Alois Jirásek Knihy

Pověsti jsou zestručněny a převyprávěny moderním způsobem, epický příběh však zůstává zachován. Současnému pojetí odpovídají i lehce pitvorné, často humorné ilustrace. Dětem bude tato verze jistě bližší, než klasický Jirásek.

Dvě knihy Z mých pamětí stojí jakoby ve stínu Jiráskových historických povídek a románů. Byly sice často připomínány a vydávány v Sebraných spisech, ale zdá se, že čtenáře přece jen zarážel odlišný způsob vyprávění, než na jaký byli zvyklí v dějově bohatých prózách. Osu Z mých pamětí tvoří chronologický popis autorových životních osudů, líčení událostí a příhod, které se vyhýbá přílišné beletrizaci. Není to tak zcela obvyklý jev, neboť žánr vzpomínky často lákal k přiznanému nebo zastřenému fabulování, k úvahám a hodnocením, k "rekonstrukci" rozhovorů apod. A právě úzkostlivá věcnost, přesnost a věrnost odlišuje Jiráska od jiných autorů.

Několik výjevů z dějin samoty. Historický román z doby pobělohorské.

Povídky o válkách a osudech lidí na Náchodsku v 18. století.Výbor obsahující osm autorových válečných povídek byl uspořádán se záměrem přiblížit kus historie Náchodska. Proto je kniha doplněna historickým a literárněhistorickým komentářem.

Dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka), patřící k nejčtivějším dílům Aloise Jiráska. Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob, příběhy jej osloví zralým vypravěčstvím, živými postavami, spádným dějem a půvabnými milostnými motivy.

Věrné přátelství na celý život, při němž druh druhu je podle slov básníka ,,polovinou duše", je vzácným květem lidských srdcí. Takové bylo přátelství Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.

Vše, co jsme poznali v první knize, bylo jakýmsi úvodem: i pokud šlo o život samotného Věka, tam teprve studenta, i pokud šlo o vylíčení českého života na prahu obrození. Celý první díl podává obraz starého, konservativního venkova, i staré, bezstarostné Prahy s jejím rokokovým rozkošnictvím. A nový český život, mimo jedno vystoupení prof. Vydry, representoval tam jedině V. Tham. - V tom všem je druhá část díla již naprosto jiná. Vstupujeme do sebevědomého světa A. P. Vrby, hned za ním poznáváme starého sedláka Švehlu, napojeného Krameriusovou „Knihou Josefovou“ a „Česká expedice“ je již přímo obrozenskou dílnou, plně důvěřující ve zdar svého díla. Pak teprve uvádí nás J. k vlastnímu hrdinovi díla F. L. Věkovi, do jeho venkovského zátiší v Dobrušce. Stává se kupcem, ale neupadá do malosti, nýbrž je buditelem svého okolí.

Příběh dvou přátek: českého hudebníka Kaliny a francouzského malíře Cheniera. Žijí ve Vídni. Po různých peripetiích obou, se rozchází. Chenier odchází do vlasti a padne u Waterloo. Kalina si vezme Zosiu a stane se varhaníkem v Náchodě.

Nejznámější pražské legendy převyprávěné pro mladší děti.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

SEBRANÉ SPISY Aloise Jiráska, díl XII : Z různých dob II. (Povídky a obrázky. 6. vydání. Nakladatelství J. Otto, spol. s.r.o., v Praze 1921). Vazba celoplátěná nakladatelská se zlaceným popisem na hřbetu. Soubor sedmi povídek: Z malých cest (1884), Host (1875), Gardista (1890), Krajanka (1882), V Pekle (1879), O lovu (1880), Tčevská hranice (1891).

První vydání v tomto nakladatelství. *** Po trilogii "Mezi proudy", líčící vznik a počátky husitství, a po "Proti všem", podávajících vrchol síly a slávy husitství, vzniká "Bratrstvo" jako třetí část Jiráskovy velké husitské epopeje. Ve 3 "rapsodiích" jsou vylíčeny osudy bratrskýchvojsk na Slovensku (1450-1467) pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa. 1. díl, zahrnující rok 1450-1451, je věnován nejslavnější době bratříků. Líčí vítěznou bitvu u Lučence, v níž české roty porazily daleko početnější vojsko Hunyadyho, a vpád bratříků vedených Janem Poberou z Lomu až k Pešti, kam nepronikl ani Žižka na svém tažení r. 1423. Bratříci opanovali celé Slovensko a stali se tak mocí, s níž musil počítat i nepřítel. Na ovládnutém území vybudovali zcela nový, jakoby státní útvar, jenž vedle moci krále Ladislava a moci Hunyadovců znamenal třetí samostatnou sílu na území tehdejších Uher. Jirásek líčí, jak husitský demokratismus posílil národnostní uvědomění a sebevědomí zejména slovenského zemanstva, ale i sloven. lidu. Tak je Bratrstvo kapitolou z dějin Slovenska, nově pojatou pod zorným úhlem osvobozovacího významu husitské revoluce, sociálního i národnostního.

