Alois Jirásek Knihy

Základem přitažlivé obrázkové knížky jsou Staré pověsti české Aloise Jiráska. Všechny jsou srozumitelně převyprávěny pro dětského čtenáře tak, aby vyšly vstříc oblíbené dětské seriálové četbě. Zatímco příběhy v podstatě sledují děje textové předlohy a jen částečně ho autor B. Žárský aktualizuje, jsou obrázky Z. Jandy rozvernější a často apokryfní, neboť komickou dějovou zkratkou ilustrují dávná vyprávění. Postavy českých pověstí mají v Jandově podání bodrost i nesmlouvavost hrdinů akčních seriálů a nepochybně tak přiblíží čtenářům příběhy z úsvitu národních dějin.

Dvě knihy Z mých pamětí stojí jakoby ve stínu Jiráskových historických povídek a románů. Byly sice často připomínány a vydávány v Sebraných spisech, ale zdá se, že čtenáře přece jen zarážel odlišný způsob vyprávění, než na jaký byli zvyklí v dějově bohatých prózách. Osu Z mých pamětí tvoří chronologický popis autorových životních osudů, líčení událostí a příhod, které se vyhýbá přílišné beletrizaci. Není to tak zcela obvyklý jev, neboť žánr vzpomínky často lákal k přiznanému nebo zastřenému fabulování, k úvahám a hodnocením, k "rekonstrukci" rozhovorů apod. A právě úzkostlivá věcnost, přesnost a věrnost odlišuje Jiráska od jiných autorů.

Historický román, jeden z těch, v nichž Jirásek vylíčil dobu po bitvě bělohorské. Odehrává se těsně po ní a je umístěn do světu odlehlé končiny Orlických hor, dějiště staré pověsti, jež dala podnět k napsání románu i vůli ji

Povídky o válkách a osudech lidí na Náchodsku v 18. století.Výbor obsahující osm autorových válečných povídek byl uspořádán se záměrem přiblížit kus historie Náchodska. Proto je kniha doplněna historickým a literárněhistorickým komentářem.

Dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka), patřící k nejčtivějším dílům Aloise Jiráska. Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob, příběhy jej osloví zralým vypravěčstvím, živými postavami, spádným dějem a půvabnými milostnými motivy.

Věrné přátelství na celý život, při němž druh druhu je podle slov básníka ,,polovinou duše", je vzácným květem lidských srdcí. Takové bylo přátelství Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.

Vše, co jsme poznali v první knize, bylo jakýmsi úvodem: i pokud šlo o život samotného Věka, tam teprve studenta, i pokud šlo o vylíčení českého života na prahu obrození. Celý první díl podává obraz starého, konservativního venkova, i staré, bezstarostné Prahy s jejím rokokovým rozkošnictvím. A nový český život, mimo jedno vystoupení prof. Vydry, representoval tam jedině V. Tham. - V tom všem je druhá část díla již naprosto jiná. Vstupujeme do sebevědomého světa A. P. Vrby, hned za ním poznáváme starého sedláka Švehlu, napojeného Krameriusovou „Knihou Josefovou“ a „Česká expedice“ je již přímo obrozenskou dílnou, plně důvěřující ve zdar svého díla. Pak teprve uvádí nás J. k vlastnímu hrdinovi díla F. L. Věkovi, do jeho venkovského zátiší v Dobrušce. Stává se kupcem, ale neupadá do malosti, nýbrž je buditelem svého okolí.

Příběh dvou přátek: českého hudebníka Kaliny a francouzského malíře Cheniera. Žijí ve Vídni. Po různých peripetiích obou, se rozchází. Chenier odchází do vlasti a padne u Waterloo. Kalina si vezme Zosiu a stane se varhaníkem v Náchodě.

Nejznámější pražské legendy převyprávěné pro mladší děti.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

SEBRANÉ SPISY Aloise Jiráska, díl XII : Z různých dob II. (Povídky a obrázky. 6. vydání. Nakladatelství J. Otto, spol. s.r.o., v Praze 1921). Vazba celoplátěná nakladatelská se zlaceným popisem na hřbetu. Soubor sedmi povídek: Z malých cest (1884), Host (1875), Gardista (1890), Krajanka (1882), V Pekle (1879), O lovu (1880), Tčevská hranice (1891).

