Alice Flemrová Knihy

Tato knižní sada zahrnuje čtyři romány od Eleny Ferrante, které sledují životy dvou nerozlučných přítelkyň, Leny a Raffaelly, v Neapoli. Příběh začíná v 50. letech 20. století a mapuje jejich přátelství od dětství až po dospělost, přičemž se zaměřuje na jejich osobní a profesní vývoj. Hlavními tématy jsou komplexnost ženského přátelství, sociální a ekonomické rozdíly, a vliv prostředí na individuální životní dráhy. Lena, ambiciózní a intelektuální, usiluje o vzdělání a úspěch, zatímco Raffaella, známá jako Lila, je charismatická a rebelující, avšak její život je poznamenán těžkými rozhodnutími a omezeními, která jí klade společnost. Romány se zabývají otázkami identity, genderových rolí a kulturního kontextu, přičemž čtenářům poskytují hluboký pohled na dynamiku mezi jednotlivci a jejich komunitou. Ferrante kombinuje realistické popisy s psychologickými analýzami, což umožňuje čtenářům lépe porozumět motivacím a emocím postav. Sada nabízí komplexní pohled na život v Itálii a na proměny společnosti v průběhu několika desetiletí.

Hrdinové seriálu Violetta se představují prostřednictvím příběhů, zajímavostí a exkluzivních fotek. Mezi sny a hudbou, láskou a přátelstvím. Hrdinové seriálu Violetta se představují prostřednictvím příběhů, zajímavostí a exkluzivních fotek. Všechna tajemství z natáčení i ze zákulisí odhalí, jak se zrodil populární seriál z produkce Disney Channel!

Závěrečný díl tetralogie Geniální přítelkyně je románem o zralosti, o stáří, o kořenech a vykořeněnosti, o (ne)zmoudření a (ne)smíření. Vypráví o ztracených individuálních i kolektivních iluzích, privátní osudy jsou opět přirozeně propleteny s nedávnou historií mladé Italské republiky, která přišla na svět po referendu v roce 1946, jen o dva roky později než románové hrdinky, a která přestala existovat v roce 1994, po zhroucení dosavadního stranického systému. I Eleně a Lile se - každé jinak a jindy - zhroutí svět a hrozí jim, že zmizí v propadlišti dějin spolu s ním. Ale zatímco Lila po neviditelnosti vždy toužila, Elena, která pilně dřela na svém zviditelnění, to nehodlá dopustit. Téma vztahu života a fikce, velikosti a omezenosti literatury, konečnosti života a nesmrtelnosti knih, které v prvních třech dílech zůstávalo pod povrchem textu, se ve velkém finále stane klíčovým.

Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Závěrečný díl Ságy rodu Floriů sleduje osudy posledních „sicilských lvů“ Ignazia juniora a jeho bratra Vincenza v roce 1891. Po předčasné smrti otce se mladý Ignazio, syn jedné z nejbohatších rodin Itálie, ujímá řízení impéria Casa Florio. Zatímco si užíval život zlaté mládeže, nyní se snaží naplnit svůj závazek, avšak postrádá otcův a dědův obchodní duch a předvídavost. Příběh se soustředí na jeho vztah s manželkou Frankou, významnou postavou palermské společnosti na počátku 20. století. Frančina krása a šarm přitahovaly pozornost státníků a umělců, jako byli Giacomo Puccini a Enrico Caruso. Její pohádkový život však skrývá tragické události, ztráty a zklamání. Floriům se ukáže nevděčná tvář Palerma, města, které vděčí za svůj rozvoj právě jim a jejich vizím. Floriovi se vždy pouštěli do nových projektů a hostili významné osobnosti, čímž otevřeli Palermo světu. Nicméně, nezadržitelný pád z výsluní, tragické rodinné události a doba první světové války a nástup fašistů přinesou těžké zkoušky. Přesto zůstává jejich nesmazatelná stopa v historii Sicílie. Vychází v překladu Alice Flemrové.

