Kateřina Tučková Knihy

Michael Rittstein zachycuje na svých kresbách, kvaších a akvarelech banální i anekdotické příběhy a vytváří dějově zhuštěné, dramatické a bizardní alegorie současného života.

Umění je jedno. Tradice všech žánrů je ve svých počátcích propojena. Kreativitě umělců se však postupem času vymezovaly a zužovaly hranice mezi jednotlivými formami. Přesto ale byly přesahy vždy lákavé a využívané právě proto, že umění je jedno a vychází z podstaty potřeby člověka sdělovat vnitřní prožitek. Tato kniha prezentuje ty současné žijící autory, jejichž forma sdělení obsahu je v rovinách vyjádření (tedy v rovině slova i v rovině obrazu) umělecky závažná. Zastoupeni jsou např. M. Coufal, R. Erben,B. Jakubčíková, V. Kokolia, L. Kundera, P. Nikl, V. Ondráček, J. Róna, A. Šimotová, J. Švankmajer, V. Třešňák a další.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.

Příběhy významných českých žen. Byly odvážné. Mnohdy předběhly dobu. Šly si za svým a někdy za odvahu zaplatily cenu nejvyšší. Ale svým příběhem inspirovaly tisíce a miliony dalších žen, které dnes díky nim mohou žít svobodně a podle svých představ. Strhující vyprávění o šedesáti výjimečných a leckdy zapomenutých hrdinkách z české kotliny od těch nejdávnějších dob až po současnost doprovází originální portréty od studentů plzeňské „Sutnarky“, textové medailony Kateřiny Tučkové a historické vstupy Renáty Fučíkové, které ukazují, jak se žilo ženám v různých obdobích dějin.

Původní divadelní hra na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové. Vitka je příběh o závratném vzestupu mladé talentované ženy, která se dokázala prosadit v oblasti dodnes vyhrazené především mužům. Její život byl fascinující směsicí výjimečného nadání, píle a neústupnosti, ale také svobodomyslnosti, kterou šokovala své okolí. Zemřela v pouhých pětadvaceti letech, válkou odříznutá od domova v jihofrancouzském Montpellieru. V té chvíli však už měla za sebou studia v Brně, Praze a Paříži, složila na čtyřicet oceňovaných skladeb, dirigovala významné evropské orchestry a byla životní i tvůrčí partnerkou Bohuslava Martinů, s jehož ženou Charlottou tvořili proslulý milostný trojúhelník. Či mnohoúhelník, vezmeme-li v úvahu její četné milence, mezi nimiž nechyběli známí představitelé meziválečné avantgardy pobývající toho času v Paříži. Kdyby přežila, byla by jednou z nejslavnějších českých žen.

Dlouho očekávaný román Bílá Voda vypráví strhující příběh, jehož hlavní hrdinkou je Lena Lagnerová. Ta přichází do kostela v Bílé Vodě, pusté horské vesnici, kde se nachází zázračná soška Panny Marie. Lena tu nachází jen pár řádových sester, které má na starost řeholnice Evarista. Ta spolu s nimi dorazila do vesnice poslední zářijové noci roku 1950, kdy byly všechny řádové sestry odvedeny komunistickým režimem do sběrných táborů.

Tvorba Dobroslava Folla (1922-1981)se stala málo známou epizodou v historii českého poválečného umění, neboť autorova činnost zůstává uzavřena v době 60. let, v nichž jediných se mohl aktivně účastnit domácích a zahraničních výstav a organizovat veřejný umělecký život. Dnes je jeho dílo nepřístupné především proto, že jeho pozdější vývoj, v němž mu byla znemožněna samostatná výstavní činnost, se odehrával v soukromí ateliéru a v úzkém kruhu přátel. A to přesto, že Dobroslav Foll patřil k autorům, kteří se účastnili dobového rozvoje modernistických tendencí a na konci 60. let dospěl k velmi osobitým výtvarným řešením a stal se rozhodně jedním z účastníků boje za svobodný výtvarný názor. Jeho umění se odchýlilo od oficiálně prosazovaného socialistického realismu a tudíž nebyl preferován normalizační estetikou ani kulturní politikou. Opětovného uvolnění poměrů v 90. letech se už nedožil a nedočkal se tak ani nové iniciativy k znovuobnovení činnosti Skupiny Radar, jíž byl v 60. letech členem.

Literárně teoretická práce pojednávající o díle české spisovatelky Věry Sládkové v kontextu soudobé české literatury a tematických celků, v jejichž rámci autorka tvořila. Kniha se zabývá jejími klíčovými díly, mezi které patřila především trilogie „Malý muž a velká žena“ zfilmovaná Karlem Kachyňou do podoby seriálu „Vlak dětství a naděje“.

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní…

Katalog výstavy 12.10.–20.11.2016, Výstavní síň Chrudim v divadle Karla Pippicha. Text v katalogu Kateřina Tučková. Katalog obsahuje též životopisná data a přehled výstav Denisy Krausové.