Virginia Woolf Knihy

První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi. Dílo si drží tradiční románovou podobu, ale již v sobě skrývá zárodky toho, co zdobí autorčinu vrcholnou tvorbu: inovativní vypravěčský styl, vhled do ženské psychiky, téma sexuality a smrti.

Čeho má žena zapotřebí, aby se mohla věnovat literatuře, čeho se nesmí bát a jak bude vypadat velké ženské dílo budoucnosti? Odpověď slavné britské autorky v tomto klasickém textu feministické literatury nepostrádá hloubku ani vtip.

Kniha Jak to vidí současník dává českému čtenáři vůbec poprvé příležitost seznámit se s literárněkritickou tvorbou Virginie Woolfové, jedné z nejvýznamnějších autorek 20. století. Výbor čerpá z prvního svazku Čítanky pro každého (The Common Reader I., 1925) a přináší jak portréty jednotlivých autorů (proslulých i „obskurních“), tak obecnější statě včetně klíčového programového eseje Pan Bennet a paní Brownová.... celý text

Průřez povídkovou tvorbou autorky, která patří k moderním klasikům světové prózy. Některé povídky jsou impresionistické studie a miniatury, jiné jsou záznamem „emocí v klidu vzpomínaných“. Poslední skupinu tvoří povídky, které svou stavbou i dramatickým napětím připomínají ruské realisty, zváště Čechova.

Román Vlny, poprvé publikovaný v roce 1931, patří k nejvýraznějším z experimentální tvorby Virginie Woolfové. Ústřední roli v něm má šest postav, vedoucích monology: Bernard, Susan, Rhoda, Luis, Jinny a Neville. Důležitá je také sedmá osobnost – Percival, přestože čtenář nikdy neslyší jeho hlas. Monology, které postavy vedou, charakterizují jejich city a povahové vlastnosti. Kniha je rozčleněna devíti krátkými částmi, které detailně popisují výjevy z pobřeží, sledování vln.

Mezi lety 1915–1941 si V. Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník poskytuje přehled o tom, co oněch 27 let dělala, o lidech, které potkávala, a zejména, co si myslela o nich, o sobě, o životě. Když zemřela, zůstalo po ní 26 svazků rukopisu. Tuto knihu (editorem byl manžel spisovatelky Leonard Woolf) tvoří pochopitelně jen výňatky z deníků, které Woolfová využívala i jako umělkyně. Rozmlouvala sama se sebou o rozepsaných i chystaných knihách. Probírala problémy zápletky, formy díla, postav. Najdeme zde pasáže, v nichž si očividně ověřuje umění psát, a také komentáře knih, které četla. Kniha tak vrhá světlo na záměry a metody Woolfové jako spisovatelky a poskytuje neobvyklý psychologický obraz umělecké tvorby. Deníky dokumentují i výjimečnou energii, vytrvalost a svědomitost, s nimiž se věnovala spisovatelskému umění.

V eseji Tři Guineje, která vznikla roku 1938, se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen. Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara, a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.

Součástí plného titulu románu Virginie Woolfové Orlando je také slovo životopis (Orlando: A Biography). Spisovatelka podává v knize životopis Orlanda, syna anglického šlechtice vysokého postavení z doby královny Alžběty I. Kromě skutečnosti, že je to životopis fiktivní, má ještě jiné zvláštnosti. Orlandův (či Orlandin) život ubíhá v ,normálním’ čase asi od šestnácti do třiceti let jeho věku. Tato postava si pak svoje stáří víceméně podrží po celý zbytek románu, kde se postupně střídají jednotlivé historické epochy, až do konce knihy, který je totožný s okamžikem jejího dopsání - rokem 1928. Orlando je tak literárním putováním napříč staletími, kde historie splývá s fikcí v typicky impresionistickém a humorném podání Virginie Woolfové. V mistrné zkratce vyjadřuje povahu jednotlivých historických údobí, a zejména dobu viktoriánskou stíhá kritickým pohledem. Zkoumavým okem pátrá i v literárních dějinách a dělá si tak legraci z vlastní profese, z lidské touhy po slávě a nesmrtelnosti. Kromě bohatých dramatických vnějších událostí a popisů - jak běhu času, tak prostředí, v němž se tyto události odehrávaly - se nám dostane také psychologicky zajímavého pohledu do nitra člověka, kde nechybí ani její oblíbené feministické téma.... celý text

Flush: Příběh lásky a přátelství Kniha sleduje životní osudy kokršpaněla Flushe, který se už jako mladý pes dostává do přepychového domu básnířky Elizabeth Browningové (Barretové). Přichází jako dar od zchudlé rodiny Mitfordových nemocné slečně Barretové. Počáteční psův strach a stesk se promění v čistou lásku mezi Flushem a jeho novou paničkou. Flush se vzdá své svobody, procházek na čerstvém vzduchu, a to všechno jen pro ni. O to hůř nese, když se slečna Barretová zamiluje do pana Browninga...

Slavná spisovatelka se rok před svou smrtí rozhodla vydat výbor z povídek, a rozšířit proto dřívější soubor Pondělí nebo úterý. Zamýšlený výbor nakonec uspořádal až Leonard Woolf a nazval jej Strašidelný dům (1944); vyšel česky roku 1982 jako Smyčcový kvartet. Naše edice se vrací jak k původnímu názvu, tak k plnému počtu povídek. Kratší texty psala Woolfová celý život, ale nikdy je nechápala jako těžiště své tvorby, byly pro ni spíše přípravami, skicami. V raných impresionistických povídkách (Skvrna na zdi, Zahrady v Kew) můžeme vidět studie k románu Jákobův pokoj. Texty Nenapsaný román, Okamžiky bytí a Dáma v zrcadle jsou třemi verzemi eseje Pan Bennett a paní Brownová. Povídky Nové šaty či Spojeni a odloučeni zas bezprostředně navazují na román Paní Dallowayová. Autorka mistrně zobrazuje přítomný okamžik, pomíjivé „zde“ a „nyní“. V těchto miniaturách se jí daří virtuózně zvěčnit pomíjivý okamžik, zachytit záchvěv světel a barev a podmanivě evokovat atmosféru.... celý text