Josef Rybák

1. 5. 1904, Písek.
      † 15. 12. 1992, Dobříš.

Básník, prozaik, publicista. Narodil se v rodině košíkáře a posluhovačky jako jedno ze sedmi dětí; otec padl v první světové válce na italské frontě. V Písku Rybák vychodil obecnou a měšťanskou školu, začal se učit zámečníkem, pak navštěvoval dvouletou obchodní školu (1918–1920) a po absolutoriu pomáhal jako účetní v místním hotelu. Od 1922 pracoval v Úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě, od 1929 byl zde tajemníkem Svazu čs. díla. Na podzim 1933 odešel do Prahy, kde nastoupil dráhu profesionálního žurnalisty v komunistickém tisku, zprvu v nově založených Haló novinách, od 1936 v kulturní rubrice Rudého práva, kterou vedl do 1938. Souběžně pracoval v Tvorbě, kterou také dočasně (1934–1935) redigoval. Na počátku 1939 se spolu s Jiřím Sílou, Evženem Rošickým a Gustavem Barešem pokusil náhradou za Rudé právo vydávat časopis Pražský týden. Za okupace pomáhal bratrovi ve vinárně na Žižkově (do 1943) a byl externím redaktorem Národní práce. Od květnového povstání krátce pracoval v Rudém právu, v létě 1945 se stal šéfredaktorem komunistického týdeníku Nedělní noviny (1945–1947). 1948–1958 znovu vedl kulturní rubriku Rudého práva; souběžně byl odpovědným redaktorem časopisu Dnešní Jugoslávie a spoluzaložil Nový život, orgán Svazu československých spisovatelů (1951–1954 šéfredaktor). V těchto funkcích se podílel na formování kulturní politiky KSČ. V době boje KSČ proti tzv. revizionismu po 20. sjezdu KSSS byl 1959 jmenován do funkce šéfredaktora Literárních novin. 1964 pod tlakem měnícího se kulturněpolitického klimatu z této funkce odešel do ústraní. Znovu se angažoval až za tzv. normalizace při zakládání nového Svazu českých spisovatelů (1972, 1977–1982 byl jeho předsedou) a jeho časopisu Literární měsíčník (1972–1973 zde působil jako úřadující zástupce šéfredaktora).