Alice Flemrová Pořadí knih (chronologicky)

Další oceněný román italského autora se dějově pohybuje v období od teroristického útoku na pařížský Bataclan až po ústup epidemie covidu. Tedy sedm let, ve kterých se náš svět radikálně změnil a zrychlil. Pátý román Paola Giordana Tasmánie lze přiřadit k žánru autofikce. Jeho vypravěčem a hlavním hrdinou je fyzik, který se živí psaním, zrovna pracuje na románu o atomové bombě a prožívá několik krizí: krizi středního věku, krizi manželskou, krizi tvůrčí a současně i krizi klimatickou, společenskou, zkrátka krizi našeho světa. Jeho životní tápání sledujeme v rozmezí přibližně sedmi let, od teroristického útoku na pařížský Bataclan až po ústup epidemie covidu. Sedm let charakterizovaných jak frenetickým zrychlením života, rozvoje technologií, polarizací názorů a společnosti, tak i ochromením, zastavením a potřebou kontaktu, který není jenom virtuální. Nakladatelská anotace.

Říkali jí Dareba a nikomu se nelíbila. Vyslovit její jméno nosilo smůlu. Byla to čarodějnice, jedna z těch, co na člověka přivolají dech smrti. Měla v sobě ďábla a já jsem s ní nesměla mluvit. Příběh přátelství dvou dívek, Francesky, která pochází z měšťanské rodiny, a Maddaleny/Dareby, jež v očích obyvatel vesnice představuje jakousi smůlonošku. Jsme v severní Itálii v období fašismu a italsko-etiopské války, kde platí pouze hlasy a názory „silných mužů“. Francescu fascinuje Maddalenina nespoutanost, dryáčnictví, a touží se připojit k její partě. Je jí čím dál víc jasné, že útlak a nespravedlnost vládne nejen jejímu životu, ale je podstatou fašistického režimu, ve kterém vyrůstá. Když je Dareba obviněna z vraždy mladého muže, musí se poprvé postavit světu dospělých, aby dokázala svou nevinu. Strhující román o dívčím dospívání na pozadí provincie v Pádské nížině, kde vládne kontrola, sexismus a násilí fašismu.

Souborné vydání novinových sloupků Alice Flemrové z let 2007 až 2011 s ilustracemi Reného Řebce. Pokud si myslíte, že překladatelé vedou nevzrušivý a monotónní život nad knihami a klávesnicemi, tyto sloupky, psané letech 2007 až 2011, by vás mohly vyvést z omylu. Třebaže pracují s fejetonovou nadsázkou, všechno, o čem se v nich píše, se skutečně stalo. Překládání krásné literatury totiž obstarává těm, kteří se mu věnují, bohatství – tedy jenom duchovní –, poznání, emoce, zábavu, adrenalin i dobrodružství. Svět se vyvíjí a proměňuje, jazyky též, ale překladatelské problémy a otazníky zůstávají ve své podstatě stejné. Pořád jde o to, jak poskládat stejný obraz z jiných dílků, jak zbudovat cizokrajné literární universum domácími jazykovými prostředky. Tahle knížka je hodně o italštině a o Itálii, ale je věnována všem těm, kdo čtenářům umožňují vstoupit do světů, které by pro ně jinak byly nedostupné.

Poznejte neobyčejné Munariho stroje zachycující nepotlačitelnou individualitu živých bytostí od komárů až po květáky. Bruno Munari, bezesporu jedna z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších osobností na poli průmyslové grafiky a designu dvacátého století, přichází s popisem strojů užitečných i neužitečných, ale dozajista neobvyklých: od ventilátoru s mávajícími křídly až po ještěří motor pro unavené želvy.

Satirický román Řím bez papeže od Guida Morselliho, napsaný v roce 1966, je sci-fi zasazené do blízké budoucnosti, která odráží naši současnost. Hlavní postavou je švýcarský kněz Walter, jenž se po třiceti letech vrací do Říma na konci druhého tisíciletí, aby se setkal s papežem Janem XXIV. Ten opustil Vatikán a přesunul se do venkovské rezidence. Walter prochází chátrajícím městem, které „přestává být starobylé, poprvé je staré“, a zaznamenává, jak se katolická církev snaží přizpůsobit modernímu světu, přičemž se „protestantizuje a zeseveršťuje“. V církvi probíhá rozkol mezi pokrokáři, většinou ateisty, a tradicionalisty, pro něž jsou Bůh i ďábel stále živí. Papež, jenž má rozhodnout o rozdělení vesmírných držav mezi USA a SSSR, je obklopen drby o snoubenství a zájmu americké prezidentky Jacqueline Kennedyové, protože celibát kněží byl zrušen. Feministky usilují o resexualizaci, antropologové zkoumají původ člověka, a mezi mladými kněžími panuje radikalismus bez obav z rozporů. Pluralismus je dominantním heslem, avšak nonkonformita se trestá ostrakizací.

