Autor, lektor filosofie u dominikánů, předkládá systematické zpracování filosofie, vycházející z klasického realismu, rozvíjené v konfrontaci s novověkým myšlením. Vychází přitom z důkladného prověření základů poznání. Celý cyklus směřuje k antropologii.
Tématem knihy je politická filosofie, jejíž výklad probíhá na základě konfrontace s aktuálně převládající politickou ideologií Západu - levicovým liberalismem. Ukazuje se, že ideologie levicového liberalismu zásadně koliduje s lidskou přirozenosti a nároky přirozené etiky. Velká pozornost je také věnována filosofické definici totality a jejímu prosazování v rámci levicového liberalismu.
Autor, lektor filosofie u dominikánů, předkládá systematické zpracování filosofie, vycházející z klasického realismu, rozvíjené v konfrontaci s novověkým myšlením. Vychází přitom z důkladného prověření základů poznání. Celý cyklus směřuje k antropologii.
Čtvrtý svazek z řady klasické filosofie je věnován metafyzice o Bohu, která obvykle začíná důkazem Boží existence, pokračuje reflexí způsobu poznání Boží skutečnosti a vrcholí zkoumáním Boží esence. Výběr témat však sleduje především hlavní filosofické problémy, tak jako v předešlých svazcích. Dnes je metafyzika o Bohu obtížena silnou nedůvěrou, která pramení z novověkých agnostických předsudků. Proto je celému výkladu předřazena kritická reflexe některých moderních filosofických i teologických směrů a tendencí, které vytvořily překážku relevantní filosofické identifikaci Absolutna. Theodicea představuje první speciální aplikaci obecných disciplín - logiky, noetiky a ontologie. Filosofické zkoumání Boží skutečnosti pak pochopitelně spoluurčuje zkoumání lidského bytí v antropologii a v etice, k níž celý kurs směřuje.
Druhý svazek z řady klasické filosofie je věnován noetice, která zkoumá spolehlivost a rozsah lidského poznání - téma obtížné, avšak klíčové. Pozitivní noetické zhodnocení myšlení je totiž nejen nutnou podmínkou veškeré vědy, ale znamená i primární založení celé filosofie. Většina potenciálních čtenářů se více či méně vědomě opírá o autority novověké filosofie. Pro ně bude asi překvapením radikální odmítnutí novověkých teorií poznání. V nich autor spatřuje hlavní důvod krize současné filosofie. Dalším problémem bude zřejmě fakt, že se tak děje z pozic "naivního a překonaného" klasického realismu. Jestliže si však uvědomíme, že ve filosofii nerozhodují časová měřítka, ale pouze pravda, dostaneme se k zásadní revizi soudobých noetických (vesměs skeptických) představ. Autor se totiž pokouší dokázat, že realismus je pravdivý. A nejde jen o prostý návrat ke klasickému realismu - jeho pozice je kriticka prohloubena konfrontací nejen s novověkou filosofií, ale i se zbytečným dogmatismem mnohých realistů. Kniha není koncipována jako klasická učebnice a nezachycuje kompletně téma poznání. Její koncepce je především určena posunem od historicky převládajícího důrazu na psychologický aspekt poznání k oprávněnějšímu důrazu na aspekt noetický v rámci teorie poznání.
Obsah této knihy se zrodil v rámci projektu inovace výuky filosofie na středních školách. Její autoři vycházeli z přesvědčení, že malý zájem o filosofii závisí také na způsobu, jakým je filosofie ve školách předkládána. Proto přišli s pokusem o jinou formu zpřístupnění náročného filosofického tématu. Kniha je zamýšlena jako první seznamování s důležitými otázkami filosofie. Obsahuje vybrané soubory problémů z různých filosofických disciplín. Autoři ve svém přístupu upřednostňují samotné filosofické problémy před systematickým výkladem faktů z dějin filosofie. Zvou tím čtenáře k aktivní účasti na promýšlení předložených problémů. Ti se tak od počátečního kontaktu s filosofií mohou místo biflování nesrozumitelností učit filosofovat. Celá kniha je nesena jistou nedůvěrou k dnes až příliš zaběhnutým názorům; podněcuje k jejich prověřování. Kdo se jim naopak s důvěrou a s evolučním předsudkem v zádech otevírá, riskuje mnohé. Třeba to, že se snadno stane objektem ideologických manipulací, že svůj život založí na falešných představách o světě a o člověku, že se díky tomu mine se svým přirozeným životním určením a že bude třeba v dobré víře sloužit pseudo-humanitním ideálům. To všechno jsou reálné možnosti i v civilizovaných společnostech vyspělých demokracií, jejichž občané žijí převážně v domnění, že se podílejí na dosud největším rozkvětu humanity.
