Philip Milton Roth (19. března 1933 Newark, New Jersey – 22. května 2018 Manhattan, New York) byl americký spisovatel. Do americké literatury vstoupil v roce 1959 povídkovou sbírkou Goodbye Columbus a od té doby se stal jedním z nejoceňovanějších autorů své generace. Dvakrát získal Národní knižní cenu a stejně tak i Cenu amerických knižních kritiků a řadu dalších ocenění. V roce 1998 svoji sbírku obohatil i o prestižní Pulitzerovu cenu. Řadu literárních ocenění získal i v zahraničí, zejména v Británii a ve Francii. V roce 2003 mu byl na Harvardově univerzitě udělen ceněný titul Doctor of Letters, doktorát za literaturu. Roth je znám svými silně autobiografickými postavami, svým filozofickým a formálním stíráním rozdílů mezi skutečností a smyšlenkou, důmyslně vynalézavým stylem svého vyprávění a svým provokativním odhalováním americké židovské identity.
Kniha, jejíž podtitul zní „Skutečný příběh“ je v amerických knihovnách řazena nejen pod heslem Philip Roth, ale i biografie, rodina, otcové a synové. V Odkazu zcela mizí výsměšný postoj k židovské rodině i dříve až výbušný jazyk a hlavním organizačním principem se stává paměť, a to nejen vzpomínky na otce, ale i jakási paměť rodová, neboť otec i syn vzpomínají také na své prarodiče (a otcovo vzpomínání v některých scénách přerůstá až v kmenovou paměť židovstva).
Rozhovor Ivana Klímy s americkým spisovatelem Philipem Rothem o české disidentské a emigrantské literatuře, o jejím poslání a lidech, kteří ji tvořili. Rozhovor původně vyšel v The New York Review 12. 4. 1990, česky pak knižně vyšel jako katalog k výstavě Kde domov můj?.
Prvotina italského autora, pokládaná za klíčový literární dokument o životě v koncentračním táboře. Autor popisuje každodenní existenci ve vyhlazovacím táboře Osvětim (kam byl deportován roku 1944), jeho obyvatele, společenské „kasty“ i způsob, jak lidé přežívali, dokládá, jak bylo těžké uchovat si v nelidských podmínkách lidskou tvář. Základní a ojedinělé dílo o daném tématu bylo přeloženo do desítek jazyků.
Generační román známého amerického spisovatele vypráví příběh židovské rodiny Levovů, kteří paradoxně v 60. letech 20. století prožívají své nejhorší chvíle. Jeden z nejslavnějších autorových románů, za který dostal v 90. letech Pulitzerovu cenu, je především zpovědí milujícího otce, jehož dcera se v 16 letech stala aktivistkou hnutí proti vietnamské válce a zapojila se do aktů politického násilí. Jinými slovy, z Merry se stala teroristka. Její otec se snaží přijít na to, kdy a kde se stala ta změna s jeho milovanou holčičkou? Kdy se z ní stal člověk, který zabije druhého? Teprve po letech přichází dopis, který může do drásavého vztahu vnést trochu světla...
Vztah života a literatury, vztah reality a fikce, odpovědnost spisovatele k sobě samému, k vlastní tvorbě, ke společnosti – to jsou klíčová témata příběhu „umělce jako mladého muže“ Nathana Zuckermana, jeho duchovního otce – věhlasného židovského spisovatele E. I. Lonoffa, Lonoffovy manželky Hope a jeho bývalé žačky a intimní přítelkyně Amy Bellettové, kterou Nathan (jako by tím dokresloval, že hranice mezi skutečností či dějinnou pravdou a autorskou invencí je velice vágní) ztotožňuje ve své fantazii s historickou Anne Frankovou, zavražděnou nacisty. Philip Roth nepíše svou silně autobiografickou prózu „o smyslu literatury“ se smrtelnou vážností, ale pohlíží na spisovatelství s nemalou dávkou komiky a groteskní nadsázky, čímž dodává portrétům učedníka Zuckermana a jeho mistra Lonoffa ironické zabarvení.
