Kateřina Tučková Knihy

Michael Rittstein zachycuje na svých kresbách, kvaších a akvarelech banální i anekdotické příběhy a vytváří dějově zhuštěné, dramatické a bizardní alegorie současného života.

Umění je jedno. Tradice všech žánrů je ve svých počátcích propojena. Kreativitě umělců se však postupem času vymezovaly a zužovaly hranice mezi jednotlivými formami. Přesto ale byly přesahy vždy lákavé a využívané právě proto, že umění je jedno a vychází z podstaty potřeby člověka sdělovat vnitřní prožitek. Tato kniha prezentuje ty současné žijící autory, jejichž forma sdělení obsahu je v rovinách vyjádření (tedy v rovině slova i v rovině obrazu) umělecky závažná. Zastoupeni jsou např. M. Coufal, R. Erben,B. Jakubčíková, V. Kokolia, L. Kundera, P. Nikl, V. Ondráček, J. Róna, A. Šimotová, J. Švankmajer, V. Třešňák a další.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.

Příběhy významných českých žen. Byly odvážné. Mnohdy předběhly dobu. Šly si za svým a někdy za odvahu zaplatily cenu nejvyšší. Ale svým příběhem inspirovaly tisíce a miliony dalších žen, které dnes díky nim mohou žít svobodně a podle svých představ. Strhující vyprávění o šedesáti výjimečných a leckdy zapomenutých hrdinkách z české kotliny od těch nejdávnějších dob až po současnost doprovází originální portréty od studentů plzeňské „Sutnarky“, textové medailony Kateřiny Tučkové a historické vstupy Renáty Fučíkové, které ukazují, jak se žilo ženám v různých obdobích dějin.

Původní divadelní hra na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové. Vitka je příběh o závratném vzestupu mladé talentované ženy, která se dokázala prosadit v oblasti dodnes vyhrazené především mužům. Její život byl fascinující směsicí výjimečného nadání, píle a neústupnosti, ale také svobodomyslnosti, kterou šokovala své okolí. Zemřela v pouhých pětadvaceti letech, válkou odříznutá od domova v jihofrancouzském Montpellieru. V té chvíli však už měla za sebou studia v Brně, Praze a Paříži, složila na čtyřicet oceňovaných skladeb, dirigovala významné evropské orchestry a byla životní i tvůrčí partnerkou Bohuslava Martinů, s jehož ženou Charlottou tvořili proslulý milostný trojúhelník. Či mnohoúhelník, vezmeme-li v úvahu její četné milence, mezi nimiž nechyběli známí představitelé meziválečné avantgardy pobývající toho času v Paříži. Kdyby přežila, byla by jednou z nejslavnějších českých žen.

Dlouho očekávaný román Bílá Voda vypráví strhující příběh, jehož hlavní hrdinkou je Lena Lagnerová. Ta přichází do kostela v Bílé Vodě, pusté horské vesnici, kde se nachází zázračná soška Panny Marie. Lena tu nachází jen pár řádových sester, které má na starost řeholnice Evarista. Ta spolu s nimi dorazila do vesnice poslední zářijové noci roku 1950, kdy byly všechny řádové sestry odvedeny komunistickým režimem do sběrných táborů.

Tvorba Dobroslava Folla (1922-1981)se stala málo známou epizodou v historii českého poválečného umění, neboť autorova činnost zůstává uzavřena v době 60. let, v nichž jediných se mohl aktivně účastnit domácích a zahraničních výstav a organizovat veřejný umělecký život. Dnes je jeho dílo nepřístupné především proto, že jeho pozdější vývoj, v němž mu byla znemožněna samostatná výstavní činnost, se odehrával v soukromí ateliéru a v úzkém kruhu přátel. A to přesto, že Dobroslav Foll patřil k autorům, kteří se účastnili dobového rozvoje modernistických tendencí a na konci 60. let dospěl k velmi osobitým výtvarným řešením a stal se rozhodně jedním z účastníků boje za svobodný výtvarný názor. Jeho umění se odchýlilo od oficiálně prosazovaného socialistického realismu a tudíž nebyl preferován normalizační estetikou ani kulturní politikou. Opětovného uvolnění poměrů v 90. letech se už nedožil a nedočkal se tak ani nové iniciativy k znovuobnovení činnosti Skupiny Radar, jíž byl v 60. letech členem.

Literárně teoretická práce pojednávající o díle české spisovatelky Věry Sládkové v kontextu soudobé české literatury a tematických celků, v jejichž rámci autorka tvořila. Kniha se zabývá jejími klíčovými díly, mezi které patřila především trilogie „Malý muž a velká žena“ zfilmovaná Karlem Kachyňou do podoby seriálu „Vlak dětství a naděje“.

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní…

Ministerstvo kultury České republiky ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a s kurátorkou Kateřinou Tučkovou připravilo výstavu Česká literatura v překladu 1998–2016. Jak napovídá název, výstava je věnována knižním překladům české literatury, které vyšly v daném období v zahraničí – s ministerskou podporou.

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…

Kniha líčí život malíře Kamila Lhotáka, tak jak se jevil jeho synovi Kamilu Lhotákovi ml.. Zachycuje subjektivní vidění umělcova života v různých etapách jejich spolužití, kdy se perspektiva a hodnocení událostí proměňuje podle toho, jak syn vedle otce vyrůstal a jak se mu jevily jejich společné životní okamžiky a mnohé další příběhy, které znal z otcova vyprávění.