V roce 1930 vyšel tento soubor Jiráskových básní pod redakcí Miloslava Hýska. V nynější druhém vydání najdete stejně uspořádaný komplet básní a navíc ještě projev A. Jiráska k zahájení ochotnické činnosti v nově zbudovaných místnostech v Hronově v roce 1875, stať „Mezi literaturoua přátelstvím“ a dopis Mikoláše Alše Aloisi Jiráskovi.

První vydání. Několik črt a povídek jejichž děje jsou spjaty s určitými historickými událostmi po roce 1848. "Husaři" se váží k maďarské revoluci r. 1648, "Sobota" k polskému povstání r. 1863, "Host" k válce 1866, "Na hranicích" k německo-francouzské válce r. 1870. Poslední a nejdelší povídka "Na Ostrově" líčí dobu nezahaleného nástupu a agrese nového němectví u nás v letech osmdesátých a zápas o udržení české půdy.

Závěrečný díl se zabývá obrozenskými událostmi z let 1811-1816. Líčí doznívání důsledku finančního patentu, jenž ochuzuje městské i venkovské obyvatele a mezi nimi i národní buditele. Všechno ostatní dění se odehrává na pozadí chystaného a roku 1812 uskutečněného Napoleonova tažení do Ruska, jeho porážky u Moskvy, porážky, jež má za následek nový příchod Rusů do Prahy a s nimi i posílení slovanské myšlenky a dalších národně obrozenských snah. F.L. Věk v tomto dílu ustupuje do pozadí a na jeho místo nastupuje syn Václav. Rokem 1816, kdy český jazyk byl znovu připuštěn do úřadů a škol, rozsáhlá románová kronika končí.

Třetí díl, sledující léta 1792-1800, ukazuje, jak se odrážela atmosféra Velké francouzské revoluce a obranné války revoluční Francie na našem národním obrození, a to opět v Praze i v Dobrušce. Věk, oženiv se, vzmáhá se hospodářsky a šíří po okolí lásku k české knize. Ve válce dvou světů procházejí obrozenské snahy o české divadlo, o český jazyk a českou knihu těžkou krizí. Do osobní tragédie se dostává V. Thám. Středem všech obrozenských snah zůstává i nadále Kramériova Česká expedice. Tento díl uzavírá požár Dobrušky, v němž Věk ztrácí domov i jmění a zachraňuje jen holý život svůj a své rodiny

ALois Jirasek zpracoval příběh Plšků z kroniky "U nás" na žádost Jana Jakubce jako samostatnou povídku, jež však nebyla za jeho života otištěna. Vázán rozsahem, zkrátil, eventualně vypustil některé pasáže, typické pro své umění, zejména pak zkrátil podstatně závěr příkladný nejenpro Plška, ale všechen náš lid. Proto při vydání, netísněni místem, vybrali jsme Plškův příběh přímo z kroniky v podstatě nezkrácený.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Obsahuje: Obětovaný. Ze zlatého věku v Čechách

Kronika z fiktivního města Padolí, jemuž se stal předlouhou autorův rodný Hronov, se odehrává v první polovině 19. století, v době předcházející revolučnímu roku 1848. Hlavní postavou je zde netypicky katolický kněz Havlovický, který řeší nejen osobní problémy obyvatel Padolí, ale snaží se i o ekonomický a vlastenecký rozvoj městečka.

