Zdeněk Frýbort Knihy

Lucio, mladý spisovatel a překladatel Heinricha von Kleista, cítí v sobě blíže neurčené zoufalství a marnost; uvažuje dokonce o sebevraždě. V letovisku na Capri se seznámí s Němkou Beate, manželkou nacisty, jakousi ženou dvou tváří: její chladnou podobu Lucio platonicky zbožňuje, tou erotickou se nechá svádět. Tento vztah, stále kolísající mezi skutečností a snem, mezi láskou a smrtí, hrdina popisuje, analyzuje a řeší až do konečné tragédie. Podstatnou roli hraje také doba děje: rok 1934, kdy v Itálii vládne fašismus a v Německu právě probíhá dramatická noc dlouhých nožů. Komorní psychologicko-filozofický román je plný psychoanalytických úvah, literárních reminiscencí i zvláštních absurdních situací, do nichž je čtenář obratně vtahován, aby se stal jejich zaujatým pozorovatelem či překvapeným účastníkem.

Příběh bratrů Karla a Wilhelma Humannových, objevitelů slavného Pergamského oltáře - světu kupodivu téměř neznámých - začíná v druhé polovině devatenáctého století v Turecku a děj se uzavírá roku 1945 v hořícím Berlíně. Karla, mladého berlínského inženýra, fascinuje Řecko, jeho chrámy a kultura. Odjíždí do Malé Asie, objevuje Cařihrad a Smyrnu, ponořuje se do snového kouzla orientálních uliček, plných tajemně krásných žen, pod modrozlatými kupolemi hledá krásku, kterou zahlédl jen na okamžik, a pak mu zmizela jako přízrak. Zdá se mu, že se před ním zjevuje neznámý svět starých mýtů, a on při odhalování monumentálního Diova oltáře jako by prožíval život dávného sochaře, cítil jeho lásky, smutky i závrať tvoření.

Působivý, rozsáhle komponovaný román se odehrává v období od roku 1941 až do 60. let 20. století a jeho pozadí vypráví tragický příběh ženy a jejích dvou synů. Román, v pořadí autorčin třetí, vyvolal mnoho polemik u kritiky a velký ohlas u čtenářů na celém světě. Natalia Ginzburgová jej nazvala „nejkrásnějším románem století“, od jiných si naproti tomu vysloužil kritiku pro svůj pesimistický pohled na vztah jednotlivce a dějin.

Tématem první prózy (Wimbledonský stadión, 1983) italského autora střední generace je „psaní a život“, druhá próza (Atlas Evropy, 1985) se zabývá zkoumáním obecného stavu, řádu věcí a životní praxe.

Kniha výrazné osobnosti francouzského hermetismu, kabalisty a mága je jakousi syntézou okultního esoterismu, pojednávající o prokletých vědách. Vychází z tarotového klíče a není nadsázkou říci, že jde o jedno z nejhlubších děl zabývajících se magií, jež je právem nazýváno vyčerpávající studií astrálního světa. Třetí díl – "Problém zla" – zůstal pro předčasnou autorovu smrt nedokončen.

Kapesní oboustranný italsko-český a česko-italský slovník se stručnou gramatikou v pevné vazbě.

Oba romány se odehrávají v autorově oblíbeném prostředí – v typických francouzských hospůdkách. Starý Augustýn je hospodským blízko staré pařížské tržnice a takový hospodský nebývá chudý. A tak když starý Augustin náhle padne uprostřed lokálu, chovají dědicové nejsmělejší naděje... Hotýlek z románu Neděle je někde na Riviéře, vaří se tam jihofrancouzská kuchyně a přímořské speciality, i když Emil, šéf a kuchař v jedné osobě, pochází z úplně jiného kraje, přiženil se. A nikoho nenapadne zapochybovat, že jedinou vládkyní tu zůstává jeho žena Berta a Emil se to chystá v neděli změnit.

Sémiotický pohled na svět. Kniha textů italského spisovatele, literárního kritika, sémiotika, držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Uspořádal Jiří Fiala, z angličtiny a francouzštiny přeložil Jiří Fiala, z italštiny Zdeněk Frýbort. Výt. č. 1-50 číslovány a podepsány autorem.