Povídky o předválečném životě v pohraničí od předních českých spisovatelek a spisovatelů Sudety jsou dodnes považovány za problematický region, jejž silně poznamenal odsun německého obyvatelstva. Co se odehrávalo předtím, než běh věcí v pohraničí nenávratně vykolejil? Klukovská dobrodružství čtenářů Mladého hlasatele, groteskní i osudové první lásky, nezlomné sepětí s rodnou krajinou, ale i spalující nenávist živená šílenstvím. Jednotlivé příběhy na pozadí velkých dějin zachycují spletité osudy obyvatel Sudet a vytvářejí plastický obraz tehdejšího života v mnohonárodnostním pohraničí. Mezi autory deseti tematicky i stylově široce rozkročených povídek nechybějí zvučná jména jako Kateřina Tučková, Jaroslav Rudiš, Michaela Klevisová nebo Leoš Kyša. Výpravnou knihu obohacují působivé ilustrace Jaromíra 99, inspirované dobovými fotografiemi, a předmluva Michala Stehlíka a Martina Gromana, autorů podcastu Přepište dějiny.

Veršovaná knížka děti zavede do lesního království, ve kterém prožijí spolu s babičkou a dědečkem den plný objevování: květiny, lesní plody, houby i různé druhy zvířátek.

Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru. Moravský Manchester, tak se říkávalo Brnu v dobách jeho největší slávy. Látky ze zdejších textilek zaplavovaly doslova celý svět a bouřlivý průmyslový rozmach v 19. století proměnil město v sebevědomé a moderní centrum. Slavné vily, nádraží, ulice a parky a koneckonců i brněnský hantec, to vše vznikalo v souvislosti s rozvojem textilnictví. Odvrácenou stranou tohoto vzmachu však byly stávky zbídačených dělníků, sociální problémy a sirotčince plné dětí pracujících od rozbřesku do noci v prachu a hukotu tkalcovských strojů. Kniha Kateřiny Tučkové Fabrika vypráví příběh pěti generací rodu Johanna Heinricha Offermanna, který do Brna přišel v roce 1776 jako chudý vlnařský odborník. Zanedlouho však založil manufakturu a stal se jedním z nejvýznamnějších textilních baronů. Ve strhujícím vylíčení rodinné historie se odráží i celá 250 let trvající minulost moravského Manchesteru. Kniha je doplněna odbornými hesly a fotografickým materiálem z brněnských archivů, a je tak dokonalým průvodcem po dnes již zaniklém textilním Brně. Publikace vychází u příležitosti výstavy Brno – moravský Manchester, uspořádané na přelomu let 2014 a 2015 v Moravské galerii v Brně.

V autobiograficky zabarveném románu Místa v síti se známá slovenská autorka Veronika Šikulová soustředí na osudy tří žen jedné rodiny: babičky Jolany, její dcery Alice a vnučky Verony, které se přímým pohledem na své převážně smutné, avšak statečné životy snaží vyrovnat se svými smutky a zmatky a najít díky nim své místo „v sítích“ kolem sebe a v sobě. Vyprávění nápaditě střídá osoby vypravěče, plasticky vykresluje hlavní postavy i rázovité místní fi gury a působivě evokuje nejen barvy, vůně, chutě světa, který je dávno pryč, ale i různé lidské tragédie působené historickými událostmi či politickými poměry. Místa v síti jsou knihou, v níž se čtenáři zpovídají silné ženy, které v okamžiku, kdy všecko ztrácejí a zůstávají samy, musí najít odvahu žít dál a pečovat o své blízké… Román vychází v citlivém překladu spisovatelky Kateřiny Tučkové, autorky bestseleru Žítkovské bohyně.

Události popsané v tomto sborníku se odehrály před téměř sedmdesáti lety a souvisejí s odsunem Němců z Brna, známým jako "brněnský pochod smrti". Tento tragický moment postihl dvacet tisíc lidí, převážně dětí, žen a starců, kteří na konci května 1945 museli opustit své domovy a vydat se na neznámou cestu. Mnozí z nich skončili v hromadných hrobech u Pohořelic. Vina za tento čin padla na ty, kteří byli nejzranitelnější, a to pouze za to, že mluvili jazykem poražených okupantů. Po více než čtyřiceti letech totality se o osudech těchto lidí nemělo vědět, a režim se snažil vymazat nevhodné vzpomínky. Dnes připomíná oběti pamětní kámen v zahradě augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí v Brně a černý kříž u Pohořelic. Sborník obsahuje esejistická zamyšlení čtyř spisovatelů, jejichž životy byly tímto tragickým pochodem ovlivněny. Čtenáři by měli očekávat spíše otázky než odpovědi, které zůstávají a pravděpodobně zůstanou. Tato kniha je uctěním památky všech obětí poválečného vyhnání Němců (nejen) z Brna a dotýká se křehkého tématu viny, odpuštění a paměti, která se nedá vymazat.

Jedenáct populárních autorek a autorů vypráví o útěcích za sny a ideály, úniky před vlastními stíny a přehmaty, o obtížné cestě za lepším životem. Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Nakladatelská anotace. Kráceno.

Mladý román mladé autorky. O lehkosti života s kočkou Pýthií v malém velkoměstě. „Je to riziko, když si autorka ve své práci přisvojuje stereotypy, kterými ji jako ženu společnost svazuje, a pohrává si s nimi…“ Jo Anna Isaak

Nový soubor edice Česká povídka přináší příběhy, v nichž ženy (v jednom případě muž) něco tají před svými blízkými. Mají své třinácté komnaty, do kterých se bojí vstoupit nebo kam zkrátka jen nechtějí nikoho pustit. Někdy je mlčení na místě, jindy ženám spíš škodí. Odhalení tajemství by možná prospělo všem. Editor Boris Dočekal.