Obsah této knihy se zrodil v rámci projektu inovace výuky filosofie na středních školách. Její autoři vycházeli z přesvědčení, že malý zájem o filosofii závisí také na způsobu, jakým je filosofie ve školách předkládána. Proto přišli s pokusem o jinou formu zpřístupnění náročného filosofického tématu. Kniha je zamýšlena jako první seznamování s důležitými otázkami filosofie. Obsahuje vybrané soubory problémů z různých filosofických disciplín. Autoři ve svém přístupu upřednostňují samotné filosofické problémy před systematickým výkladem faktů z dějin filosofie. Zvou tím čtenáře k aktivní účasti na promýšlení předložených problémů. Ti se tak od počátečního kontaktu s filosofií mohou místo biflování nesrozumitelností učit filosofovat. Celá kniha je nesena jistou nedůvěrou k dnes až příliš zaběhnutým názorům; podněcuje k jejich prověřování. Kdo se jim naopak s důvěrou a s evolučním předsudkem v zádech otevírá, riskuje mnohé. Třeba to, že se snadno stane objektem ideologických manipulací, že svůj život založí na falešných představách o světě a o člověku, že se díky tomu mine se svým přirozeným životním určením a že bude třeba v dobré víře sloužit pseudo-humanitním ideálům. To všechno jsou reálné možnosti i v civilizovaných společnostech vyspělých demokracií, jejichž občané žijí převážně v domnění, že se podílejí na dosud největším rozkvětu humanity.
Třetí svazek z řady klasické filosofie je věnován ontologii, která reflexí pojmu jsoucna zkoumá vše, co je či může být. Míří tak k posledním mezím analýzy - k jádru skutečnosti a k principům integrity jsoucen. Ontologie tak poskytuje kritická měřítka k posouzení mnohých speciálních výsledků ostatních (i empirických) věd. Celé náročné abstraktní ontologické zkoumání však směřuje k vypracování a precizaci pojmů jako esence, substance, přirozenost, které jsou klíčové v realistické antropologii, jež dává odpověď na hlavní otázky týkající se lidského bytí, jako jsou dobro a zlo, mravnost, přirozený zákon, smysl a cíl života. Autor se v úzké návaznosti na noetiku pokouší rehabilitovat dnes odmítanou esenci jak konfrontací s novověkou filosofií, která v této souvislosti vrcholí dějinným myšlením, tak kritickou analýzou klasických autorů. Výklad není koncipován tradičním způsobem, ale stejně jako v noetické studii se soustřeďuje na hlavní problémy filosofie.
Kniha Iluze etických relativistů je třetí částí systematického kurzu, který soustřeďuje hlavní témata filosofie člověka. Jako taková navazuje na knihy Iluze skeptiků a Člověk bez duše, život bez smyslu. Kurz filosofie člověka tedy ve třech knihách postupně předkládá řešení noetického problému pravdy, antropologického problému lidské přirozenosti a etického problému mravního zákona. Způsob jejich zpracování zachovává jednotnou strukturu, která spočívá v důkladné konfrontaci s příslušnými antitezemi: a/realistického pojetí pravdy; b/existence neměnné lidské přirozenosti; c/existence obecného mravního zákona. V této knize se tedy postupně verifikuje mravní zákon vyvracením etického relativismu a egoistické etiky. Nakonec jsou reflektovány důsledky těchto omylů v křesťanském myšlení.
Krize etického myšlení Jednou z přirozených potřeb člověka je také racionální orientace v životě. Je to potřeba v silném smyslu lidská. K jejímu naplnění výlučně slouží etika. Neboť racionální životní orientace může být jen filosofická; etika je totiž finální disciplínou filosofie. Opakem takové orientace je životní situace, v níž lidským jedincům schází potřebná...
Rozhovor o politice EU. Pojem totalita, zavedený politology po zkušenosti se dvěma nelidskými režimy 20. století, komunismem a fašismem, se v předloženém textu stává předmětem systematického zkoumání, které vede k pro mnohé jistě překvapivým závěrům. Patrně málokdo si např. uvědomuje, že brutalita nemusí být nutným průvodním znakem totality. Oba totalitní režimy 20. století nepochybně brutální byly. Znamená to ale, že všechny režimy, které právem označíme za totalitní, musí touto „kvalitou“ disponovat? Není jádro totality v nečem jiném než v násilí? Totalita je charakteristická především masivním zasahováním státní moci do klíčových sfér lidských životů. Při současném technologickém pokroku přeci není tak nepředstavitelné, že by ono zasahování nemuselo být prováděno jen primitivním mocenským vynucováním. Daleko pravděpodobnější je, a z taktického hlediska má mnohem větší šanci na úspěch, použití sofistikovaných forem manipulace a názorového ovlivňování.
