Alice Flemrová Knihy

Třetí díl epické tetralogie, v jejímž centru je příběh přátelství dvou výjimečných dívek. Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie. Po opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přicházejí jako drsné vystřízlivění "olověná" léta sedmdesátá, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzit i kulturních institucí se politizuje, vykřikují se zde hesla o nutnosti třídního boje, studenti i intelektuálové se angažují, ale podmínky dělníků se nijak nelepší. Elena by ráda žila revolučním kvasem, ale dokáže dát svému životu náboj a směr sama bez Lily? Lze přátelství udržovat jen "po telefonu", nebo je lepší pouto mezi hlasy bez těla utnout? Za příběhem Eleny a Lily se i nadále roztáčí sugestivní kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Hrdinové seriálu Violetta se představují prostřednictvím příběhů, zajímavostí a exkluzivních fotek. Mezi sny a hudbou, láskou a přátelstvím. Hrdinové seriálu Violetta se představují prostřednictvím příběhů, zajímavostí a exkluzivních fotek. Všechna tajemství z natáčení i ze zákulisí odhalí, jak se zrodil populární seriál z produkce Disney Channel!

Závěrečný díl neapolské tetralogie Geniální přítelkyně odkrývá další osudy Eleny a Lily. Obě jsou dospělé, mají muže, milence a svou kariéru. Jejich vztah, někdy hluboký a úzký, jindy nejasný a plný nedorozumění, je v jejich životech tou jedinou jistotou a tím, co je váže k rodné čtvrti, která stále určuje jejich osudy. Ty jsou propojené do chvíle, než Lila záhadně a beze stopy zmizí, a Elena se rozhodne sepsat příběh jejich přátelství.

Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Závěrečný díl Ságy rodu Floriů sleduje osudy posledních „sicilských lvů“ Ignazia juniora a jeho bratra Vincenza v roce 1891. Po předčasné smrti otce se mladý Ignazio, syn jedné z nejbohatších rodin Itálie, ujímá řízení impéria Casa Florio. Zatímco si užíval život zlaté mládeže, nyní se snaží naplnit svůj závazek, avšak postrádá otcův a dědův obchodní duch a předvídavost. Příběh se soustředí na jeho vztah s manželkou Frankou, významnou postavou palermské společnosti na počátku 20. století. Frančina krása a šarm přitahovaly pozornost státníků a umělců, jako byli Giacomo Puccini a Enrico Caruso. Její pohádkový život však skrývá tragické události, ztráty a zklamání. Floriům se ukáže nevděčná tvář Palerma, města, které vděčí za svůj rozvoj právě jim a jejich vizím. Floriovi se vždy pouštěli do nových projektů a hostili významné osobnosti, čímž otevřeli Palermo světu. Nicméně, nezadržitelný pád z výsluní, tragické rodinné události a doba první světové války a nástup fašistů přinesou těžké zkoušky. Přesto zůstává jejich nesmazatelná stopa v historii Sicílie. Vychází v překladu Alice Flemrové.

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante je přesvědčivě zachyceno období mládí dvou přítelkyň Eleny a Lily, které objevují své tělo a sexualitu. Toto téma se prolíná s historickým pozadím šedesátých let, kdy Itálie prochází proměnou, poznává zábavu a hmotný blahobyt, ale také čelí sexuální revoluci a sociálním nepokojům. Příběh se zaměřuje na složitou situaci „geniálních“ a svobodomyslných dívek, které touží po lásce v patriarchálním světě neapolských mužů, pro které láska znamená vlastnictví. Elena a Lila prožívají horké léto na Ischii, které přináší cit, vášeň a bolest, s nimiž se vyrovnávají prostřednictvím psaní. Psaní se stává jejich terapií a způsobem, jak hledat řád v chaosu. Jejich příběh opět oslovuje čtenáře hloubkou a intenzitou, přičemž upřímná výpověď o ženském přátelství nabývá na významu. Historické události, jako jsou studentské a dělnické nepokoje, a mocenské ambice místních mafiánů, vytvářejí pozadí pro osobní dramata, v nichž se odráží nejen individuální, ale i kolektivní touha po svobodě a identitě.

Souborné vydání novinových sloupků Alice Flemrové z let 2007 až 2011 s ilustracemi Reného Řebce. Pokud si myslíte, že překladatelé vedou nevzrušivý a monotónní život nad knihami a klávesnicemi, tyto sloupky, psané letech 2007 až 2011, by vás mohly vyvést z omylu. Třebaže pracují s fejetonovou nadsázkou, všechno, o čem se v nich píše, se skutečně stalo. Překládání krásné literatury totiž obstarává těm, kteří se mu věnují, bohatství – tedy jenom duchovní –, poznání, emoce, zábavu, adrenalin i dobrodružství. Svět se vyvíjí a proměňuje, jazyky též, ale překladatelské problémy a otazníky zůstávají ve své podstatě stejné. Pořád jde o to, jak poskládat stejný obraz z jiných dílků, jak zbudovat cizokrajné literární universum domácími jazykovými prostředky. Tahle knížka je hodně o italštině a o Itálii, ale je věnována všem těm, kdo čtenářům umožňují vstoupit do světů, které by pro ně jinak byly nedostupné.

Rozsáhlý výbor 29 současných italských spisovatelů, esejistů a dramatiků, jako jsou např. Aldo Nove, Sandro Veronesi, Enrico Brizzi či Alessandro Piperno, kteří se výrazněji zapsali do literárního povědomí anebo obdrželi některou z prestižních cen, ale v České republice dosud nejsou známí či publikovaní. Kniha obsahuje jejich podrobné medailony a ukázky z děl. Vedoucí projektu Alice Flemrová.

Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Kolektivní monografie Růže je rosa è rose est růže, věnovaná významnému romanistovi a překladateli Jiřímu Pelánovi, se soustředí na překlad jako klíčový kulturní fenomén. Název knihy odkazuje na hlavní jazyková pole bádání Jiřího Pelána. Jubilejní pocta této výjimečné osobnosti, oceněné v České republice, Francii a Itálii, vedla k spolupráci pětadvaceti filologů z Akademie věd ČR a několika českých a zahraničních univerzit. Monografie zahrnuje odborníky na literatury různých evropských zemí, filosofii a lingvistiku, což jí dodává komparativní rozměr. Kniha se dělí na tři části: Překlad, Převod a Interpretace. První část se zaměřuje na kritiku překladu a případové studie, zatímco druhá část zkoumá širší význam překladu v kulturní recepci. Třetí část se věnuje hermeneutickému významu překladu jako kulturního transferu, přičemž se zaměřuje na kontextualizaci textů a adaptaci literárních topoi, což otevírá metodologické otázky literárněhistorického výzkumu. Témata se chronologicky pohybují od pozdní antiky přes středověk, renesanci, klasicismus až po jednadvacáté století, čímž podtrhují význam literárního překladu jako nástroje dialogu mezi epochami, jazyky a kulturami a jeho roli v duchovní obnově v evropském kontextu.