Umberto Eco v této práci analyzuje jednotlivé podoby kultury a pseudokultury a jejich přijetí „konzumentem“. Jak dochází k tomu, že právě v těch strukturách, v nichž fungujeme, přestává být strategie touhy neutrálním nástrojem, který je tu od toho, abychom byli všichni šťastní a veselí? Jelikož se nás ani nedotklo tušení, že něco takového by vůbec bylo možné, stává se naše vlastní práce jakousi negativní utopií, deskripcí děsivé industriální krajiny, obydlené šťastnými a nezodpovědnými roboty. Cesty hledání opravdové skutečnosti jsou sami o sobě literárním dobrodružstvím vedoucím nás skrze jednotlivé obory lidské iracionality. O tom je tato kniha. Zkrátka kniha, nad kterou opravdu neusnete.

Pozoruhodná básnická sbírka vznikla na konci šedesátých let, kdy měla vyjít v nakladatelství Mladá fronta. Po zákazu vydání ležela více než dvacet let u svého autora. Jazyková alchymie a schopnost vydobýt ze slova maximum významu činí z Novákovy poezie literární událost.

Sci-fi román odehrávající se v USA, kde následkem viru – „encefalitidy 16“ – pozvolna vymírají muži v pohlavně zralém věku a vlády nad světem se ujímají ženy. V laboratoři se připravuje sérum proti epidemii, kterého však nemá být použito... Merle karikuje extrémní feminizační snahy a různé stránky života současné americké společnosti.

Kniha o tajemstvích přírody učí, jak Pátou Esenci získat a jak ji aplikovat na lidské tělo a konat tudíž díla obdivuhodná a málem božská. Pátá Esence je věc prospěšná všem odvětvím vědy lékařské,ubírá-li se její použití cestou filozofie, neboť neznáme-li filosofii, nepoznáme ani opravdovou vědu lékařskou a transmutaci kovů. Naše kniha shrnuje myšlenky všech myslitelů, kteří se tímto převzácným darem, jehož se nám od Boha slavného dostalo, zabývali a snažili se, pokud jim to sama příroda dovolila, uchovat naše těla před zkázou do lhůty, již nám Bůh vyměřil, a dokonalými se snažili učinit kovy nedokonalé, nebo jeden v druhý proměnit. Usilujeme o to, aby osoby poučené a tohoto umění znalé pak s myslí k Bohu upřenou je ještě lépe chápaly a dobrými skutky oslavovaly, v lásce měly a milosrdenství skrze ně prokazovaly, svým nadáním se před nikým netajily a k pochybným cílům je nepoužívaly, jak v hlavě 26 svatý Matouš přikazuje. V důvěře ve slova, s nimiž se Pán na Mojžíše obrátil řka: "Já v ústech tvých sídliti budu a poučím tě, co říkat máš," jsem se Pánem samotným vybídnut odhodlal toto přetajné, nad všechna ostatní cennější tajemství zveřejnit a s pomocí boží vyjevit něco málo z jeho povahy, zásad a regulí.

Ecovo první beletristické dílo Jméno růže je víc než historický román s detektivní zápletkou situovaný do 13. století, je to vlastně jakýsi průřez středověkým věděním a současně způsobem myšlení, pro který je serie vražd ve starém italském klášteře a jejich tápavé řešení dvojicí mnichů (!) jen jakousi zástěrkou, zástěrkou pro konfrontaci poznání s poznáváním. Eco v tomto díle originálním a neotřelým způsobem zúročil své bohaté teoretické zkušenosti a napsal knihu, která se přes svůj řekněme dobrodružný rámec vymyká všem literárním kategoriím a je v kontextu světové literatury zcela ojedinělá.