Autor vychází z přesvědčení, že jedním z požadavků kritického myšlení je, aby filosof začal svá zkoumání noetickou reflexí pravdy jako hodnoty lidského myšlení. Těžiště celé noetiky pak spočívá v sestrojení apodiktického důkazu objektivní pravdy, kterou ve smyslu korespondenčním postuluje i ten nejradikálnější skeptik. Součástí takového důkazu je i řešení standardních námitek o nevyhnutelném dogmatismu, kruhu a regresu všech pokusů o sebezdůvodnění rozumu.Verifikace pravdy jako povinné hodnoty lidského myšlení se pak stává hlavním kritériem nejen dalšího noetického, nýbrž i veškerého následného filosofického zkoumání. Především negativisticky laděné teorie poznání novověku padají v této kritické konfrontaci do mínusu. Ukazují se v ní jako vesměs dogmatické a vnitřně rozporné.Zdařilá noetika proto umožňuje osvobozující odstup od hlavních autorit novověké filosofie. V něm vychází najevo, že tragické, antropologicky destruktivní vyústění v postmoderním hodnotovém relativismu nemusí být údělem filosofie jako takové. Je jen debaklem špatné noetiky novověkých myslitelů.
Máme považovat současnou migrační krizi za příležitost pro Evropu a její stárnoucí obyvatelstvo nebo za hrozbu, která má potenciál rozložit naši společnost a převrátit životy obyvatel Evropy naruby? Zvládají evropské politické špičky migrační krizi celkem obstojně nebo se spíše chovají, jakoby zešílely? Dala se masa migrantů přicházejících do Evropy do pohybu více méně náhodou, v reakci na aktuální politickou situaci v různých částech světa, nebo jde o důsledek širšího a delší dobu trvajícího vývoje, ve kterém evropské politické špičky hrají jednu z hlavních rolí? Máme se v názoru na migrační krizi řídit především soucitem, humanitárními ohledy nebo je potřeba přinejmenším stejnou váhu přiznat i rozumovému hodnocení situace? Těm, kdo si kladou podobné otázky, je určený text filosofa Jiřího Fuchse, ve kterém se autor pokouší analyzovat příčiny a souvislosti migrační krize systematičtěji a s hlubším záběrem, než s jakým se obvykle setkáváme v povrchních úvahách na toto téma v médiích. Čtenářům může předložený text pomoci orientovat se v nepřehledné situaci, kde je při zběžném pohledu obtížné rozhodnout, která z mnoha protichůdných hodnocení migrační krize lépe popisují realitu světa kolem nás.
Od sametové revoluce je Tomáš Halík stálicí naší veřejné scény. Muž mnoha profesí a zájmů, plodný autor; téměř barokně-renesanční osobnost. Pro mnohé autorita ve věcech křesťanského života. Donedávna měl obdiv široké veřejnosti. Dnes se, aspoň u nás karta trochu obrací. Tato kniha chce ukázat, že přitom nemusí jít jen o hru osudu a vrtkavost lidské přízně. Odhaluje, že stupňující se radikalita Halíkova politického aktivismu i jeho experimenty v životě víry vyplývají z myšlenkového rámce, v němž Halík nahlíží svět. Předložený text tedy nabízí čtenáři jasnější představu o tom, jak silně se filosofické přesvědčení promítá do praktických oblastí života. Dějiny myšlení jsou i dnes místem stálých sporů: filosofických (přirozenost v. dějinnost), politologických (konzervatismus v. levicový liberalismus) i teologických (tradiční víra v. modernismus). Tomáš Halík tu zastává alternativní koncepce (dějinnost…), Jiří Fuchs je hodnotí z opačných pozic. Snaží se ukázat, že teorie dějinnosti vede Halíka k myšlenkovému konformismu, který má v jeho praktickém myšlení neblahé následky. Jedním z nich je politický aktivismus, v němž Halík podporuje neomarxistickou agendu (multikulturalismus, genderismus, pervertovaná lidská práva, politická korektnost.) V katolickém myšlení přináší Halíkův modernismus napětí mezi jeho důrazy na jedné straně a vírou či přirozenou morálkou na straně druhé.
