jsou k nim slepí. Posléze zjistí, že bloudili v pomyslném labyrintu a že všechno bylo jinak. Autor projevil pozoruhodnou znalost indiánských reálií a knihu doprovodil zasvěceným doslovem, pojednávajícím mj. o příslušném období dějin Spojených států.

Na stránkách této knihy, jejímž editorem je Umberto Eco, najdeme obrazy mistrovských děl všech dob. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů čtenáři přibližují rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes.

Vidíme v zrcadle odraz reality, nebo jde o iluzi jako plynutí času? Tři cestovatelé přicházejí do Ill Trefu, města na Yucatanském poloostrově v 16. století, aby zjistili osud předchozí pražské expedice. V městě však začínají záhadné vraždy, které ohrožují všechny. Motivy mohou mít místní křesťanští kolonisté, domorodí Mayové nebo tajemný Machiavelli. Existovalo vůbec město Ill Tref? Bylo založeno Cortésovými lidmi, nebo je to výplod fantazie? Rajmund Kalista, jazykovědec a historik, je se svými kolegy vyslán na Yucatan do roku 1519, aby potvrdil nebo vyvrátil existenci tohoto města a pátral po osudech zmizelé expedice. Jejich poslední vzkaz varoval: „Pozor na yucatanské zrcadlo.“ Po příjezdu do Ill Trefu se seznamují s obyvateli a životem ve městě, ale vraždy komplikují jejich pátrání. Musí spolupracovat při vyšetřování, přičemž okruh podezřelých se stále rozšiřuje a ohroženi jsou i sami členové mise. Co mají oběti společného? Jaké odrazy minulosti se ukazují? Autor mísí fantasy a historickou detektivku, čímž vytváří strhující příběh, který vás pohltí spletitými sítěmi reality a historie.

Všechny moje toulky jsou knihou pamětí Jindřicha Vacka. Autor v ní vzpomíná na dětství v Plzni, na středoškolská a vysokoškolská studia a zejména na dvanáctiletý pobyt v Bukurešti, kde jako vysokoškolský pedagog prožíval nelítostnou realitu Ceauşeskova režimu i Ilieskův brutální neokomunismus. Značná pozornost je v knize věnována cestám do Lužice, Albánie, Moldavské republiky, Izraele i jinam a setkáním se spisovateli z těchto zemí. Knihu uzavírají autorovy vzpomínky na jeho činnost překladatele – mimo jiné jako první uváděl do Česka překlady izraelské literatury přímo z novohebrejštiny – a nakladatelského redaktora.

Tato kniha, věnovaná duchovnímu světu Indiánů kmene Goajiro, vznikla na základě terénních výzkumů prováděných pod vedením známého francouzského antropologa Clauda Lévi–Strausse. Na území kmene na pomezí Kolumbie a Venezuely byl shromážděn bohatý textový materiál, tvořící první část knihy. V její druhé části autor, žák a pokračovatel slavného antropologa, tento materiál podrobně analyzuje.

Tento román polského emigranta vzbudil ve světě zaslouženou pozornost. Doba vzniku i styl jej v mnohém spojují s americkou prózou Kerouacovy generace. Hrdinou románu je polský emigrant, který se v Izraeli živí jako sňatkový podvodník, ale příležitostně se dává najímat k páchání podvodů i závažnějších prohřešků proti zákonu. Vypravěčova otevřenost, mnohdy překračující hranice cynismu, nedokáže zakrýt autorovu trpkost tváří v tvář lidské lži, přetvářce a zbabělosti. Na tomto nepříliš rozsáhlém díle je pozoruhodná i jeho formální dokonalost.

V autobiograficky laděných prózách z 20. a 30.let zachycuje autor tradiční prostředí židovské komunity v polské Haliči. Výbor tvoří třináct povídek židovského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu z r.1966. Autorovi se vybavují příhody z dětských let i vzpomínky na rodiče. Existenciálně zaměřené texty z pozdější doby se odehrávají v Palestině a autor v nich postihuje určitou vykořeněnost svých postav, které ztrácejí v novém prostředí jistotu, zažívají pocity odcizení, samoty, nemožnosti dorozumění i rozpad rodinných svazků. Vzdávají se tradičních forem života a oslabuje se jejich víra. Často dávají přednost uspokojení materiálních potřeb před věrností Tóře. Spisovatel ve své tvorbě využívá snových motivů, podobenství, ich-formy. Jeho prostý styl je inspirovaný jazykem židovských náboženských textů. Velmi dobře přeložené povídky přinesou čtenáři silný umělecký zážitek.