Kniha je souborným vydáním tří Jiráskových novel, jež jakoby měly něco společného. Jde o novelu „U Rytířů“ (1879) vyprávějící o jednom starém stejnojmenném domě v Litomyšli, do něhož Jirásek vložil historii jedné šlechtičny ze starého rodu Šebestiánů z Čatolovic, žijící vtomto měšťanském domě. Ale všechna ta slíva byla již dávno vybledlá. Jako to české království po Bílé hoře zchudlo a ztratilo lesk, tak i tato šlechtična je chudá, sotva udržující rodový majetek a poslední svého rodu .... „Na Staré poště“ (1881) jako by navazovala na první, ale přecházela již i na další novelu. I ona je vázána na starou litomyšlskou budovu – na starou poštu, která však již dávno nestojí. A do ní Jirásek umístil osudy poštmistra Pavlovského a jeho staré sestry Tíni. Třetí novelou je pak (po Psohlavcích) zřejmě nejpopulárnější, nejčtenější, nejvíce vydávaná a s největší zálibou i čtená novela „Filosofská historie“ (1877).

V trilogii Mezi proudy Jirásek pojímá již husitství jako hnutí masové, lidové. Nelíčí zde proto na prvním místě jednotlivce, ale masu lidu, v níž hnutí vzklíčilo a vzrostlo.

Knižní vydání Jiráskovy historické hry o 5 jednáních, která se odehrává v Jirchářích a v bytě Mistra Jana Husa roku 1410. Doslov napsal Antonín Dvořák.

V trilogii jsou popsány počátky českého odboje proti německému utlačování za doby krále Václava IV. Do tří hlasů vypráví o nástupu českého lidu do boje a vrcholí dosáhnutím tří hlasů na univerzitě.

Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka – má pro něj tvrdou kritiku zabrutální potlačování Českých bratří a předkorunovační slib, že bude potlačovat každou víru než podobojí – kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná.

Společné vydání dvou Jiráskových novel: MARYLA, jež je vedle "Filosovské historie" snad druhou Jiráskovou nejrozkošnější novelou, překypující šťastným, ryze jiráskovským humorem. Bylo jistě velkým uměním už jen nalézt dobu v husitství, jež by se pro takovou hravou a smavou novelu hodila. Ale Jirásek ji našel: dobu správcovství Jiříka z Poděbrad. Dobu, kdy dobouřily boje minulé a kdy nezačaly ještě boje budoucí. Maryla přímo kypí ryze historickým pozadím i osobami, již v ní nalézáme řadu nejzákladnějších Jiráskových představ a názorů na dobu husitskou, na které potom postavil i svá veliká díla. Dávala-li pak "Maryla" jeden pohled na dobu správcování Jiřího z Poděbrad, povídka ZEMANKA poskytuje takřka opačný, ač vznikla ve stejné době a jedná o téže době. Jirásek jako by zde, až v krutě smutné povídce, chtěl podat přímo dialektický protiobraz téže doby.

Klasické dílo české literatury detailně líčí dramatické období vrcholící protireformační moci ve 20. letech 18. století v Praze a na Skalce u Opočna.

Posmrtné souborné dílo českého klasika obsahuje Básně z mládí, Povídky z hor (první Jiráskova próza, obrázky ze života lidu tam u nich na Hronovsku), Petr Kmínek (povídku z prostředí českého maloměsta), Povídku z archivu a Jiráskův projev ze dne 20. srpna 1911, který pronesl z okna vily "Vesna" ke slavnostnímu průvodu o jeho šedesátých narozeninách v Hronově.

Knížete Piccolominiho zastihne na cestě sněhová vichřice a proto hledá přístřeší ve vesnici. Zastaví Na skalce, kde již dlouho žije rodina Skaláků, kteří jsou vzdělanými vyznavači církve bratrské. Kníže zahlédne mladé děvče a jde za ní...

Za deštivého počasí se v zájezdní restauraci setkávají rozšafný myslivec i hornista Svída, svobodomyslný malíř Rys a ušlápnutý kantor-hudebník Vojna. Svída i Vojna jsou bez místa a jdou na vandr hledat dobré zaměstnání. Rys je na tom lépe – jde od jednoho zámeckého pána ke druhému, jeho malířské služby jsou ceněny. Při veselém rozmlouvání zaregistrují, že ve druhé místnosti sedí nádherná slečna se starým, jistě nóbl pánem. Rysovi okamžitě padne do oka, a tak požádá Vojnu, aby narychlo složil nějakou skladbu, kterou pak Vojna se Svídou zahrají pod okny neznámé mladé dívky. Dívka se sice v okně mihne, ale je odehnána svým obstarožným průvodcem… Ráno se starý pán snaží dozvědět, kdo byli ti hudebníci a kdo to vše zorganizoval. Svída a Vojna zjišťují, že se jedná o vrchního na zámku v Zahořanech. Tomu se hudba tuze líbila, a protože chystá na podzim velký hon pro mladého hraběte, potřebuje dobrého myslivce i kantora-hudebníka. Nabídne tedy Vojnovi a Svídovi službu, kterou oba přijímají. Rysa však vrchní nechce ani vidět. Všichni tedy – kromě Rysa – odjíždějí kočárem na zámek v Zahořanech. Nesmělý Vojna, který celou cestu sedí s mladou neteří vrchního v kočáře, se do mladé dívky zamiluje…