Přes všechny pozitivisticky laděné a postmodernou přemnožené výhrady je stále rozumné chápat filosofii jako metafyzickou vědu o metafyzických principech poznání i reality. Zmíněné výhrady totiž vesměs vycházejí z rozporných teorií poznání, které se budou v následujících lekcích dostávat postupně pod terapeutický drobnohled. Jakožto věda, musí být filosofie rezultátem kritického myšlení; „dogmatická věda“ je protimluv. Jakožto věda prvních principů by měla filosofie začít své zkoumání u základních předpokladů a hodnot lidského myšlení; vždyť to jsou hlavní nástroje vědecké racionality. Na obecném ověření jejich platnosti ostatně závisí ve filosofii úplně všechno. Kritické řešení takových problémů, jakými jsou absolutní platnost principu sporu či možnost objektivních pravd a nevývratných jistot, rozhoduje o možnosti a stabilitě všech vědeckých poznatků.
Autor hledá příčiny duchovních krizí, jež otřásají životem 20. století.
Filosofická antropologie systematicky zkoumá lidské bytí a život, přičemž oba termíny se v současném chápání prolínají. Tento přístup je zatížen agnostickými restrikcemi, které se zaměřují na empirické metody. Autor se však opírá o noetickou rehabilitaci neempirických metod, což mu umožňuje zkoumat téma s větší metafyzickou šíří. Metafyzické zkoumání ukazuje, že lidská realita má duální strukturu: zahrnuje jak zkušenostní fakt života, tak neempirický soubor principů, které tvoří lidskou přirozenost. Zatímco život je bezprostředně evidentní, přirozenost vyžaduje složité dokazování. Tato námaha přináší výhodu, že se vyhneme zjednodušenému redukování člověka na jeho život. Téma má dvě základní části. První část se zaměřuje na složky lidské přirozenosti, což objasňuje personální povahu jednotlivců a jejich identitu. Druhá část se věnuje smyslu osobního života. Výsledky metafyzického zkoumání mají zásadní vliv na etické myšlení, zejména na otázku existence nerelativizovaného mravního zákona, který určuje směr úspěšného života. Řešení tohoto klíčového etického problému závisí na vypracovaném pojmu lidské přirozenosti; bez něj je etika odsouzena k relativizaci mravních hodnot, které se stávají pouhou hříčkou moci.
Sedmý svazek z řady klasické filosofie soustřeďuje hlavní teoretické předpoklady racionálního zdůvodnění a výkladu mravnosti. Ačkoliv jde o témata, se kterými se čtenáři setkávali již v předchozích svazcích, zde se jedná o jejich vyhranění a prohloubené zpracování se zřetelem k etické funkci. Kant chápal, že smysluplná, lidskou tvořivostí nepodmíněná mravnost se výkladově neobejde bez posmrtného života a bez vztahu k Bohu; proto obojí alespoň postuloval. Noetická korektura Kantova myšlení umožňuje proměnu jeho postulátů v závazné premisy. Pravdy o pravdě a o lidském bytí kromě toho upevňují pozice etické reflexe v záplavě soudobého relativismu a mravního nihilismu.
Pátý svazek řady klasické filosofie zpracovává první část antropologického tématu. V prostředí, které je určováno novověkými reflexemi, se stává naléhavou potřeba zbavit úvahy o lidském bytí a životě neblahého redukcionismu. Na základě důkazu svobody bylo tedy nutné vyložit neodvozenost, autonomii a dominanci mravnosti v celku lidského života. V reflexi lidského bytí bylo zase třeba nejprve důkazově rehabilitovat substanciální hodnoty já. Pak bylo možné přistoupit k pokusu o odstranění některých nedostatků v tradičním chápání duše. Tento svazek tedy poskytuje antropolgické principy, na něž naváže 6. svazek speciálnějšími výklady.
Šestý svazek z řady klasické filosofie obsahuje druhou část antropologického tématu. Předchozí svazky mapovaly (souběžně s výkladem) teoretické souvislosti a příčiny krize dnešní reflexe lidského života. Překážky porozumění osobnosti a její životní realizace jsou dnes hluboko zakořeněny. V tom spočívá tragika přínosu novověké filosofie do nesnadné diskuse o lidském určení a osobní zralosti. Proto ve výkladu převládá kritika. Současná etická dezorientace a návrat k přirozenějšímu pojímání lidského života totiž vyžadují účinnou a evidentní falzifikaci převládajících směrů soudobého myšlení. Bez ní je obnova životní filosofie sotva představitelná.
Z obsahu: Pojem a význam mezinárodního humanitárního práva, působnost norem mezinárodního humanitárního práva, právní úprava vedení bojových operací, chemické, biologické a jaderné zbraně, ochrana obětí ozbrojených konfliktů, mírové operace, povinnosti států, individuální trestní odpovědnost.... První vydání.