Bratrstvo je třídílná kniha Aloise Jiráska z období husitství. Navazuje na knihy Mezi proudy a Proti všem, avšak její děj se nyní odehrává na Slovensku. Husitství sice zažívá velký rozmach, ale nemá s původním táborským vzorem moc společného. Ačkoliv hlavní hrdinové mají kladné vlastnosti typické pro Žižkovy bojovníky – odvahu, čest a ochotu vždy hájit boží pravdu, setkáváme se u nich rovněž s mnohými zápornými rysy. Většina z nich holduje častému pití a války jsou pro ně vším. Neumí nic jiného než bojovat a to nejen bránit své území, ale také přepadat a loupit. Jirásek tento úpadek velmi pečlivě popisuje a trilogii dovede až do doby, kdy Bratrstvo zaniká. Valná část žoldnéřů padne a kdo ne, žene se dále za kořistí. Vojáci už neslouží „vyšším cílům“ jako původní husité, ale putují pouze tam, kde dostanou větší žold. I.díl - Bitva u Lučence II.díl - Mária III.díl - Žebráci

V roce 1930 vyšel tento soubor Jiráskových básní pod redakcí Miloslava Hýska. V nynější druhém vydání najdete stejně uspořádaný komplet básní a navíc ještě projev A. Jiráska k zahájení ochotnické činnosti v nově zbudovaných místnostech v Hronově v roce 1875, stať „Mezi literaturoua přátelstvím“ a dopis Mikoláše Alše Aloisi Jiráskovi.

Novela z doby správcovství Jiřího z Poděbrad líčí idylický život na zemanských dvorcích a milostný příběh zemanské schovanky Maryly, který ohrozí klidné sousedské vztahy. Všechno však šťastně dopadne, když oba rozvaděné rody svede dohromady volba Jiřího z Poděbrad za krále. Doslov napsal Zdeněk Nejedlý.

Svazek zahrnuje črty a povídky, zachycující děje po roce 1848. Vyprávění se váže k maďarské revoluci 1848 (Husaři), k polskému povstání 1863 (Sobota), k rakousko-pruské válce 1866 (Host), k prusko-francouzské válce 1870 (Nahranicích) a líčí dobu nástupu a agrese nového němectví u nás azápas o udržení české půdy (Na Ostrově).

F. L. Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Třetí díl, sledující léta 1792-1800, ukazuje, jak se odrážela atmosféra Velké francouzské revoluce a obranné války revoluční Francie na našem národním obrození, a to opět v Praze i v Dobrušce. Věk, oženiv se, vzmáhá se hospodářsky a šíří po okolí lásku k české knize. Ve válce dvou světů procházejí obrozenské snahy o české divadlo, o český jazyk a českou knihu těžkou krizí. Do osobní tragédie se dostává V. Thám. Středem všech obrozenských snah zůstává i nadále Kramériova Česká expedice. Tento díl uzavírá požár Dobrušky, v němž Věk ztrácí domov i jmění a zachraňuje jen holý život svůj a své rodiny.

ALois Jirasek zpracoval příběh Plšků z kroniky "U nás" na žádost Jana Jakubce jako samostatnou povídku, jež však nebyla za jeho života otištěna. Vázán rozsahem, zkrátil, eventualně vypustil některé pasáže, typické pro své umění, zejména pak zkrátil podstatně závěr příkladný nejenpro Plška, ale všechen náš lid. Proto při vydání, netísněni místem, vybrali jsme Plškův příběh přímo z kroniky v podstatě nezkrácený.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Obsahuje: Obětovaný. Ze zlatého věku v Čechách