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante se přesvědčivě zachycuje období mládí dvou přítelkyň, Eleny a Lily, a jejich objevování sexuality. Toto téma je zasazeno do kontextu šedesátých let, kdy Itálie ožívá po letech fašismu a války, prožívá hospodářský rozvoj a iluze blahobytu. Přichází sexuální revoluce, ale také studentské a dělnické nepokoje, které vyostřují střety mezi pravicí a levicí. Příběh sleduje obě hrdinky, které se snaží vyrovnat s vlastními touhami a bolestmi v prostředí neapolských mužů, pro něž láska znamená především vlastnictví. V tomto turbulentním období zažívají Elena a Lila osudové léto na Ischii, které přináší vášeň a bolest, s nimiž se mohou vyrovnat pouze skrze psaní. Psaní se stává jejich terapií, způsobem, jak hledat řád a oživovat realitu. Upřímná výpověď o ženském přátelství v tomto díle opět oslovuje čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

Souborné vydání novinových sloupků Alice Flemrové z let 2007 až 2011 s ilustracemi Reného Řebce. Pokud si myslíte, že překladatelé vedou nevzrušivý a monotónní život nad knihami a klávesnicemi, tyto sloupky, psané letech 2007 až 2011, by vás mohly vyvést z omylu. Třebaže pracují s fejetonovou nadsázkou, všechno, o čem se v nich píše, se skutečně stalo. Překládání krásné literatury totiž obstarává těm, kteří se mu věnují, bohatství – tedy jenom duchovní –, poznání, emoce, zábavu, adrenalin i dobrodružství. Svět se vyvíjí a proměňuje, jazyky též, ale překladatelské problémy a otazníky zůstávají ve své podstatě stejné. Pořád jde o to, jak poskládat stejný obraz z jiných dílků, jak zbudovat cizokrajné literární universum domácími jazykovými prostředky. Tahle knížka je hodně o italštině a o Itálii, ale je věnována všem těm, kdo čtenářům umožňují vstoupit do světů, které by pro ně jinak byly nedostupné.

Rozsáhlý výbor 29 současných italských spisovatelů, esejistů a dramatiků, jako jsou např. Aldo Nove, Sandro Veronesi, Enrico Brizzi či Alessandro Piperno, kteří se výrazněji zapsali do literárního povědomí anebo obdrželi některou z prestižních cen, ale v České republice dosud nejsou známí či publikovaní. Kniha obsahuje jejich podrobné medailony a ukázky z děl. Vedoucí projektu Alice Flemrová.

Román Geniální přítelkyně je prvním dílem tetralogie, která uchvátila čtenáře po celém světě a získala pozornost literární kritiky, včetně nominací na prestižní ceny. Děj se odehrává v neapolské periferní čtvrti Luzzatti v 50. letech 20. století a vypráví příběh ženského přátelství mezi Elenou a Lilou. Elena, nyní starší žena, vzpomíná na svůj život, který byl vždy ovlivněn Lilinou silnou osobností. Obě postavy se snaží najít své místo v mužském světě, jehož konvenční normy jsou pro ně svazující, stejně jako prostředí jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se seznamuje nejen s protagonisty, ale i s mikrokosmem neapolské čtvrti, jehož kořeny sahají až do doby fašismu a druhé světové války. Elena provádí čtenáře vývojem italské společnosti od poválečné chudoby k ekonomickému zázraku 60. let a odhaluje ideologické spory mezi komunisty a camorristy. Hlavním tématem románu je však přátelství dvou odlišných hrdinek, které je líčeno s nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, bolestné zrcadlení, celoživotní soupeření a pevné pouto, které často škrtí. Druhé vydání.

Kolektivní monografie Růže je rosa è rose est růže, věnovaná významnému romanistovi a překladateli Jiřímu Pelánovi, se soustředí na překlad jako klíčový kulturní fenomén. Název knihy odkazuje na hlavní jazyková pole bádání Jiřího Pelána. Jubilejní pocta této výjimečné osobnosti, oceněné v České republice, Francii a Itálii, vedla k spolupráci pětadvaceti filologů z Akademie věd ČR a několika českých a zahraničních univerzit. Monografie zahrnuje odborníky na literatury různých evropských zemí, filosofii a lingvistiku, což jí dodává komparativní rozměr. Kniha se dělí na tři části: Překlad, Převod a Interpretace. První část se zaměřuje na kritiku překladu a případové studie, zatímco druhá část zkoumá širší význam překladu v kulturní recepci. Třetí část se věnuje hermeneutickému významu překladu jako kulturního transferu, přičemž se zaměřuje na kontextualizaci textů a adaptaci literárních topoi, což otevírá metodologické otázky literárněhistorického výzkumu. Témata se chronologicky pohybují od pozdní antiky přes středověk, renesanci, klasicismus až po jednadvacáté století, čímž podtrhují význam literárního překladu jako nástroje dialogu mezi epochami, jazyky a kulturami a jeho roli v duchovní obnově v evropském kontextu.