Carmen Laforet

Carmen Laforet (6. září 1921 – 28. únor 2004) byla španělská prozaička.

Narodila se v Barceloně v rodině architekta. Po 2 letech se přestěhovali do města Las Palmas na ostrově Gran Canaria (Kanárské souostroví). Po skončení občanské války se do Barcelony vrátila, aby zde na univerzitě studovala filozofii a práva. Od roku 1942 ve studiích pokračovala na madridské univerzitě.

Do povědomí čtenářů vešla svým prvním románem Nic (Nicota; Nada). Carmen Laforet nejprve napsala vyprávění jednoho roku mladé dívky Andrey. Nakladatelství Destino v Barceloně zrovna pořádalo soutěž o původní román k uctění předčasně zemřelého barcelonského spisovatele a novináře Eugena Nadala. Po naléhání přátel do nakladatelství příběh poslala.

V soutěži proti ní stálo 25 děl. Vyhrála a takřka přes noc se stala slavnou. Do konce roku 1945 vyšel román 3x a všechna vydání byla ihned rozebrána. Jako moto knihy si autorka vybrala úryvek z Jimenézovy stejnojmenné básně (Nic). Vznikly také dvě filmové verze.

Po velkém ohlasu prvního díla celé Španělsko napjatě očekávalo další dílo. Po 7 letech (1952), ve kterých se vdala a stala se matkou několika dětí, vyšel román Ostrov a démoni (La isla y los demonios). Tento román je inspirován jejím dětstvím a dospíváním na Kanárských ostrovech. Odborníci tvrdí, že tento román je méně spontánní, ale jinak o nic horší než prvotina Nic.