Román, napsaný v období největšího rozmachu Galsworthyho tvůrčích sil, je ideově blízký "Ostrovu pokrytců". Sbližuje je zejména analysa pokrytectví, konservatismu a šosáctví anglických vyšších vrstev, representovaných v románě nejvýrazněji rodinou venkovského šlechtice Horáce Peudyce. Konflikt jeho syna Jiřího s rodinnými tradicemi je sice vyřešen smírně, ale Galsworthyho ironie je sarkasmus a zejména pronikavý realistický pohled odhalují naprosto přesvědčivě prohnilost anglických "venkovských sídel". 45 svazek edice Klubu čtenářů
Myšlenku na zpracování této látky pojal Gautier již na počátku své literární dráhy. Námět převzal přímo ze Scarronova "Hereckého románu". U Scarrona parodicky zpracovanou látku naplnil Gautier romantickým duchem: lásku obou protagonistů prodchnul čistotou vznešených citů a celku dal dobrodružný rámec a historický kolorit. V příběhu dovedně mísí něžné milostné výjevy se strhujícími scénami soubojů, realistické obrázky ze života potulných herců s jemně humornými pasážemi.
Příběh barona de Sigognac (jméno Fracasse je převzato od jedné z vedlejších postav "commedie dell'arte) je příběhem věčně mladé lásky ochotné obětovat vše, aby došla cíle. Připomíná pohádkového nezranitelného hrdinu, která odolává všem nástrahám, ze všech soubojů vychází vítězně a po překonání všech nesnází je odměněn za svou vytrvalost a čestnost. Od první stránky čtenář pravděpodobně ani na chvíli není na pochybách, že na konci románu se vrátí do svého rozpadajícího se sídla a že v jeho životě začne nové, šťastnější období (v původní verzi byl konec tragický: Sigognac se s Isabelou neoženil a zemřel; šťastný konec si vyžádal vydavatel).