Nový komisař Andreas Tuschl drží padolské obyvatele zkrátka – nad všechny se povyšuje, trestá každého, kdo se mu protiví. Ne všichni si to však nechají líbit.Mladá Domáňová brzy po svatbě poznává, že udělala chybu, když dala přednost bohatému Domáňovi před chudým učitelským mládencem Kalistou. Její otec náhle zemře, a tak se Anna dozvídá krutou pravdu o své matce a sestře – žily si celou dobu nad poměry,. Kalista zatím začíná pít, střídá jedno místo za druhým.Farář Havlovický se se svým bratrem Vincencem pouští do hledání uhlí, to se však nedaří.Náchodské panství po smrti kněžny Zaháňské koupil nový majitel, který vyměnil i neoblíbeného a konzervativního vrchního – nastoupil nový, učený, vzdělaný a tolerantní vrchní. Začne se blýskat na lepší časy – moc padolského komisaře, dosazeného starým vrchním, je vážně oslabena.Revoluční rok 1848 zasáhne i Padolí – je zřízena ozbrojená garda. Kvůli vysoké potřebě plátna na uniformy se mnohonásobně zvýší zisky padolských tkalců, a to i za plátno tkané starým způsobem, které před revolucí téměř nikdo již nekupoval.

U rytířů - Na staré poště - Filozofská historie

V trilogii Mezi proudy Jirásek pojímá již husitství jako hnutí masové, lidové. Nelíčí zde proto na prvním místě jednotlivce, ale masu lidu, v níž hnutí vzklíčilo a vzrostlo.

Knižní vydání Jiráskovy historické hry o 5 jednáních, která se odehrává v Jirchářích a v bytě Mistra Jana Husa roku 1410. Doslov napsal Antonín Dvořák.

V trilogii Mezi proudy Jirásek pojímá již husitství jako hnutí masové, lidové. Nelíčí zde proto na prvním místě jednotlivce, ale masu lidu, v níž hnutí vzklíčilo a vzrostlo.

Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka – má pro něj tvrdou kritiku zabrutální potlačování Českých bratří a předkorunovační slib, že bude potlačovat každou víru než podobojí – kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná.

Maryla je rozsáhlejší povídka Aloise Jiráska, která byla 2x zhudebněna jako opera. Děj je situován do Domkova (okres Náchod) a do doby po Husitských válkách po dobu volby (1458) Jiřího z Poděbrad za českého krále. Celý děj se odehrává okolo sporu o Doubravu (pozemky) na hranici dvou usedlostí, tvrzí Domkov a Šonov. Na Šonově vládne dědic – Jan Rozvoda a v tvrzi Domkov Zbyněk Buchovec. Oba jsou přesvědčeni o svém právu na Doubravu a odmítají spolu jednat i mluvit. Schovanka Maryla – kterou si Buchovec přivezl z válečných tažení a žije na Domkově, se právě ve sporné Doubravě setká a zamiluje do Šonovského zemana. Děj vyvrcholí při útěku Maryly do Šonova, což způsobí téměř ozbrojenou bitku. Buchovec jede osvobodit „unesenou“ Marylu a po zjištění, že odešla dobrovolně se jí zříká. K obratu dochází až následkem volby nového krále, kterým se stává Jiří z Poděbrad.

Děj se odehrává v letech 1723 – 1729 na tvrzi Skalce, později v Praze. Román je obrazem doby vítězné katolické protireformace. Byl napsán v letech 1912–1913. Jirásek objektivně podává obraz společnosti 18. století, kdy dochází k násilné rekatolizaci a jiné než katolické náboženství jeutiskováno.

Posmrtné souborné dílo českého klasika obsahuje Básně z mládí, Povídky z hor (první Jiráskova próza, obrázky ze života lidu tam u nich na Hronovsku), Petr Kmínek (povídku z prostředí českého maloměsta), Povídku z archivu a Jiráskův projev ze dne 20. srpna 1911, který pronesl z okna vily "Vesna" ke slavnostnímu průvodu o jeho šedesátých narozeninách v Hronově.

Historický obraz z druhé polovice XVIII.století Roku 1628 přišel na statek “na Skalce” nový sedlák. Byl jím Jíra Skalák, který se zúčastnil selského povstání na Opočensku. Po neúspěchu povstání byl tělesně potrestán. Nakonec uprchl a usadil se na statku na Náchodsku, kde si založil rodinu. Dějiny šly dál, ale rod Skaláků i přes všechny útrapy stále žil na “skalce”. Vlastní děj se odehrává v polovině 18.století, za vlády Marie Terezie. Jednoho zimního dne dorazí “na skalku” dva jezdci žádají nocleh. Jsou to mladý kníže Piccolomini a jeho sluha. Kníže si najednou povšimne Skalákovy dcery Marie a pokusí se ji znásilnit. Marii se však podaří uprchnout. Na útěku se ovšem těžce zraní. V tom na statek dorazí Mikuláš Skalák, který knížete napadne. Pranici ukončí Baltazar Uždan, voják z pluku dragounů královny Marie Terezie, který náhodou jede kolem. Skaláci musí ještě téhož večera ze statku uprchnout, protože jim hrozí smrt za napadení knížete...