Bylo nebylo… jednou v Benátkách v dubnu 1921: Corto Maltese ve snaze rozluštit hádanku, kterou mu v dopise zaslal jeho přítel spisovatel Frederick Rolfe, známý pod pseudonymem Baron Corvo, zde pátrá po záhadném talismanu, vzácném smaragdu s magickým nápisem, přičemž se propadne střechou na tajnou schůzi zednářské Velké lóže, zaplete se do šarvátky se skupinkou bojovných fašistů, je obviněn z vraždy, potkává slavného básníka Gabriela D’Annunzia, novoplatónskou filozofku Hypatii a rabína Melchisedecha. Sugestivní atmosféra nočních Benátek s jejich impozantními paláci, tajemnými zastrčenými dvorky, všudypřítomnými kočkami, kamennými lvy, a dokonce i Aladinovou lampou dodává Cortovu dobrodružství snový opar báje, ve které však maltský námořník neztrácí svůj pověstný suchý humor ani všudypřítomnou ironii.

Čerstvě ovdovělá toskánská farmářka Nives trpí vysilující samotou a nespavostí, dokud si do domu nepřivede jako společnici slepici Giacominu. Ženě se uleví, dokonce si připadá šťastnější než po boku zesnulého Antea. „Obětovala jsem život chlapovi, kterýho mohlo zastoupit kuře,“ říká si ohromeně, zatímco Giacomina hřaduje na křesle, kde ještě zůstává otisk Anteova těla. Je legrační ji tam tak vidět, s vytřeštěnýma očima před televizní soutěží nebo plkáním politiků, kteří se cupují.Jednoho dne Giacomina sleduje reklamu na pračku, jež ji uvede do hypnózy. Sedí se svým obvyklým dementním výrazem úplně nehybná. Ale kde teď Nives najde další kamarádku s takovou přívětivou povahou? V panice zavolá o radu starému známému veterináři. Následuje telefonát, který jako by trval celý život, telefonát, jenž se stane románem. Rozhovor Nives a Loriana se přesouvá od slepice do minulosti – k promarněným příležitostem a ztraceným láskám, k odhalením, jež je v pozdním věku těžké strávit, k ranám, které se nikdy nezahojily.

Závěrečný díl Ságy rodu Floriů sleduje osudy posledních „sicilských lvů“ Ignazia juniora a jeho bratra Vincenza v roce 1891. Po předčasné smrti otce se mladý Ignazio, syn jedné z nejbohatších rodin Itálie, ujímá řízení impéria Casa Florio. Zatímco si užíval život zlaté mládeže, nyní se snaží naplnit svůj závazek, avšak postrádá otcův a dědův obchodní duch a předvídavost. Příběh se soustředí na jeho vztah s manželkou Frankou, významnou postavou palermské společnosti na počátku 20. století. Frančina krása a šarm přitahovaly pozornost státníků a umělců, jako byli Giacomo Puccini a Enrico Caruso. Její pohádkový život však skrývá tragické události, ztráty a zklamání. Floriům se ukáže nevděčná tvář Palerma, města, které vděčí za svůj rozvoj právě jim a jejich vizím. Floriovi se vždy pouštěli do nových projektů a hostili významné osobnosti, čímž otevřeli Palermo světu. Nicméně, nezadržitelný pád z výsluní, tragické rodinné události a doba první světové války a nástup fašistů přinesou těžké zkoušky. Přesto zůstává jejich nesmazatelná stopa v historii Sicílie. Vychází v překladu Alice Flemrové.

Impresionistické mikropovídky, kde není ani jedno slovo navíc, kde je všednost života povýšena na něco mimořádného a neobyčejného. Melancholická meditace, nikoliv však depresivní, nad samotou a osamělostí anonymní vypravěčky v nejmenovaném evropském městě. Psaní Lahiriové je i tentokrát chirurgicky přesné, elegantní, působí uklidňujícím dojmem, ačkoliv pod povrchem se skrývá hluboký neklid. Úspornou reflexivní prózou se znovu prolínají úvahy, v nichž se autorka zamýšlí nad svou vykořeněností. „Existuje nějaké místo, jímž jenom neprojíždíme? Zmatená, ztracená, rozhozená, ulítlá, vykořeněná, vykolejená, vyjevená, nesvá, rozrušená, švorc: v téhle rodině pojmů je mi dobře. Vida, domov, slova, která mě přivádějí na svět.“

„Paměť je tak záludná, že každá vzpomínka už je prvním stadiem lži.“ Jak se vyrovnat s dětstvím stráveným ve stínu autoritativního a zahořklého otce? V silně autobiografické rodinné kronice jednoho z nejvýznamnějších současných italských spisovatelů ožívá jedinečný genius loci italské Neapole druhé poloviny minulého století. Složité vztahy, nenaplněné ambice, prokletí průměrnosti, žárlivost – to vše v sugestivním vyprávění, z něhož dýchá syrovost života.

Román vypráví o nelehkém dospívání chlapce na rodném ostrově Procida poblíž Neapole v třicátých letech minulého století. Arturo žije v barbarském neposkvrněném světě mezi skalisky a plážemi, zcela odříznutém od civilizace. Žije v myšlenkách na matku, která zemřela při porodu, a bezmezně obdivuje otce, jehož má za hrdinu. Od chvíle, kdy do jeho života vstoupí otcova mladší přítelkyně Nunziata, neví, co si počít se svými pocity a zmítá se v mladickém hledání první lásky. Arturovo prozření je bolestné, a nakonec se rozhodne tento bájný a mýtický ostrov opustit. Ač od prvního italského vydání uběhlo více než šedesát let, tato výjimečná próza stále oslovuje čtenáře svou epičností a pravdivými emocemi.

Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb.

Třetí díl epické tetralogie, v jejímž centru je příběh přátelství dvou výjimečných dívek. Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie. Po opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přicházejí jako drsné vystřízlivění "olověná" léta sedmdesátá, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzit i kulturních institucí se politizuje, vykřikují se zde hesla o nutnosti třídního boje, studenti i intelektuálové se angažují, ale podmínky dělníků se nijak nelepší. Elena by ráda žila revolučním kvasem, ale dokáže dát svému životu náboj a směr sama bez Lily? Lze přátelství udržovat jen "po telefonu", nebo je lepší pouto mezi hlasy bez těla utnout? Za příběhem Eleny a Lily se i nadále roztáčí sugestivní kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Znuděný třicátník Leo se náhodně pohybuje Římem, čas tráví v kavárnách, kde ho marní společně se svými přáteli a jedinou láskou. Vlastní ojeté auto, bydlí v pronajatém bytě; neukotvenost se zračí jak v mezilidských vztazích, tak v jeho celkovém způsobu života. Vše je pomíjivé, nic nemá pevné hranice. Plnohodnotným protagonistou románu je i samotné město Řím, které jako by na jeho alkoholové excesy pohlíželo se zaujetím a s poněkud posměšným a lstivým úsměvem. Řím konce šedesátých let minulého století, plný hořkých dozvuků Sladkého života Federica Felliniho. Prověrka času ukázala, že román v průběhu několika desítek let vůbec nezestárl a jeho protagonista a vypravěč v jedné osobě nás dokáže upoutat autentičností své výpovědi.

Mezinárodní bestseller sleduje vzestup italské dynastie Floriů od skromných začátků až na vrchol sicilské společnosti. Od začátku 19. do poloviny 20. století rodina Floriů ovládla Sicílii díky své ambici a odhodlání. Paolo a Ignazio Floriovi opouštějí zemětřesením zničenou Bagnaru a otevírají obchod s kořením v Palermu. Po Paolově smrti přebírá Ignazio vedení a během deseti let ztrojnásobuje hodnotu podniku, zatímco vzdělává Paolova syna Vincenza. Když se Vincenzo stává dědicem, rozhoduje se pro expanzi. Podřizuje osobní život obchodním cílům a transformuje koloniál na impérium. Kupuje vinice, proniká do rybolovu a bankovnictví, zakládá obchodní společnosti a stává se italským senátorem. Jméno Florio nabývá respektu v Palermu. Příběh ukazuje nejen úspěch, ale i závist, intriky a oběti v osobním životě. Muži Floriové jsou tvrdohlaví a arogantní, ale také geniální. Ženy se dožadují uznání a odmítají být jen matkami či manželkami. Tento velkolepý příběh kombinuje témata boje o moc, chtíče a odplaty s úsilím překonat překážky a dosáhnout víc, než co nabízí osud – ať to stojí, co to stojí.

Kolektivní monografie Růže je rosa è rose est růže, věnovaná významnému romanistovi a překladateli Jiřímu Pelánovi, se soustředí na překlad jako klíčový kulturní fenomén. Název knihy odkazuje na hlavní jazyková pole bádání Jiřího Pelána. Jubilejní pocta této výjimečné osobnosti, oceněné v České republice, Francii a Itálii, vedla k spolupráci pětadvaceti filologů z Akademie věd ČR a několika českých a zahraničních univerzit. Monografie zahrnuje odborníky na literatury různých evropských zemí, filosofii a lingvistiku, což jí dodává komparativní rozměr. Kniha se dělí na tři části: Překlad, Převod a Interpretace. První část se zaměřuje na kritiku překladu a případové studie, zatímco druhá část zkoumá širší význam překladu v kulturní recepci. Třetí část se věnuje hermeneutickému významu překladu jako kulturního transferu, přičemž se zaměřuje na kontextualizaci textů a adaptaci literárních topoi, což otevírá metodologické otázky literárněhistorického výzkumu. Témata se chronologicky pohybují od pozdní antiky přes středověk, renesanci, klasicismus až po jednadvacáté století, čímž podtrhují význam literárního překladu jako nástroje dialogu mezi epochami, jazyky a kulturami a jeho roli v duchovní obnově v evropském kontextu.

