Jindřich Vacek Pořadí knih

Vidíme v zrcadle odraz reality, nebo jde o stejnou iluzi jako v případě plynutí času? A je možnost cestovat v čase jen hříčkou fantazie? Do Ill Trefu, města nacházejícího se v 16. století na Yucatanském poloostrově, přicházejí tři cestovatelé a snaží se zjistit, co se stalo s předchozí pražskou expedicí. Ve městě však záhy dochází ke zdánlivě náhodným vraždám. V bezpečí není nikdo. A motiv může mít kdokoli – místní křesťanští kolonisté, domorodí Mayové i záhadný Machiavelli Existovalo v 16. století na Yucatanu město Ill Tref? Založili ho Cortésovi lidé, nebo si ho v jednadvacátém století vymyslel a stvořil uživatel, který si říká Machiavelli? Šlo o křesťanskou pevnost, nebo o sídlo Mrtvých pánů, jimž se Mayové z pověrčivosti či strachu vyhýbali? Co je reálné a co virtuální? Rajmund Kalista, jazykovědec a historik, je spolu se dvěma kolegy vyslán pražským Ústavem aplikované historie na Yucatan do roku 1519, aby potvrdili či vyvrátili existenci tajemného města. Zároveň pátrají po osudech předchozí expedice, která beze stopy zmizela. Poslední vzkaz jejích členů zněl: „Pozor na yucatanské zrcadlo.“ Cestovatelé v čase se nakonec dostanou do Ill Trefu a seznamují se s jeho obyvateli i životem ve městě. Ale záhadné vraždy jim nečekaně zkomplikují jejich vlastní pátrání. Musí spolupracovat při vyšetřování. Okruh podezřelých se stále rozšiřuje a v ohrožení jsou dokonce sami členové mise. Co mají oběti společného? Co minulost odráží? Kdo vlastně komu nastavuje zrcadlo? Poutavé vyprávění v sobě mísí žánr fantasy a historické detektivky, přičemž vychází z reálných historických faktů. Ve strhujícím příběhu s detektivní zápletkou si autor tajemně pohrává s realitou a spletité sítě minulosti i současnosti vás zcela pohltí.

Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic. Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících první třídy se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, jehož podpoře se Sanders těší, seznámit se scestovalým badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím – vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do různých koutů světa.

Bernard a jeho dva přátelé ve 40. letech 19. století ztroskotají na pobřeží Britské Kolumbie, najdou mrtvého indiána z kmene Kwakiutlů, jsou obviněni z vraždy, a aby se zachránili, snaží se případ vyřešit. Do sloupů domu, kde bělochy drží, jsou vytesány výjevy z mýtů, které představují klíč ke zločinu, ale oni jsou k nim slepí. Posléze zjistí, že bloudili v pomyslném labyrintu a že všechno bylo jinak. Autor projevil pozoruhodnou znalost indiánských reálií a knihu doprovodil zasvěceným doslovem, pojednávajícím mj. o příslušném období dějin Spojených států.

Všechny moje toulky jsou knihou pamětí Jindřicha Vacka. Autor v ní vzpomíná na dětství v Plzni, na středoškolská a vysokoškolská studia a zejména na dvanáctiletý pobyt v Bukurešti, kde jako vysokoškolský pedagog prožíval nelítostnou realitu Ceauşeskova režimu i Ilieskův brutální neokomunismus. Značná pozornost je v knize věnována cestám do Lužice, Albánie, Moldavské republiky, Izraele i jinam a setkáním se spisovateli z těchto zemí. Knihu uzavírají autorovy vzpomínky na jeho činnost překladatele – mimo jiné jako první uváděl do Česka překlady izraelské literatury přímo z novohebrejštiny – a nakladatelského redaktora.

V románu Ďáblovo opatství nás autor zavádí do prostředí ženského kláštera, kde dojde ke zločinu. Večerní krajinou putuje krajem sestra Joana de Vilacans v doprovodu své žákyně Agnes, aby ve vzdáleném klášteře vyšetřila případ mnišky, na jejímž těle se objevují stigmata. Pro nepřízeň počasí se obě musí uchýlit do opatství Cobricel, jehož abatyši pojí se sestrou Joanou dlouholeté přátelství. A právě ten večer je abatyše nalezena zavražděná, a k tomu v cele zamčené zevnitř. Jedinou stopou se zdá být tajemný nápis na zdi cely. Kdo abatyši zavraždil? A čí zájmy za vraždou stály? Autor nám na stránkách knihy připraví nejedno překvapení – vždyť překvapením je i to, kdo případ vyřeší.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali - na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno - za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v "odcizeném světě". Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

Komisař Avraham Avraham se vrací z dlouhé dovolené v Belgii a hned po příjezdu vyslechne projev nového velitele, který si klade ctižádostivý cíl: vytvořit oblasti, kde není možné násilí. Události tomu však nepřejí: v blízkosti mateřské školky se najde kufr s atrapou výbušného zařízení a krátce po propuštění jediného podezřelého dojde k brutálnímu útoku na ředitelku školky. A jako by toho nebylo dost, při vyšetřování se zjistí, že kamsi zmizela matka jednoho z žáků školky. Jsme snad na stopě další rodinné tragédie, s jakou jsme se setkali už v Případu pohřešovaného?

Sedmá, posmrtně vydaná kniha André Van Lysebetha se nezaměřuje na tělesná cvičení, ale na lidskou mysl. Autor nás v ní seznamuje s takzvanými „mentálními obrazy“, které jsou klíčem k meditaci, umožňující nám lépe čelit každodennímu stresu. O vědecké základy i o pradávné techniky jóginů se opírá jeho výklad, jak se můžeme otevřít nevyčerpatelnému zdroji Života, jímž je síla mysli. André Van Lysebeth propagoval integrální jógu, předpokládající nerozlučné spojení těla a mysli. Jeho četní následovníci najdou v této knize srozumitelný výklad, umožňující jim seznámit se s jógou mysli.

Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.