Francesco Carletti zemřel v roce 1636 a uplynula ještě hezká řádka let, než zpráva, kterou nejprve ústně podal velkovévodovi Ferdinandu Medicejskému a pak sám sepsal, byla vytištěna a vydána a stala se literaturou. Nebyl módní vzdělanec, humanista a spisovatel, zanechal nám však doklad mnohemcennější. Na cestu se nevydal proto, aby o ní vyprávěl; cestoval, aby obchodem nabyl jmění, a jeho text měl být spíše poučením a radou pro ty, kdož by ho chtěli následovat. Carletti byl bystrý pozorovatel a dovedl zajímavě vyprávět: strohým způsobem, v němž se vyhýbá jakémukoliv soudu či odsudku, popisuje průběh plavby, svá vyjednávání a obchody. Největší pozornost přitom samozřejmě věnuje zboží a jeho cenám, hodnotě a směně peněz, zvykům, jež souvisejí s obchodem a výrobou, i mravům domorodců. Jeho věcnost obchodníka se ve vyprávění stává realismem životního postoje i literárního stylu. Carlettiho vyprávění je bezprostřední a je spjato a jeho vlastním pohnutým osudem během obtížné cesty. Po čtrnáctiletém putování byla jeho loď zajata a zboží zabaveno a autor sám strávil několik let marnou pří o ztracený majetek, až nakonec se zklamán vrací do rodné Florencie.

Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem.

Je těsně po skončení války. Spojovací důstojník Curzio Malaparte prochází Itálií od Neapole přes Řím až po milovanou Florencii. Dívá se na svou vlast zároveň očima Itala, vojáka i spisovatele. Ukazuje ji čtenáři v celé její kráse, ale také v celé její poválečné bídě a morálními ekonomickém rozkladu. Realistické líčení událostí se střídá s popisem krajiny, filosofické úvahy s lyrickými pasážemi. Malapartův svět, místy prudce osvětlený historií a místy ponořený do znepokojivého šera fantazie, je ojedinělým, umělecky neopakovatelným obrazem Itálie, obrazem zároveň poraženého i vítězného národa. (zdroj: nakladatel - upraveno)

Světoznámý autor Jména růže je i autorem filosofických a umělecko-historických esejů. Umění a krása ve středověké estetice patří k nejzdařilejším a nejinspirativnějším z nich. Eco v něm výstižně zachytil dějiny středověké estetiky, teologického i lidového vnímání nástěnných a deskových obrazů, hudby i architektury s důrazem na alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, jež nelze bez znalostí dobových estetických představ nikdy pochopit.

Jakožto profesor angličtiny na nanterské univerzitě rekonstruoval (tento výraz je třeba brát co nejdoslovněji) Robert Merle jeden březnový den v životě tamnějších studentů a profesorů, den pro většinu z nich zcela „normální“ v jejich citových vztazích a zcela „výjimečný“ jako počátek studentského hnutí proti mocenským autoritám, jež vyvrcholilo v květnových bouřích roku 1968. Tato dvojí rovina textu, soukromá a společenská, osobní a historická, je v osudech postav románu nerozlišená a čtenář jen uhaduje a tuší jejich příští průběh a jejich možné spojení a vyvrcholení v osudu kolektivním. Merle však nechtěl napsat jen úvod a příští drama zamlčet: to je obsaženo svým půdorysem už v popsaném dni jako rozpory společenské, osobní touhy a zábrany, drobná denní vítězství a prohry, upřímnosti a falše, naděje a zklamání. Čtenář tak dostává do rukou obraz mladých lidí, francouzských vysokoškoláků, co do přesvědčivosti a jadrnosti zcela výjimečný. A zároveň s ním i kritiku školského systému a analýzu levičáckého radikalismu, politické nezralosti a iluzí, které mají průkaznost sociologické analýzy a hlavně na výsost dramatický a přitažlivý děj živený autorovým citem pro psychologii mladých lidí a pochopením pro jejich slabosti a iluze i oceněním jejich pravd.

Akční román vychází z autentické události - teroristického útoku na bolognské nádraží v r. 1980.

V knize pronikáme k podstatě života z pařížského technického muzea, v němž Foucaultovo kyvadlo, měděná koule zavěšená na 54 m dlouhém laně, svým pohybem podává důkaz o točení Země i neměnnosti bodu, z něhož vše vychází a do něhož se vše vrací, střed Světa, Plánu i věcí. Kyvadlo má přispět k rozluštění Plánu řídícího svět, esoterické vize prostupující novou metafyzikou i techniku. 2. vydání.... celý text

Autobiografický román, zpověď homosexuála, který je nucen žít se ženou.

