Daniel Micka Pořadí knih

Podnětný příběh o Freudově užívání kokainu, jeho vlivu na Freudovu práci, vztahu mezi kokainem a psychiatrií a o počátcích "války proti drogám". Než mladého Sigmunda Freuda napadlo posadit pacienty na pohovku, dával si kokain. V zoufalé touze rychle získat reputaci si přečetl a bez pochybností přijal tvrzení americké farmaceutické společnosti Parke-Davis o jejím novém "zázračném léku", kokainu. Objednal si gram, a přestože léta tvrdil, že není návykový, první dávka ho přivedla k další a další, a tak si na něj vypěstoval závislost, která trvala celkem patnáct let. Tato kniha, která zasazuje jeho kokainové experimenty do tradice introspektivního užívání drog, k níž patřili William James, Aldous Huxley, Havelock Ellis a Timothy Leary, zkoumá jeho vliv na Freudovo pozdější myšlení a následný vztah mezi psychologií, psychiatrií, drogami a kulturou. Zahrnuje také analýzu moderního obchodu s kokainem. Vzhledem k tomu, že i prezident Obama, který sám v minulosti kokain užíval, uznává oprávněnost zpochybňování globální "války proti drogám", je kniha, kterou držíte v ruce, aktuální a skrytou historií toho, jak tato válka začala.

Důvěrně známý rozpor mezi lidmi náboženskými a lidmi nenáboženskými je ve svém dělení příliš hrubý. Miliony lidí, kteří se považují za ateisty, mají přesvědčení a zkušenosti podobné a právě tak hluboké, jako jsou ty, které věřící pokládají za náboženské. Říkají, že i když nevěří v „osobního“ boha, věří v nějakou „sílu“ ve vesmíru, jež je „větší než my“. Tématem této knihy je to, že náboženství je hlubší než Bůh. Víra v jakéhosi boha je jen jednou možnou manifestací či důsledkem této hlubší představy. To, že teisté sdílí oddanost s některými ateisty, je zásadnější než to, co je rozděluje, a tato sdílená víra by mohla představovat základnu lepší vzájemné komunikace. Možnost, že bychom nevěřili elementárním matematickým pravdám, považujeme za neuskutečnitelnou, a pokud matematice rozumíme, stejně tak soudíme možnost nevěřit pozoruhodně komplexním pravdám, které matematici dokázali. Nemůžeme však dokázat ani elementární pravdy, ani metody matematického dokazování, pokud se tak snažíme učinit z prostoru mimo matematiku. Znamená to, že máme nějaké vnější potvrzení svých schopností na poli vědy a matematiky, jež postrádáme v oblasti hodnot?

Sebevražda je po dopravních nehodách druhou hlavní příčinou úmrtí lidí ve věku 16–25 let. Obecně se konfrontaci s touto smutnou realitou vyhýbáme, ale Boris Cyrulnik, francouzský etolog, neurolog, psychiatr a autor řady úspěšných titulů s psychologickou tematikou, nám dává naději, že můžeme podchytit spletitou situaci, která k tomuto konečnému činu vede, a předejít tragédii. Ukazuje nám, že v mozku jsou některé oblasti stimulované, nebo vyhaslé, podle toho, co jsme zakusili. Ovšem žádný příběh není nevyhnutelný, stejně jako nehoda není náhodná, pokud ji nějaké chování učiní pravděpodobnou. Existují prvky účinné prevence, které v této knize Boris Cyrulnik předkládá. Pojďme tedy děti, které něco trápí, sledovat hned od začátku jejich života a realizujme vhodná opatření, aby se mohly plně rozvinout.