Za deštivého počasí se v zájezdní restauraci setkávají rozšafný myslivec i hornista Svída, svobodomyslný malíř Rys a ušlápnutý kantor-hudebník Vojna. Svída i Vojna jsou bez místa a jdou na vandr hledat dobré zaměstnání. Rys je na tom lépe – jde od jednoho zámeckého pána ke druhému, jeho malířské služby jsou ceněny. Při veselém rozmlouvání zaregistrují, že ve druhé místnosti sedí nádherná slečna se starým, jistě nóbl pánem. Rysovi okamžitě padne do oka, a tak požádá Vojnu, aby narychlo složil nějakou skladbu, kterou pak Vojna se Svídou zahrají pod okny neznámé mladé dívky. Dívka se sice v okně mihne, ale je odehnána svým obstarožným průvodcem… Ráno se starý pán snaží dozvědět, kdo byli ti hudebníci a kdo to vše zorganizoval. Svída a Vojna zjišťují, že se jedná o vrchního na zámku v Zahořanech. Tomu se hudba tuze líbila, a protože chystá na podzim velký hon pro mladého hraběte, potřebuje dobrého myslivce i kantora-hudebníka. Nabídne tedy Vojnovi a Svídovi službu, kterou oba přijímají. Rysa však vrchní nechce ani vidět. Všichni tedy – kromě Rysa – odjíždějí kočárem na zámek v Zahořanech. Nesmělý Vojna, který celou cestu sedí s mladou neteří vrchního v kočáře, se do mladé dívky zamiluje…

Jiráskova povídka Na Chlumku je vlastně první prací našeho velkého spisovatele, kterou mu doprovodil svými kresbami jeho přítel Mikoláš Aleš. Ilustroval ji v září roku 1888. Poprvé vyšla v roce 1889 v knize Našim dětem.

Na šonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne od nedávna opět pevná mužská ruka – mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali jeho nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk Buchovec, přivezl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, která dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Šonov...

Proti všem! V těchto dvou slovech již v názvu Jirásek zachytil to, v čem nejvíce viděl velikost tehdejších dějů. Zobrazení nejslavnější chvíle z dějin husitství a tím i dějin našeho národa. Největší vypětí veškeré naší národní síly. Ale i velké poučení pro nás i dnes.

Po trilogii Mezi proudy, líčící vznik a počátky husitství a po proti všem, podávajícím vrchol síly a slávy husitství, vzniká Bratrstvo jako třetí část (Husitský král vznik až později) Jiráskovy husitské epopeje. Část podávající pád a závěr velkolepého husitského dramatu. I Bratrstvo je proto plno husitské síly, ale je-li to v Mezi proudy teprve se rodící, prodírající síla a v Proti všem vítězná, celou Evropu přemáhající síla, je to v Bratrstvu síla již jen vybíjející se pro tu sílu samu. Není proto menší, ve své nevázanosti je snad ještě větší, divočejsí, ale už ne tvůrčí, budující.

Román (napsaný r. 1881) stopuje první záblesky českého obrození po době temna v životním prostředí rokokové šlechty. Podstatu obrození vidí Jirásek především v osvobození lidu od pout, do nichž jej uvrhla panovačnost starého feudalismu. V románě se vypráví o tom, jak majitel zámku a panství Potštejna, osvícenec, hledá poklad ve zříceninách starého hradu. Hlavním nositelem osvícenství není však zde tento šlechtic, ani jiní zástupci rokokové společnosti, ale lékař lidového původu, který bojuje proti jesuitské zlobě, proti duševní otupělosti, pověrčivosti a náboženskému fanatismu mezi lidem. Naučí se chápat i snahy o nový, lepší život českého národa. Pronásledované České bratry zachraňuje posléze vydání tolerančního patentu (1781).