Jiráskova povídka Na Chlumku je vlastně první prací našeho velkého spisovatele, kterou mu doprovodil svými kresbami jeho přítel Mikoláš Aleš. Ilustroval ji v září roku 1888. Poprvé vyšla v roce 1889 v knize Našim dětem.

Na šonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne od nedávna opět pevná mužská ruka – mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali jeho nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk Buchovec, přivezl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, která dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Šonov...

Proti všem! V těchto dvou slovech již v názvu Jirásek zachytil to, v čem nejvíce viděl velikost tehdejších dějů. Zobrazení nejslavnější chvíle z dějin husitství a tím i dějin našeho národa. Největší vypětí veškeré naší národní síly. Ale i velké poučení pro nás i dnes.

Po trilogii Mezi proudy, líčící vznik a počátky husitství a po proti všem, podávajícím vrchol síly a slávy husitství, vzniká Bratrstvo jako třetí část (Husitský král vznik až později) Jiráskovy husitské epopeje. Část podávající pád a závěr velkolepého husitského dramatu. I Bratrstvo je proto plno husitské síly, ale je-li to v Mezi proudy teprve se rodící, prodírající síla a v Proti všem vítězná, celou Evropu přemáhající síla, je to v Bratrstvu síla již jen vybíjející se pro tu sílu samu. Není proto menší, ve své nevázanosti je snad ještě větší, divočejsí, ale už ne tvůrčí, budující.

Již několik let marně pátrá hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré po tajemném pokladu v ruinách hradu Potštejna. Na potštejnský zámek přijíždí mladý doktor Václav Kamenický. Setkává se zde s dávným přítelem, knězem Vojtěchem Rokytou z Těmic, a Renátou, schovankou hraběnky, ve které Václav nachází zalíbení. Spolu s ní pomáhá Václav mladému evangelickému emigrantovi Václavovi Horákovi a jeho milé Frantině proti intrikám Josefa Steydela a Tomáše Celera. Do toho všeho musí Renáta utíkat před náklonností zamilovaného hraběte... Nepříznivá doba pro emigranty končí 13. října 1781 tolerančním patentem císaře Josefa II., který zákonně povolil svobodu vyznání.

Příběh panice Mikuláše, syny vladyky Zdeslava jeníka z Mečkova a na Uherště. Vydá se r. 1503 do Bavor do cizích služeb. Většina z české družiny padne a jen několik se vrací domů. Umírá i Mikuláš.

Soubor dvou historických obrazů, ktré řadíme mezi raná Jiráskova díla. Slavný den se odehrává převážně v roce 1420. Mladá Maruše Krásova, husitka, se tajně vdá za pražského Němce Alberta a uprchne s ním. Pro své vyznání s nim zakusí mnoho nesnází. Když je její otec jako kacíř upálen ve Vratislavi, kam za ní přijel, cítí se vinna jeho smrtí a od Alberta odejde zpět do Prahy. Oba manželé se ještě jednou setkají jako nepřátelé při bitvě na Vítkově hoře. Konec a počátek se odehrává na hradě Litice v letech 1452-1453, kdy zde byl vězněn táborský kněz Václav Koranda. V okolí hradu působí Vavřinec z Březové a získává nové bratry do Bratrstva. Osudy a smýšlení těchto dvou se střetnou a různě proplétají s osudy místních obyvatel. Smrtí Korandy vše vyústí v konec táborského hnutí a počátek Jednoty bratrské.

Nepřátelství mezi Volfem Vilémem Lamingerem, svobodným pánem Albenreuthu a Sladkým-Kozinou.

Vydejte se s námi do časů, kdy praotec Čech poprvé stanul na hoře Říp, kdy kněžna Libuše vyřkla svá proroctví a kdy se rodily samotné dějiny. Zažijte dobrodružství spolu s udatným Bivojem, moudrým králem Václavem či romantickým Břetislavem. Přečtěte si legendy a mýty psané jazykem srozumitelným dnešním dětem, a přitom uchovávajícím tajemství dávných věků.

