Philip Milton Roth (19. března 1933 Newark, New Jersey – 22. května 2018 Manhattan, New York) byl americký spisovatel. Do americké literatury vstoupil v roce 1959 povídkovou sbírkou Goodbye Columbus a od té doby se stal jedním z nejoceňovanějších autorů své generace. Dvakrát získal Národní knižní cenu a stejně tak i Cenu amerických knižních kritiků a řadu dalších ocenění. V roce 1998 svoji sbírku obohatil i o prestižní Pulitzerovu cenu. Řadu literárních ocenění získal i v zahraničí, zejména v Británii a ve Francii. V roce 2003 mu byl na Harvardově univerzitě udělen ceněný titul Doctor of Letters, doktorát za literaturu. Roth je znám svými silně autobiografickými postavami, svým filozofickým a formálním stíráním rozdílů mezi skutečností a smyšlenkou, důmyslně vynalézavým stylem svého vyprávění a svým provokativním odhalováním americké židovské identity.
Kniha, jejíž podtitul zní „Skutečný příběh“ je v amerických knihovnách řazena nejen pod heslem Philip Roth, ale i biografie, rodina, otcové a synové. V Odkazu zcela mizí výsměšný postoj k židovské rodině i dříve až výbušný jazyk a hlavním organizačním principem se stává paměť, a to nejen vzpomínky na otce, ale i jakási paměť rodová, neboť otec i syn vzpomínají také na své prarodiče (a otcovo vzpomínání v některých scénách přerůstá až v kmenovou paměť židovstva).
Rozhovor Ivana Klímy s americkým spisovatelem Philipem Rothem o české disidentské a emigrantské literatuře, o jejím poslání a lidech, kteří ji tvořili. Rozhovor původně vyšel v The New York Review 12. 4. 1990, česky pak knižně vyšel jako katalog k výstavě Kde domov můj?.
Novela amerického autora (nar. 1933), který patří vedle Salingera a Updika k předním představitelům mladší generace spisovatelů. Je to příběh lásky mladého knihovníka a dívky ze zámožné židovské rodiny, kteří na cestě k možnému manželství ztroskotají na nesouhlasu rodičů a zároveň i na nedostatečné pevnosti svého citu.
Jde o výsek z rodinného a osobního života dvou hlavních hrdinů, mladých učitelů na vysoké škole v Chicagu. Jejich společným znakem je zájem a pochopení hraničící až se slabostí pro ostatní lidské bytosti. První román jednoho z nejuznávanějších talentů současné americké prózy (nar.1933), zachycující osobní a rodinný život dvou mladých židovských učitelů na vysoké škole v Chicagu a demonstrující tak na jejich stycích s americkými ženami situaci nesčetných „smíšených“ manželství a „smíšených“ milostných vztahů. Příběh, ve kterém se pod humorným tónem předvádí mnoho žalu a trápení, vyplývajících z neschopnosti řešit složité a vzájemně se křížícícitové vztahy.Přestože se zde autor vyhýbá sociální tematice a zaměřuje se na konflikty osobní, přesto si nelze nepovšimnout, že pozadím jeho děje je Amerika nejsnadnějších kariér a nejpřístupnějšího blahobytu.
Čerstvě dostudovaný chemik Primo Levi, kudrnatý mladíček s nesmělým pohledem, je v prosinci 1943 zatčen a krátce na to transportován do Osvětimi, kde ho vězní až do osvobození tábora dne 27. ledna 1945.
Na stránkách, které napsal brzy po svém návratu k rodině, podává svědectví o hromadném šílenství, zvrácených ukrutnostech, proradnosti, tuposti, o nejstrašlivějších činech, jichž jsou lidé – a jen oni – schopni. Ale také o lidském sblížení, soucitu, odvaze, přátelství a nezdolnosti. Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat.
Ti lidé v nás podnítí touhu žít dobře a čestně. Probudí naše lepší já.
„Znovu a znovu mě ohromuje, jak nelidští dokážou být lidé k sobě navzájem.“
„Lidské nestvůry existují, ale je jich příliš málo, než aby byly opravdu nebezpečné. Nebezpečnější jsou obyčejní lidé, funkcionáři ochotní uvěřit a jednat, aniž by zapochybovali.“
Generační román známého amerického spisovatele vypráví příběh židovské rodiny Levovů, kteří paradoxně v 60. letech 20. století prožívají své nejhorší chvíle.
Jeden z nejslavnějších autorových románů, za který dostal v 90. letech Pulitzerovu cenu, je především zpovědí milujícího otce, jehož dcera se v 16 letech stala aktivistkou hnutí proti vietnamské válce a zapojila se do aktů politického násilí. Jinými slovy, z Merry se stala teroristka. Její otec se snaží přijít na to, kdy a kde se stala ta změna s jeho milovanou holčičkou? Kdy se z ní stal člověk, který zabije druhého? Teprve po letech přichází dopis, který může do drásavého vztahu vnést trochu světla...
Vztah života a literatury, vztah reality a fikce, odpovědnost spisovatele k sobě samému, k vlastní tvorbě, ke společnosti – to jsou klíčová témata příběhu „umělce jako mladého muže“ Nathana Zuckermana, jeho duchovního otce – věhlasného židovského spisovatele E. I. Lonoffa, Lonoffovy manželky Hope a jeho bývalé žačky a intimní přítelkyně Amy Bellettové, kterou Nathan (jako by tím dokresloval, že hranice mezi skutečností či dějinnou pravdou a autorskou invencí je velice vágní) ztotožňuje ve své fantazii s historickou Anne Frankovou, zavražděnou nacisty.
Philip Roth nepíše svou silně autobiografickou prózu „o smyslu literatury“ se smrtelnou vážností, ale pohlíží na spisovatelství s nemalou dávkou komiky a groteskní nadsázky, čímž dodává portrétům učedníka Zuckermana a jeho mistra Lonoffa ironické zabarvení.
Česká premiéra zásadního Rothova románu oceněného National Book Award. V „Mickeym“ Sabbathovi vytvořil nejvýznačnější autor americké literární scény jedinečnou a nezapomenutelnou postavu stárnoucího chlípníka. Sabbath odešel v sedmnácti na moře, kde poznal svět a také sex ve všech jeho podobách. Ve dvaceti se stal loutkářem, ve třiceti režisérem manhattanského Neslušného divadla a manželem krásné, ale pro praktický život nepoužitelné herečky. Po šedesátce mu smrt vzala nejskvělejší ženu jeho života, ale Sabbath, bez střechy nad hlavou, stíhaný zákonem a veřejně zostuzený jako nemrava, přece nedokáže dobrovolně odejít ze scény.