Učitel a později úspěšný spisovatel Pietro je celý život vázán důvěrným poutem ke své bývalé studentce Terese, s níž prožil vášnivý vztah. Kdysi si totiž vzájemně svěřili kompromitující informaci. Vzniklá důvěrnost je jim tmelem, ale i zbraní, kterou se drží v šachu. Co tedy provedli? Je lepší lásku živit milosrdnou lží, nebo nelítostnou pravdou? Podobá se láska lávě z vybuchlé sopky, nebo stojaté vodě v bezpečném přístavu? Zná nás lépe ten, s kým jsme prožili celý život, nebo ten, kdo zná naše tajemství?

V oceňovaném románu Gomora přinesl italský spisovatel a novinář Roberto Saviano odvážné svědectví o nemilosrdném světě neapolské mafie. Teď se vrací do rodného města, aby vyprávěl o vzestupu Nicolase Fiorilla, patnáctiletého, bystrého a ambiciózního chlapce, který si založí vlastní gang. Jeho členové pocházejí ze středostavovských rodin, mají domovy, rodiče, sourozence, chodí do školy. Nebyli odchováni mafiánskými poměry, ale počítačovými hrami, filmy a komiksy. Neumějí rozlišovat virtuální realitu od skutečného světa, a tak se stylizují do postav, které znají z monitorů a displejů. Nevidí rozdíl mezi umělou a skutečnou krví a smrtí, násilí je pro ně hra. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. Chtějí zbohatnout, rozkazovat a vládnout. A k tomu je důležité mít zbraně a koule. Proto obdivují i vojáky ISIS a jejich videa. Nicolasův plán vyjde, z členů jeho gangu se skutečně stanou paranza - zabijácký potěr, malé piraně. Cena, kterou za takový život zaplatí, je ale vysoká. Saviano překročil omezení reportážního žánru a napsal drsný a strhující román, který přitom neztrácí nic z autenticky vylíčeného prostředí dnešní Neapole.

Románový debut jednoho z nejznámějších filmových režisérů současnosti, Oscarem oceněného Paola Sorrentina, zkoumá Neapol v kontextu dětství a současnosti. Hlavní postava, popový zpěvák Tony Pagoda, je inspirována postavou ze Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk (2001). Tony, nyní ve svých čtyřiceti čtyřech letech, hledá a oplakává starou Neapol, kterou známe z dobových filmů. Děj se soustředí na neapolskou neděli roku 1980, kdy je město prosyceno kokainem a lidé se potýkají s těžkostmi. Tonyho vzpomínky nás vracejí do poválečné bídy a začátku ekonomického zázraku, kdy se potýkal s panictvím a nevěděl, že svědomí je mnohem těžší břemeno. Po stovkách erotických dobrodružství a horách kokainu se Tony, unavený životem, dostává do nezářné budoucnosti nového tisíciletí, charakterizovaného úpadkem a "slovní anorexií". Pro Tonyho, který je lovcem epifanií a nostalgickým hledačem autenticity, je to smrt kultury a degenerace společnosti. I když může být vnímán jako cynik, je to velké dítě, které touží po autenticitě a obrací se na čtenáře s baudelairovským oslovením, vyjadřujícím jeho vnitřní konflikt a touhu po spojení.

Krátký napínavý příběh od Eleny Ferrante, autorky tetralogie Geniální přítelkyně, je svou tematikou propojený s jejím dalším románem Temná dcera. Ferrante rozvinula motiv ztracené panenky Celiny, která byla malou holčičkou jménem Mati ponechána na konci dne na pláži napospas svému osudu. Mati totiž dostala kotě, a Celina si připadá zrazená a opuštěná. V noci zažívá neuvěřitelná, často děsivá a tajemná dobrodružství, pociťuje strach a zakouší žárlivost. S východem slunce ale zjišťuje, že nic není takové, jaké se to předchozího dne zdálo být. Knížka je bohatě ilustrovaná Marou Cerri, jednou z nejžádanějších evropských ilustrátorek, která pravidelně spolupracuje s novinami a časopisy.

