Alois Jirásek Pořadí knih

Nejznámější pražské legendy převyprávěné pro mladší děti.

Nové, tentokrát komentované (poznámkový aparát obsahuje 221 položek) vydání slavné novely je doplněno o obsáhlou doprovodnou studii Alois Jirásek, Litomyšl a Filosofská historie, obrazovou přílohu a medailón ilustrátora, akademického malíře Františka Šmilauera.

Druhé pokračování Starých pověstí českých Aloise Jiráska převyprávěných pro mladé čtenáře do moderního jazyka přináší příběhy datované počátky křesťanství v našich zemích až po začátek doby pobělohorské.

Tato kniha vyšla při příležitosti 165. výročí narození Aloise Jiráska. Výbor Jiráskových povídek zasazených do kraje pod Borem, horou představující dominantu širokého Hronovska, obsahuje dvacet próz různých žánrů od prostých črt přes povídky rozvité do značné šíře až po lyrizované texty, jejichž části nemají daleko k básním v próze. V jednom případě se jedná o národopisné pojednání. Ve všech zařazených textech Jirásek zdůvěrňuje rodný kraj svým živým a emocionálním způsobem vyprávění, díky němuž dosud patří mezi nemnoho prozaiků 19. a počátku 20. století, kteří jsou stále čteni. Povídky našeho souboru doprovází komentář a převodní slovníček regionálních výrazů. Knihu ilustroval s citem pro vystižení atmosféry příběhů Petr Kříž. Edice vychází při příležitosti 165. výročí narození Aloise Jiráska

Dvě historické novely (z časů Jiříka z Poděbrad a z rokoka), patřící k nejčtivějším dílům Aloise Jiráska. Na čtenáře z nich dýchne idylická atmosféra dávných dob, příběhy jej osloví zralým vypravěčstvím, živými postavami, spádným dějem a půvabnými milostnými motivy.

Povídky o válkách a osudech lidí na Náchodsku v 18. století.Výbor obsahující osm autorových válečných povídek byl uspořádán se záměrem přiblížit kus historie Náchodska. Proto je kniha doplněna historickým a literárněhistorickým komentářem.

Hlavní postavou je mlynář Libor, osvobozený od poddanství, avšak stále nucený svítit panstvu lucernou na cestě k zámečku. Lucerna symbolizuje jeho ponížení, což ho naplňuje nenávistí. Když se ohlásí kněžna, toužící po změně ze života ve městě, mlynář je požádán, aby ji přivítal spolu se svou schovankou Haničkou. Libor odmítne splnit příkaz vrchního porazit starou lípu, což ho dostává do konfliktu. Kněžna, překvapená jeho odporem, si přeje setkat se s ním a využívá jeho povinnosti, aby mu nařídila svítit jí na cestě. Během cesty si povídají, kněžna ho přesvědčuje, aby šel do města, což se mu však nelíbí. Muzikanti se rozhodnou navštívit kněžnu a učitelský mládenec chce požádat o místo vesnického učitele. Hanička se schová do kmene lípy, stává se její součástí. Když se mlynář dozví, že vrchní chce pokácet lípu a odvést Haničku, rozzuří se na kněžnu, kterou obviňuje z úmyslu. Spěchá k lípě, kde se hádá s vrchním, ale kněžna se postaví na jeho stranu. Hanička se objevuje a příběh končí šťastně, když kněžna rozbije lucernu jako symbol poroby a uděluje učitelskému mládenci místo.

Základem přitažlivé obrázkové knížky jsou Staré pověsti české Aloise Jiráska. Všechny jsou srozumitelně převyprávěny pro dětského čtenáře tak, aby vyšly vstříc oblíbené dětské seriálové četbě. Zatímco příběhy v podstatě sledují děje textové předlohy a jen částečně ho autor B. Žárský aktualizuje, jsou obrázky Z. Jandy rozvernější a často apokryfní, neboť komickou dějovou zkratkou ilustrují dávná vyprávění. Postavy českých pověstí mají v Jandově podání bodrost i nesmlouvavost hrdinů akčních seriálů a nepochybně tak přiblíží čtenářům příběhy z úsvitu národních dějin.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.