Už vím, že je vždy možné psát o slunci… Mnozí z těch, kteří v dětství osiřeli, byli zanedbáváni nebo odmítáni, bojovali se ztrátou s tužkou v ruce. Prostý akt psaní jim změnil příchuť světa. Nedostatek totiž vyvolává kreativitu, ztráta vyzývá k umění, sirotčinec k románům. Život bez činnosti, bez setkávání a bez smutku by byl pouhou existencí bez potěšení a beze snů, ledovou pustinou. Vykřičet své zoufalství nestačí, je třeba hledat slova, která dají tísni tvar, pak ji lépe uvidíme a snáz ze sebe dostaneme. Je nutné neštěstí vyjádřit. Psaní vyplňuje propast ztráty. Psát, škrtat, zkoušet různá slova a roztrhané já se zvolna zceluje... Vzrušující kniha plná svědectví a emocí, v níž Boris Cyrulnik popisuje své vlastní utrpení i utrpení jiných, aby nás přesvědčil o výhodách představivosti, síle snění a léčivých schopnostech, jež se skrývají v psaní.

V roce 1954 odjely dvě skupinky chlapců na odlehlý letní tábor, kde byly podněcovány k tomu, aby se navzájem šikanovaly, obtěžovaly a démonizovaly. Závěry vstoupily do dějin jako jedna z klasických a nejkontroverznějších studií sociální psychologie: experiment ve Státním parku Robbers Cave. Experiment byl proveden na vrcholu studené války a měl šťastný konec: chlapci se usmířili a psycholog Muzafer Sherif demonstroval, že i když jsou nenávist a násilí mocné síly, mají zrovna takovou moc spolupráce a harmonie. Dnes se pokus předkládá jako důkaz, že za správných podmínek se mohou válčící strany udobřit. Avšak skutečný příběh těchto experimentů je daleko složitější a mrazivější. V knize Ztracení chlapci zkoumá Gena Perryová experiment s jeho následky. Sleduje příběh Sherifa, bouřlivého outsidera, který usiloval o vytvoření takového pokusu, jenž by porazil jeho osobní démony. Perryová čerpá z archivních materiálů a nových rozhovorů a skládá dohromady příběh o dramatu, vzpouře a intrikách, jaký se nikdy předtím nevyprávěl.

V tomto průkopnickém díle David Bakan zpochybňuje lidový pohled na Freuda jako sekulárního intelektuála, který se vzdělává spíše v moderní kultuře než v židovských tradicích. Bakan tvrdí, že otec psychologie byl hluboce ovlivněn mystickou tradicí, která představuje protiklad vědecké metody. Autor vychází z předpokladu, že freudovská psychoanalytická teorie je z velké části zakořeněna v židovském náboženství, zejména v mysticismu kabaly. Ve fascinující interpretaci spojení osobnosti a kulturní historie vysvětluje, jak Freudovo židovské dědictví přispívalo vědomě nebo nevědomě k jeho psychologickým teoriím. Používá Freudovo rozlišování mezi tím, že je Žid, a přijímáním židovské doktríny, která demonstruje účinek židovské mystiky na formování Freudova génia. Tato kniha nabízí vzorový příklad problému židovské identity, jak jej ztělesňuje jeden z velikánů moderní vědy, který se hlásil k „ateismu“ a „židovství“.

Když přijde na rakovinu, pravděpodobně nebudete vědět, co všechno vám může pomoci. Poté, co sedm členů jeho rodiny během deseti let zemřelo na rakovinu, se Ty Bollinger rozhodl z celého světa posbírat poznatky o této zákeřné nemoci a shromáždil je do této knihy. Je pravděpodobné, že mnohé z nich vás budou šokovat. Ve své knize se věnuje těmto tématům: - Politika výzkumu a léčby rakoviny - Proč jsou některé úspěšné léčebné postupy veřejnosti tajeny - Testy, o kterých váš lékař nemusí vědět a na které máte právo - Alternativní postupy prevence a léčby: •Detox, výživa a přírodní medicína •Metabolické enzymy a mitochondriální terapie •Bio-oxidační terapie •Léčení zvukem, světlem a elektřinou Kniha též obsahuje příběhy lidí, kteří už tyto metody využili. Pokud vy nebo někdo z vašeho okolí právě čelí této zdrcující diagnóze, může vám tato kniha pomoci objevit nové možnosti léčby i prevence. A Pokud jste již prošli konzervativní léčbou, může vám pomoci zlepšit váš zdravotní stav v průběhu chemoterapie nebo ozařování. Kniha může být prospěšná i pracovníkům ve zdravotnictví, kteří se chtějí vzdělávat a rožšířit si své obzory a maximálně pomoci svým pacientům.