Leda, profesorka anglické literatury na florentské univerzitě, pochází stejně jako všechny hrdinky románů Eleny Ferrante z Neapole. Kdysi odtamtud utekla, aby se vdala a porodila dvě dcery. Nyní odpočívá na pláži v jižní Itálii, rozvedená, její dospělé děti odjely za otcem a ona se ke svému překvapení cítí konečně spokojeně a svobodně. Setkání s mladou matkou Ninou a její malou dcerou v ní však probudí zasunuté vzpomínky na dětství, na matku, se kterou měla, tak jako většina hrdinek Eleny Ferrante, komplikovaný vztah, a na dcery, které milovala tolik, až se začala bát, že se v nich rozplyne a ztratí sama sebe. Zprvu poklidné přemítání nad novým životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami, která posléze vyústí v drama. Elena Ferrante i v tomto románě nahlíží do nitra ženy, do jeho skrytých zákoutí, odkrývá narušené vztahy hrdinky k její rodině, k partnerovi i k sobě samé a nechá vyplouvat na povrch dlouho potlačované destruktivní pocity.

Křehké vyprávění o manželství a rodinných vztazích Co je to rodina a co ji drží pohromadě? Aldovo a Vandino manželství prošlo hned v počátcích těžkou zkouškou. Přetrvalo, je však plné trhlin a stále otevřených ran, o nichž postupně promlouvají oba manželé i jejich dvě děti. Každý z nich jako by ale vyprávěl jiný příběh. Každý má svou pravdu, svou vinu i svou pomstu. Všichni hledají způsob, jak s těmito závazky žít a jak nalézt rovnováhu mezi povinnostmi a osobními touhami.

Závěrečný díl neapolské tetralogie Geniální přítelkyně odkrývá další osudy Eleny a Lily. Obě jsou dospělé, mají muže, milence a svou kariéru. Jejich vztah, někdy hluboký a úzký, jindy nejasný a plný nedorozumění, je v jejich životech tou jedinou jistotou a tím, co je váže k rodné čtvrti, která stále určuje jejich osudy. Ty jsou propojené do chvíle, než Lila záhadně a beze stopy zmizí, a Elena se rozhodne sepsat příběh jejich přátelství.

V prvním románu Eleny Ferrante, autorky celosvětového bestselleru Geniální přítelkyně, se hlavní hrdinka Delia vrací do rodné Neapole, aby dala do pořádku záležitosti své zesnulé matky Amalie. Autorka v próze tematizuje problematický vztah italských žen a jejich dcer, které musí ustupovat do pozadí před svými otci a bratry. Delia se po nejasné smrti matky, nalezené spoře oděné na pobřeží, snaží posbírat poslední střípky jejího života a rekonstruovat nejasné vzpomínky na své dětství. Ferrante svým románem otevírá svět symbolů, svět, v němž hlavní roli hraje hledání a nalézání – ztraceného vztahu s matkou i k sobě samé.

Kniha Zrcadla a masky vychází jako výraz poděkování a pocty hispanistce a komparatistce Anně Houskové. Prof. Anna Housková (* 1948) vystudovala španělštinu v kombinaci s češtinou a tento dvojí základ byl a je určující pro její odbornou i lidskou dráhu. Přestože svým životem a studiem vstoupila do doby, která humanitně zaměřené osobnosti často vedla k sebezáchovnému oddělování života a myšlení a během níž mnozí hledali ve studiu cizích literatur hájemství vnitřní svobody ve vnějšně nesvobodném světě, ona od počátku trvala na propojení toho, co se žije, s tím, co se promýšlí. Témata, jimiž se zabývá, nejsou výsledkem prvoplánových souvztažností ani laciných aktualizací dějin. To, oč jí jde, hledá hlouběji - v reflexi základního zakotvení života a smyslu lidského pobývání na zemi. Na rozdíl od obvyklých sborníků motivovaných životními jubilei se tentokrát všichni přispěvatelé skromně stáhli do role překladatelů a nechali promlouvat zahraniční autory, kteří se v češtině zatím ke slovu nedostali vůbec, nebo jen v omezené míře. A poctou Anně Houskové je i borgesovský titul, který nejenže odkazuje k jejímu oblíbenému tématu, ale je i výsledkem toho, že se ve většině esejů hovoří přímo či nepřímo o sebezrcadlení v druhém nebo o maskování jednoho před druhým či za druhého.

Kniha Divoký kluk je bezprostředně spjatá s italským bestsellerem Osm hor. Spojuje v sobě deník, filozofickou meditaci, ale stejně tak i cestovní zápisky. Tento příběh v nás vyvolává otázky po smyslu samoty, přátelství a vztahu k okolnímu světu. Protagonistou novely je osamělý třicetiletý muž. V dětství si vytvořil silné pouto k přírodě, které mu teď však chybí. A tak znenadání učiní radikální změnu: Pronajme si horskou chatu ležící ve výšce kolem 2000 metrů a začne tam žít život, o kterém vždycky snil. Život v téměř absolutní samotě, narušované leda několika málo místními lidmi, život ve společnosti zvířat a knih. Tak se mu podaří znovu objevit své vnitřní já a pochopit vztah člověka k přírodě... Dílo přímo odkazuje na slavné práce takových autorů, jakými byli Henry David Thoreau nebo John Muir.

Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante se přesvědčivě zachycuje období mládí dvou přítelkyň, Eleny a Lily, a jejich objevování sexuality. Toto téma se prolíná s historickým pozadím šedesátých let, kdy se Itálie probouzí k životu, prožívá hospodářský rozvoj a iluze blahobytu. Vzniká sexuální revoluce, ale také studentské a dělnické nepokoje, které vyostřují střety mezi pravicí a levicí. Příběh se soustředí na objevování vlastní sexuality obou hrdinek, slasti a bolesti, které s tím souvisejí, a na složitou situaci „geniálních“, svobodomyslných dívek, toužících po lásce v patriarchálním světě neapolských mužů. V tomto kontextu se Elena a Lila potýkají s vlivem camorristů a prožívají osudové léto na Ischii, které přináší vášeň a bolest, jež mohou zpracovat pouze skrze psaní. Psaní se stává terapií, způsobem hledání řádu a oživování reality. Upřímná výpověď o ženském přátelství opět strhne čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami… Bestseller Paola Cognettiho vychází ve třiatřiceti zemích.

Anywhere out of the World… Název jedné z Baudelairových Malých básní v próze by mohl být mottem sugestivní novely, jejíž vypravěč se táže: „Kde to jsem? Na co se to dívám? Opravdu tohle místo mimo svět, které teď vidí moje oči, existuje?“ Zpočátku je jeho jediným přáním zmizet, odejít „kamkoli mimo tento svět“, jeho zvědavost však upoutá záhadné, pravidelně se rozsvěcující světýlko, zářící z hlubin rostlinné říše… Kdo ho rozsvěcí? Kde? A proč?

Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Paolo Giordano se v tomto románu vrací k tématu rodiny, kterou zobrazuje nejen jako zdroj traumat, ale také jako hnízdo a útočiště. Příběh sleduje mladé manželství, kde muž, fyzik s tendencí k depresi, cítí, jak jeho melancholie ovlivňuje jejich vztah. Naopak jeho žena Nora je plná energie a optimismu. Muž, vypravěč a zapisovatel jejich lásky, doufá, že jeho smutek se spojí s Nořinou pozitivní silou. Klíčovou postavou jejich života je paní A., přezdívaná Babette, která zastává roli kuchařky, hospodyně a adoptivní babičky. Příběh začíná její smrtí, po níž vypravěč vzpomíná na život s ní a zachycuje její vitalitu. Tragédie přichází s diagnózou rakoviny plic, která proplétá milostné téma s tématy umírání a smrti. Giordano se zaměřuje na psychologii postav a patologické projevy jejich těl, přičemž sleduje postup nemoci bez patosu a přehnaných emocí. Nejde mu o šokující informace o umírání, ale o zobrazení vlivu nemoci na lidskou psychiku a povahu.

Román Alessandra Piperna lze označit za moderní rodinnou ságu, bildungsromanv a satirickou fresku v jednom. Jeho vypravěč Daniel, literát a fetišista s masochisticko-introspektivními sklony v něm líčí své dětství a dospívání v rozvětvené římské židovsko-katolické rodině s důrazem na svůj komplikovaný vztah k opačnému pohlaví, jeho líčení však zároveň předkládá barvitý obraz římské smetánky v průběhu druhé poloviny 20. století, jakýsi „jarmark marnosti“ naší doby. Příběhem rodiny Sonninových, jejich finančními i společenskými vzlety a pády, se současně táhne zamyšlení nad osudem a podobou moderního sekularizovaného evropského Žida, rozpolceného mezi sionismem a antisemitismem, přijímáním a odmítáním vlastních kořenů a tradic svého lidu. (Paseka)

Toto není román. A není to povídka. Toto je příběh. Poetický příběh o nenaplněné lásce, vyprávěný stylem hladkým a lehounkým jako hedvábí. Děj se odehrává ve Francii a exotickém Japonsku devatenáctého století. Hrdina Hervé Joncour se živí neobyčejným řemeslem – cestuje přes celý svět, aby do Francie z dalekých zemí přinesl vajíčka bource morušového a prodal je zde. Pří jedné cestě z neznámých končin Japonska je tak očarován, že ho to poznamená na celý život… Kniha byla přeložena do více než třiceti jazyků, do filmové podoby ji převedl François Girard pod názvem Silk, u nás Hedvábná cesta.

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...

