Georges Duhamel

Vlastním jménem Denis Thévenin, francouzský prozaik, básník, dramatik a esejista. Vystudoval lékařství, za 1. světové války 4 roky působil jako vojenský chirurg. Jakmile se vrátil do civilního života, začal se věnovat literatuře. R. 1906 založil uměleckou komunu Abbaye de Créteil (Opatství v Créteil) společně s básníkem Charlesem Vildracem. Mělo to být nekonvenční centrum svobody a přátelství, vhodné pro uměleckou tvorbu. Konkrétním cílem vzniklé skupiny umělců bylo vytvořit vydavatelství, které by zajistilo příjmy pro provoz komuny. Celkem bylo na Opatství vydáno asi dvacet knih, komuna však zanikla již r. 1908, především z finančních důvodů. Duhamel vyznával literární směr unanimismus, hlásající obnovu pocitu spolučlověčenství (lidské sounáležitosti). Unanimismus vycházel z předpokladu, že roztříštěnosti společnosti lze čelit programem "kolektivismu". Základem byla teorie "jednotné mysli" - unanimity, která vzniká v jakémkoliv lidském společenství. Lidský život pak nabývá až mystického charakteru, podstata individuálního "já" se rozpouští v kolektivním "my" V Duhamelově díle se odráží životní zkušenost lékaře, který prošel hrůzami 1. světové války a důkladně poznal lidské utrpení, vychází z postoje trpného humanismu a konfrontace ideálu se skutečností (povídky Život mučedníků, Civilizace, románové cykly Sága o Salavinovi, Kronika Pasquierů, eseje Vláda nad světem, Citový zeměpis Evropy. V Čechách byl hojně vydáván především před druhou světovou válkou. Za 2. světové války měl zakázanou činnost, jeho tvorba byla prohlášena za protiněmeckou a jeho knihy se ocitly na černých listinách gestapa (Bernhardův a Ottův seznam).