Kateřina Hilská Pořadí knih

Slavné drama klasického amerického autora čerpá ze skutečných událostí z konce 17. století v americkém městečku Salem kdesi v Massachusetts, ale odkazuje k Millerově současnosti a k protikomunistickým honům na čarodějnice mccarthyovské éry, jejichž obětí byl i sám autor. Na počátku příběhu stojí žárlivost – mladá služka Abigail svede ženatého farmáře Johna Proctora, a když se jí nepodaří udržet jeho náklonnost, rozpoutá ve farnosti davovou hysterii z přítomnosti ďábelských sil. Přijíždí vyšetřující soudce a začne nejproslulejší čarodějnický proces všech dob, počty křivě obviněných žen jdou do desítek, nakonec dojde i na Proctorovu manželku, jíž se chce Abigail pomstít. Vychází v překladu Kateřiny Hilské.

Milostný příběh mladé dívky z lázeňského města, kde je poprvé uvedena do společnosti. Hlavním cílem jejího pobytu je snaha nalézt pro ni vhodnou partii. 17letá hrdinka je bezprostřední a upřímná a do konvenční společnosti těžko zapadá. Nejvíc je popletená románovými horrory, tehdejší oblíbenou četbou, z čehož se odvíjí řada komických epizod. S nadšením přijímá pozvání své přítelkyně k návštěvě tajemstvím opředeného starého panství. Tam se zamiluje do bratra své přítelkyně, ale když vyjde najevo, že nemá žádné bohatství, jsou mladí lidé od sebe odloučeni. Po mnoha zápletkách končí však celý příběh šťastně.... celý text

Vzdělaná, citlivá a oduševnělá Anna byla zasnoubena s námořním kapitánem Frederickem Wentworthem. Její rodina však tento vztah označila za společensky nepřijatelný a Anna se musela své lásky vzdát. Po letech se s bývalým snoubencem znovu setkává a zjistí, že čas její city k němu nijak nezměnil.

JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.

Příběh s utopickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Jediná rozsáhlejší próza Oscara Wilda předvádí na fantastickém příběhu aristokrata, jemuž kouzelná moc propůjčila věčnou krásu a mládí, rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem - zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a ohyzdí se podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik nadějných mladíků přivedl do zkázy.

Katalog k výstavě věnované životním osudům a rovněž druhému životu T. G. Masaryka. // autoři textu: Milena Běličová, Karolína Heroldová, Marek Junek, Pavel Muchka, Martin Sekera, Michal Stehlík, Miroslava Burianová, Jitka Hanáková, Vítězslav Kuželka, Luděk Navrátil, Dana Přenosilová, Petr Přibyl, Lubomír Sršeň, Eliška Vavříčková // souběžný anglický text

Pýcha a předsudek je jedním z nejoceňovanějších děl Jane Austenové i všeobecně. Vypráví příběh Elizabeth Bennetové, která žije se svými čtyřmi sestrami, sarkastickým otcem a maloměšťáckou, úzkoprsou matkou, která myslí jen na jediné - jak své dcery výhodně provdat. Když se na nedalekém panství Netherfield usadí mladý, svobodný a bohatý pan Bingley, je jasné, že se jej paní Bennetová pokusí získat pro jednu ze svých dcer. S Bingleyem přijíždí jeho dvě snobské sestry a zdánlivě pyšný pan Darcy, bohatý pán a majitel sídla Pemberley a poloviny hrabství Derbyshire, který na svéhlavou Elizabeth neudělá právě nejlepší dojem, narozdíl od přátelského Bingleyho, který si velmi rozumí s Lizzynou sestrou Jane. Na scéně se také objevuje pan Wickham, zapřísáhlý nepřítel Darcyho a chudý pěšák, který přijel s regimentem na zimu do města, a získává si Elizabethiny sympatie. Nic však není, jak se zdá být...

Jak se z talentovaného dramatika a básníka stal jeden z největších autorů v dějinách literatury? V Shapirově nebývale živém líčení můžeme sledovat, co Shakespeare v roce 1599 četl, jaké hry viděl a s kým spolupracoval, stejně tak jako dějinné události, které hýbaly alžbětinskou Anglií. Výsledek už známe: v tomto událostmi nabitém roce Shakespeare investuje do nového divadla Globe a po večerech (!) napíše hned čtyři hry – Jindřicha V., Julia Caesara, Jak se vám líbí a konečně Hamleta – snad nejobdivovanější hru všech dob. S tím, jak se dozvíme, co k jejich vzniku vedlo, se prohloubí i naše porozumění a při příští návštěvě divadla uvidíme své oblíbené postavy zase v jiném světle.

Čtvrtým svazkem, Spisovatelé a leviatan, se uzavírá souborné vydání esejí George Orwella, které obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků z pera slavného spisovatele a novináře. V tomto závěrečném dílu, pokrývajícím roky 1947–1949 si můžeme přečíst další sloupky „Jak to vidím já“, které známe už z předchozího svazku, Orwellovy recenze (např. na román Jádro věci Grahama Greena nebo esej „Lidská duše za socialismu od Oscara Wildea“), ale samozřejmě i úvahy politické. Například esej „K evropské jednotě“ z r.1947, v němž ještě Orwell stihl zařadit Československo mezi země s „tradicí demokratického socialismu“ bude pro čtenáře nepochybně zajímavý i dnes.

Isabel Archerová připomíná moderní postavu uvězněnou do staršího rámu. I po přestěhování do Evropy by si tato jiskrná mladá Američanka ráda uchovala možnost svobodné volby plynoucí z nemalé renty, a proto projevuje instinktivní touhu „uvidět, vyzkoušet, poznat“. To ji vychyluje z konvencí pozdního devatenáctého století a činí ještě neodolatelnější v očích těch, kdo v odhodlání svobodné dámy odmítající tradice spatřují kapitální úlovek. Oduševnělá, velkorysá, ale též naivní hrdinka váhá mezi nápadníky ztělesňovanými tu zámožným lordem, tu směšným panákem pronásledujícím ji až zpoza oceánu, ba i vážně churavým bratrancem. Všechny v zájmu vnitřního růstu zdvořile odmítá – a zároveň je ve své přímočarosti tak urputná, že předpokládá stejně čestné úmysly i od druhé strany, což nakonec vede k osudové chybě...