Poutavý román mladého italského spisovatele zrcadlí nepřehlednou situaci dnešní Itálie, sužované teroristickými akcemi, bojůvkami neofašistů, ale i temnými politickými machinacemi a korupcí uvnitř legálních mocenských složek. Russo podává o italské přítomnosti nelítostnou, mimořádněpůsobivou výpověď. Drama se otvírá scénou dopadení mladíka, převážejícího na motorce výbušninu. Vyšetřování případu, který vyvolá řetězovou reakci zločinů, je svěřeno soudci Balestrinimu. Není to vitální, energií tryskající hrdina kriminálních románů, ale člověk plachý, s až nudným smyslem pro povinnost, hájící spravedlnost za všech okolností a proti všem. Jeho úporné lpění na liteře zákona, jeho uzavřenost a neschopnost bezprostředního kontaktu mu vynesou pověst byrokrata a škrobeného patrona. Většina kolegů z "doupěte hranostajů" – jak ironicky nazval prostořeký novinář římský soudní dvůr – se postupně vyhýbá jeho společnosti: tuší, že tvrdohlavý Balestrini víc než jindy potřebuje oporu a pochopení, opouští ho i jeho žena, dotčená manželovým nedostatečným zájmem o její vlastní problémy. A tak uprostřed vzrušujících událostí s dopadem politickým se odehrává neméně strhující příběh osamělého bojovníka, pro něhož hledání pravdy a spravedlnosti znamená víc než klidné rodinné zázemí a neotřesitelná kariéra. 23-039-81

Důmyslná parodie na knižní bestseller U. Eca Jméno růže, v níž autor detektivek dochází k jinému rozuzlení příběhu.

Popis poválečného života mladých italských bezdomovců, kteří si na živobytí vydělávají krádežemi. Román Darmošlapové z roku 1955 je prvním prozaickým dílem Piera Paola Pasoliniho. Dodnes patří k nejvydávanějším, snad pro svou schopnost přeměnit skutečnost, v níž tolik předchozích i pozdějších umělců našlo jen bezútěšnost, v akt víry. V prostředí římských periférií zaplavených sluncem, hejny kluků a bídou objevuje Pasolini vitalitu, která podmiňuje budoucnost Obrazy ze života, pikareskní příhody skupiny chlapců ve světě zápasícím v letech po druhé světové válce o holou existenci, o kus chleba, krádeže ve skladišti starého železa, noční toulky neřestnými římskými parky, horké dny u špinavé říčky, hlad a neustálá honba za trochou peněz, jež umožňují vstup do světa kratičkých radostí předměstské herny, a věčná hrozba policie: životní síla měřená rizikem a každou porážkou, síla, jež se násobí jasnými okamžiky ryzí lidskosti, průhled z prehistorie do historie člověka. To je ruka, kterou autor podává čtenáři, aby ho provedl lidským bludištěm. Při nedlouhém putování objeví čtenář nepříliš známý svět plný vnitřního napětí, humoru a krutosti a děj ve stejné míře neodvratný jako nepředvídatelný, od něhož se bude jen nerad vzdalovat.

V románu se autor slavného Jména růže opět vrací do středověku. Vesnický uličník Baudolino, rodák ze severní Itálie, se v lese setkává s Fridrichem Barbarossou. Netuší, s kým má tu čest, a prorokuje vítězství Barbarossy v nastávající bitvě. Král si Baudolina oblíbí, ujme se jej a posílá ho na studia do Francie, kde chlapec začíná spolu s dalšími spřádat své sny o tajemném křesťanském království Kněze Jana, ležícím kdesi daleko v Asii. Paděláním Janova dopisu zavdá podnět ke křížové výpravě, na níž Barbarossa umírá, ale Baudolino pokračuje v putování krajinou obydlenou monstry středověkých bestiářů. Přeložil Zdeněk Frýbort.

Hlavní postavou kriminálního děje je policista Sarti Antonio, který za pomoci studenta Rosase rozuzlí i ty nejzapeklitější případy

Ostrov včerejšího dne, vybudovaný na půdorysu oblíbených robinsonád, svérázným způsobem přibližuje duchovní rámec „doby bez ducha“, Evropu třicetileté války, protireformace a Bílé Hory, kdy zámořské plavby a boj o odhalení přesné metody určování poledníků se stávají předobrazem nového imperiálního dělení světa. Dotisk 1997.... celý text