Průvodce inspirovaný populárním seriálem Violetta z produkce Disney Channel se zabývá důležitým dívčím tématem: přátelstvím.

Hrdinové seriálu Violetta se představují prostřednictvím příběhů, zajímavostí a exkluzivních fotek. Mezi sny a hudbou, láskou a přátelstvím. Hrdinové seriálu Violetta se představují prostřednictvím příběhů, zajímavostí a exkluzivních fotek. Všechna tajemství z natáčení i ze zákulisí odhalí, jak se zrodil populární seriál z produkce Disney Channel!

Odvážné svědectví sedmadvacetiletého italského novináře o nemilosrdném světě současné neapolské mafie a ničivých důsledcích jejího působení v řadě oblastí domácího i mezinárodního průmyslu, obchodu a veřejného života zaujme zasvěceným a detailním vylíčením brutálních praktik organizovaného zločinu a portréty jeho aktérů, ale i bezprecedentním osobním nasazením a statečností svého autora. Ve svém úsilí proniknout do zákulisí působení camorry se Saviano mimo jiné nechal najmout jako pracovní síla nelegální čínské textilní dílny, působil jako stavební dělník a číšník a postupně shromáždil řadu poznatků o aktivitách mafiánských kruhů ve sféře průmyslu, stavebnictví, obchodu s drogami či nezákonné manipulace s průmyslovým odpadem a jedy. Jeho strhující i alarmující výpověď, obsahující řadu konkrétních údajů o špičkách klanů camorry a jimi řízených vraždách a dalších zločinech, se záhy po svém vydání v Itálii stala bestsellerem, vyvolala značný ohlas i v mezinárodním měřítku a v současnosti se překládá do osmnácti jazyků.

Píše se rok 1978. V Palermu dojde k únosu a následné vraždě politika Alda Mora Rudými brigádami. Tak jako v případě Frakce Rudé armády v Německu, italský národ sedí v šoku u televize. Autor v díle propojuje kolektivní zkušenost milionů Italů, kteří tragickou událost sledují se stejným zaujetím jako bezduché televizní seriály a estrády, s prožitky hlavních hrdinů – těmi jsou tři jedenáctiletí kluci, kteří se rozhodnou vytvořit malou teroristickou buňku a výchovně „působit“ na své spolužáky, učitele, spoluobčany. Jejich zpočátku nevinné akce, spíše provokativního nebo vandalského charakteru, přerostou v hru s ohněm. Ovlivněni únosem politika unesou třídního outsidera – jeho věznění se jim vymkne z rukou a chlapec „omylem“ umírá. Vypravěč svým dětsky dospělým jazykem přesvědčivě vyjadřuje bolesti i radosti období, kdy přestáváme být dětmi, ale do dospělosti je ještě daleko. Období, kdy poznáváme zlo a dokážeme se k němu přiblížit se zvídavou naivitou, která může navenek působit jako krutost.

Rozsáhlý výbor 29 současných italských spisovatelů, esejistů a dramatiků, jako jsou např. Aldo Nove, Sandro Veronesi, Enrico Brizzi či Alessandro Piperno, kteří se výrazněji zapsali do literárního povědomí anebo obdrželi některou z prestižních cen, ale v České republice dosud nejsou známí či publikovaní. Kniha obsahuje jejich podrobné medailony a ukázky z děl. Vedoucí projektu Alice Flemrová.

Hrdina románu Bla bla bla spatřuje absurditu soudobé konzumní společnosti, uvědomuje si nicotnost světa, jehož je součástí a kde je zároveň cizincem. Tento román má podobné atributy jako existenciální prózy J. P. Sartra, A. Camuse, ale v mnohém je naprosto odlišný. O hlavním hrdinovi nevíme téměř nic, přesto s ním navazujeme důvěrné pouto prostřednictvím jeho telegrafického monologu, kterým konstatuje, ale i prožívá přítomnost. Ta není jen pomíjivým, stále se měnícím okamžikem mezi minulostí a budoucností, časem, který plyne, ale pro něho je i trvalou a monotónní realitou. Příběh se odehrává v kulisách moderní evropské metropole s jejími neonovými reklamami, McDonaldy, bary a nákupními centry, okázalým luxusem i špínou a hodnotovou chudobou, zaměnitelných s těmi v kterémkoli jiném velkoměstě. I když by Culicchiův muž bez vlastností mohl dál apaticky setrvávat ve své konkrétní anonymitě, rozhodne se pro jakousi pasivní aktivitu pokusí se vymazat sám sebe, ztratit se, zmizet, rozplynout se v chaosu města, zatouží být prázdný, nic necítit, na nic nemyslet. Anebo bla bla bla..