Že by mikroby mohly způsobovat žaludeční vředy, rakovinu děložního hrdla nebo srdeční onemocnění? Dlouho tomu nikdo nevěřil, a vidíte – je to přesně tak. Teď se zdá, že bakterie, viry, paraziti, plísně a infekční bílkoviny zvané priony vyvolávají i 10–20 % duševních nemocí. Třeba schizofrenie možná souvisí s vlnami chřipkové epidemie a nákazou bornaviry, anorexie a Tourettův syndrom bývají spojovány se streptokokovou infekcí a autismus s pustošivými toxickými látkami ve střevech dítěte. Parazitický prvok Toxoplasma gondii se podílí na narušení pozornosti, hyperaktivitě a obsedantně-kompulzivní poruše. Nesoulad imunitního systému a mikrobů ve střevech činí člověka náchylnějším k depresím i chronickému únavovému syndromu. Důkazů svědčících o široké škále patogeny šířených duševních nemocí už je spousta a všechny jsou nekompromisní. Řadu z nich nabízí tato kniha. Nejen to… Autorka přináší i další zajímavé postřehy. Například že obavy z parazitické infekce korelují s antiimigrantskými postoji a taková předpojatost je výraznější v době, kdy se lidé cítí náchylnější k nákaze. Odpovídá i na otázky, jak mikroby ovlivňují naše chutě, vztahy a společenský status a proč někteří lidé tolerují, či dokonce podporují takové formy násilí vůči druhým lidem, jako jsou lynčování, holokaust nebo etnické genocidy v Bosně a Rwandě.

V této provokativní knize Anita Phillips zachraňuje masochismus před patologickým pohledem a vrací ho do kontextu lidské zkušenosti a uměleckého vyjádření. Přináší moderní pohled na touhu, zvědavost a erotično. Masochismus, často mylně považovaný za slabší protějšek sadismu, je podle Phillipsové „hluboce autonomní“. Umění ztvárnit masochistické fantazie spočívá v „byti zraňován tím správným způsobem a v ten pravý čas“. Autorka se vrací ke klasikům jako Freud a Foucault a zkoumá populární kulturu, aby ukázala masochismus jako zdravou součást psychiky, která si užívá tajné rozkoše při imaginárním či reálném utrpení. Phillipsová tvrdí, že masochismus má více společného se životem než s pudem smrti a spojuje kreativitu s masochistickou touhou. Všichni umělci jsou podle ní mistři masochismu, který se netýká pouze sexu, ale touhy po sebezničujícím zážitku. Autorka se zaměřuje na symbolický význam sadomasochistických rituálů a usiluje o odstranění pejorativního nádechu slova masochismus. Ukazuje moc masochismu, který zahrnuje eros i thanatos, a odhaluje vztah mezi bolestí a romantickou láskou. Kniha končí pohledem na souvislost spirituality a sexuality, brilantně spojující náboženské sebeumrtvování a masochismus, a vyvolává diskusi o povaze sexuality.

Výstižná a čtivá zpráva o současném úpadku hospodářské nadvlády Západu. Jak kvůli chybné hospodářské politice v uplynulých padesáti letech nejvyspělejší a nejbohatší státy světa promarnily své dominantní postavení? Podle ekonomky D. Moyové jsou příčiny hospodářského úpadku tři: za prvé západní svět většinu kapitálu investoval špatně, za druhé pracovní síla na Západě příliš zdražila a za třetí se začala snižovat produktivita obecně. Základním rysem naší společnosti už není inovace a progresivní myšlení. Místo toho jsme krátkozraká a lhostejná civilizace, které nejvíc záleží na spotřebě. Jaká opatření je třeba přijmout? Moyová ve své knize nabízí řešení.