Česká premiéra zásadního Rothova románu oceněného National Book Award. V „Mickeym“ Sabbathovi vytvořil nejvýznačnější autor americké literární scény jedinečnou a nezapomenutelnou postavu stárnoucího chlípníka. Sabbath odešel v sedmnácti na moře, kde poznal svět a také sex ve všech jeho podobách. Ve dvaceti se stal loutkářem, ve třiceti režisérem manhattanského Neslušného divadla a manželem krásné, ale pro praktický život nepoužitelné herečky. Po šedesátce mu smrt vzala nejskvělejší ženu jeho života, ale Sabbath, bez střechy nad hlavou, stíhaný zákonem a veřejně zostuzený jako nemrava, přece nedokáže dobrovolně odejít ze scény.
Vzala jsem si komunistu je příběh vzestupu a pádu Iry Ringolda, velkého amerického chuligána, který začal jako náctiletý kopáč příkopů v Newarku třicátých let, stal se známou rozhlasovou hvězdou let čtyřicátých a byl zničen, jako herec i jako člověk, v mccarthyovském honu na čarodějnice v letech padesátých. Na vrcholku své hvězdné kariéry – jako fanatický podněcovatel a stoupenec „pokrokového“ politického proudu – se Ira ožení s obdivovanou hvězdou hollywoodských němých filmů Eve Frameovou. Jejich kouzelné líbánky na Manhattanu nicméně nemají dlouhého trvání a Evino skandální, velmi úspěšné knižní odhalení Iru označí za „Američana, jenž se řídí příkazy z Moskvy“.
Philip Roth obdržel za Lidskou skvrnu – která je obecně považována za jeden z největších amerických románů – v roce 2000 prestižní Faulknerovu cenu PEN klubu. Nathan Zuckerman, Rothovo alter ego, tu vypráví příběh Colemana Silka, významného profesora klasické literatury, jenž byl na základě vykonstruovaného obvinění z rasismu donucen k odchodu z jedné univerzity v Nové Anglii, a postupně odhaluje obrovské tajemství, jež Coleman celý život skrýval i před svými nejbližšími. Kniha je tak současně i kronikou morálního a politického ovzduší Ameriky 90. let 20. století – Clintonova sexuálního skandálu, tyranie slušnosti a politiky extrémní rasové korektnosti.
Tuto sbírku vydal Philip Roth jako svou prvotinu roku 1959, vzápětí byla oceněna významnou Národní knižní cenou. Rozpoutala ovšem také rozhořčenou diskusi mezi konzervativnějšími americkými Židy a Roth byl kritizován ze všech možných stran. Základním tématem povídek je postavení amerického Žida třetí generace, který sice vyšel z chudých poměrů, ale dosáhl vzdělání a profesního postavení, ovšem s obtížemi hledá způsob, jak se začlenit do většinové společnosti, aniž by se zcela odcizil svým kořenům. Českým čtenářům se nyní poprvé nabízí možnost přečíst si Rothovu velmi úspěšnou prvotinu v úplném a zcela novém překladu.
V „dusivém parnu rovníkového Newarku“ řádí děsivá epidemie, která ohrožuje místní děti zmrzačením, ochrnutím, doživotním postižením i smrtí. To je překvapivý námět Rothova nového bolestného románu: epidemie dětské obrny zuřící v létě 1944 ve stínu světové války a její následky na pospolitou, na rodinu orientovanou komunitu Newarku a její děti. Hlavním protagonistou je energický a svědomitý třiadvacetiletý správce školního hřiště Bucky Cantor, oštěpař a vzpěrač, muž oddaný svým svěřencům a zklamaný sám sebou, protože jej chabý zrak vyloučil z možnosti bojovat po boku svých vrstevníků ve válce. Kniha se soustředí na dilema, které mladíka čeká, když začne obrna sužovat jeho hřiště – a na každodenní příděl tragických událostí, s nimiž se musí vypořádat. Autor klade palčivou otázku, jež proniká všemi jeho posledními romány: Jaká rozhodnutí dokážou člověku od základů změnit život? Jak bezmocný je jeden každý z nás tváří v tvář tlaku okolností?