Výběr básní od několika českých a slovenských autorů. Verše o hvězdách, měsíci, vesmíru a družicích, a to jako věčném básnickém obraze, jehož se dotýká život lidí na Zemi, ale i jako lidské touze po zvládnutí kosmu. Knihu průběžně provázejí reprodukce lidových dřevořezeb zestředověkého kalendáře Johanna z Gmündenu a fotografie hvězdných a vesmírných představ na starých mapách a ve výtvarném umění. Prémie 12. ročníku edice Máj. 23-027-74

Proslulé dílo renesančního básníka, satirika a prozaika zpracovává věčné téma lidské erotiky v nejrůznějších společenských prostředích. Námětem rozmarných dialogů je především poučení o tom, jak obalamutit muže, získat si jej a udržet, včetně návodu mladým dívkám ze strany starých chův, matron a bývalých nevěstek. Tyto ženy, vybavené bohatými zkušenostmi svého povolání, probírají v průběhu tří dnů řadu prostých i rafinovaných způsobů, jak si pomocí svého řemesla zajistit příjemnou existenci od klášterů až po domy bohatých patricijů.... celý text

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…

Soubor povídek netradiční formy (Kufr přede dveřmi, Volá vás Achilles, Gentleman z Mezopotamie, Početí leguána, Pryč s Basilem, Nestřílejte na pianistu, Stošedesátikilometrovou rychlostí k severnímu pólu, Výlet do And, Ejhle, Joe), v nichž autor na pozadí kulturních, historických a mytologických pojmů a jmen (Mozart, Mohamed, Goethe, Dante, Joyce, James Bond, Pilát, Ježíš Kristus) odhaluje realitu světa, dobírá se pravdy v něm, ale neupadá přitom do moralizování.

Výbor z korespondence argentinského humanisty je pokusem o výklad idejí moderního humanismu.

Dům Donadieuových v La Rochelle byl jako pevnost, v jejíchž valech sídlí moc, peníze a řád. Neomezeně tu vládl starý rejdař, a žena i syn i zeť za ním chodili s hlavou sklopenou jako přiliš poslušní žáčci. Jednoho dne však najdou rejdaře mrtvého v pobřežním bahně a té noci vniknedo pevnisti pootevřeným dívčím oknem Nepřítel. Nebo je to jen nový, moderní duch? Stane se však, že jeho vlivem se z plachého průvodu Donadieuů stanou velice odlišní jednotlivci a každý hledí co nejrychleji dohnat, co v rodinné klauzuře zameškal. Jen krátkou dobu se starají, jestli smrt starého rejdaře byla jen nešťastná náhoda nebo zločin. Nedozví se to ani čtenář (ledaže bude číst velice pozorně a dosadí si vlastní řešení), a autor tím opomenutím jasně naznačil, že to nemá být předmětem jeho knihy. To, oč jde, je obraz jedné společenské vrstvy v okamžiku její proměny, kdy patricijský duch zaniká a vlády se ujímá americký způsob života a dravá podnikavost na hranici podvodu.

Příběh z Itálie 30. let, kdy ilegální skupina převádějící antifašisty do Švýcarska se stane obětí provokatéra, jenž je odhalen až dvacet let po válce.

Soubor scénářů (Darmošlapové, Silnice, Cabiriiny noci, Sladký život, Osm a půl) jednoho z předních italských poválečných scénáristů a režisérů, původně neorealisty, později moralisty a kritika společenské konvence. Darmošlapové (I Vitelloni): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli,Ennio Flaiano v roce 1953. Přeložil Adolf Felix. Silnice (La Strada): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli za spolupráce Ennio Flaiana. Vydáno v roce 1955. Přeložil Adolf Felix. Cabiriiny noci (La notti di Cabiria): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano v roce 1957. Přeložil Adolf Felix. Sladký život (La Dolce vita): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano, Brunello Rondi. Vydáno v roce 1960. Přeložil Jaroslav Pokorný. 8½ (Otto e mezzo): napsali Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano, Brunello Rondi. Vydáno v roce 1963. Přeložil Zdeněk Frýbort.

Osou románu, jehož děj je zasazen do smyšlené jihoamerické země, je analýza vztahu mezi matkou a jejím synem, posledními členy aristokratického rodu Pitobutirrů. Pro matku i syna je vzájemné soužití utrpením, které mělo v románě (nebyl dokončen) vyvrcholit tragédií. Gadda je vynikajícímstylistikem a mistrně popisuje psychologii svých postav. Kniha byla roku 1963 vyznamenána mezinárodní literární cenou Formentor.

