Sidonie Nádherná
- 50 stránek
- 2 hodiny čtení
Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia přibližuje vztah význačného rakouského spisovatele Karla Krause k Sidonii Nádherné i českému prostředí.
Karl Kraus byl rakouský spisovatel a novinář, známý jako satirik, esejista, aforista, dramatik a básník. Je považován za prvního významného evropského satirika od dob Jonathana Swifta. Svou satiru zaměřoval na tisk, německou kulturu a německou a rakouskou politiku.







Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia přibližuje vztah význačného rakouského spisovatele Karla Krause k Sidonii Nádherné i českému prostředí.
Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a "nevěsta před Bohem" Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost, jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu - od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistictickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.
Novou řadu edice České divadlo ESEJE, KRITIKY, ANALÝZY zahajuje kniha Karla Krause Divadlo ve službách dramatu. Divadelní dramaturg, překladatel a esejista uspořádal spolu s editorkou tematicky utříděný výběr ze svých textů publikovaných i nepublikovaných, jež vznikaly během šesti desetiletí jeho práce. Krausovy úvahy, analýzy a interpretace svědčí o důslednosti, s níž od mládí zkoumá výsadní možnosti divadla, především schopnost uskutečnit drama jako před očima diváka se dějící lidský příběh, který je "pradávným objevem, jak artikulovat nejniternejší zkušenost lidí, jak ji jednáním a řečí postav zprůhlednit, zpřístupni našemu porozumění a objevit v ní smysl.
Třetí Valpuržina noc se řízením osudu stala jakousi nedobrovolnou Krausovou závětí. – Spisovatel už nějaký čas vnitřně zápasil s nejspíš jen neochotně připouštěnou možností, že jeho povýtce morální pojetí veřejné existence, tedy především politiky, se ocitá vzhledem k evropské situaci (fašismus, nacismus, další autoritářské režimy) v čím dál větší defenzivě. Děs z bezvýznamnosti je možná poněkud přehnané konstatování, tíseň z nerovnosti možností, nástrojů, zbraní ovšem přítomná v jeho úvahách dojista byla (závod satiry s látkou). Protože se Kraus z kolbiště řekněme politického stále více stahoval a autorskou pozornost upíral spíše na otázky umění, kultury, jazyka. "Zánik světa vinou černé magie" byl otištěn v Krausově časopise Pochodeň v roce 1922 a je ještě - z pochopitelných časových důvodů - téměř naprostou ozvěnou první světové války a zejména politických kuriozit a tanců rakouského monarchického establishmentu, daleko více však rezonancí toho, jaký obraz o tehdejším c. a k. světě, tedy o všech těch kuriozitách a tancích, podávala média, ona "černá magie".
Život malomocných v koloniích malomocných ve dvacátých létech dvacátého století, jejich život s nevyléčitelnou chorobou
Poslední chvíle lidstva (Die letzten Tage der Menschheit) je monumentální drama o pěti aktech, prologu a epilogu, které Karl Kraus napsal v letech 1915 až 1919 jako bezprostřední reakci na první světovou válku a její vyústění pro osud Rakouska. První český překlad tohoto dramatu byl zveřejněn v roce 1930. Nyní se k českému čtenáři konečně dostává nové vydání ve skvělém překladu Hanuše Karlacha. „Krausovo monstrózní drama – podle autorova vyjádření proveditelné jevištně ve svém celku jedině Marťany – je zalykavou reakcí na explozi, která vykolejila běh dějin, jak jej viděl tehdejší především intelektuální svět. Tak vypadá i řeč tohoto dramatu. Její výrazovost – řečeno zhruba – sahá od explozivní zloby přes agresivní posměch, a naopak křičící smutek až ke zhrdavé, ba šklebné skepsi. Snažili jsme se být v tom autorovi právi i v češtině, tady a dnes.“
Román slavného španělského spisovatele a dramatika patří mezi díla zaměřená proti zlu a násilí, opěvující cit, lásku a krásu. Náleží mezi nejvydávanější díla španělského realismu. Příběh tragické lásky chudé dívky ke slepému mladíkovi, synu bohatého otce, majitele obrovského důlního komplexu. Hluboký smysl díla spočívá v idejích o vnitřní a vnější kráse, které Galdós ilustruje na rozporu mezi hluboce chápající a milující Marianelou, jež je pro ostatní pouhou trpěnou hříčkou přírody, versus povrchním vnímáním světa krásného Pabla a Florentiny.
Historie touhy