Alois Jirásek Knihy

Základem přitažlivé obrázkové knížky jsou Staré pověsti české Aloise Jiráska. Všechny jsou srozumitelně převyprávěny pro dětského čtenáře tak, aby vyšly vstříc oblíbené dětské seriálové četbě. Zatímco příběhy v podstatě sledují děje textové předlohy a jen částečně ho autor B. Žárský aktualizuje, jsou obrázky Z. Jandy rozvernější a často apokryfní, neboť komickou dějovou zkratkou ilustrují dávná vyprávění. Postavy českých pověstí mají v Jandově podání bodrost i nesmlouvavost hrdinů akčních seriálů a nepochybně tak přiblíží čtenářům příběhy z úsvitu národních dějin.

Dvě knihy Z mých pamětí stojí jakoby ve stínu Jiráskových historických povídek a románů. Byly sice často připomínány a vydávány v Sebraných spisech, ale zdá se, že čtenáře přece jen zarážel odlišný způsob vyprávění, než na jaký byli zvyklí v dějově bohatých prózách. Osu Z mých pamětí tvoří chronologický popis autorových životních osudů, líčení událostí a příhod, které se vyhýbá přílišné beletrizaci. Není to tak zcela obvyklý jev, neboť žánr vzpomínky často lákal k přiznanému nebo zastřenému fabulování, k úvahám a hodnocením, k "rekonstrukci" rozhovorů apod. A právě úzkostlivá věcnost, přesnost a věrnost odlišuje Jiráska od jiných autorů.

Historický román, jeden z těch, v nichž Jirásek vylíčil dobu po bitvě bělohorské. Odehrává se těsně po ní a je umístěn do světu odlehlé končiny Orlických hor, dějiště staré pověsti, jež dala podnět k napsání románu i vůli ji

Povídky o válkách a osudech lidí na Náchodsku v 18. století.Výbor obsahující osm autorových válečných povídek byl uspořádán se záměrem přiblížit kus historie Náchodska. Proto je kniha doplněna historickým a literárněhistorickým komentářem.

Dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka), patřící k nejčtivějším dílům Aloise Jiráska. Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob, příběhy jej osloví zralým vypravěčstvím, živými postavami, spádným dějem a půvabnými milostnými motivy.

Věrné přátelství na celý život, při němž druh druhu je podle slov básníka ,,polovinou duše", je vzácným květem lidských srdcí. Takové bylo přátelství Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.

Vše, co jsme poznali v první knize, bylo jakýmsi úvodem: i pokud šlo o život samotného Věka, tam teprve studenta, i pokud šlo o vylíčení českého života na prahu obrození. Celý první díl podává obraz starého, konservativního venkova, i staré, bezstarostné Prahy s jejím rokokovým rozkošnictvím. A nový český život, mimo jedno vystoupení prof. Vydry, representoval tam jedině V. Tham. - V tom všem je druhá část díla již naprosto jiná. Vstupujeme do sebevědomého světa A. P. Vrby, hned za ním poznáváme starého sedláka Švehlu, napojeného Krameriusovou „Knihou Josefovou“ a „Česká expedice“ je již přímo obrozenskou dílnou, plně důvěřující ve zdar svého díla. Pak teprve uvádí nás J. k vlastnímu hrdinovi díla F. L. Věkovi, do jeho venkovského zátiší v Dobrušce. Stává se kupcem, ale neupadá do malosti, nýbrž je buditelem svého okolí.