Vybrané básně výrazného protihabsbursky založeného Itala.

Do tvaru novely převedená filmová povídka, jež byla základem scénáře i u nás úspěšného filmu. Odehrává se v Itálii za druhé světové války. Jejím hrdinou je trestanec, který převzal úlohu italského generála vyloděného v rámci důležité akce britskou ponorkou a hned po vstupu na pevninu nedopatřením zastřeleného nacistickou hlídkou.

Autor průmyslového románu patří do jakési druhé fáze tohoto žánru v Itálii, do žánru, který si vytkl za cíl zobrazit soudobou "průmyslovou", "konzumní" společnost a zejména pak postavení člověka v ní. Příběh zavádí do řídícího oddělení velkého obchodního podniku a ukazuje, jakčlověk je zde právě jen ovládaným mechanismem velkého soukolí. Ústřední epizodu tvoří osud úředníka, který se vydá z příkazu svého šéfa hledat vhodnou ženu pro operativní výzkum, přičemž na tomto úkolu ztroskotá jeho osobní štěstí.

Povídková kniha Vévodství v plamenech (1953) zahrnuje velkou část Gaddovy tvorby, a tak se dá považovat za ideální průřez Gaddova díla. Najdeme zde povídky na rozličná témata od událostí první světové války až po epizody z kriminálního života. Téměř všechny povídky se odehrávají vMiláně nebo se v nich alespoň objevují postavy výrazně milánské. Vévodství v plamenech mimo jiné obsahuje povídku Matka, jež je částí Seznání bolesti, a některé další povídky byly převzaty z jeho prvního pokusu o román, z Mechaniky. Stejně jako v Seznání bolesti se objevuje Gadda jako hlavní postava, tak tomu je také v jednotlivých povídkách.

Skvělou psychologickou studii dvou starých lidí vytvořil G. Simenon v novele Kočka, jejíž děj se odvíjí v chátrajícím domě na okraji Paříže. Muž a žena spolu žijí v manželství uzavřeném ze strachu před osamělostí. Jejich soužití se však záhy stalo utrpením; nebyli ze stejné společenské vrstvy, každý měl své zafixované celoživotní návyky. Jejich neshody vyústí v roztržku, když žena otráví manželova milovaného kocoura a on se jí pomstí na jejím papouškovi. Druhý příběh začíná dramaticky: advokát Loursat, který žije podivínským životem sám se svou dcerou, uslyší v noci výstřel a objeví ve druhém patře svého domu mrtvolu neznámého muže. Brzy se ukáže, že Loursatova dcera se již několik měsíců scházela – bez otcova vědomí – s partou přátel v otcově domě, kde pořádala večírky a pitky. Zatrpklý bručoun Loursat se ujímá vyšetřování případu a zvolna znovu navazuje kontakt se světem.

Italská komunistka, povoláním učitelka, vypráví o prvých dvou z jedenácti let (1933-1935), jež strávila ve fašistických vězeních a jako jediná politická vězeňkyně i v trestnici pro kriminální zločince na ostrově Ustica. Kniha života i historie v jejich plné drastičnosti.

Antologie vědeckofantastických povídek ruských autorů.

Prvotina Krejčí na hlavní ulici je obrazem nelehkého údělu autorovy rodiny, zároveň však symbolem života všech chudých řemeslníků a rolníků na Sicílii. Vyprávění chudého krejčího, jehož inspirací byl autorův otec, se stává oslavou prostých lidí, jejich důvěrného spojení s přírodou a s kořeny života. Novela Kamenitá řeka zachycuje události roku 1943, kdy se na Sicílii vylodí spojenecká vojska a fašistické sily ustupují do defenzivy. V centru příběhu stojí parta venkovských kluků, z jejichž perspektivy se tyto historické události mění v sérii dobrodružných her, připomínajících středověké hrdinské činy. Obě novely spojuje výrazná autorova poetika, čerpající z lidového bájesloví a vytvářející barvitě plastický obraz sicilského venkova.

Román italské spisovatelky se odehrává v Paříži za jarní noci. Vypráví několik příběhů, jejichž hrdinové odhalují uprostřed noční tmy svou pravou tvář, a přibližuje tak chaotický svět západního velkoměsta.