Kniha odehrávající se nejen mezi studenty filosofie v době Majálesu. Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost Majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, od které slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy...

Na náchodský zámek přijíždí vévoda Petr Kuronský a Zaháňský s manželkou Annou Karolinou Dorotou a dcerami: Marií, Kateřinou, Johanou a Dorou. Učitelem princezen je jistý Arnoldi. Pro svoje vystupování a svůj vzhled je oblíbený, zvláště u vévodkyně a Johany, která je do něj zamilovaná. Arnoldi je ale ve skutečnosti vychytralý podvodník toužící po moci a bohatství. Na zámek přichází mladý Antonín Hlasivec. Stane se sekretářem a oblíbencem vévody. Antonín je spravedlivý vlastenec, který se snaží prosadit zrušení roboty, ale musí bojovat nejen s prohnaným Arnoldim, ale i se samotnou vévodkyní. Intriky proti němu strojí i vrchní Vrána, který je ve skutečnosti Antonínův otec a chce si vzít jeho milou Elišku za ženu. Ačkoliv to vypadá beznadějně, Antonínovi se podaří nemožné; s pomocí svých přátel, "slepého mládence" Valentina Kochana a Holuba, usvědčí zlotřilce a vévodu přimějí zrušit na náchodském panství robotu. Arnoldi prchne, Vrána je vyhozen, Eliška se může provdat za Antonína. Kamarádka Johany, Mařenka, dcera místního učitele, se usmíří s Jozífkem.

Dle pamětí o staročeském cestování. 9. vydání.

Hlavní postavou je mlynář Libor, osvobozený od poddanství, avšak stále nucený svítit panstvu lucernou na cestě k zámečku. Lucerna symbolizuje jeho ponížení, což ho naplňuje nenávistí. Když se ohlásí kněžna, toužící po změně ze života ve městě, mlynář je požádán, aby ji přivítal spolu se svou schovankou Haničkou. Libor odmítne splnit příkaz vrchního porazit starou lípu, což ho dostává do konfliktu. Kněžna, překvapená jeho odporem, si přeje setkat se s ním a využívá jeho povinnosti, aby mu nařídila svítit jí na cestě. Během cesty si povídají, kněžna ho přesvědčuje, aby šel do města, což se mu však nelíbí. Muzikanti se rozhodnou navštívit kněžnu a učitelský mládenec chce požádat o místo vesnického učitele. Hanička se schová do kmene lípy, stává se její součástí. Když se mlynář dozví, že vrchní chce pokácet lípu a odvést Haničku, rozzuří se na kněžnu, kterou obviňuje z úmyslu. Spěchá k lípě, kde se hádá s vrchním, ale kněžna se postaví na jeho stranu. Hanička se objevuje a příběh končí šťastně, když kněžna rozbije lucernu jako symbol poroby a uděluje učitelskému mládenci místo.

Pohádková hra tematizující povinnost poddaných sloužit urozeným pánům.

Vybrané hry I : Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč.

Povídky A. Jiráska, které vycházely v Lumíru, Světozoru, Obrazech života, Poslu z Prahy, v Pečírkově Národním kalendáři v letech 1873-1890. Jde o povídky: Pro statek otcův, Dvorský, Ančár, V nouzi, Bazil, Záliš, Divous, Na hranicích, Bataraška a Dvě matky.

Druhé vydání. Jirásek, který přišel na filosof. fakultu pražskou v r. 1871, se někdy ke konci svých studií seznámil a blízce spřátelil s Alšem, zapsaným na výtvar. akademii již od 1869. Bylo to přátelství dvou umělců, jež přetrvalo léta a léta a projevilo se i vzájemnou spoluprací.Svědectvím o něm jsou dopisy sahající až do r. 1912. Jejich vydání je spojeno průvodními spojovacími texty, takže tvoří jakési životopisné pásmo. Připojeny i 4 Jiráskovy prózy na Alšovská témata: Husaři, Balada z rokoka, Tomáš Fanfule, O Martinka - a Míčkova srovnávací studie: Aleš a Jirásek

Čtyřdílná románová kronika z doby národního obrození na českém venkově zavádí do autorova rodného kraje a postihuje vývoj od dvacátých do padesátých let minulého století. První díl, líčící léta 1823-1825, ukazuje hmotnou i duševní bídu zdejšího lidu a sleduje buditelské snahy mladého zámeckého kaplana a pozdějšího kněze v Padolí Havlovického.