František Chudoba

PhDr. František Chudoba (4. června 1878, Dědice u Vyškova – 7. ledna 1941, Brno) byl český anglista, literární historik a překladatel. Od roku 1920 byl profesorem anglické filologie na Masarykově universitě v Brně. V roce 1897 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Přerově. Začal studovat na lékařské fakultě University Karlovy, studium ale po třetím semestru ze zdravotních důvodů přerušil. Přešel na filosofickou fakultu UK, kde vystudoval obor čeština - němčina. Zde byl mimo jiné žákem Jana Gebauera a Václava Emanuela Mourka. Studium zakončil doktorátem v roce 1905 a to prací o Janu Blahoslavovi. Dále studoval v Lipsku (1899–1900), Berlíně (1909) a Oxfordu (1920). Habilitoval v roce 1912 v Praze. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem anglické filologie na filosofické fakultě Masarykově universitě v Brně. Nejprve působil jako středoškolský profesor v Kroměříži a Velkém Meziříčí (1902-1904), Brně (1904–1906) a v Praze (1912-1918). Od roku 1920 až do své smrti působil jako řádný profesor anglické řeči a literatury na FF MU v Brně. V roce 1927-1928 byl též děkanem fakulty. Vedle toho byl v letech 1920–1922 externím profesorem českého jazyka a literatury na King's College v Londýně. V redakci časopisu Novina se seznámil s F. X. Šaldou, se kterým je pak pojilo celoživotní přátelství. Zemřel v roce 1941 a je pohřben na městském hřbitově v Přerově-Šířavě. Jeho synem byl historik, politik a publicista Bohdan Chudoba.