Zdeněk Janík Knihy

Knihu autor napsal po osmi letech exilového pobytu ve Spojených státech, kam musel utéci před Hitlerovým fašismem. Vzhledem k tomu, že lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa, považoval Erich Fromm za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu... Kniha, která vyšla prvně v roce 1941, je především Frommovou snahou vysvětlit nástup a pevné pozice nacismu v Německu, ze kterého Žid Fromm pocházel. Vzhledem k časnému vydání (1941) kniha nemůže reflektovat ani koncentrační tábory a konečné řešení, ani poválečnou zkušenost například se stalinským kultem osobnosti. Ovšem ani tyto okolnosti by závěry knihy, která nachází odpovědi ve společenských změnách, ke kterým došlo v minulých staletích, nijak neovlivnily.

Naše sny jsou plné symbolů, které v zašifrované formě zprostředkovávají vzkazy a poznatky o naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Tato kniha obsahuje v přehledné formě nejdůležitější symboly našich snů a možnosti jejich výkladů.

Kniha mikrofejetonů obsahuje texty publikované po r. 1989 v Lidových novinách, Tvaru, Mostech, Hospodářských novinách a dalších časopisech. Byly čteny v televizním pořadu Sváteční slovo i v Českém rozhlase. Pro tuto knihu doplnil autor, člen české pobočky PEN klubu, soubor novými texty. Daniela Fischerová knihu přirovnává k podobně laděným úvahám amerického spisovatele Fulghuma.

Frommova nemilosrdná kritika excesů tržního hospodářství, projevujících se především v převažující orientaci na mít – od majetku a moci až po druhého člověka, který nás zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu či sexuální rozkoš. Za tuto dravou hrabivost a lačnost však lidé draze platí – úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, neboť člověk už není to, co je, ale co má, a jelikož nemůže mít všechno, nemůže také být úplně šťastný. Vždycky se totiž najde něco, co mu chybí, co nemá. Jak tedy dospět k ekonomické prosperitě a přitom se vyhnout tomu, aby se naše společnost stala společností lidí notoricky nešťastných, osamělých, deprimovaných, destruktivních, závislých, závistivých a bezohledných? Jedinou možností je podle Fromma radikální změna charakterové orientace člověka z mít na být – ze štvance chtivosti se stát člověkem orientovaným na rozvoj svých bytostných tvůrčích sil, který se řídí svým svědomím a osobní zodpovědností k sobě samému i k svým bližním.

V letech 1974–1976, kdy zestárlý Fromm pracoval na díle Mít, nebo být, napsal mnohem více kapitol, než kolik jich bylo skutečně užito v knize, jež poprvé vyšla v roce 1976. Některé z nich obsahuje právě tento svazek. Pojednávají o „cestě k bytí“, jež může člověka naučit „umění být“. K němu ho dovedou láska, rozum a tvůrčí aktivita, které – na rozdíl od majetkových předmětů, jež se užíváním spotřebovávají – sdílením a užíváním rostou a znásobují se. Fromm rovněž varuje před představou, že osvícení můžeme dosáhnout bez úsilí, a před vírou, že život lze žít bez bolesti. Jeho cesta k sebeuvědomění a blahu je založena na psychoanalýze a meditaci. V umění být – v umění fungovat jako plná osobnost – lze vidět nejvyšší cíl života. Ten se nám podaří, když se obrátíme od narcistické sebevztaženosti, egoismu a vlastnické orientace k psychologickému a duchovnímu štěstí – k orientaci na bytí.

Básnickou sbírku Volání na časy jsme vydali k 80. autorovým narozeninám. Reflexivní verše jsou jistým bilancováním autorova dosavadního života a jeho lásek. Ilustrovala a graficky upravila Věra Martinková.

Výbor, který autor sestavil ze svých dříve publikovaných prací, je kromě čtenářského zážitku připomenutím jeho významného životního jubilea. Zdeněk Janík se v knize představuje různými žánry, jež pěstuje a ovládá: kontemplativní i přírodně-reflexivní poezií, fejetony a esejemi, obracejícími se k člověku uprostřed společnosti, a opět verši – subtilně náladovými haiku – a texty kraťoučkými, ale stejně promyšlenými, ať je nazývá aforismy, mikrobajkami nebo opravenými příslovími. Není na škodu připomenout, co o Janíkových knihách říkají jeho kolegové-spisovatelé: „Slovům tento básnivý fejetonista rozumí, jeho texty jsou lingvistickou lahůdkou. Jsou napsány bohatým slovníkem, jenž při slohové vytříbenosti a kultivovaném stylu připomene vnímavému čtenáři stále častěji opomíjený fakt, že čeština je překrásný jazyk.“ (Antonín Bajaja) „Neostýchá se vyjádřit etický postoj, což si autoři mladší generace už prakticky netroufají z obav, aby nebyli nařčeni z moralizování.“ (Daniela Fischerová) „Pokaždé jsem měl radost – jeho poezie je neukecaná a přitom voňavá. A taková je i jeho próza. Byť umí i šlehnout – při čtení Zásloví a podsloví jsem se opravdu bavil.“ (Jiří Stránský)