Alena Santarová
- 1923, Praha
† 15. 5. 1967, Praha
- 1923, Praha
Prozaička, autorka knih pro děti Dcera prozaika a dramatika Vladislava Vančury (1891–1942); pod rodným jménem Vančurová publikovala své rané práce. Poprvé byla krátce provdána za filmového režiséra Bořivoje Zemana (1912–1991), druhý manžel, architekt Jindřich Santar (* 1923), působil ve výstavnictví (mj. autor scénáře pro Čs. pavilon na EXPO 1958). – Obecnou školu Santarová navštěvovala ve Zbraslavi, gymnázium v Praze (maturita 1942); aby unikla totálnímu nasazení, byla po otcově popravě zaměstnána (díky Jindřichu Plachtovi a Jindřichu Honzlovi) jako herečka. V září 1945 získala stipendium ministerstva školství a na pozvání malíře Josefa Šímy odjela do Paříže, kde absolvovala dva semestry Vysoké filmové školy. Po návratu byla zaměstnána v Československém státním filmu; 1948 s Bořivojem Zemanem na pozvání Polského státního filmu pobývala v Polsku. Od 1949 působila jako redaktorka, nejprve v zahraničním oddělení ministerstva informací, 1950 v Rudém právu a v Květech a 1951–52 v literární redakci Československého rozhlasu, s nímž externě spolupracovala i v době, kdy se věnovala mateřským povinnostem. 1963–65 byla redaktorkou nakladatelství Československý spisovatel, 1966–67 redaktorkou nakladatelství Albatros. Publikovala příležitostně, především v periodikách, v nichž pracovně působila. Alena Santarová debutovala reportáží v knize Modrý zápisník, vydané u příležitosti konání 2. světového kongresu obránců míru ve Varšavě, v níž zachytila obnovu poválečného Polska a atmosféru budovatelského optimismu. K dobově frekventovanému tématu pracovního hrdinství přispěla beletrizovanými medailony, přibližujícími životní osudy a pracovní úspěchy předních československých úderníků (Deset z první řady). Od konce 50. let se věnovala próze pro děti a mládež, v níž mohla uplatnit svou pozorovatelskou pohotovost a schopnost práce s různými stylovými rovinami jazyka. V prázdninovém příběhu Káťa, Katrin, Katynka tvořivě navázala na tehdy opomíjený žánrový typ tzv. dívčí četby. Titulní postava zde prostřednictvím dochovaných deníkových záznamů poznává dospívání své babičky a její dávné úsilí o emancipaci v oblasti vzdělání i v osobním životě: konfrontací s minulostí tak postupně oceňuje zázemí rodiny a nachází cestu ke svým vrstevníkům. Záměr poznávací a umělecký spojila Santarová ve fabulovaném průvodci Prahou Známá neznámá, dětskou představivost rozvinula v pohádce pro mladší děti Slon v domácnosti. Smysl pro konstruování napínavého děje se výrazně uplatnila jak detektivní próze pro děti (Od úterka do soboty) i pro dospělé, kterou oživila detailní znalostí reálií z prostředí uměleckých galerií (Program na neděli). BIBLIOGRAFIE Próza: Modrý zápisník (RpRp 1951, s L. Aškenazym a S. Hermlinem, pod jm. A. Vančurová); Deset z první řady (PP reportážní, 1951, pod jm. A. Vančurová); Káťa, Katrin, Katynka (P pro dívky, 1959); Známá neznámá (beletristický průvodce Prahou pro děti, 1960); Od úterka do soboty (P detekt. pro děti, 1963); Program na neděli (P detekt., 1966); Slon v domácnosti (P pro děti, 1965). Uspořádala a vydala: Třiatřicet splněných přání. Magazín pro děvčata 1 (1962, též přisp.).