Josef Roden

Josef RODEN (vlastním jménem Josef Rebec) se narodil 12. 12. 1891 v Praze, zemřel 12. 1. 1950 tamtéž. Pseudonym Roden si zvolil podle francouzského sochaře Rodina, kterého obdivoval. Jméno však převzal ve fonetickém tvaru. Do české literatury se zapsal ve dvojí roli, a to jako prozaik a autor knih pro mládež, ale též jako majitel knihtiskárny a knihkupectví. Jeho nejpopulárnějším dílem se stal cyklus dívčích románů: Irčin románek (1916), Irča v pensionátě (1917), Irča a Lexa (1918), Irča v hnízdečku (1927), Irčino tajemství (1928). Irčin románek byl zfilmován, poprvé režisérem Budinským ještě jako němý film, podruhé Karlem Hašlerem (1936). Stejně romanticky jsou zabarveny novely a romány o lásce: Snílkové (1918), Fantom (1920), Martička kouzelnice (1929), Hudba srdcí a j. Prostředí peněžních burs a pražského obchodnictva probírá román Vítr v haluzích (1935), zatím co Bíla rakev (1935) sleduje osud několika lidí v horském tuberkulosním sanatoriu (Rebec v mládí onemocněl na tuberkulózu). Roden vydal také několik pohádek a povídek pro děti: Rozmarné pohádky (1913), Naše maličká, Tulinek a Bulínek, Křehnoucí ptáče (1928) Jediná básnická sbírka nese název Uzlíček na cestu (1930 - poctěno cenou České akademie).