Oldřich Rafaj Knihy

Básnická sbírka zachycující krásu dní, velikost vesmíru a člověka, zachráněné české řeči dělníků a služek, ale i scény z každodenního života 80. let 20. století.

Svazek esejů a úvah se zabývá poslední vývojovou fází české literatury v letech 1980-84. 1.vydání.

Strhující dílo, líčící život české obce na jazykovém pomezí těšínském, v krásném Bezručově kraji, s modrým pozadím beskydských hor. Je historií, nasbíranou z obrovského počtu drobných detailů, nabitou otřásajícími, chmurnými dokumenty temna a přece vyzařující slunnou důvěruv lepší zítřek. Je velkým dílem člověka, milujícího svůj lid, člověka, jenž ví jak mu pomoci a jenž nasazuje k tomu také všechny páky. Rozechívá srdce, která dojímá svou opravdovostí a mohutností.

Monografie plasticky a čtivě přibližuje dnešnímu čtenáři významnou osobnost, která byla celým svým životem a dílem spjata s rodným Valašskem a pro poznání jedinečně krásného kraje, kdysi chudého a odlehlého, vykonala úctyhodně mnoho a doposud zůstává inspirativním příkladem. Dílo, které mimoděk podává také příklad, jak tvůrčím a účinným způsobem pěstovat a rozvíjet bohaté kulturní tradice vlastně každého regionu i jak napsat a vydat solidní příručku o osobnosti neprávem a k naší škodě zapomínané.

Verše Oldřicha Rafaje jsou politicky proklamativní, založené na černobíle prezentované polaritě světa, v tomto případě na téma nacistických zvěrstev z doby okupace a osvobození Československa rudou armádou.

Druhá část historické románové tetralogie (Valašský vojvoda, Jednou za slunovratu, Zbojníci, Živly), zabývající se hukvaldskými rebeliemi, vypráví o povstání poddaných třiceti vesnic na Hukvaldsku r. 1695, kteří se zbraní v rucevystoupili proti porušování císařského mandátu panem Harasovským, proti nelidským sociálním podmínkám, v nichž žili. Autor v široce rozvětveném románovém ději s řadou lidových rebelantských postav podává výrazný a přesvědčivý obraz dramatu poddanského povstání.

Výbor z poezie předního polského básníka přibližuje technicko-konstruktivistické pojetí skutečnosti, z něhož básník vyšel, vyjadřuje obdiv k novému životu po druhé světové válce, odráží složité společenské a kulturní proudy a zamýšlí se nad posláním poezie a smyslem života.