Příběh panice Mikuláše, syny vladyky Zdeslava jeníka z Mečkova a na Uherště. Vydá se r. 1503 do Bavor do cizích služeb. Většina z české družiny padne a jen několik se vrací domů. Umírá i Mikuláš.

Soubor dvou historických obrazů, ktré řadíme mezi raná Jiráskova díla. Slavný den se odehrává převážně v roce 1420. Mladá Maruše Krásova, husitka, se tajně vdá za pražského Němce Alberta a uprchne s ním. Pro své vyznání s nim zakusí mnoho nesnází. Když je její otec jako kacíř upálen ve Vratislavi, kam za ní přijel, cítí se vinna jeho smrtí a od Alberta odejde zpět do Prahy. Oba manželé se ještě jednou setkají jako nepřátelé při bitvě na Vítkově hoře. Konec a počátek se odehrává na hradě Litice v letech 1452-1453, kdy zde byl vězněn táborský kněz Václav Koranda. V okolí hradu působí Vavřinec z Březové a získává nové bratry do Bratrstva. Osudy a smýšlení těchto dvou se střetnou a různě proplétají s osudy místních obyvatel. Smrtí Korandy vše vyústí v konec táborského hnutí a počátek Jednoty bratrské.

Bezpečnost českých hranic na Šumavě zajišťovali již od čtrnáctého století Chodové. Byli to drsní hraničáři, kteří se nebáli obětovat život pro dobro státu. Za jejich služby a odvahu jim panovníci udělovali mnoho různých práv a výsad. Například byli poddáni jen králi a nemuseli plnit robotní povinnosti. Po nešťastné bitvě na Bílé hoře se poměry radikálně změnily. Chodské pohraničí koupil Volf Vilém Lamminger, řečený Lomikar, kterého práva a svobody hrdých horalů nezajímaly. A tady narazila kosa na kámen. Vybuchla vzpoura vedená odvážným Janem Sladkým Kozinou... Román Psohlavci popisuje nerovný boj odvážných sedláků proti bezpráví a svévoli státní moci. Nejedná se pouze o čtivé zpracování historického příběhu, odkaz knihy je aktuální i v dnešních časech.

Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi a po Vltavě i po jiných řekách této země. Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni ... Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů...

Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, odkteré slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy..

Historický román, odehrávající se na Náchodsku v 18. století.

Historická povídka líčí dobrodružnou pouť, kterou ve službách Jiřího z Poděbrad podnikl pan Lev z Rožmitálu se svou družinou do západní Evropy.

Hlavní postavou je mlynář Libor, osvobozený od poddanství, avšak stále nucený svítit panstvu lucernou na cestě k zámečku. Lucerna symbolizuje jeho ponížení, což ho naplňuje nenávistí. Když se ohlásí kněžna, toužící po změně ze života ve městě, mlynář je požádán, aby ji přivítal spolu se svou schovankou Haničkou. Libor odmítne splnit příkaz vrchního porazit starou lípu, což ho dostává do konfliktu. Kněžna, překvapená jeho odporem, si přeje setkat se s ním a využívá jeho povinnosti, aby mu nařídila svítit jí na cestě. Během cesty si povídají, kněžna ho přesvědčuje, aby šel do města, což se mu však nelíbí. Muzikanti se rozhodnou navštívit kněžnu a učitelský mládenec chce požádat o místo vesnického učitele. Hanička se schová do kmene lípy, stává se její součástí. Když se mlynář dozví, že vrchní chce pokácet lípu a odvést Haničku, rozzuří se na kněžnu, kterou obviňuje z úmyslu. Spěchá k lípě, kde se hádá s vrchním, ale kněžna se postaví na jeho stranu. Hanička se objevuje a příběh končí šťastně, když kněžna rozbije lucernu jako symbol poroby a uděluje učitelskému mládenci místo.

Divadelní hra z roku 1905 je vůbec nejhranější původní českou hrou všech dob. Odehrává se v historickém období před zrušením nevolnictví. Hlavní postavou je mlynář, který je povinen sloužit vrchnosti jako doprovod a svítit jim lucernou, od toho je odvozen název hry. Ve hře probíhá několik dějových linií: vztah mlynáře a kněžny, vztah mlynářovy schovanky s pohledným vodníkem, intriky zlého správce a ambice místního učitelského pomocníka.

Vybrané hry I : Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč.