Virginia Woolf byla anglická prozaička a esejistka, považovaná za jednu z předních postav modernistické literatury dvacátého století. Během období mezi dvěma světovými válkami byla významnou postavou londýnské literární společnosti a členkou Bloomsbury Group. Její díla se vyznačují hlubokým vhledem do psychologie postav a experimentováním s formou, často zkoumají témata času, paměti a společenských omezení. Woolf byla průkopnicí v užívání proudu vědomí k zachycení složitosti vnitřních myšlenek a emocí, čímž zásadně ovlivnila směřování moderní prózy.
První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi. Dílo si drží tradiční románovou podobu, ale již v sobě skrývá zárodky toho, co zdobí autorčinu vrcholnou tvorbu: inovativní vypravěčský styl, vhled do ženské psychiky, téma sexuality a smrti.
Čeho má žena zapotřebí, aby se mohla věnovat literatuře, čeho se nesmí bát a jak bude vypadat velké ženské dílo budoucnosti? Odpověď slavné britské autorky v tomto klasickém textu feministické literatury nepostrádá hloubku ani vtip.
Kniha Jak to vidí současník dává českému čtenáři vůbec poprvé příležitost seznámit se s literárněkritickou tvorbou Virginie Woolfové, jedné z nejvýznamnějších autorek 20. století. Výbor čerpá z prvního svazku Čítanky pro každého (The Common Reader I., 1925) a přináší jak portréty jednotlivých autorů (proslulých i „obskurních“), tak obecnější statě včetně klíčového programového eseje Pan Bennet a paní Brownová.... celý text
Průřez povídkovou tvorbou autorky, která patří k moderním klasikům světové prózy. Některé povídky jsou impresionistické studie a miniatury, jiné jsou záznamem „emocí v klidu vzpomínaných“. Poslední skupinu tvoří povídky, které svou stavbou i dramatickým napětím připomínají ruské realisty, zváště Čechova.
Poetický román z roku 1931 patří ke klasickým dílům angloamerického modernismu. Autorka zde dospěla ke zcela novému pojetí postavy a dosáhla jednoho z vrcholů své tvorby.
Klidná a mateřská paní Ramsayová a tragický, absurdní pan Ramsay tráví společně se svými dětmi a různými hosty dovolenou na ostrově Skye. Ze zdánlivě triviálního odložení návštěvy nedalekého majáku Wolfová vytváří znamenitou a dojemnou studii složitého vnitřního napětí i pozoruhodné soudržnosti rodinného života a konfliktu mezi mužským a ženským principem. Zdroj: www.kosmas.cz
Mezi lety 1915–1941 si Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník nicméně poskytuje přehled o tom, co oněch 27 let dělala, o lidech, které potkávala, a zejména, co si myslela o nich, o sobě, o životě. Když zemřela, zůstalo po ní 26 svazků rukopisu. Tuto knihu (editorem byl manžel spisovatelky Leonard Woolf) tvoří pochopitelně jen výňatky z deníků, které Woolfová využívala i jako umělkyně. Rozmlouvala sama se sebou o rozepsaných i chystaných knihách. Probírala problémy zápletky, formy díla, postav. Najdeme zde pasáže, v nichž si očividně ověřuje umění psát, a také komentáře knih, které četla. Kniha tak vrhá světlo na záměry a metody Woolfové jako spisovatelky a poskytuje neobvyklý psychologický obraz umělecké tvorby. Deníky dokumentují i výjimečnou energii, vytrvalost a svědomitost, s nimiž se věnovala spisovatelskému umění.
V eseji Tři Guineje, která vznikla roku 1938, se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen. Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara, a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.
Spisovatelka zde podává životopis Orlanda, syna anglického šlechtice vysokého postavení z doby královny Alžběty I. Kromě skutečnosti, že je to životopis fiktivní, má ještě jiné zvláštnosti. Orlandův (či Orlandin) život ubíhá v „normálním“ čase asi od šestnácti do třiceti let jeho věku. Postava si pak svoje stáří víceméně podrží po celý zbytek románu, kde se postupně střídají jednotlivé historické epochy, až do konce knihy, který je totožný s okamžikem jejího dopsání – rokem 1928. Orlando je literárním putováním napříč staletími, kde historie splývá s fikcí v typicky impresionistickém a humorném podání. V mistrné zkratce vyjadřuje autorka povahu jednotlivých historických údobí, zkoumavým okem pátrá i v literárních dějinách a s nadhledem hodnotí vlastní profesi stejně jako lidskou touhu po slávě a nesmrtelnosti. Kromě bohatých dramatických vnějších událostí a popisů se nám dostává také psychologicky zajímavého pohledu do nitra člověka, kde nechybí ani feministické téma.
Komorní próza je fiktivním životopisem milovaného psa anglické básnířky Elizabeth Barrettové-Browningové.