Jako každý z Ecových románů, ani Tajemný plamen královny Loany nemá „klasickou“ stavbu. Je rozdělen do tří částí. První část – NEHODA Po těžkém úrazu a dlouhém kómatu se v nemocnici probouzí starý antikvář Yambo (Giambattista Bodoni). Ztratil paměť, ale zachoval si objektivní informace, zatímco osobní vzpomínky, emocionálně zabarvené, mu chybí. Nezná svou manželku, děti ani domov. Po neúspěšných pokusech o znovuvyvolání paměti mu žena, psycholožka, doporučí návrat do rodného domu v Solaře, kde strávil většinu dětství. Jeho vztah k tomuto místu byl v dospělosti negativní. Druhá část – PAMĚT Z PAPÍRU Druhá a nejobjemnější část se odehrává v Solaře, kde Yambo čte staré knihy, učebnice a časopisy, aby rekonstruoval svou paměť. S pomocí přítele z dětství konzultuje své „objevy“. Děj není podstatný, spíše se jedná o Yambovy úvahy a myšlenkové pochody. Zjistí, že se jako dítě účastnil partyzánské akce a byl svědkem smrti několika lidí, což vysvětluje jeho negativní vzpomínky na Solaru. Dále si uvědomuje svou platonickou lásku ke spolužačce, která ovlivnila jeho život. Třetí část – "OI NOΣTOI" Poslední část se zaměřuje na Yambovu smrt a rekapitulaci jeho života. Popisuje stav, který vnímá jako fyzickou neexistenci, formu čisté energetické substance. Tato reflexe mu přináší smíření se světem, Vesmírem a Bohem, než umírá.

Analýza a interpretace děl italských modernistů: Alberta Cantoniho, Carla Emilia Gaddy, Alberta Moravii, Alda Palazzeschiho, Luigiho Pirandella, Itala Sveva a Federiga Tozziho. Díla uvedených autorů představují pozoruhodný úsek italské románové tvorby do třicátých let dvacátého století, i přes nepříliš příznivé předpoklady daného období. Autorka se ve své práci zaměřila na romány, které mají společný jednotící prvek, jímž je antihrdina, jehož projevy a vývoj sledujeme. Úvodní kapitola je zasvěcena dílu Alberta Cantoniho, který předjímá modernistické pojetí románu, jehož dílo je významným zdrojem pozdější pirandellovské poetiky a tvoří jakýsi modus italského románu na dlouhá desetiletí. Závěrečné kapitoly jsou věnovány vždy jednomu románovému dílu spisovatelů Alda Palazzeschiho, Alberta Moravii a Carla Emilia Gaddy. Tito autoři se pak z pozice modernistů posouvali dále, jejich tvorba spadá i do dalšího období, které však již není předmětem uvedené práce. Soupis užité literatury a personální bibliografie traktovaných autorů v příloze.... celý text

Svérázný bildungsroman jednoho z nejoriginálnějších představitelů současné italské prózy (nar. 1947) v sobě spojuje všechny hlavní rysy autorovy poetiky: lingvistickou nápaditost a hravost, smysl pro slovní i situační komiku, realistickou kostru vyprávění s "pohádkovými" motivy a prvky scifi. Příběh se odehrává v padesátých a šedesátých letech ve střední Itálii a jeho hlavním aktérem je chlapec, kterému ošuntělý tulák-Bůh daruje kouzelnou schopnost: pomocí vnitřních hodinek dokáže přeskakovat v čase a nahlížet do budoucnosti. Časoskokan není jen příběhem o dospívání, spolu s protagonistou obklopeným celou plejádou bizarních postav a postaviček se stáváme svědky celkové proměny poválečné Itálie. Charakteristickým tempem poetického a zároveň humorného vyprávění jsou přeskoky mezi minulostí, přítomností a budoucností, mezi vzpomínkami, nadějemi a výhledem do budoucnosti, od prvních televizí a opojení "pokrokem" po rockové koncerty a studentské hnutí.

Dějiny ďábla popisují jeho různé podoby v jednotlivých kulturách a náboženstvích. Ďábelské téma se vyskytuje u všech kultur světa, přičemž aktualizované je v určitých výjimečných epochách lidských dějin, jako byla doba evropského čarodějnictví či patristické démonologie. Kromě historických a kulturních podob ďábla upozorňuje kniha také na rozvoj současné démonologie, která používá ďábla jako prostředek pro vyřazení nepohodlných lidských skupin a osob ze středu společnosti a k jejich démonizování.

Satira na pesimismus v rodině a manželském soužití. Protagonista je věčně váhající čtyřicátník, který čtenářům vypráví svůj životní příběh a především se soustředí na podrobnou studii instituce manželství a rodiny.

Vydaná diplomová práce, obhájená na Ústavu románských studií FF UK, se zabývá dílem významného italského modernisty, terstského spisovatele Itala Sveva (1861–1928).