Oto Palán Pořadí knih

Publikace o dějinách budovy Karolina v sepětí s výukou a slavnostmi Univerzity Karlovy. Autor líčí jeho stavební vývoj, pozornost věnuje zejména novodobým přestavbám podle projektů architektů J. Fragnera a T. Šantavého. Pojednává však též o slavnostech, zejména inauguracích rektora, imatrikulacích a promocích, popisuje scénáře slavností a insignie při nich užívané, obřadní oděvy, sceptra, medaile na řetězech důstojenství. Příloha obsahuje příslušné texty užívané v rituálech, jsou tu uvedeny i proměny oficiálních názvů pražského univerzitního vysokého učení. Bohatý obrazový doprovod tvoří kromě rozsáhlého souboru aktuálních barevných fotografií objektu a historických předmětů, historické černobílé snímky, grafika i stavební a situační plány.... celý text

Praha je centrem univerzitní vzdělanosti už bezmála sedm století. Psal se 7. duben roku 1348, kdy český král a budoucí římský císař Karel IV. založil ve svém sídelním městě první vysoké učení na sever od Alp a na východ od Rýna. Své výsadní postavení ve střední Evropě Karlova univerzita ztratila po vzniku univerzit v sousedních zemích a v Praze jí od druhé poloviny 16. století začala konkurovat – do jejich sloučení v roce 1654 – jezuitská akademie v Klementinu. Potřeba vzdělání v oborech technických a zemědělských vedla v roce 1718 ke vzniku inženýrské školy, pozdější polytechniky, posléze Českého vysokého učení technického. Na samém konci 18. století byly v Praze položeny základy výtvarné akademie, později k ní přibyla Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ostatní veřejné vysoké školy v Praze vznikly po druhé světové válce: AMU 1945, Česká zemědělská univerzita 1952, Vysoká škola chemicko-technologická 1952 a Vysoká škola ekonomická 1953. V roce 1993 jejich počet navýšila Policejní akademie. Průvodci po historii a místopisu pražských vysokých škol i komentátory akademického života, srostlého s kulturou a společenským děním v české metropoli, jsou Josef a Lydia Petráňovi.

Kniha přináší barvitý obraz hlavního města Království českého v období vrcholící gotické kultury a umění na pozadí historických souvislostí, které se staly pro Prahu za vlády Karla IV. (1347 –1378) mimořádně příznivými. Po Karlově korunovaci v roce 1355 na římského císaře se stává hlavní město zemí Koruny české poprvé ve své historii i metropolí Svaté říše římské. Praha Karla IV. otevřela své brány a nabídla "stůl k pohoštění prostřený" stavitelům, studentům, umělcům, řemeslníkům, hostům, ať přicházeli odkudkoliv. V královské a císařské prestižní péči, do níž se vedle Karlovy vladařské pozice v Evropě promítla jeho západoevropská vzdělanost a kosmopolitní otevřenost stejně jako víra, respekt k přemyslovské tradici a osobní zaujetí, vykvetlo město do neotřelé krásy.

Jaroslav Horejc 1886-1983 - katalog ke stejnojmenné výstavě pořádané v Galerii Arthouse Hejtmánek v Praze (15. 10. - 4.12. 2015).

Publikace byla vydána u příležitosti výstavy Život Galerie hlavního města Prahy 50, konané v Domě U Zlatého prstenu od 25. 9. 2013 do 5. 4. 2014.

Tato kniha není v žádném případě určena turistům, kteří milují prohlídky měst stádní formou výprav vyrovnaných ve špalíru a ovládaných přesným časovým harmonogramem spolu s megafonem vševědného průvodce. Mnohem spíše počítá s přemýšlivým poutníkem, který má zálibu v narušování předepsaného itineráře, rád se toulá, nevolí vždy nejpřímější cesty a neváhá se i vrátit tam, kde se mu jednou zalíbilo. Adresáty publikace jsou všichni čtenáři, kteří mají k městu na Amu vztah bez ohledu na to, zda v něm již byli, nebo se je teprve chystají navštívit, případně je historie a kultura Florencie ,,pouze" zajímá a rádi o ní čtou. Autoři si dovolili též luxus jistého kulturního šovinismu při sledování stop, které zanechali čeští poutníci ve Florencii a Florencie v českých dějinách, jakož i české země naopak v historii florentské.