Karl Kraus Knihy

Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia přibližuje vztah význačného rakouského spisovatele Karla Krause k Sidonii Nádherné i českému prostředí.

Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a "nevěsta před Bohem" Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost, jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu - od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistictickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.

Novou řadu edice České divadlo ESEJE, KRITIKY, ANALÝZY zahajuje kniha Karla Krause Divadlo ve službách dramatu. Divadelní dramaturg, překladatel a esejista uspořádal spolu s editorkou tematicky utříděný výběr ze svých textů publikovaných i nepublikovaných, jež vznikaly během šesti desetiletí jeho práce. Krausovy úvahy, analýzy a interpretace svědčí o důslednosti, s níž od mládí zkoumá výsadní možnosti divadla, především schopnost uskutečnit drama jako před očima diváka se dějící lidský příběh, který je "pradávným objevem, jak artikulovat nejniternejší zkušenost lidí, jak ji jednáním a řečí postav zprůhlednit, zpřístupni našemu porozumění a objevit v ní smysl.

Třetí Valpuržina noc se řízením osudu stala jakousi nedobrovolnou Krausovou závětí. – Spisovatel už nějaký čas vnitřně zápasil s nejspíš jen neochotně připouštěnou možností, že jeho povýtce morální pojetí veřejné existence, tedy především politiky, se ocitá vzhledem k evropské situaci (fašismus, nacismus, další autoritářské režimy) v čím dál větší defenzivě. Děs z bezvýznamnosti je možná poněkud přehnané konstatování, tíseň z nerovnosti možností, nástrojů, zbraní ovšem přítomná v jeho úvahách dojista byla (závod satiry s látkou). Protože se Kraus z kolbiště řekněme politického stále více stahoval a autorskou pozornost upíral spíše na otázky umění, kultury, jazyka. "Zánik světa vinou černé magie" byl otištěn v Krausově časopise Pochodeň v roce 1922 a je ještě - z pochopitelných časových důvodů - téměř naprostou ozvěnou první světové války a zejména politických kuriozit a tanců rakouského monarchického establishmentu, daleko více však rezonancí toho, jaký obraz o tehdejším c. a k. světě, tedy o všech těch kuriozitách a tancích, podávala média, ona "černá magie".

Těmito komediemi vrcholí Beaumarchaisovo dramatické dílo. Vytvořil v nich postavu slavného Figara, chlapíka, kterého nadal nejvýraznějšími vlastnostmi: břitkosti kurážného vtipu, vynálézavostí, jak vybřednout z nejnemožnějších situací a schopností roztočit svět kolem sebe podle vlastnívůle. Zdaleka to však nejsou jen zábavné komedie o lásce s překážkami. Figaro mluví ostrým jazykem pařížského lidu, stojí proti šlechtici i měšťáku, odlišen od nich třídním postavením a mentalitou. Stojí v jedné řadě s Quijotem, Tartuffem, Švejkem a jinými, kteří vešli ze života do literatury a stali se majetkem všech. Lazebník Figaro vystupuje od svého stvoření v mnoha podobách: v Rossiniho opeře a ve verších Puškinových, u nás na příklad v díle Dykově i E.F. Buriana. Beaumarchais je jednou z ústředních postav Feuchtwangerova románu "Lišky na vinici". - V tomto vydání jsou po prvé do češtiny přeložené Beaumarchaisovy předmluvy k oběma hrám.